Bitva na Kalce (1223) v dobových záznamech
Napsal: 20/10/2009, 12:29
Historické dokumenty
Bitva na Kalce
rok 1223
ruské letopisy
Léta 1223 přitáhlo vojsko, o jakém dosud nikdo neslyšel: bezbožníci zvaní Tataři přitáhli do polovecké země. Polovci…proto utíkali k řece Dněpru, ale mnozí byli zabiti. Tataři se pak vrátili nazpět do svých jurt. Ti Polovci, kteří uprchli do ruské země, řekli ruským knížatům: „Jestli nám nepomůžete, budeme nyní pobiti, ale vy budete pobiti zítra“. Byl uspořádán sněm všech knížat ve městě Kyjevě a knížata se dohodla: „Je lépe střetnout se s nepřítelem v cizí zemi než ve své“… V srpnu knížata společně vytáhla k řece Dněpru. Sem za nimi přijeli všichni ze země polovecké, a přijeli Černigovci, Kyjevané, Smoleňané i odjinud…Z Haliče připluli po Dněpru a pokračovali směrem k moři (…)
Daniil Romanovič vyrazil na koni, aby spatřil vojsko, jaké dosud nikdo neviděl…Po návratu… o všem vyprávěl a řekl (knížatům): „Nestůjte, vytáhneme proti nim!“ Knížata…tedy překročila řeku Dněpr a ocitla se v zemi polovecké…Tataři se střetli s ruským vojskem, ruští střelci zvítězili, hnali je daleko krajem, ukořistili jim dobytek… Odtud pak Rusové pokračovali osm dní k řece Kalce. Narazili na tatarské hlídky a v boji s nimi byl zabit Ivan Dmitrijevič a další dva muži. Tataři odjeli přes Kalku pryč. Po střetu Tatarů s ruskými a poloveckými vojsky přikázal Mstislav Mstislavič Daniilovi překročit s vojsky řeku Kalku, sám pak také přešel řeku a jel hlídkovat, a když uviděl tatarské vojsko, zavelel: „Do zbraně!“…Když vojsko dorazilo na místo, Daniil vyjel napřed a také Vasilko Gavrilovič zaútočili na tatarské vojsko. Vasilko byl zabit a samotný Daniil byl bodnut do prsou, ale díky svému mládí a chrabrosti ani necítil rány na svém těle: vždyť mu bylo osmnáct let a byl silný. Daniil statečně bojoval, pobíjel Tatary, … také Oleg Kurský se statečně bil, ale ruská vojska byla poražena… Když Daniil viděl, kde zuří největší boj, obrátil svého koně a hnal se proti nepřátelům. Přitom pocítil žízeň a své rány na svém těle, ale kvůli brnění a také pro svou statečnost nepoznal, jak jsou velké… Byla to velká porážka ruských knížat, jaká dosud nikdy nebyla. Tataři poté, co porazili ruská knížata…přišli do Novgorodu Svjatopolčského: Rusové nečekali lest, vyšli s kříži a všichni byli pobiti. (Nakonec se ale) Tataři obrátili nazpět do zemí na východě…
Byli tu s Tatary i Brodnici i náčelník Ploskyňa; a ten bídný náčelník před Mstislavem i oběma knížaty políbil svatý kříž, jako kdyby neměli být zabiti, nýbrž propuštěni za výkupné; ale selhal ten bídák: spoutal je a zradil Tatarům; a hradbu dobyl, lidi pobili a ti tu padli na poli bitvy a knížata zajali. Udusili je tak, že je položili pod prkna a sami si nasedli k obědu, a tak ukončili jejich život.
Zdroje:
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ruské letopisy ve 13.století poměrně barvitě líčí četné střety mezi ruskými knížaty a mongolskými hordami. Nejinak tomu je v případě známi bitvy na řece Kalce v roce 1223.
Bitva na Kalce
rok 1223
ruské letopisy
Léta 1223 přitáhlo vojsko, o jakém dosud nikdo neslyšel: bezbožníci zvaní Tataři přitáhli do polovecké země. Polovci…proto utíkali k řece Dněpru, ale mnozí byli zabiti. Tataři se pak vrátili nazpět do svých jurt. Ti Polovci, kteří uprchli do ruské země, řekli ruským knížatům: „Jestli nám nepomůžete, budeme nyní pobiti, ale vy budete pobiti zítra“. Byl uspořádán sněm všech knížat ve městě Kyjevě a knížata se dohodla: „Je lépe střetnout se s nepřítelem v cizí zemi než ve své“… V srpnu knížata společně vytáhla k řece Dněpru. Sem za nimi přijeli všichni ze země polovecké, a přijeli Černigovci, Kyjevané, Smoleňané i odjinud…Z Haliče připluli po Dněpru a pokračovali směrem k moři (…)
Daniil Romanovič vyrazil na koni, aby spatřil vojsko, jaké dosud nikdo neviděl…Po návratu… o všem vyprávěl a řekl (knížatům): „Nestůjte, vytáhneme proti nim!“ Knížata…tedy překročila řeku Dněpr a ocitla se v zemi polovecké…Tataři se střetli s ruským vojskem, ruští střelci zvítězili, hnali je daleko krajem, ukořistili jim dobytek… Odtud pak Rusové pokračovali osm dní k řece Kalce. Narazili na tatarské hlídky a v boji s nimi byl zabit Ivan Dmitrijevič a další dva muži. Tataři odjeli přes Kalku pryč. Po střetu Tatarů s ruskými a poloveckými vojsky přikázal Mstislav Mstislavič Daniilovi překročit s vojsky řeku Kalku, sám pak také přešel řeku a jel hlídkovat, a když uviděl tatarské vojsko, zavelel: „Do zbraně!“…Když vojsko dorazilo na místo, Daniil vyjel napřed a také Vasilko Gavrilovič zaútočili na tatarské vojsko. Vasilko byl zabit a samotný Daniil byl bodnut do prsou, ale díky svému mládí a chrabrosti ani necítil rány na svém těle: vždyť mu bylo osmnáct let a byl silný. Daniil statečně bojoval, pobíjel Tatary, … také Oleg Kurský se statečně bil, ale ruská vojska byla poražena… Když Daniil viděl, kde zuří největší boj, obrátil svého koně a hnal se proti nepřátelům. Přitom pocítil žízeň a své rány na svém těle, ale kvůli brnění a také pro svou statečnost nepoznal, jak jsou velké… Byla to velká porážka ruských knížat, jaká dosud nikdy nebyla. Tataři poté, co porazili ruská knížata…přišli do Novgorodu Svjatopolčského: Rusové nečekali lest, vyšli s kříži a všichni byli pobiti. (Nakonec se ale) Tataři obrátili nazpět do zemí na východě…
Byli tu s Tatary i Brodnici i náčelník Ploskyňa; a ten bídný náčelník před Mstislavem i oběma knížaty políbil svatý kříž, jako kdyby neměli být zabiti, nýbrž propuštěni za výkupné; ale selhal ten bídák: spoutal je a zradil Tatarům; a hradbu dobyl, lidi pobili a ti tu padli na poli bitvy a knížata zajali. Udusili je tak, že je položili pod prkna a sami si nasedli k obědu, a tak ukončili jejich život.
Zdroje:
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ruské letopisy ve 13.století poměrně barvitě líčí četné střety mezi ruskými knížaty a mongolskými hordami. Nejinak tomu je v případě známi bitvy na řece Kalce v roce 1223.