Hans-Joachim Marseille
Napsal: 22/6/2005, 21:48
HANS-JOACHIM MARSEILLE (1919-1942)
Joachim Marseille se narodil 13. prosince 1919 v Berlíně-Charlottenburgu. Jako malý chlapec téměř zemřel na chřipku, a když ji měl za sebou, byly jeho nohy tak slabé, že se teprve ve třech letech naučil stát a běhat. Studoval Gymnázium prince Jindřicha v Berlíně-Schönbergu, údajně nebyl nijak zvlášť dobrým žákem, podle jeho učitelů se mohl dopracovat k mnohem lepším výsledkům, kdyby nebyl tak líný. Po maturitě, kterou složil v sedmnácti a půl letech, chtěl uskutečnit svůj sen – stát se leteckým důstojníkem.
Po ukončení leteckého výcviku létal jako poddůstojník s Bf 109 na hlídky nad továrnou Leuna. V roce 1940 se dostal na frontu, do Leuwardenu v Nizozemí, a zde absoloval svůj první bojový let u 1.(Jagd)/LG 2. Hned první den sestřelil jednoho Angličana a nazítří dalšího. Ten den obdržel Železný kříž II. třídy a o čtyři dny později, kdy sestřelil svého třetího a čtvrtého soupeře, Železný kříž I. třídy. Jednou při zpátečním letu do Doveru musel pro poškození motoru nouzově přistát na hladině Kanálu. Až po několika hodinách ho zachránil člun námořní záchranné služby. 24. prosince byl přeložen k 4./JG 52, odtud však musel brzy odejít pro stálé porušování disciplíny. Od 21. února 1941 působil u 3./JG 27, s níž se dostal na severoafrické bojiště. Velitel JG 27 Eduard Neumann sice nepatřil k vynikajícím esům, ale byl výborným psychologem, taktním přístupem mírnil Marseillovu umíněnost a výstřelky. „Jochen“ se velmi rychle adaptoval na válku v poušti a začal usilovně pracovat na zdokonalení leteckého a střeleckého umění. V červnu byl povýšen na poručíka, v prosinci téhož roku obdržel Německý kříž ve zlatě. Po padesátém sestřelu obdržel 22. února 1942 Rytířský kříž. O čtyři měsíce později dosáhl 75. vítězství a převzal Dubové ratolesti. Za pouhých dvanáct dní ohlásil sestřelení stého Angličana, po němž byl vyznamenán Meči (jako 12. voják Wermachtu), což svědčí o jeho mimořádných úspěších.
Marseille téměř pravidelně získával při bojových letech několik vítězství denně, zřídka sestřelil méně než dva protivníky. Po 125. vítězství, 2. září 1942, se dočkal Briliantů ve věku necelý 23 letech jako čtvrtý voják Wermachtu. Ve Vůdcově hlavním stanu musel přednést situační zprávu, ve které uvedl, že Spojenci na tom nejsou tak špatně. Za problém považoval materiální převahu protivníka. Velení slíbilo dodat do Afriky více letounů a střeliva.
Několik dnů po návštěvě u Vůdce pozval Joachima do Říma Mussolini. S pompou římských císařů mu byly prokazovány pocty, které vyvrcholily propůjčením zlaté Medaile za statečnost, vyznamenání, jehož nositeli se stali jen dva cizinci, oba Němci; kromě Marseilleho to byl Müncheberg.
Když Marseille o několik dní později znovu dorazil do Afriky, připravovali Angličané právě v naprosté tichosti velkou ofenzívu. 15. září sestřelil sedm stíhaček P-40 Kittyhawk v 11 minutách a stal se třetím stíhacím pilotem Luftwaffe, jenž dovršil 150. vítězství. Ještě 26. září zaznamenal sedm dalších, přičemž od 31. srpna do tohoto dne měl dosáhnout neuvěřitelných 57 vítězství.
30. září se vracel s úplně novým Bf 109G z hlídkového letu, za něhož nenarazil na jediného nepřítele. Ještě nad nepřátelským území došlo ke zkratu jeho motoru, údajně mechanici přehlédli nějaký průstřel nebo střepinu od flaku. Hlásil, že má v kabině hustý dým a nic nevidí. Nezbývalo mu nic jiného než vyskočit z letadla. Ovšem neotevřel se mu padák a při dopadu zahynul.
Marsaille
Joachim Marseille se narodil 13. prosince 1919 v Berlíně-Charlottenburgu. Jako malý chlapec téměř zemřel na chřipku, a když ji měl za sebou, byly jeho nohy tak slabé, že se teprve ve třech letech naučil stát a běhat. Studoval Gymnázium prince Jindřicha v Berlíně-Schönbergu, údajně nebyl nijak zvlášť dobrým žákem, podle jeho učitelů se mohl dopracovat k mnohem lepším výsledkům, kdyby nebyl tak líný. Po maturitě, kterou složil v sedmnácti a půl letech, chtěl uskutečnit svůj sen – stát se leteckým důstojníkem.
Po ukončení leteckého výcviku létal jako poddůstojník s Bf 109 na hlídky nad továrnou Leuna. V roce 1940 se dostal na frontu, do Leuwardenu v Nizozemí, a zde absoloval svůj první bojový let u 1.(Jagd)/LG 2. Hned první den sestřelil jednoho Angličana a nazítří dalšího. Ten den obdržel Železný kříž II. třídy a o čtyři dny později, kdy sestřelil svého třetího a čtvrtého soupeře, Železný kříž I. třídy. Jednou při zpátečním letu do Doveru musel pro poškození motoru nouzově přistát na hladině Kanálu. Až po několika hodinách ho zachránil člun námořní záchranné služby. 24. prosince byl přeložen k 4./JG 52, odtud však musel brzy odejít pro stálé porušování disciplíny. Od 21. února 1941 působil u 3./JG 27, s níž se dostal na severoafrické bojiště. Velitel JG 27 Eduard Neumann sice nepatřil k vynikajícím esům, ale byl výborným psychologem, taktním přístupem mírnil Marseillovu umíněnost a výstřelky. „Jochen“ se velmi rychle adaptoval na válku v poušti a začal usilovně pracovat na zdokonalení leteckého a střeleckého umění. V červnu byl povýšen na poručíka, v prosinci téhož roku obdržel Německý kříž ve zlatě. Po padesátém sestřelu obdržel 22. února 1942 Rytířský kříž. O čtyři měsíce později dosáhl 75. vítězství a převzal Dubové ratolesti. Za pouhých dvanáct dní ohlásil sestřelení stého Angličana, po němž byl vyznamenán Meči (jako 12. voják Wermachtu), což svědčí o jeho mimořádných úspěších.
Marseille téměř pravidelně získával při bojových letech několik vítězství denně, zřídka sestřelil méně než dva protivníky. Po 125. vítězství, 2. září 1942, se dočkal Briliantů ve věku necelý 23 letech jako čtvrtý voják Wermachtu. Ve Vůdcově hlavním stanu musel přednést situační zprávu, ve které uvedl, že Spojenci na tom nejsou tak špatně. Za problém považoval materiální převahu protivníka. Velení slíbilo dodat do Afriky více letounů a střeliva.
Několik dnů po návštěvě u Vůdce pozval Joachima do Říma Mussolini. S pompou římských císařů mu byly prokazovány pocty, které vyvrcholily propůjčením zlaté Medaile za statečnost, vyznamenání, jehož nositeli se stali jen dva cizinci, oba Němci; kromě Marseilleho to byl Müncheberg.
Když Marseille o několik dní později znovu dorazil do Afriky, připravovali Angličané právě v naprosté tichosti velkou ofenzívu. 15. září sestřelil sedm stíhaček P-40 Kittyhawk v 11 minutách a stal se třetím stíhacím pilotem Luftwaffe, jenž dovršil 150. vítězství. Ještě 26. září zaznamenal sedm dalších, přičemž od 31. srpna do tohoto dne měl dosáhnout neuvěřitelných 57 vítězství.
30. září se vracel s úplně novým Bf 109G z hlídkového letu, za něhož nenarazil na jediného nepřítele. Ještě nad nepřátelským území došlo ke zkratu jeho motoru, údajně mechanici přehlédli nějaký průstřel nebo střepinu od flaku. Hlásil, že má v kabině hustý dým a nic nevidí. Nezbývalo mu nic jiného než vyskočit z letadla. Ovšem neotevřel se mu padák a při dopadu zahynul.
Marsaille
)