Útoky Wehrmachtu do 21. května1940,včetně.
Všechny katastrofy Spojenců začínají mít takový svůj první vrchol, po 10. květnu 1940, již velmi záhy, a to dne 17. května 1940. Je to den, kdy padl belgický Brusel ( belgická armáda však stále bojovala dál) do rukou Wehrmachtu. Další den, a to 18. května 1940, na porážky konečně zareagoval francouzský ministerský předseda Paul Reynaud a provedl ve svém vládním kabinetu změny. Ve funkci vrchního velitele francouzské armády vystřídal generála Maurice Gamelina (68 let) generál Maurice Weygand ( 73 let). Místopředsedou francouzské vlády (vicepremiérem) se pak stal, později nechvalně známý ( podepsáním příměří s Německem a svou vládou ve Vichy – ještě o tom bude řeč), maršál Henri Philippe Pétain (84 let), pro Francouze tehdy ještě hrdina z 1. světové války.
Generál Weygand, jak tvrdí většina historiků, byl tehdy tím nejnevhodnějším z generálů, který byl na toto místo dosazen.
A proč to říkají?
Generál Weygand nenáviděl Brity a opovrhoval všemi politiky a to i s těmi, s kterými jednat musel, a kteří ho dosazovali do funkcí On toho však měl generál Weygand víc a my si to postupně řekneme – generál Weygand byl prostě podivín.
Když byl po 17. květnu 1940 generál Weygand jmenován vrchním velitelem francouzské armády, byl zrovna v tu dobu v libanonském Bejrútu.
Je ještě nutno říci, že právě v této době 17. a 18. května 1940 plánoval starý velitel francouzské armády generál Gamelin snad jedinou dobrou věc, která v té době ještě šla z vojenského hlediska udělat - silný protiútok do německého klínu, který se pohyboval směrem na Západ. Ten protiútok francouzské armády měl být proveden v kořenu německého klínu – jižně od Sedanu ( prakticky na jeho týlových čarách).
Samozřejmě tím, že byl Gamelin ze své funkce odvolán, byl tento masivní francouzský protiútok, který by mohl situaci Němcům silně zkomplikovat – odložen na neurčito. No a jak se horšila vojensko-strategická pozice Spojenců, tak se pak již nikdy velký protiútok nekonal.
Generálu Maurice Weygandovi trvalo celé 2 dny, po jmenování do funkce velitele francouzské armády, než se vůbec dostal do Paříže. No a když do Paříže dorazil, tak stále odmítal schůzku s předsedou vlády, dokud prý se nesejde s generály Gamelinem a Georgesem, velitelem severovýchodní fronty Spojenců. Tato činnost mu zabrala čas až do večera 19. května 1940. Ministerský předseda Reynaud se s ním chtěl sejít ještě večer, nebo v noci 19. května 1940, ale Weygand mu odpověděl tvrdě, cituji:
„Ne. Zítra.“
V době “ Zítra“, tedy dne 20. května 1940, kdy se německé tanky 1. a 2. td již valily z Abbeville k moři u La Manche, generál Weygand chodil zase po návštěvách a poradách. Večer 20. května 1940 ohlásil, že se musí osobně přesvědčit, jak to vypadá na frontě, a představme si poslal své auto napřed do Abbevill, že tam sám přijede vlakem. Do toho samého Abbevill, které obsadili Němci již 19. května 1940 večer. Když se to Weygand dozvěděl, že Abbevill je obsazeno, odletěl místo toho do Béthune na návštěvu ke generálu Billottovi, služebně nejstaršímu generálovi severovýchodní fronty Spojenců. Ale i tam bylo už letiště opuštěné. A tak generál Weygand - nový velitel francouzské armády, odletěl do Calais a dojednal si schůzku s belgickým králem Leopoldem III. a ostatními belgickými veliteli. Velitele britského expedičního sboru (B. E. F.) generála Gorta na tuto konferenci nepozval do té doby, dokud se nezačalo jednat o nasazení B. E. F. do protiútoku.
No jo, ale když generál Gort přijel, odjel generál Weygand do Paříže.
Letadla stále ještě létala z Paříže do Calais, ale generál Weygand, z obavy před Luftwaffe, raději nasedl na loď, která měla konečnou stanici v přístavu Cherbourgu. Čas ve válce panu generálu Weygandovi viditelně nic neříkal, neboť do přístavu v Cherbourgu dorazil až ráno dne 21. května 1940, tam přesedl na vlak a odjel do Paříže.
Pan generál Weygand si to „šupajdil“ do Paříže a právě v té době, kdy on „šupajdil vláčkem“ do Paříže - 21. května 1940 – dosáhly německé tanky pobřeží La Manche a obrátily se do útoku na sever - na město Boulogne.
Tak takto se přesvědčil generál Weygand velitel francouzské armády o vojenské situaci na vlastní oči!
A víte co udělal?
Navrhl naprosto nesmyslný bitevní plán, který ještě vyšperkoval o smyšlené francouzské úspěchy – tvrdil totiž, že francouzská armáda postupuje směrem na Amiens – o takovou lež to vyšperkoval, aby jeho plán vypadal co nejpravděpodobněji.
Historici říkají, že generál Weygand byl fakt podivín, tento „vyšperkovaný“, nesmyslný plán však nebyl jediným nesmyslem.
On totiž generál Weygand, později a to 13. června 1940, na setkání francouzského vládního kabinetu v Tours oznámil - z ničeho nic - a teď pozor – že komunisté sestavili v Paříži vládu, a že do Elysejského paláce byl dosazen komunistický předák.
Když pak tajemníci vlády telefonicky zjistili, že je to naprostý nesmysl, generál Weygand se strašně rozzuřil, vyběhl z místnosti a vykřikoval, že nechá celý vládní kabinet uvěznit!!!
Ještě mapa rychlého postupu Rommelovy 7. td dne 17. května 1940, těsně v závěsu je německá 5. td generála Hartlieba.
Bitva u Arrasu dne 21. května 1940.
Než si o ní něco řekneme, musíme začít tím, že dne 10. května překročil britský B. E. F. spolu s francouzskými vojsky po obou stranách belgické hranice.
První dny vůbec nikoho nepřekvapovalo, že na ně Luftwaffe neútočí. Štáb lorda Gorta, velitele B. E. F., si situaci vysvětloval tak, že německá letadla nemohou být na všech místech, a že jich Němci určitě tolik nemají.
Ještě velitel Spojeneckých sil a velitel francouzské armády generál Gamelin spolu s velitelem B.E.F. lordem Gortem.
Jenomže ono to bylo jinak – německá letecká ofenzíva byla totiž naplánována tak, aby postup B. E. F. i Francouzů nebyl vlastně zdržován, protože německá tanková vojska přece potřebovala pro svůj postup k La Manche, aby jí Spojenci uvolnili jejich vlastní týlové čáry…
Jak víme, potom německé tankové jednotky postupovaly po severním břehu řeky Sommy. Řeka Somma jim tak, jako přirozená přírodní překážka, vlastně poskytovala ochranu proti francouzským protiútokům z jihu. Zároveň tak Němci zabránili tomu, že Spojenci nemohli severní břeh řeky Sommy využít jako svou obrannou linii.
Když však jednotky B. E. F. generála Gorta německá letadla nechávala na pokoji již několik dní, došlo Gortovi a jeho štábu, že to dělá Luftwaffe úmyslně.
Gort a jeho štáb si pak začal uvědomovat, že to co francouzský štáb, ale i Winston Churchill, nazývá tzv. „Vydutí“ (ten Sek srpem), není nic jiného, než německý úder směrem k pobřeží La Manche – útok, který má odříznout všechny spojenecké armády od zásobování a komunikací do týlu.
Již v roce 1939 britští plánovači s mimořádnou dávkou obezřetnosti (jako kdyby to předvídali) dopravovali své vojáky přes přístav Cherbourg a Le Havre, zatímco britská vozidla putovala přes Brest a Nazaire. Britské expediční jednotky tak využívaly oblast mezi Le Mans a Laval, jako své shromaždiště a zásobovány pak byly – stejně jako Francouzi – od jihozápadu.
No a Němci právě svým postupem – „Sek srpem“ („Sichelschnitt“ ) – právě tyto zásobovací trasy přeťaly a tak museli nyní Britové – improvizovaně – vybudovat trasy nové, přímější. U městečka Hazebrouck se tak začalo s budováním velkých vojenských skladů. Bez takového skladu by se britské síly nemohly ani pohnout, o boji vůbec nemluvě. Tyto sklady - možnost se z nich zásobovat - zachránily B.E.F. před jistou zkázou.
A právě tehdy, kdy probíhala výstavba náhradních zásobovacích tras pro B. E. F., připravoval štáb generála Gorta protiútok. Protiútok, kterého se německý Wehrmacht nejvíce obával – protiútok směrem na jih, který by přeťal rameno německého postupu směrem ke kanálu La Manche.
K tomuto protiútoku na jih shromáždil generál Gort v městečku Arras,
Průběh „ Bitvy u Arrasu dne 21. května 1940
které bylo tradičním opěrným bodem B. E. F. ve Francii, nejrůznější jednotky Britů.
Byly to jednotky britského polního dělostřelectva, byly to dva teritoriální pěší prapory a jedna britská tanková brigáda. K těmto britským jednotkám dorazila i zdecimovaná francouzská 3. DLM (mechanizovaná divize) s asi 60 tanky Somua S 35 viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2989
žádný z tanků Hotchiss H 35, které DLM předtím měla nepřežil, všechny byly německou Luftwaffe a dělostřeleckou palbou rozbity.
Proti těmto spojeneckým jednotkám, směrem sem k Arrasu, dorazila Rommelova 7. td z 15. ts generála Hotha a 6. td a 8. td z 41. ts generála Reinhardta a motorizovaná divize SS-Totenkopf.
Viz zde od Radara:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=201
