Quia te zelo fidei (885) - List papeže Štěpána V.

[kacermiroslav]

Historické dokumenty

Quia te zelo fidei
List papeže Štěpána V., adresovaný velkomoravskému panovníkovi Svatoplukovi
Velká Morava - Řím
září 885


Biskup Štěpán, sluha sluhů Božích, Svatoplukovi, králi Slovanů.
Protože ses v horlení za víru s veškerou oddaností zasvětil knížeti svatých apoštolů, totiž Petrovi, klíčníku království nebeského, a jeho zástupce sis přede všemi vládci tohoto nestálého světa vyvolil za hlavního patrona a spolu s velmoži a ostatním lidem země ses zároveň odevzdal v jeho ochranu, prosíme v ustavičných modlitbách Boha, dárce všeho dobra, v jehož rukou jsou všechna práva královská, abys byl jeho přispěním ochráněn a posílen jeho pomocí a přímluvami apoštolských knížat Petra a Pavla. [Prosíme], abys byl zbaven jak ďábelských úkladů, tak se těšil tělesnému zdraví, abys bez úhony na duši a na těle, ozdoben dobrými skutky, byl věčným soudem obdařen nekonečnou blažeností. Též My, kteří zastáváme úřad jeho zástupce, máme o Tebe náležitou péči, a kdykoliv toho bude potřeba v některé z těch záležitostí, které se týkají tvého prospěchu, najdeš v Nás ve všem s pomocí Boží ochránce.
Pro zásluhy o víru objímáme tě se všemi svými věrnými přes překážku vzdálenosti zemí duchovní náručí a s láskou co duchovního syna, jako bys byl přítomen.
Uslyšeli jsme tedy, že dychtivě toužíš po pravé víře a s určitostí to poznáváme podle toho znamení, že ses rozhodl obrátit ke své matce, totiž svaté Římské církvi, která je hlavou všech církví, neboť jí to bylo svěřeno privilegiem svatého Petra, knížete apoštolů... . Vážíme si tvé oddanosti, která se touží poučit tak, aby jsme zaslouženou chválou vyzvedli tvou moudrost, která nechce zabloudit jinam, leč poradit se s tou církví, která je hlavou a od které všechny církve vzaly svůj počátek. Nuže základ víry ...
Nechť postačí ti pověděti toto málo z mnohého, které máš bez pochybnosti vyznávat jazykem a věřit srdcem, ale nikoliv nad své síly zkoumat, nebo jestliže se paprskem tělesného slunce otupuje zrak, oč více se jasem vysloveného Božství otupuje pozemská mysl? Této víry, [přenesené] Pánem na apoštoly a od apoštolů upevněné, přidržuje se svatá obecná a apoštolská Římská církev. Napomínáme, prosíme a zapřísaháme tě, aby ses jí pevně držel. Shledali jsme, v této církevní nauce je vzdělán i ctihodný biskup a náš nejdražší spolubratr Viching. Proto jsme ho poslali k vám zpět, aby řídil církev svěřenou mu Bohem, neboť jsme poznali, že je ti dokonale věrný a o tebe ve všem velmi starostlivý. Upřímně ho přijměte jako duchovního otce a vlastního pastýře s důstojnou poctou a s náležitou úctou, držte se ho a pečujte o něho, protože úctu, kterou mu prokážete, vzdáváte Kristu... . [Viching] ať tedy má péči o všechny církevní záležitosti a ať je spravuje, maje na zřeteli bázeň před Bohem, neboť sám bude muset vydat z nich přísnému soudci počet, i z duší lidu, který mu byl svěřen.
O postu ...
Když jsme se dověděli, že Metoděj se oddává bludu a ne výstavbě [víry], sváru a ne míru, velmi jsme se podivili. Jestliže je tomu tak, jak jsme slyšeli, jeho blud zcela zavrhujeme. Klatba pak vyslovená na potupu obecné víry padne na hlavu toho, kdo ji vynesl. Ty však a tvůj lid budete před soudem svatého Ducha nevinní, jestliže budete zachovávat víru, kterou káže Římská církev. Boží služby, posvátné obřady a mešní slavnosti, které se týž Metoděj odvážil sloužit ve slovanském jazyce, přestože přísahou nad nejsvatějším tělem blahoslaveného Petra ubezpečil, že to nebude činit, hrozíce se jeho provinění křivou přísahou, Boží a svou apoštolskou mocí, zakazujeme pod hrozbou uvalení klatby, aby se toho od této doby nikdo více nedopustil. Výjimkou je to, co slouží povznesení prostého a nevzdělaného lidu: povolujeme proto a nabádáme, aby výklad evangelií a apoštola byl podáván vzdělanými [duchovními] v témže [slovanském] jazyce, a žádáme, aby se tak dálo co nejčastěji, aby každý jazyk chválil Boha a oslavoval ho. Kdyby se vzdorovití a neposlušní duchovní, kteří vyvolávají sváry a pohoršení, po prvním a ani po druhém napomenutí vůbec nepolepšili, stanovíme, aby byli jako rozsévači koukolu vyobcováni z lůna církve, aby jedna prašivá ovce nenakazila celé stádo. Nařizujeme z naší moci, aby byli zadrženi a z vašich krajin daleko vyhnáni.

Řím
září 885

------------------------------------------------------------------------------------------------------
Opět jeden z řady dokumentů, který na první pohled nemá nic společného s tématikou tohoto vojenského serveru. Když to ale vezmeme v širší souvislosti, tak pochopíme jak ruku v ruce jde politika, víra a vojenská moc. Samotný list "Quia te zelo fidei" se skládá ze tří částí, přičemž třetí se týká nitranského biskupa Vischinga, na kterého arcibiskup Metoděj uvalil klatbu a Visching tak byl nucen podniknout cesto do Říma, aby ze sebe papežem sňal klatbu. Spor arcibiskupa a nitranského biskupa se tak přenesl i do Říma, kde bylo spíše dopřáno sluchu Vischinga. Ten tak od papeže Štěpána V. obdržel oprávnění vystupovat proti Metodějovi a jeho následovníkům. Slovanská liturgie se tak ocitla v ohrožení a tím pádem i celá Velká Morava.

Zákaz používat slovanský jazyk (nebo spíše jejího velkého omezení) během bohoslužeb byl u papeže zcela jistě inspirován právě Vischingem. Stejně tak obvinění Metoděje z šíření bludů a zanedbání latiny. Vischingovi se tak s podporou papeže dostal do rukou argument, se kterým mohl otevřeně vystoupit proti Metodějovi. Ten však již v dubnu 885 umírá a tak je tento dokument namířen proti jeho následovníkům.

Nejednotnost církve na Velké Moravě pak vedla ke krizi víry, která pak byla v roce 894 umocněné úmrtím knížete Svatopluka (také někdy značen jako král). Velká Morava se pak za jeho následovníka Mojmíra II. ocitla v krizi, ze které se již nedostala a nakonec podlehla nájezdům Maďarů a zřejmě dalších pohrom, které nám však nejsou zcela známé.


Zdroje:
Kronika o Velké Moravě - Lubomír E. Havlík - 1992
www.moraviamagna.cz

[kacermiroslav]

Setkání s císařem Karlem III. na hoře Comiano bylo posledním Metodějovým státnickým činem. Arcibiskup skonal uprostřed velikonočního týdne roku 885.Pohřben byl jistě v nějakém význačném velkomoravském kostele. Během následujících krušných let se však známost místa Metodějova posledního odpočinku vytratila. Do současné doby byl Metodějův hrob hledán na mnoha místech – zejména v Sadech u Uherského Hradiště a v Mikulčicích. Místo, kde byl pohřben arcibiskup Metoděj, však dodnes nelze s naprostou jistotou určit. Wiching mezitím dorazil roku 885 do Říma. Na základě informací, které Wiching podal novému papeži, byl sepsán list známý podle svého incipitu jako Quia te zelo fidei. Papež Štěpán V. jej adresoval Svatoplukovi, králi Slovanů. V listu papež podává trinitární výklad, který obsahuje i formuli o vycházení Ducha svatého z Otce i Syna.555 Biskupa Wichinga shledal
papež pravověrným, jeho vzdělání v souladu s papežem popsanou věroukou a poslal ho zpět na Moravu, aby se ujal svého úřadu. Dále se Štěpán V. v listu zaobírá problematikou rozdílné postní praxe a razantně odsuzuje slavení slovanské liturgie, a to pod trestem exkomunikace. Wiching tedy musel papeže přesvědčit o své nevině a osočit Metoděje z toho, že hlásá bludy a že je ve velkomoravském prostoru šiřitelem byzantských mocenských ambic. Tento Wichingův úspěch je pozoruhodnější o to více, že v papežské kanceláři i mezi kuriálními hodnostáři se museli nacházet jedinci, kteří si pamatovali Metodějovu návštěvu v Římě a jeho jednání s Janem VIII.

Podle R. Marsiny se o smrti arcibiskupa Metoděje dozvěděli v Římě krátce po sepsání listu. Proto Štěpán V. na Moravu taktéž vypravil papežské legáty – biskupa Dominika a kněží Jana a Štěpána, kteří měli list Quia te zelo fidei doručit. Legáti dostali pro jednání s velkomoravským panovníkem i vlastní písemné instrukce (commonitorium), které se taktéž z části dochovaly a vysvětlují či blíže specifikují některá ustanovení obsažená v listu Quia te
zelo fidei.561 Naproti tomu podle V. Vavřínka list Qua te zelo fidei doručil na Moravu biskup Wiching ještě předtím, než se v Římě dozvěděli o Metodějově smrti. S pomocí autority, kterou mu poskytoval papežův list, mohl před Svatoplukem obvinit Metodějovy žáky, a získat tak postupně kontrolu nad moravskou církví, ještě než na Moravu dorazili legáti Štěpána V. s dalšími instrukcemi.

Papež opětovně vyslovil zákaz nad slovanskou liturgií, přičemž se odvolal na Jana VIII., kterému měl Metoděj odpřisáhnout upuštění od slavení mší ve slovanském jazyce. Dále v instrukcích papež zopakoval svoje nařízení o dodržování postních dnů podle římské tradice, zakázal jakékoliv působení nástupci, kterého měl Metoděj před svou smrtí jmenovat, a nařídil mu dostavit se do Říma.

Listy Štěpána V. vypovídají o papežových obavách z byzantského vlivu, který by mohl být ve velkomoravském prostředí šířen prostřednictvím arcibiskupa Metoděje. Zároveň však reflektují pozici, ve které se Štěpán V. nacházel. Papež akutně potřeboval zejména pomoc ze strany krále Arnulfa, a tudíž je pochopitelný jeho postoj k východofranskému kléru a biskupovi Wichingovi. To dokládá sám Štěpán V. listem z roku 890, jímž žádá samotného Svatopluka, aby mu pomohl přesvědčit krále Arnulfa k intervenci v Itálii.

Zdroj:
Martin Šenk - Christianizace Velké Moravy jako součást kulturně desintegračních procesů mezi Byzantskou říší a Západem