PALBA.CZ

Leonid Iľjič Brežnev


Pred 30-timi rokmi zomrel Leonid Iľjič Brežnev. Možno bude pre vás zaujímavé si ho pripomenúť.

Narodil sa r. 1906 vo východnej Ukrajine a bol synom robotníka v oceliarni v dnešnom Dneprodzeržinsku. V detstve zažil občiansku i prvú svetovú vojnu, vo veku pätnásť rokov musel školu opustiť a zamestnať sa. Vzdelanie si dopĺňal vo večernej škole, zmaturoval a pred tridsiatkou absolvoval technickú vysokú školu. Dva roky pracoval v oceliarstve, ale viac ho zaujímala politika. Vstúpil do komunistickej strany a budoval stranícku kariéru.

Cez druhú svetovú vojnu bol politrukom - politickým armádnym funkcionárom. Na konci vojny bol v Prahe, kde popri oslobodzovaní pomáhal organizovať tunajších komunistov. Po vojne odišiel z armády do civilu a to konkrétne do Moldavska, ktoré práve pripojili k Sovietskemu zväzu. Z pozície šéfa miestnych štruktúr mal za úlohu sovietizovať novú republiku. Neskoršie dostal funkciu v Moskve blízko samotného Stalina.

V roku 1953 však diktátor zomrel a Leonid Brežnev upadol do nemilosti. V Moskve ho zbavili vysokých funkcii a poslali do Kazachstanu zúrodňovať pôdu. Vyhnanstvo však netrvalo dlho.
Nikita S. Chruščov, ktorý sa stal Stalinovým nástupcom a po rokoch totality uvoľňoval politické pomery, Brežneva vytiahol späť medzi politické špičky, čo sa ukázalo ako osudová chyba.
V júli 1964 sa stal Brežnev Chruščovovým poradcom, ale už o tri mesiace ho zradil. Zaradil sa medzi tých, ktorým Chruščovova politika experimentov a zmien nevoňala a ktorí si želali žiť po starom.
Intrigy vyvrcholili jesenným prevratom, keď Chruščova dovolenkujúceho na Kryme povolali do Moskvy na mimoriadne zasadnutie politbyra. Sprisahanci ho v podstate donútili odísť do politického dôchodku a prikázali mu, aby oznámil, že odstupuje zo zdravotných dôvodov.

Chruščova, ktorý nemal na výber a zvyšok života strávil v domácom väzení, na čele krajiny vystriedal Leonid Brežnev. Nenápadný Brežnev mal byť iba dočasným riešením. Avšak prefíkane (podľa Stalinovho vzoru), si začal upevňovať pozíciu a sústreďovať moc do svojich rúk. Na rozdiel od Stalina, však nelikvidoval opozíciu fyzicky.

Brežnevova éra trvala osemnásť rokov. Brežnev garantoval funkcionárom istoty a tí mu zaručili podporu. Studená vojna – aspoň navonok – začala pôsobiť o čosi miernejšie.
Na rozdiel od Nikitu Chruščova, ktorý sa preslávil tým, že v OSN trieskal topánkou po stole a v kubánskej kríze dohnal svet na samý pokraj jadrovej katastrofy, Brežnev sa vyhýbal priamej konfrontácii s USA a pestoval vzťahy s americkým prezidentom Nixonom.

Dokonca podpísal medzinárodnú zmluvu o obmedzení jadrových zbraní a presadzoval politiku ekonomickej spolupráce. Jej symbolom sa stala Pepsi-Cola v sovietskych obchodoch. Znepriatelené bloky studenej vojny sa konečne sústredili na rozvíjanie vlastných ekonomík a izolované sovietske obyvateľstvo mohlo mať pocit blahobytu. Topánky už neboli na prídel, vo veľkom sa stavali byty, na pultoch obchodov sa objavila spotrebná elektronika.

Samozrejme, blahobyt bol relatívny, v skutočnosti hospodárstvo upadalo a narastali vnútorné problémy.
Aj keď smerom na západ Brežnev nastavoval prívetivú tvár, studená vojna sa neskončila, len jej ohnisko sa presunulo inam. V treťom svete živil lokálne konflikty a posielal zbrane spriateleným režimom.
Východnému bloku vládol tvrdou rukou. Vo vzťahu k socialistickým krajinám platila takzvaná Brežnevova doktrína - pravidlo, ktoré dávalo Sovietskemu zväzu právo zasiahnuť na území spojenca vojenskou silou, v prípade, že je ohrozený socializmus.

Následky v roku 1968 naplno pocítilo Československo. Sovietsky zväz s obavami sledoval reformné úsilie československých komunistov a ich plány odstaviť od moci konzervatívneho prezidenta Antonína Novotného. V ohrození sa Novotný uchýlil k Sovietom a v decembri 1967 pozval Brežneva do Prahy. Sľuboval si podporu, ktorej sa, napodiv, zo strany Brežneva nedočkal.
“Eto vaše delo – to je vaša vec,“ vyhlásil zmierlivo Leonid Iľjič a reformátori okrídlenú vetu vykladali ako signál, že obrodný proces má zelenú a veľmoc nebude zasahovať do vnútornej politiky spojenca. Že signál bol falošný sa ukázalo v auguste, keď tanky Varšavskej zmluvy potlačili Pražskú jar násilím.
Aký zmysel malo toto Brežnevovo gesto? Čo tým sledoval, ak bol v zime za dobráka, aby v lete nariadil opak, teda vojenskú inváziu? Historici v tomto nie sú jednotní. Podľa jedných to myslel úprimne, ale zmenil názor, iní zase tvrdia, že to bola provokácia s cieľom umiestniť vojská na západe východného tábora.
Podobné motívy viedli v roku 1979 k invázii do Afganistanu. Z tej sa stala nočná mora sovietskej armády, a už predtým, ako sa skončila fiaskom, bola nepopulárna vo svete aj v samotnom Sovietskom zväze.
O rok neskôr Moskva organizovala letné olympijské hry, ktoré sa mali stať akýmsi vrcholom Brežnevovej éry. Množstvo politikov a športovcov však súťaž bojkotovalo práve pre spornú sovietsku agresiu v Afganistane.

V bývalom Československu je Brežnev nenávidený ako symbol okupácie, v súkromí však nevystupoval agresívne a nemal rád konflikty. Inváziu v r. 1968 historici pripisujú skôr jeho radikálnym podriadeným. Dá sa mu vyčítať nedostatok vzdelania a neschopnosť hľadieť viac do budúcnosti. Chýbala mu vízia, ktorá krajinu posunie, nielen zakonzervuje. Bol samoľúby a nenápadne vrátil do ZSSR kult osobnosti. Vydávali sa knihy, ktorých mal byť autorom, hoci ich nenapísal. Vášnivo zbieral vyznamenania a medaily. Na uniformu sa zmestil iba zlomok štátnych rádov, ktoré zhromaždil a často udelil sám sebe. Bolo ich 220, viac ako mal Stalin s Chruščovom dohromady, čo sa ukázalo na jeho pohrebe, kde za rakvou s medailami na vankúšoch pochodovali desiatky vojakov. Medzi štátne tajomstvá patrila jeho záľuba v západných luxusných automobiloch. Na verejnosti musel jazdiť vo vozoch domácej výroby, jeho obľúbené značky však boli Rolls Royce, Cadillac či Lincoln – kus, čo si sám vypýtal od amerického prezidenta Nixona objavili po páde impéria v kremeľskej garáži. Brežnev mal záľubu aj v ženách a love.

V druhej polovici sedemdesiatych rokov mohla už aj verejnosť vidieť, že s hlavou Sovietskeho zväzu nie je všetko v poriadku. Na jeho zdraví sa podpísali viacnásobné infarkty a mozgové porážky, leukémia, rakovina a problémy s obehovou sústavou.
Na zasadnutia prichádzal dezorientovaný a ťažko udržiaval myšlienky. Na verejnosti pôsobil čoraz viac ako chodiaca mŕtvola, udržiavaná pri živote lekármi. Posledné podujatie, ktorého sa zúčastnil, bola jesenná vojenská prehliadka na moskovskom Červenom námestí.
O tri dni neskôr, 10. novembra 1982, Leonid Iľjič Brežnev zomiera na zlyhanie srdca. Máloktorý štátnik bol predmetom takého posmechu ako Brežnev vďaka svojej hrudi ovešanej vyznamenaniami, hustým obočím a bozkávaním sa so súdruhmi. Rusi však naňho spomínajú s nostalgiou a vzdychajú za starými dobrými časmi.
Historici Brežneva zaraďujú medzi priemerných štátnikov. Nemal Leninov intelekt, ani Stalinovu silu a chorobnú ješitnosť, ani Chruščovove reformátorské schopnosti a pracovitosť. Jediné v čom vynikal, boli intrigy.


Zdroj:

http://www.sme.sk/c/6594353/smrtou-brez ... z2BxDVj9It
http://simonak.eu/index.php?stranka=pages/h_k/11_10.htm
http://www.breznev.wbs.cz/

Tento pán vlastnil 114 rádov a vyznamenaní z celého sveta. Inak všetky 4 svoje Zlaté hviezdy hrdinu ZSSR dostal až dlho po vojne, konkrétne citujem "První hvězda z roku 1966 má číslo 11230. Druhá z roku 1976 čislo 97 jako druhá udělená hvězda. Ze zadní strany je před číslem uvedeno, že se jedná o druhou udělenou (ale nevím jak, je tam čislo 2, nebo II). Z roku 1978 udělená třetí má číslo 5, znovu jako třetí udělená a ta z roku 1981 má číslo 2 (jako udělená čtvrtá), protože číslo 1 má Žukov."

Jako politruk se účastnil i Ostravské operace

Na úvodnej fotke je vidieť, že Brežnev sa nehanbil udeliť si aj vyznamenanie najvyššie - rad víťazstva ZSSR. Tento rad zaviedol Stalin dva roky pred koncom vojny. Je zdobený drahými kameňmi a z polovice je z platiny a zvyšok striebro a trocha zlata.
Dostalo ho sedemnásť ľudí, z toho len piati cudzinci.Boli medzi nimi americký generál Eisenhower, britský maršál Montgomery, poľský maršál Žymierski, maršál Tito a rumunský kráľ Michal I.
Brežnevovi bol tento rad po smrti odobratý. Na burze má hodnotu asi 30 miliónov eur. Pekná vecička.

Jooo...tohodle pána si docela dobře pamatuju i jeho pohřeb. Byl jsem ve druhé třídě na základce a fakt mi bylo smutno, že ten "hodný" pán, kterého pořád tak oslavovali v televizi a novinách, zemřel. Normálně jsem pionýrům záviděl, že mohli stát u jeho fotky v hlavním vestibulu. Jo...jak je ta dětská duše naiviní:-))) a taky si pamatuju, jak jim do hrobu spadnul:-)))) marodil jsem ten den a nic jiného v TV nedávali, takže jsem to sledoval v přímém přenosu....v odpoledním opakování to již bylo vystřiženo a kluci, co jim tam spadnul už asi seděli ve vlaku na Sibiř:-)

Já si ho naštěstí nepamatuju, ale jeho obočí zůstalo slavné .
Míro, to si ale děláš p*del, že spadl do hrobu.

Vůbec ne:-))) fakt je to pravda...Je to poměrně známá věc, i když po dlouhou dobu Tabu:-) Když ho spouštěli v rakvi u Kremelské zdi do hrobu, tak se jim rakev vysmekla z popruhů a ta jim tam hezky žuchla dolů. Nebylo vidět z jaké výšky, ale do toho ticha to byla pořádná rána:-) takové hezké, temné, duté BUM!!! :-)))

Jo, našla jsem záznam z pohřebu
http://www.youtube.com/watch?v=I4hJ-_Sq ... re=related

a když přejdeš na 2,54 minuty, tak je to tam. Je to ale v mírné formě. Myslela jsem, že se jim fakt svalil ještě když ho nesli. No, sranda.
Ale i tak ti dva co se jim smeknul z popruhů - se divim, že hned neskočili za ním.

Nejenže jim spadl do hrobu ,ale navíc vykopali malou jámu,tak se jim do ní nemohla vejít rakev.
Problém s rakví je od 20 minuty:


http://www.youtube.com/watch?v=7ViX1t_AuE8

Jojo... Bylo mi osmnáct a taky jsem viděl dopol i večer - celou i vystřiženou verzi
On se jim úplně nevysmekl - bolo to tak, že měli na jámě taková ta zpevňující prkna kolem, aby se to nedrolilo, a ty asi měli moc u sebe. A jak s ním mejkali dopředu a dozadu, aby jej našíbovali pod ty prkna, tak jim asi ty popruhy proklouzly či co, a jakmile se dostal dost pod ty prkna, tak žuchnul dolů. Byla to VELMI slyšitelná rána i přes ty smuťáky co mu hráli
Vzniklo samo okamžitě přehršel vtipů, jak buď oni jej chtěli mít co nejrychleji pod zemí, i jak on sám už spěchal... a jak byl mrtvej už pár let a vodili jeho tělo na špagátkách...

Díky Čučkin za neskrácenou verzi. Opravdu od 20 minuty se lze válet od smíchu, protože už chybí jenom kladiva, jak ho do tý jámy zatloukaly.
Soudruzi udělali předklon a zůstali v této poloze do té doby, než politický činovník hopsající okolo je nasměroval.

Zdá se, že během WW2 byl Brežněv jenom politický komisař a později jejich šéf. Takže si asi moc nezabojoval.

Přidám ještě pár fotek z období WW2:
Brežněv se svým bratrem z r. 1944 v Karpatech

Brežněv promlouvá k vojákům - ti asi z něho měli radost.

Brežněv se stejnými jako byl sám. Pro takové byla válka procházkou růžovým sadem.

Z konkurečného webu - http://forum.valka.cz/files/breznev_347.jpg

A niečo na pobavenie - http://englishrussia.com/wp-content/upl ... cc6_XL.gif

Alfik píše: a jakmile se dostal dost pod ty prkna, tak žuchnul dolů. Byla to VELMI slyšitelná rána i přes ty smuťáky co mu hráli

Keď som to kedysi videl v priamom prenose,tak to naozaj vyzeralo ako keby im tam spadol, ale myslím že to navodil ten zvuk, ktorý sa ozval.Ale myslím že to bol slávnostný výstrel z dela.Nebol dôvod aby v tom čase bol u rakvy mikrofón a na ostatné mikrofóny by to nemohlo byť tak ďaleko počuť.Keby sa to niektorému z tých chlapov vyšmyklo,tak by určite zabalancoval,pretože by sa zrazu odlahčil o cca 50kg.A aj tie popruhy sa im posúvali v rukách relativne rovnomerne a boli stále napnuté.
Ale historka o spadnutí bola samozrejme vtedy(aj teraz)zaujímavejšia.

Ne, nabeton to bylo dělo, rána jak s kamenolomu, pouštěl jsem si to asi 5x. No a ti ,,spouštěči,, dostali pár kopanců, že ho spustili na jedné straně rychle, a na druhé straně pomalů. Jejich lampasáci to uměli i tady, nic vyjimečného.

V tomto roce jsme již byli na vojenské škole a byli jsme dost naštvaný , že byl vyhlášen smutek a hlavně prohibice. hospody byli zamčené. Soudruzi měli bobky aby pár ožralých čechoslováků něco neprovedlo.

Taky jsem si to video (po upozornění Kenavfa) pustila a opravdu ta rána při spuštění rakve, byla asi z děla a ne z důvodu pádu rakve. Ovšem bobky v zadku asi nosiči rakve měly , to je vidět. A ten taneček, než rakev napasovaly, je zábavný.
Když se podíváte na některý jeho projev
http://www.youtube.com/watch?v=11bAP_PR ... re=related
připomíná trochu méďu béďu.

kenavf píše:Keď som to kedysi videl v priamom prenose,tak to naozaj vyzeralo ako keby im tam spadol, ale myslím že to navodil ten zvuk, ktorý sa ozval.Ale myslím že to bol slávnostný výstrel z dela.

Čoveče, kvůli téhle větě jsem se po těch létech juknul na ty videa... a asi máš pravdu Skutečně je nepravděpodobné, že by to žuchnutí bylo tak hlasité.
Je možné, že zrakový vjem (šoupání rakví sem a tam a pak rychlý sestup), spolu s ránou třeba od děla, plus fakt, že to do večera vystříhli, byl příčinou chybné interpretace. Nejen u mne - pamatuji se, že jsme se o tom jak v rodině, tak i s kamarády, bavili už odpoledne (já už nevím proč jsme byli doma - možná chřipka, čertví, nebo bylo volno/smutek - byl jsem na učňáku, ale bylo nás víc co jsme to viděli), a pak, když to večer bylo bez této chvilky, jsme to živě komentovali Prakticky všichni, o kom jsem věděl, že to ráno sledovali, byli přesvědčeni o pádu!

Já si pamatuji, že při pohřbu stáli lidi v pozoru i v nemocnici... Ležel jsem tenkrát na chirurgii po slepáku a všechny pacienty vyhnali na chodbu, aby si poslechli nějaký sáhodlouhý projev. Přednosta oddělení chodil po patře a kontroloval, jestli se někdo neulívá a podezřele neusmívá. Nejvíc práce měli s náma dětma, poněvadž jsme nějak nechápali, proč stát hodinu na studené chodbě v pyžamu (listopad v socialistické nemocnici...). Pěkná pakárna. Pár lidí čerstvě po operaci to nedalo a museli je odvézt na pokoj.

Inconnu - Já si pamatuji, že při pohřbu stáli lidi v pozoru i v nemocnici... Ležel jsem tenkrát na chirurgii po slepáku a všechny pacienty vyhnali na chodbu, aby si poslechli nějaký sáhodlouhý projev. Přednosta oddělení chodil po patře a kontroloval, jestli se někdo neulívá a podezřele neusmívá. Nejvíc práce měli s náma dětma, poněvadž jsme nějak nechápali, proč stát hodinu na studené chodbě v pyžamu (listopad v socialistické nemocnici...). Pěkná pakárna. Pár lidí čerstvě po operaci to nedalo a museli je odvézt na pokoj.

No to je děs, přátelé. Taková šaškárna.
Škoda, že zde nemáme pamětníka, který by řekl, co se dělo v ČSSR, když zemřel Stalin. Televize tehdy nebyla (resp. jenom v plenkách) , tak možná všichni museli stát v pozoru při rozhlase.

Přečtěte si, co uvádělo Rádio Jerevan a jak dementovalo některé mylné zprávy:

Není pravda, že soudruh Brežněv zemřel už v r. 1975 a od té doby místo něho vystupoval jeho dvojník. Pravda je, že tyto metody jsou Sovětskému svazu bytostně cizí. Kromě toho v r. 1975 zemřel právě tento dvojník.

Není pravda, že TASS uveřejnil zprávu o úmrtí soudruha Brežněva s 24hodinovým zpožděním. Pravda je, že Leonid Brežněv zemřel o den dříve, než to strana a vláda očekávaly.

Není pravda, že k úmrtí soudruha Brežněva došlo zastavením činnosti srdce. Pravda je, že, jak ukázala pitva, soudruh Brežněv žádné srdce neměl.

Není pravda, že pracující tábora míru přijali zprávu o úmrtí soudruha Brežněva lhostejně, nebo dokonce s radostí. Pravda je, že mnozí měli v očích slzy, zvláště v Polsku při demonstracích od policejního slzného plynu.

Není pravda, že ošetřující lékař soudruha Brežněva dostal po smrti s. generálního tajemníka od soudruha Andropova Moskviče. Pravda je, že dostal Volhu, a to za trest přeplavat.

Není pravda, že ÚV KSSS požádal papeže, aby prohlásil soudruha Brežněva za svatého, protože dodával církvi mučedníky. Pravda je, že papeže nežádal, ale poslal mu na vědomí v tomto smyslu usnesení.

Není pravda, že sovětští občané, kteří se přišli rozloučit se zesnulým, obdrželi kilogram chleba bez potravinových lístků za normální cenu. Pravda je, že luxusními potravinami je třeba i nadále přísně šetřit.