Supermarine Spitfire
Napsal: 18/8/2008, 14:12
Supermarine Spitfire
Snad každý si vybaví elegantní dolnoplošnou stíhačku s jejím typickým eliptickým křídlem, vůbec jedno z nejznámějších a nejslavnějších letadel nemělo vůbec snadný vývoj a v jeden čas dokonce hrozilo zastavení vývoje. Na první pohled je jasné, že původ „Spitu“ sahá až ke sportovním letadlům, v jejichž konstrukci měl konstruktér Reginald Mitchell už velkou tradici. Mitchell se výsledku svého dítka žel už nedožil, zemřel v roce 1936. Avšak už předtím konstruoval Mitchell rychlostní stroje, jež každoročně vítězili ve Schneiderově rychlostním poháru. Zde budu popisovat jednotlivé verze slavného „Spitu“ Mk.I, Mk.II, Mk.V, Mk. VIII, Mk. IX, Mk. XIV, Mk.XVI, Mk.XVIII, Mk.21, Mk.22 a Mk.24, tedy ty nejdůležitější verze.
Předchůdci a prototypy Spitfiru, vznik
Kořeny Spitfiru sahají už do roku 1934, kdy konstruktér Mitchell začal konstruovat své stíhací letadlo podle požadavku ministerstva letectví na jednomotorovou, jednomístnou denní stíhačku podle specifikací F.37/34, Mitchell se přitom opřel o svého starého akrobatického Supermarinu typ 224, zkonstruovaného podle specifikací F.30/7 z roku 1931 poháněného motorem Rolls-Royce Goshawk II s odpařovacím chlazením. O tomto letounu se tedy původně očekávalo, že bude moct být vyráběn jako stíhačka, pro tento typ byly typické velké chrániče podvozku, ve kterých nesl po jednom kulometu kalibru 7.7mm v každém chrániči a dalších dvou v trupu. Pohonnou jednotku tvořil motor Goshawk II o výkonu 440 Kw vybaveného dvoulistou dřevěnou vrtulí. Typ se vyznačoval otevřenou kabinou a již první pohled na kapotáž motoru nám ukáže jistou podobnost s karotáží motoru Spitfiru.
Prototyp se sériovým číslem K2890 poprvé létal 19.2.1934, avšak znamenal zklamání. Nedosahoval očekávaných výkonů, chlazení nefungovalo spolehlivě a tak bylo od dalšího vývoje upuštěno, ovšem Supermarine začal pomalu připravovat nový typ.
Supermarine typ 300- prototyp nové stíhačky Supermarine
Prototyp Spitfiru byl celokovový jednoplošník, vybavený motorem Rolls-Royce Merlin model C. Prototyp byl hotový už 18.2.1936, krátce nato byl demontován na dvě části a nákladním vozem přemístěn na podnikové letiště Eastleigh, kde po sestrojení čekal na svůj první let. Ten se uskutečnil 5. března 1936 a pilotoval ho šéfpilot Supermarinu J. Summers. Stroj měl kódové označení K5054. Stroj se bez problému snesl de vzduchu a přistál, první let trval 20 minut a komise RAF byla novým strojem tak ohromena, že se rozhodla pro nákup předsérie, která byla zkoušena v dubnu Mertlesham Heath. Zkoušky proběhly úspěšně a tak RAF se rozhodla pro nákup 310 strojů. Kontrakt byl podepsán v červnu 1936. Výzbroj se se sériovými stroji ustálila na 8 kulometů 7.7mm. Původně bylo plánováno dodání do srpna 1937, avšak technologická výrobní náročnost dovolila jejich dodání až od roku 1938.
Supermarine Spitfire Mk.I
První sériový Spitfire Mk.I čísla K9787 byl zalétán 15.května 1938, ten pak sloužil k dalšímu vývoji Spitfiru. Největší problém nového spitfiru ovšem představovalo eliptické křídlo, které mohlo zapříčinit konec výroby. Mnoho dodavatelů totiž nebylo vybaveno na výrobu tak náročného komponentu, v jednu chvíli pak hrozilo převedení výrobních kapacit na jiný typ, krizi se nakonec povedlo zažehnat převedením výroby i do továrny Castle Bromwich , ovšem jen za cenu malé produkce typu. První sériové Mk.I byly dodány 19. sqn RAF v Duxfordu v srpnu 1938, přičemž u novějších byl původní motor Merlin II nahrazen novějším Merlinem III s třílistou vrtulí, které byly montovány od 77. vyrobeného kusu.
Postupně byly Spitfiry vybavovány i další sqn. RAF.
Po prvních bojích se ukázala výzbroj osmi kulometů moc slabá na moderní německé celokovové stroje a tak se rozhodlo do Spitfiru namontovat novou výzbroj, původně se uvažovalo i o dvanácti kulometech jako měl později Hurricane Mk.IIb, ale daleko vhodnější se ukázalo zavedení dvou kanonů 20mm, ovšem za cenu snížení počtu kulometů z osmi na čtyři. Ukázalo se, že křídlo tuto výzbroj snadno adaptuje, ovšem pozdější zkušenosti ukázali, že kanony se snadno zasekávají a motor kolabuje, proto bylo od výroby verze označené Mk.Ib ( starší, kulomety vyzbrojené pak byly nazvané Mk.Ia ) upuštěno. Celkově bylo vyrobeno 1616 Spitfirů Mk.I.
Supermarine Spitfire Mk.II
Ten se lišil od verze Mk.I především zabudováním motoru Merlin XII, který poháněl stooktanový benzin. Předcházel mu prototyp s označením K9791, který dosáhl rychlosti 595 km/h, vysoká rychlost byla zapříčiněna novou trojlistou nastavitelnou vrtulí Rotol. Verze umožnila i zástavbu obou křídel a i b, ve výrobě byli od července 1940. Mk.II byl ve výzbroji déle než Mk.I a to dr roku 1942, kdy byli nahrazeny verzí Mk.V.
Supermarine Spitfire Mk.V
Když se na počátku roku 1941 objevily na nebi Albionu vylepšené Messerschmitty Bf 109 F raných verzí, které snadno deklasovali starší Spity Mk.I, rozhodlo velení Fighter Command zahájit výrobu nové verze Spitfiru. Za tímto účelem navrhl Supermarine zabudovat nový výkonný motor Merlin 45 do kostry spitfiru, později byli montovány Merliny 50 a 60. Motor tak byl adaptován do draku Mk.I sériového čísla N3053. Očekávání RAF se splnilo a tak přišla nová verze, označovaná Mk.V, v únoru 1941 do výroby. Vedle nového motoru bylo rozhodnuto dát nové verzi pancéřování kabiny a palivové nádrže. U Mk.V se vyskytovali křídla tyu a, b a c s 8 kulomety, 2 kanony a čtyřmi kulomety respektive se čtyřmi kanony. Novinkou bylo i zavedení zkáceného křídla pro boj v nízkých výškách, tato verze se označovala LF Mk.V. Jelikož nové Mk.V byly shodné se staršími verzemi, němečtí piloti, kteří se s nimi setkali zažili velké rozčarování. Nadvládá Mk.V trvá do roku 1942, kdy se objevili nové Focke-wulfy Fw 190 A-5. V několika sqn. Se však udrželi až do roku 1943-44 a v bojových jednotkách se udrželi do roku 1945, v roce 1948 byli vyřazeny i z výcvikových jednotek.
Supermarine Spitfire Mk.VIII
Stroj vznikl na jaře 1942 zabudováním motoru Merlim 61, týkal se co nejméně změn oproti Mk.V, vznikl z něho Spit Mk.IX
Supermarine Spitfire Mk.IX
Konečně se dostáváme k nejslavnější variantě Spitfira.
Stejně jako u Mk.VIII dostal motor Merlin 61, ovšem Mk.VIII neměla být konečnou variantou. Všechno dobré se mělo vložit do jediné verze – Mk.IX.
Vlastní konstrukce vznikla v říjnu 1941, kdy Supermarine na jeden Mk.V byl zabudován zmíněný Merlin 61. Letové zkoušky dopadly uspokojivě a letoun dosáhl rychlosti 662 km/h,
navíc měl i vynikající dostup- 13 500 m! Velení RAF se proto rozhodlo nakoupit nové Mk.IX ve velkém. Jako draky nebyly zpočátku použity nové, originální, nýbrž staré draky z Mk.V.
První verze začali přicházet na frontu v červnu 1942. Objevilo se i nové křídlo typu e, které skrývalo výzbroj dvou 12.7mm kulometů místo čtyř dosavadních 7.7mm, výzbroj kanonů zůstala zachována. Navíc se začali odlišovat verze podle plánované výšky nasazení: LF- pro letadla určená do nízkých výšek, HF- pro letadla určená do vysokých výšek. Při srovnávacích testech s Fw 190 A vyšel Mk.IX jako vítěz. Spity Mk.IX se udrželi ve výrobě až do konce války.
V únoru 1945 prošly Mk.IX poslední úpravou trup za kabinou byl snížen na úroveň kapoty motoru a dostaly novou kapkovitou kabinu.
Supermarine Spitfire Mk.XIV
Dostáváme se ke Griffonovským verzím. Čtrnáctka byla první verzí Spitu s motorem Griffon.
Verze vznikla instalováním motorů Griffon do starých draků Mk.VIII. Motory měly čtyřlistou vrtuli Rotol. Motory Griffon měli jednostupňové i dvoustupňové kompresory, motor dodával stroji rychlost až 756 km/h. Podobně jako poslední Mk.IX měli kapkovitou kabinu. RAF dostala první Mk.XIV v květnu 1944 a poslední z nich byl dodán v dubnu 1946.
Supermarine Spitfire Mk.XVI
Jedná se o verzi Mk.IX, ovšem poháněným motorem Packard Merlin 266, což byl licenční Merlin 66 vyráběný americkou firmou Packard
Stejně jako Mk.IX prošla v únoru 1945 údržbou a dostala kapkovitou kabinu.
Supermarine Spitfire Mk.XVIII
Na konci roku 1943 byl zkonstruován typ, neoficiálně zvaný Super Spitfire.
Původně se uvažovalo, že to bude poslední hlavní varianta Spita , od čehož bylo nakonec upuštěno. Silně připomínal původní Mk.XIV, ale s kompletně přepracovaným křídlem. Výzbroj se ustálila na dvou kulometech a dvou kanonech.
Výroba byla zahájena v květnu 1945 a skončila v dubnu 1946, poslední byly vyřazeny až roku 1951.
Supermarine Spitfire Mk.21
Mělo se jednat o novou výškovou verzi s přepracovanými křidélky, které se ve velkých výškách nerospadávali. Konstrukcí se jednalo o druhogenerační Spitfire, který své předky připomínal matně, pětilistá vrtule byla u této verze samozřejmou, ovšem prototypy měly jěště čtyřlistou vrtuli. U této verze se výzbroj ustálila na čtyřech kanonech Hispano. Dostal také novou phonnou jednotku, motor Griffon 61 s dvourychlostním kompresorem. Testy probíhaly od roku 1943, ale první série se začala vyrábět až v dubnu 1945
Supermarine Spitfire Mk.22
Stroj, jež se moc nelišil od verze Mk.21, lišil se pouze zavedením kapkovitého tvaru kabiny, křídla měla stejnou konstrukci i výzbroj, shodně byl poháněn motorem Griffon 61. Do bojů druhé světové války již nezasáhly a ve výzbroji byly do roku 1955!
Supermarine Spitfire Mk.24
Toto je již plně poválečná varianta, mělo se jednat o speciální dálkovou variantu na doprovod strategických Avro Lincoln nebo Boxing Washington.
Byly totožné s Mk.21 a Mk.22.
Poslení byly vyřazeny roku 1958.
Nasazení: první Spitfiry dostala RAF v roce 1938. Po začátku války podnikali přelety přes kanál La Manche, do Francie se však nedostali, první větší akcí, které se účastnili, byla podpora evakuace kapsy v Dunkirk. Všechny spitfiry byly v srpnu 1940 organizováni do Fighter Command, které potíralo německé nálety na Británii. Ačkoliv jich nebylo tolik, jako Hurrricanů, vyznamenali se. Britská taktika přikazoval Spitfirům zaměstnat německou eskortu zatímco Hurricany útočily na bombardéry. Od Roku 1941 byly každodenním chlebem britských pilotů podnikat tzv. sweepy, tedy výpady nad Francii. Několik Mk.V bylo předáno USAAF na doprovody bombardérů,ale zklamali. Podíleli se i na slavné operaci Jubilee, vylodění u Dieppe, a v červnu 1944 zajišťovali ochranu operaci Overlord, až do konce války to byl nejdůležitější stíhač RAF, nacházeli se i ve výzbroji auxiliary air force.
Nacházeli se i ve výzbroji Francie a Itálie, obě země je dostali za války od Británie. Spitfiry hrály důležitou roli i při vzniku Izraele v roce 1948, tehdy Izrael koupil od československa 58 spitfirů Mk.IXe a LMk.IXe. Spitfiry dostal i SSSR v rámci Lend-Lease v roce 1943, byly to Mk.Vb, na konci války dostáli jěště asi tisíc L Mk.IX
Čechoslováci a spitfiry
První Spitfiry dostali češi na jaře 1941, 313.sqn tehdy dostala Spitfiry Mk.II, zbylé dvě sqn, 310. a 312. dostali Mk.V ještě v roce 1941. Od ledna 1944 pak všechny naše sqn. Dostali nové Mk.IXe, které po válce sloužili v čs. Armádě.
Protivníci
Mk.I vs Bf 109 E- v tomto případě jsou si skoro vyrovnané, ale Bf 109 E pokulhával ve velkých výškách
Mk.V vs Bf 109 F- i v tomto případě je spit výkonějšší ve velkých výškách, ve středních a nízkých jsou si vyrovnané
Mk.IX vs Fw 190 A- Spit je opět lepší ve velkých výškách, i když už nejsou rozdíly tak rapidní, jsou si spíš vyrovnané.
Mk.XIV vs Fw 190 D- zde Spita německý soupeř v některých parametrech i překonává, ve výškách jsou si vyrovnaní, ve středních a nízkých výškách je Spit horší
Technické údaje: Supermarine Spitfire Mk.I- rychlost….. 592 km/h
Délka……. 9,13 m
Rozpětí….. 11,23 m
Dostup….. 10 000 m
Dolet……. 930 km
Supermarine Spitfire Mk.IX-rychlost……656 mk/h
Délka………9,46m
Rozpětí……11,22m
Dostup…….12 500m
Dolet………1 575 km
Zdroje:airwar.valka.cz
Britská stíhací letadla
Encyklopedie letadel
Stíhací letadla
Internet
…a nějaké komunistické příručky o čs. letadlech
Snad každý si vybaví elegantní dolnoplošnou stíhačku s jejím typickým eliptickým křídlem, vůbec jedno z nejznámějších a nejslavnějších letadel nemělo vůbec snadný vývoj a v jeden čas dokonce hrozilo zastavení vývoje. Na první pohled je jasné, že původ „Spitu“ sahá až ke sportovním letadlům, v jejichž konstrukci měl konstruktér Reginald Mitchell už velkou tradici. Mitchell se výsledku svého dítka žel už nedožil, zemřel v roce 1936. Avšak už předtím konstruoval Mitchell rychlostní stroje, jež každoročně vítězili ve Schneiderově rychlostním poháru. Zde budu popisovat jednotlivé verze slavného „Spitu“ Mk.I, Mk.II, Mk.V, Mk. VIII, Mk. IX, Mk. XIV, Mk.XVI, Mk.XVIII, Mk.21, Mk.22 a Mk.24, tedy ty nejdůležitější verze.
Předchůdci a prototypy Spitfiru, vznik
Kořeny Spitfiru sahají už do roku 1934, kdy konstruktér Mitchell začal konstruovat své stíhací letadlo podle požadavku ministerstva letectví na jednomotorovou, jednomístnou denní stíhačku podle specifikací F.37/34, Mitchell se přitom opřel o svého starého akrobatického Supermarinu typ 224, zkonstruovaného podle specifikací F.30/7 z roku 1931 poháněného motorem Rolls-Royce Goshawk II s odpařovacím chlazením. O tomto letounu se tedy původně očekávalo, že bude moct být vyráběn jako stíhačka, pro tento typ byly typické velké chrániče podvozku, ve kterých nesl po jednom kulometu kalibru 7.7mm v každém chrániči a dalších dvou v trupu. Pohonnou jednotku tvořil motor Goshawk II o výkonu 440 Kw vybaveného dvoulistou dřevěnou vrtulí. Typ se vyznačoval otevřenou kabinou a již první pohled na kapotáž motoru nám ukáže jistou podobnost s karotáží motoru Spitfiru.
Prototyp se sériovým číslem K2890 poprvé létal 19.2.1934, avšak znamenal zklamání. Nedosahoval očekávaných výkonů, chlazení nefungovalo spolehlivě a tak bylo od dalšího vývoje upuštěno, ovšem Supermarine začal pomalu připravovat nový typ.
Supermarine typ 300- prototyp nové stíhačky Supermarine
Prototyp Spitfiru byl celokovový jednoplošník, vybavený motorem Rolls-Royce Merlin model C. Prototyp byl hotový už 18.2.1936, krátce nato byl demontován na dvě části a nákladním vozem přemístěn na podnikové letiště Eastleigh, kde po sestrojení čekal na svůj první let. Ten se uskutečnil 5. března 1936 a pilotoval ho šéfpilot Supermarinu J. Summers. Stroj měl kódové označení K5054. Stroj se bez problému snesl de vzduchu a přistál, první let trval 20 minut a komise RAF byla novým strojem tak ohromena, že se rozhodla pro nákup předsérie, která byla zkoušena v dubnu Mertlesham Heath. Zkoušky proběhly úspěšně a tak RAF se rozhodla pro nákup 310 strojů. Kontrakt byl podepsán v červnu 1936. Výzbroj se se sériovými stroji ustálila na 8 kulometů 7.7mm. Původně bylo plánováno dodání do srpna 1937, avšak technologická výrobní náročnost dovolila jejich dodání až od roku 1938.
Supermarine Spitfire Mk.I
První sériový Spitfire Mk.I čísla K9787 byl zalétán 15.května 1938, ten pak sloužil k dalšímu vývoji Spitfiru. Největší problém nového spitfiru ovšem představovalo eliptické křídlo, které mohlo zapříčinit konec výroby. Mnoho dodavatelů totiž nebylo vybaveno na výrobu tak náročného komponentu, v jednu chvíli pak hrozilo převedení výrobních kapacit na jiný typ, krizi se nakonec povedlo zažehnat převedením výroby i do továrny Castle Bromwich , ovšem jen za cenu malé produkce typu. První sériové Mk.I byly dodány 19. sqn RAF v Duxfordu v srpnu 1938, přičemž u novějších byl původní motor Merlin II nahrazen novějším Merlinem III s třílistou vrtulí, které byly montovány od 77. vyrobeného kusu.
Postupně byly Spitfiry vybavovány i další sqn. RAF.
Po prvních bojích se ukázala výzbroj osmi kulometů moc slabá na moderní německé celokovové stroje a tak se rozhodlo do Spitfiru namontovat novou výzbroj, původně se uvažovalo i o dvanácti kulometech jako měl později Hurricane Mk.IIb, ale daleko vhodnější se ukázalo zavedení dvou kanonů 20mm, ovšem za cenu snížení počtu kulometů z osmi na čtyři. Ukázalo se, že křídlo tuto výzbroj snadno adaptuje, ovšem pozdější zkušenosti ukázali, že kanony se snadno zasekávají a motor kolabuje, proto bylo od výroby verze označené Mk.Ib ( starší, kulomety vyzbrojené pak byly nazvané Mk.Ia ) upuštěno. Celkově bylo vyrobeno 1616 Spitfirů Mk.I.
Supermarine Spitfire Mk.II
Ten se lišil od verze Mk.I především zabudováním motoru Merlin XII, který poháněl stooktanový benzin. Předcházel mu prototyp s označením K9791, který dosáhl rychlosti 595 km/h, vysoká rychlost byla zapříčiněna novou trojlistou nastavitelnou vrtulí Rotol. Verze umožnila i zástavbu obou křídel a i b, ve výrobě byli od července 1940. Mk.II byl ve výzbroji déle než Mk.I a to dr roku 1942, kdy byli nahrazeny verzí Mk.V.
Supermarine Spitfire Mk.V
Když se na počátku roku 1941 objevily na nebi Albionu vylepšené Messerschmitty Bf 109 F raných verzí, které snadno deklasovali starší Spity Mk.I, rozhodlo velení Fighter Command zahájit výrobu nové verze Spitfiru. Za tímto účelem navrhl Supermarine zabudovat nový výkonný motor Merlin 45 do kostry spitfiru, později byli montovány Merliny 50 a 60. Motor tak byl adaptován do draku Mk.I sériového čísla N3053. Očekávání RAF se splnilo a tak přišla nová verze, označovaná Mk.V, v únoru 1941 do výroby. Vedle nového motoru bylo rozhodnuto dát nové verzi pancéřování kabiny a palivové nádrže. U Mk.V se vyskytovali křídla tyu a, b a c s 8 kulomety, 2 kanony a čtyřmi kulomety respektive se čtyřmi kanony. Novinkou bylo i zavedení zkáceného křídla pro boj v nízkých výškách, tato verze se označovala LF Mk.V. Jelikož nové Mk.V byly shodné se staršími verzemi, němečtí piloti, kteří se s nimi setkali zažili velké rozčarování. Nadvládá Mk.V trvá do roku 1942, kdy se objevili nové Focke-wulfy Fw 190 A-5. V několika sqn. Se však udrželi až do roku 1943-44 a v bojových jednotkách se udrželi do roku 1945, v roce 1948 byli vyřazeny i z výcvikových jednotek.
Supermarine Spitfire Mk.VIII
Stroj vznikl na jaře 1942 zabudováním motoru Merlim 61, týkal se co nejméně změn oproti Mk.V, vznikl z něho Spit Mk.IX
Supermarine Spitfire Mk.IX
Konečně se dostáváme k nejslavnější variantě Spitfira.
Stejně jako u Mk.VIII dostal motor Merlin 61, ovšem Mk.VIII neměla být konečnou variantou. Všechno dobré se mělo vložit do jediné verze – Mk.IX.
Vlastní konstrukce vznikla v říjnu 1941, kdy Supermarine na jeden Mk.V byl zabudován zmíněný Merlin 61. Letové zkoušky dopadly uspokojivě a letoun dosáhl rychlosti 662 km/h,
navíc měl i vynikající dostup- 13 500 m! Velení RAF se proto rozhodlo nakoupit nové Mk.IX ve velkém. Jako draky nebyly zpočátku použity nové, originální, nýbrž staré draky z Mk.V.
První verze začali přicházet na frontu v červnu 1942. Objevilo se i nové křídlo typu e, které skrývalo výzbroj dvou 12.7mm kulometů místo čtyř dosavadních 7.7mm, výzbroj kanonů zůstala zachována. Navíc se začali odlišovat verze podle plánované výšky nasazení: LF- pro letadla určená do nízkých výšek, HF- pro letadla určená do vysokých výšek. Při srovnávacích testech s Fw 190 A vyšel Mk.IX jako vítěz. Spity Mk.IX se udrželi ve výrobě až do konce války.
V únoru 1945 prošly Mk.IX poslední úpravou trup za kabinou byl snížen na úroveň kapoty motoru a dostaly novou kapkovitou kabinu.
Supermarine Spitfire Mk.XIV
Dostáváme se ke Griffonovským verzím. Čtrnáctka byla první verzí Spitu s motorem Griffon.
Verze vznikla instalováním motorů Griffon do starých draků Mk.VIII. Motory měly čtyřlistou vrtuli Rotol. Motory Griffon měli jednostupňové i dvoustupňové kompresory, motor dodával stroji rychlost až 756 km/h. Podobně jako poslední Mk.IX měli kapkovitou kabinu. RAF dostala první Mk.XIV v květnu 1944 a poslední z nich byl dodán v dubnu 1946.
Supermarine Spitfire Mk.XVI
Jedná se o verzi Mk.IX, ovšem poháněným motorem Packard Merlin 266, což byl licenční Merlin 66 vyráběný americkou firmou Packard
Stejně jako Mk.IX prošla v únoru 1945 údržbou a dostala kapkovitou kabinu.
Supermarine Spitfire Mk.XVIII
Na konci roku 1943 byl zkonstruován typ, neoficiálně zvaný Super Spitfire.
Původně se uvažovalo, že to bude poslední hlavní varianta Spita , od čehož bylo nakonec upuštěno. Silně připomínal původní Mk.XIV, ale s kompletně přepracovaným křídlem. Výzbroj se ustálila na dvou kulometech a dvou kanonech.
Výroba byla zahájena v květnu 1945 a skončila v dubnu 1946, poslední byly vyřazeny až roku 1951.
Supermarine Spitfire Mk.21
Mělo se jednat o novou výškovou verzi s přepracovanými křidélky, které se ve velkých výškách nerospadávali. Konstrukcí se jednalo o druhogenerační Spitfire, který své předky připomínal matně, pětilistá vrtule byla u této verze samozřejmou, ovšem prototypy měly jěště čtyřlistou vrtuli. U této verze se výzbroj ustálila na čtyřech kanonech Hispano. Dostal také novou phonnou jednotku, motor Griffon 61 s dvourychlostním kompresorem. Testy probíhaly od roku 1943, ale první série se začala vyrábět až v dubnu 1945
Supermarine Spitfire Mk.22
Stroj, jež se moc nelišil od verze Mk.21, lišil se pouze zavedením kapkovitého tvaru kabiny, křídla měla stejnou konstrukci i výzbroj, shodně byl poháněn motorem Griffon 61. Do bojů druhé světové války již nezasáhly a ve výzbroji byly do roku 1955!
Supermarine Spitfire Mk.24
Toto je již plně poválečná varianta, mělo se jednat o speciální dálkovou variantu na doprovod strategických Avro Lincoln nebo Boxing Washington.
Byly totožné s Mk.21 a Mk.22.
Poslení byly vyřazeny roku 1958.
Nasazení: první Spitfiry dostala RAF v roce 1938. Po začátku války podnikali přelety přes kanál La Manche, do Francie se však nedostali, první větší akcí, které se účastnili, byla podpora evakuace kapsy v Dunkirk. Všechny spitfiry byly v srpnu 1940 organizováni do Fighter Command, které potíralo německé nálety na Británii. Ačkoliv jich nebylo tolik, jako Hurrricanů, vyznamenali se. Britská taktika přikazoval Spitfirům zaměstnat německou eskortu zatímco Hurricany útočily na bombardéry. Od Roku 1941 byly každodenním chlebem britských pilotů podnikat tzv. sweepy, tedy výpady nad Francii. Několik Mk.V bylo předáno USAAF na doprovody bombardérů,ale zklamali. Podíleli se i na slavné operaci Jubilee, vylodění u Dieppe, a v červnu 1944 zajišťovali ochranu operaci Overlord, až do konce války to byl nejdůležitější stíhač RAF, nacházeli se i ve výzbroji auxiliary air force.
Nacházeli se i ve výzbroji Francie a Itálie, obě země je dostali za války od Británie. Spitfiry hrály důležitou roli i při vzniku Izraele v roce 1948, tehdy Izrael koupil od československa 58 spitfirů Mk.IXe a LMk.IXe. Spitfiry dostal i SSSR v rámci Lend-Lease v roce 1943, byly to Mk.Vb, na konci války dostáli jěště asi tisíc L Mk.IX
Čechoslováci a spitfiry
První Spitfiry dostali češi na jaře 1941, 313.sqn tehdy dostala Spitfiry Mk.II, zbylé dvě sqn, 310. a 312. dostali Mk.V ještě v roce 1941. Od ledna 1944 pak všechny naše sqn. Dostali nové Mk.IXe, které po válce sloužili v čs. Armádě.
Protivníci
Mk.I vs Bf 109 E- v tomto případě jsou si skoro vyrovnané, ale Bf 109 E pokulhával ve velkých výškách
Mk.V vs Bf 109 F- i v tomto případě je spit výkonějšší ve velkých výškách, ve středních a nízkých jsou si vyrovnané
Mk.IX vs Fw 190 A- Spit je opět lepší ve velkých výškách, i když už nejsou rozdíly tak rapidní, jsou si spíš vyrovnané.
Mk.XIV vs Fw 190 D- zde Spita německý soupeř v některých parametrech i překonává, ve výškách jsou si vyrovnaní, ve středních a nízkých výškách je Spit horší
Technické údaje: Supermarine Spitfire Mk.I- rychlost….. 592 km/h
Délka……. 9,13 m
Rozpětí….. 11,23 m
Dostup….. 10 000 m
Dolet……. 930 km
Supermarine Spitfire Mk.IX-rychlost……656 mk/h
Délka………9,46m
Rozpětí……11,22m
Dostup…….12 500m
Dolet………1 575 km
Zdroje:airwar.valka.cz
Britská stíhací letadla
Encyklopedie letadel
Stíhací letadla
Internet
…a nějaké komunistické příručky o čs. letadlech