PALBA.CZ

Napsal: **25/4/2010, 11:40**

Pátrač-ty asi myslíš Jean Bart třídy Richelieu z třicátých let, i když máš pravdu, protože neumím francouzštinu všechno jsem to trochu poplet. Takže teď to uvedu na pravou míru:
Jean Bart-bitevní loď třída Courbet 1912-1931(potom školní loď)
BÉARN-třída NORMANDIE, přestavěna na letadlovou loď
Jean Bart-bitevní loď třídy Richelieu, dokončena až 1955

takže tu jde jen o malou chybu v důsledku sklerózy a neznalosti francouzského jazyka, takže ne Jean Bart ale Béarn

Napsal: **25/4/2010, 11:41**

Nic se neděje - mě to jen zarazilo. Je tedy fakt, že se v té době stavělo a nebo plánovalo stavět ledacos. A potom se člověk pokud to není jeho doména jako pro Scrata, Destra, Jarla a podobné vodní a podvodní nadšence lehce poplete.

Napsal: **25/4/2010, 11:47**

V pohodě. Jen jsem se kvůli tobě podíval do literatury a našel jsem zmínku, o projektované francuzské třídě lodí LYON, s výzbrojí 4x4 340mm. Což se velmi podobá další italské projektované třídě, jak tu uváděl major.plk

Napsal: **12/1/2013, 22:57**

Po čase jsem si pročítal svůj vlastní článek a nějak si tak říkám, že jsem tu asi zapomněl zdůraznit jeden zajímavý konstrukční fakt a to je extrémně velký rozestup mezi dělovými věžemi. Nevím co italské konstruktéry k tomu vedlo a jak si pak museli pohrát s vnitřním členěním, ale v každém případě to měla být výhoda co se odolnosti týče. Takto umístěné věže musela být každá z nich zvlášť zasažena nepřátelským projektilem, aby byla vyřazena z činnosti. U klasických konstrukcí existovala určitá pravděpodobnost, že vhodně umístěný zásah může z boje vyřadit obě dělové věžě. Tedy že k jejich vyřazení z boje (třeba jen zablokováním atd.) stačí jeden projektil. Tuto konstrukční inovaci jsem pak nikde u velkých hladinových plavidel dále neviděl.

Napsal: **13/1/2013, 00:48**

Co třebas Frantíci? Ti měli své čtyřdělové věže přesně z tohoto důvodu řešeny stejným způsobem. Ale zatímco u Francouzů pro to vidím důvod, u Italů nevím...akorát to zvedá nároky na pancéřování.

Napsal: **13/1/2013, 09:12**

Mě se to taky nezdá. U této třídy byl dán velký důraz na rychlost, což mělo za následek i slabší pancéřování. Proto nevím, čemu by pomohla větší mezera mezi dělovými věži, je to jen pár tun oceli a pancéřování navíc. Loď je navíc větším cíle.
Jak mě teď ale napadá, vysokou rychlost by lodi dodávala určitě velká pohonná jednotka, čili, zda ta velikost lodi už nebyla dána a rozestup věží, pak nebyl snahou o získání drobné výhody z tohoto nepříliš positivního faktu.

Napsal: **13/1/2013, 09:17**

Vpředu to smysl rozhodně nemá (spíš to vypadá že konstruktér měl jenom "záchvat estetiky") a zbytečně to prodlužuje pancéřovou citadelu, vzadu je to ale něco jiného. Nejde o to oddělit věže kvůli riziku možného vyřazení obou naráz jako spíš o snahu oddělit kvůli témuž strojovny a kotelny. Ale jak je uvedeno výše, jen to celkem zbytečně zvyšuje nároky na pancéřování. Ono chránit dvě samostatné barbety je vždy mnohem náročnější než když jsou namačkané na sebe. A bát se jednoho nešťastného zásahu mi přijde jako hodně hloupá výmluva, zvláště v okamžiku kdy lodě postrádají jakékoliv výraznější horizontální pancéřování. Když se podívám kde je na schématu spodní hrana barbety tak mi připadá že konstruktéři zřejmě hodně často hulili veselé listí. Lodě mají v pancéřování tolik konstrukčních nedostatků že by je za hodně příznivých podmínek dokázal potopit i těžký křižník. A případné rozhodnutí jít do souboje s protivníkovou bitevní lodí by bylo zřejmě posledním blbým nápadem jejího CO.

Scrat

Napsal: **13/1/2013, 11:33**

Scrat píše: Velké pěti a šestihlavňové věže jsou (byly) v lodním stavitelství prakticky nerealizovatelné........

Kacermiroslav - zajímavý článek, děkuji. Mám dotaz a je, doufám, jedno ve kterém článku ho podám.
Existovaly dělové věže hlavní výzbroje se čtyřmi hlavněmi? A když ano, od jaké ráže? Nemyslím však na projektu, ale skutečně postavené.

Napsal: **13/1/2013, 11:46**

francouzská bitevní loď Richelieu měla po čtyřech dělech ráže 380mm ve věžích

Napsal: **13/1/2013, 12:31**

TonyHazard píše:Existovaly dělové věže hlavní výzbroje se čtyřmi hlavněmi? A když ano, od jaké ráže? Nemyslím však na projektu, ale skutečně postavené.

Čtyřdělové věže nejsou zas až taková rarita, jak by se zdálo. Většina projektů se sice do výroby nedostala, ale často s nimi bylo počítáno velmi reálně (USA - bitevní lodě, VB- křižníky, různé projekty byly i v Japonsku či Itálii). Z realizovaných jsou to francouzské třídy Dunkerque (330mm), Richelieu (380mm) (plus nedostavěná třída Normandie, 340mm) a britské lodě třídy King George V (356mm).

Napsal: **5/4/2020, 21:09**

kacermiroslav píše: V klidných letech konce 19.století pak Itálie rychlím tempem modernizovala a rozšiřovala své námořnictvo, do určité míry i na úkor Rakouska-Uherska, kde i nadále působila jistá rivalita mezi spojenci Trojspolku. Když pak v roce 1906 byla v Anglii na vodu spuštěna zhmotnělá představa řady konstruktérů tzv. lodě typu „all big gun ship“ (všechna velká děla), tedy HMS Dreadnought, byla i Itálie připravena převzít tento moderní konstrukční trend a stavět výkonnější plavidla. A zatímco Velká Británie, Německo, USA a Japonsko stavěli plavidla s dvěma děly hlavní ráže v jedné věží, vrhla se Itálie na konstrukci lodě s trojdělovou věží. (...)

Z těchto výše uvedených důvodů začala i Itálie uvažovat o stavbě superdreadnoughtů, stejně jako Rakousko-Uhersko, které začala projektovat své lodě třídy Ersatz Monarch již v roce 1911 (hlavní výzbroj 10x350mm). Ideovým vzorem se pak měli stát britské bitevní superdreadnoughty třídy Queen Elizabeth. Novinkou u těchto moderních bitevních lodí bylo použití naftového pohonu a tím bylo docíleno zvýšení rychlosti až na 24 uzlů při plném výtlaku 31.500 tun a výzbroji 8x381 mm. Lodě této třídy se ve Velké Británii začali stavět v roce 1912 a většina z nich byla dokončena v roce 1915. (...)

Itálie tedy v roce 1913 rozhodla postavit novou třídu „superdreadnoughtů“, které by byly na srovnatelné úrovni s konkurenčními plavidly o výzbroji 356 až 381 mm děly. První projekty předpokládaly plavidlo o výtlaku 29.000 t a vyzbrojené 9 děly ráže 381 mm ve třech trojdělových věžích. Konečná předválečná varianta ale nakonec více vycházela právě z třídy Queen Elizabeth a stejně jako ona měla mít hlavní výzbroj 8 děl ráže 381 mm firmy Armstrong, všechna děla ve dvoudělových věžích ve střední čáře, dvě měla stát na přídi a dvě na zádi. (...)

Doplnil bych, že italské 15-ti palcové děla (381mm) byly výrazně jiné (např. byly výrazně lehčí a mírně kratší) než britské 15-ti palcové děla 15/42 Mk.I vyráběné a použité ve dvoudělových věžích přibližně v téže době, kdy probíhala stavba třídy F. CARACCIOLO.

Druhou zajímavostí je, že italové si v 1913 u italských dělověk objednali 3 odlišné varianty 15-ti palcových děl (a to po desíti kusech). Zatímco obě varianty vyráběné v italských dělovkách napojených na britské firmy Vickers a Armstrong si byly podobné, tak varianta od Schneider-Ansaldo se lišila, např. hmotnost dle Norman Friedman byla cca 63 tun (další dvě varianty od obou dalších italských dělověk byly přes 80 tun ... britské standartní 15/42 používané např. na Revenge, Queen Elisabeth vážily kolem 100 tun).

Nicméně hmotnost samotného děla patrně nebyla tím rozhodujícím faktorem, jestli ve věži bitevní lodi budou tři nebo dvě děla.

Protože např. zhruba v téže době u návrhu bitevní lodě od britských kontruktérů na export - pro Brazílii - byly navrženy britské 15-ti palcové děla (s odlišnými parametry než byly britské standartní 15-ti palcové) zhruba stejné hmotnosti jako italské 15-ti palcové, ovšem v dvoudělových věžích.... Britská dělovka dokonce vyrobila několik těchto exportních 15-ti palcových děl, avšak nebyly nikdy použity na britských lodích (v meziválečném období byly prodány do Španělska pro účely pobřežní dělostřelecké batere).

Napsal: **24/5/2020, 23:26**

Lodní děla se v té době vyráběla de facto jen dvěma způsoby. Britský způsob (Armstrongův) používal jako základ ocelovou trubku, na kterou byl postupně navíjen drát obdélníkového průřezu a poté vše překryto ocelovým válcem. Německý (Kruppův) spočíval v tzv. cylindrickém systému, kdy se na vnitřní ocelovou trubku nasazovala postupně větší a větší. Kromě vlastní technologie výroby mohly mít tyto způsoby i vliv na kvalitu a životnost hlavně. Speciálně italská těžká děla pak měla mít tu negativní vlastnost (platí i pro WW2), ve své krátké životnosti a také ve velkém rozptylu v cíli při střelbě na velkou vzdálenost. Ten rozptyl pak měl být způsoben "vlněním" hlavně při výstřelu, tj. nedostatečnou tuhostí.

PALBA.CZ

bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re:

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)

Re: bitevní lodě třídy FRANCESCO CARACCIOLO (1914)