Bombardování zbrojního průmyslu

Legie, První republika, politika, okupace, rozpad ČSR, Protektorát,Slovenský štát, odboj, partyzáni, SNP.
Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Bombardování zbrojního průmyslu

Příspěvek od sa58 »

Toto je článek Miroslava Šišky, který vyšel v deníku Právo.

23.04.2005 - Miroslav Šiška

Poslední bomby zničily Škodovku

„Byla ještě tma, když jsme v časných ranních hodinách vylézali ze svých ubikací. Jeden po druhém jsme přicházeli ze tmy do tabákovým kouřem prosáklé instruktážní místnosti. Na pódium vystoupil operační důstojník a zvedl závěs zakrývající mapu evropského bojiště s vyznačeným cílem dnešního náletu. Plzeň v obsazeném Československu, primární cíl plzeňská zbrojovka Škoda. Závod má být napaden pouze při dobré viditelnosti.“

Tak po 45 letech vzpomínal v roce 1990 někdejší seržant David Lustig na začátek své mise. Byl tehdy radistou a střelcem na palubě jednoho ze tří stovek bombardérů 1. letecké divize, které 25. dubna 1945 na žádost velitelství 1. americké armády odstartovaly ze základen v Anglii. Netušil přitom, že to bude poslední operační nasazení bombardérů 8. letecké armády USA v Evropě v druhé světové válce.
„Plzeňská zbrojovka Škoda je poslední velkou zbrojovkou, kterou dosud nacisté drží,“ uvádělo se v rozkazu velitelství 8. letecké armády k útoku na Plzeň. „Vyrábí všechny typy děl a munice, tanky, obrněné vozy a velké množství lehkého a těžkého strojírenství. Je nejdůležitější pro německé válečné úsilí a je známo, že dodává zařízení a munici přímo frontovým jednotkám.“ Rozkaz dále pokračoval informací, že letecký průzkum nad plzeňským letištěm objevil na ploše asi stovku letadel, mezi nimi i několik tryskových stíhaček, a že počasí 25. dubna se jeví jako příznivé.

Děla, tanky, náboje

Prostor Protektorátu Čechy a Morava se stal v době druhé světové války pro nacistické Německo týlovou výrobní oblastí, která byla po celou první polovinu války mimo účinný dosah spojeneckého letectva. Okupanti této výhody náležitě využili. Největší důraz byl kladen na zbrojní výrobu a na produkci paliv.
Jedním z nejvýznamnějších zbrojních center se staly právě Škodovy závody, v nichž těsně před druhou světovou válkou činil podíl zbrojní výroby 62 procent. Po mnichovském diktátu a okupaci československého pohraničí prodal francouzský koncern Schneider et Cie své podíly do domácích rukou a 32 procent akcií se tak dostalo do majetku Československé zbrojovky Brno. Oba podniky vytvořily společnost německy nazývanou Waffen Union Škoda - Brünn. Ta byla po 15. březnu 1939 včleněna do mamutího koncernu Reichswerke Herrmann Göring.
Základ zbrojní produkce představovala děla různých ráží. Dále se ve Škodovce vyráběly komponenty pro letouny a ponorky i velká škála dělostřelecké munice. Důležitá byla také výroba stíhačů tanků a dělostřeleckých tahačů, ale rovněž oprava uvedených zbraní.
Škodovy závody představovaly na jaře 1945 jeden ze strategicky nejvýznamnějších objektů v rukou německé armády a zajišťovaly téměř 30 procent jejich zbrojních dodávek. Pětačtyřiceti tisíci zaměstnanci zde například bylo za necelé první čtyři měsíce roku 1945 vyrobeno 332 protiletadlových děl a 625 000 kusů dělostřelecké munice. V samotném březnu bylo ze Škodovky odesláno na frontu 178 tanků. Ze závěrů porady vedení zbrojovky z 21. března 1945 vyplývalo, že dělovka smontuje do června téhož roku 200 protiletadlových děl ráže 88 mm měsíčně.

Dobřany místo Plzně

Uvedené skutečnosti dělaly ze Škodovky přitažlivý objekt pro akce britských bombardérů. Poprvé se tento relativně vzdálený, ale strategicky důležitý cíl pokusily napadnout v noci na 21. říjen 1940. Pro hustou oblačnost však žádný z 11 vyslaných strojů neuspěl a osádky odhodily své pumy na náhradní cíle v Německu. Obdobně skončil druhý pokus o týden později, ale i ten třetí v říjnu 1941. Ani snaha jiných šesti bombardérů v dubnu a pěti v květnu 1942 nevedla ke kýženému výsledku a žádná z bomb na areál zbrojovky nedopadla.
Nad Škodovku se Britové vrátili v souvislosti s bombardovací ofenzívou známou jako bitva o Porúří na jaře 1943. Tentokrát v noci z 16. na 17. dubna udeřili plnou silou a vrchní velitel bombardovacího letectva maršál Arthur Harris vyslal 327 letounů.
Nad Plzeň se jich však po strastiplné a dlouhé trase dostalo pouze 249. Navíc došlo k omylu, když značkovací letadla zaměnila rozlehlý průmyslový závod za komplex objektů psychiatrické léčebny v nedalekých Dobřanech. Hodinové bombardování si vyžádalo 250 obětí přímo v Dobřanech a údajně další tisícovky německých vojáků v místních kasárnách. Zatímco Škodovka neutrpěla opět žádné škody, Britové přišli o 36 letadel.
Vůbec poprvé byli britští letci úspěšní až o měsíc později - při dalším nočním náletu z 13. na 14. května 1943. Tehdy ze 168 vzlétnuvších bombardérů pronikla nad Škodovku šedesátka z nich a některé ze svržených pum přece jen tovární provozy zasáhly (aniž by však byla jejich produkce narušena). Většina smrtonosných náloží tehdy dopadla na město a jeho okolí a po náletu napočítali v Plzni 39 zničených a 2318 poškozených domů společně s 30 mrtvými (z toho 12 ve Škodovce) a 71 zraněnými osobami (54 ve Škodovce).

Nádraží v troskách

Od února 1944 převzali bombardovací štafetu Američané. Tehdy se (po předchozím dobytí jižní Itálie) výrazně změnila situace. Na italské základny se začaly přesunovat jednotky nedávno vzniklé americké 15. letecké armády. Zkrátila se tím vzdálenost mezi základnami spojeneckého strategického letectva (operujícího dosud převážně z britských ostrovů) od cílů v českých zemích. Navíc počátkem roku 1944 začalo americké strategické letectvo v Evropě (tj. 8. letecká armáda v Británii i 15. letecká armáda v Itálii) disponovat rostoucím počtem výkonných doprovodných stíhaček, pověstnými mustangy.
Aktivita amerického bombardovacího letectva na okupovaném území Československa narůstala v souvislosti s ofenzívou proti podnikům vyrábějícím pohonné hmoty. Později se k ní přiřadily i letecké útoky proti zbrojovkám a železničním uzlům. Vůbec nejvíce napadaným cílem spojeneckých bombardérů na našem území se stalo Záluží u Mostu (18x) a hned za ním byla Plzeň (12x).
Nejtěžší a nejkrvavější nálet se odehrál v noci z 16. na 17. dubna 1945, kdy západočeskou metropoli „navštívilo“ 222 britských lancasterů, vedených 11 mosquity. Zničeno bylo seřazovací i osobní nádraží a řada průmyslových podniků -ovšem opět s výjimkou Škodovky. Ztráty byly značné - 624 mrtvých a 453 zraněných, k tomu 115 zničených a 2217 poškozených domů.
Samotná Škodovka si však počkala na svou zkázu ještě týden.

Varování rozhlasem

Lustigova „létající pevnost“ B-17G odlétala ráno z Anglie na vedoucí pozici horní squadrony 384. bombardovací skupiny a byl to Lustigův dvaadvacátý nálet. Když provedl po startu předepsané úkony, pustil rádio, aby si hudbou trochu uklidnil napnuté nervy. Místo toho však prý vyslechl šokující hlášení. V roce 1990 vzpomínal:
„Rozhlasová stanice BBC přinesla zvláštní předběžnou výstrahu Vrchního velitelství spojeneckých expedičních sil, určenou dělníkům ve Škodovce: ,Opusťte závod a zůstaňte venku, neboť bombardovací letadla jsou na cestě, aby zaútočila na vaše závody!‘ Ihned jsem se o své překvapení podělil s ostatními devíti ,šťastnými‘ členy posádky. Jejich poznámky nelze tisknout... Toto oznámení, které vedlo nacisty k posílení protiletecké obrany, měnilo dost krutě naše vyhlídky na hladký průběh bombardování. Teprve nyní jsme chápali příkaz ,bombardovat pouze viditelné cíle‘. Vrchní velitelství přikázalo šetřit české životy, a to i za cenu vlastních.“
Dodnes nevíme, zda byla relace stanice BBC vysílána i v angličtině, protože podle jiných svědectví se piloti o této výzvě dozvěděli až po návratu na základny, ale českou podobu varování toho rána někteří obyvatelé Plzně opravdu slyšeli. Podle vzpomínky Miloše Víta to bylo ve vysílání britského rozhlasu (Volá Londýn) v 8.45 hodin a zpráva údajně zněla takto: „Dnes odstartovaly ze základen v jižní Itálii mohutné svazy amerických bombardovacích letadel k náletu na Škodovy závody v Plzni, kam dorazí přibližně v 10.30 hodin.“
Dnes 76letý Ladislav Kohout pracoval tehdy ve Škodovce jako učeň. Vzpomíná, že i on byl ráno v devět hodin kýmsi v továrně upozorněn na výzvu BBC. Šel se schovat do krytu, který se nacházel mimo závod a byl vyhlouben v pískovcové skále. Viděl přibližující se bombardéry. „Když přelétaly nade mnou, hukot byl tak obrovský, že jsem cítil jak mi celým tělem prostupuje chvění. Němci do té chvíle nevystřelili ani z jednoho děla,“ vybavuje si po 60 letech tehdejší okamžiky. „Svazy letadel letěly dále přes město ve směru západvýchod, stočily se na sever a obloukem se vracely.“
Krátce nato uviděl a vzápětí uslyšel svištění prvních bomb. „Výbuchy a tlakové vlny mě přinutily, abych okamžitě vlezl do krytu. To již začaly padat bomby přímo na kryt. Za nepopsatelného rachotu jsem se modlil a očekával poslední chvíle života.“ Nemohl vědět, že nad Plzeň přilétlo nakonec 198 „létajících pevnosti“, které svrhly 526 tun tříštivých a zápalných bomb a dalších 78 bombardérů shodilo svůj náklad (189 tun) na plzeňské letiště na Borech. Vše se odehrálo mezi 10.45 až 11.15 a celkem bylo ve městě zničeno (mimo Škodovku) 339 domů a dalších 2725 poškozeno. Díky varování BBC byly ztráty na životech - vzhledem k rozsahu náletu -relativně malé, zahynulo 67 osob (z toho 6 ve Škodovce) a dalších 66 bylo zraněno.
V souladu s rozkazy se posádky snažily o co nejpřesnější zaměření cíle a někteří piloti nalétávali v silné protiletecké palbě až třikrát, než došlo ke svržení bomb. Několik posádek na tuto ohleduplnost doplatilo sestřelením a z náletu na Škodovku se nevrátilo celkem 42 letců. Američané ztratili při akci šest strojů B-17G (z nichž čtyři dopadly v těsném okolí Plzně) a dalších pět na příletové a odletové trase. Z 276 útočících bombardérů inkasovalo 190 strojů zásahy od německých flaků. „V našem letadle bylo přes padesát děr,“ tvrdil Lustig. „Jeden granát se provrtal celým hlavním nosníkem pravého křídla, aniž by explodoval. V opačném případě by průběh tohoto letu nebyl nikdy vyprávěn.“

Proč?

Ani po 60 letech neustaly diskuse o účelnosti tohoto posledního náletu. Zničení Škodovky silně zapůsobilo na city Plzeňanů, kteří říkali: Němci už válku prohráli a výroba zbraní ze Škodovky je nemohla zachránit. Stejně se nedaly expedovat, protože Britové zničili týden předtím nádraží. Navíc panoval nedostatek veškerého materiálu a výroba vázla už před náletem. Tak proč se bombardovalo?
Po válce se objevily různé, době poplatné a ideologicky zaměřené odpovědi s nejrůznějšími spekulacemi. Od nutnosti vyřadit konkurenta ve výrobě zbraní až po potřebu nějak zlikvidovat přebytečné zásoby leteckých bomb. Teprve v pozdějších letech byly z amerických archívů uvolněny některé dokumenty, které osvětlují důvody náletu. Tím nejdůležitějším byla v úvodu článku citovaná žádost velitelství 1. americké armády o útok na Škodovku se zdůvodněním, že byla poslední zbrojovkou na území nepřítele dodávající zbraně přímo na frontu.
Připomeňme, že tehdejší strategické plánování spojeneckých vojenských operací výrazně ovlivnila fikce o existenci tzv. Alpské pevnosti, kam se měly přesunout i silné svazky armádní skupiny „Mitte“ maršála Schörnera. Na jejich ústupové trase byla Plzeň s provozuschopným letištěm a Škodovkou. I to mohl být důvod k poslednímu náletu na Plzeň.
Od striktně vojenské argumentace pro zdůvodnění útoku se liší názor Jima Hanauera. Jako poručík byl v dubnu 1945 velitelem 603. squadrony 398. bombardovací skupiny a v roce 1993 odpovídal v časopise veteránů 398. bombardovací skupiny FLAK NEWS mimo jiné i na otázku, proč byla Škodovka bombardována.
„Roosevelt a Churchil příliš nevěřili Stalinovým slibům o respektování demokratického vývoje v Československu a obávali se sovětské expanze v poválečné Evropě,“ řekl tehdy podplukovník Hanauer. „Myslím, že největší obavy měli z toho, že by Škodovy závody mohly být demontovány a zařízení odesláno do SSSR... Oba státníci předpokládali, že až americká armáda vstoupí do západních Čech, budou už Sověti ovládat velkou část území státu. I když bylo pravděpodobné, že americké jednotky obsadí Plzeň, bylo nemyslitelné zničit Sovětům závod před nosem. Přijatelné by však bylo bombardovat Škodovku jako strategický cíl.“
Jak poznamenává znalec škodováckých dějin Vladislav Krátký z plzeňského Muzea Škody, „názor Jima Hanauera odrážel myšlení ovlivněné studenou válkou a nesl v sobě zjednodušené pohledy, jež se - s opačným znaménkem -vyskytovaly na obou stranách železné opony.“ Skutečností ale podle Krátkého zůstává, „že žádný z českých badatelů, kteří měli ve Washingtonu možnost studovat vojenské dokumenty, jasnou odpověď na otázku, proč byla deset dní před koncem války Škodovka bombardována, dodnes nepřinesl“.
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Smekám nad odvahou spojeneckých letců,tři nálety během letu...
Obrázek
Granátník
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 574
Registrován: 25/8/2004, 11:36
Bydliště: Vsetín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Granátník »

Radola: souhlas ...
Měli jsem aj tak trochu štěstí. Nad protektorát létaly jen zbytky od Drážďan, takže nás to ani tak nepostihlo. Ale je taky smutné, že některé stopy války jsou do dneška ještě na něktreých budovaách vidět.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

No odvaha, kdyby ještě tenkrát fungovala luftwaffe jako v roce 43 nebo 44, tak by to frkli na zem při prvním průletu. Flak byl sice silný, ale přímý zásah 88 nebo 105mm kanónem byl méně pravděpodobný než že to B-17 dostane od Fw-190 z jeho čtyř 20mm kanónů.
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Sa.58:To bych zas netvrdil,pustit se do svazu cca.20-40 B-17(příklad)nebylo jen tak pro někoho.A pokud se piloti zmiňovali,že flak byl silný,tak se není ani čemu divit,vždyť bránil jednu z nejhlavnějších zbrojovek v zemi.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Československá Republika“