Moderátor: jarl
Přihřeju si polívčičku.Podle mě v tom pánové hledáte moc velkou věduJaponcům prostě po Cušimě hráblo a jakýkoli budoucí konflikt měl být vyhrán podobně, tj. rozhodující bitvou v obdobném stylu (po předchozím načechrání protivníka a s individuální technickou/silovou převahou).
Situace námořnictva s pohonnými hmotami již v této době nebyla nijak růžová. V druhé polovině roku 1942 (čili v době bojů o Guadalcanal) byla měsíční produkce ropy cca 400 tisíc tun, vše prakticky výhradně na dobytých územích (v té době zde ještě produkce nedosahovala předválečné úrovně, obnova poničených polí byla náročnější než se čekalo). Problémem bylo, že většina všech rafinérií se nacházela v Japonsku, takže tam bylo nutno vytěženou ropu nejprve přepravit a rafinované palivo pak následně dopravit na základy v jižních mořích (Truk, Rabaul, Kavieng). Z vytěženého množství se však do Japonska dostalo pouze cca 60% - zbytek byl buď spotřebován na oněch dobytých územích, zůstal tam v důsledku nedostatku volné tonáže tankerů či byl ztracen při přepravě. Takže do Japonska se nakonec v té době dostávalo cca 220 tisíc tun surové ropy měsíčně - a námořnictvo ve stejnou dobu spotřebovalo cca 300 tisíc tun těžkého oleje měsíčně (těžkého oleje, nikoliv surové ropy!). Námořnictvo si sice před válkou vytvořilo nemalé rezervy, avšak ani to tento deficit nemohlo vyrovnat, takže již v této době bylo nutno palivem dosti šetřit.
jarl píše: ↑5/7/2021, 15:26 Zatímco Halsey přebíral velitelství oblasti Jižního Pacifiku, na moři již od 11. října operovalo jádro Spojeného loďstva a admirál I. Jamamoto čekal pouze na zprávu, že vojáci dobyli Hendersonovo letiště, načež se mohutné námořní síly měly vydat ke Guadalcanalu a vybojovat dlouho očekávanou rozhodující bitvu. Operace takovýchto rozměrů však limitoval nedostatek pohonných hmot. Třebaže bylo k tomuto účelu použito 9000 tun topného oleje z bitevních lodí JAMATO a MUCU kotvících na Truku a na moře vypluly čtyři tankery, Jamamoto odhadoval, že jeho podřízení nemohou na moři zůstal déle než dva týdny.
Dobře, ale jak na tom Japonci opravdu byli z hlediska vedení bojových operací? Tohle je totiž takové nic neříkající. To, že potřebovali 300 tisíc a dostávali 220 tisíc je sice zajímavé a jasné, ale na co to potřebovali? Teď to vyženu do extrému, ale pro příklad to půjde, když v tom bude měsíční vyjížďka císařské jachty kolem světa, tak to moc o vedení bojové činnosti neřekne.
V tomto jim ale Guadalcanal mohl sloužit. Rozhodující bitvu (minimálně dočasnou) zde vybojovat mohli, bez velké nadsázky mohla nastat situace, kdy by Američanům v Pacifiku nezbyla jediná operační letadlová loď a jejich ostatní námořně-letecké síly by byly značně vyčerpány. O to víc si potom říkám, že sice stále hledali kdy a kde rozhodující bitvu vybojovat, ale bylo to vždy takové polovičaté. Guadalcanal na mě v tomto pohledu dělá dojem poměrně typický pro Japonce, pokud to není jejich plán, tak o tom neuvažují. Tedy že zde se jednalo o iniciativu Američanů a protože Japonci zde vybojování rozhodující bitvy nepředpokládali, tak k ní zde dojít prostě nemohlo.
To je věc, na kterou se správně upozorňuje, a tedy, že postoje japonského námořnictva a armády často nebyly provázané resp. kooperace mezi nimi byla nízká. Armáda tedy nepřemýšlela, jak pomoc námořnictvu a naopak. To se nejspíše dost u Quadalcanalu (tenhle přepis jsme už dlouho nečetl
) projevilo právě v určité laxnosti námořnictva k zdejším bojům, alespoň v počáteční fázi.Zajímavé, existuje nějaký souhrn toho, kolik paliva Japonci v rámci bojů o Guadalcanal spotřebovali? Jak na tom vlastně v tomto byl Rabaul, z hlavy si nevybavím, jestli někdy byl určen pro bitevní a letadlové lodě, vybavím si jen těžké křižníky.
Zkusím se po tom podívat. Jinak v Rabaulu kotvily jen křižníky a torpédoborce, bitevní a letadlové lodě měly základnu na Truku.
Tak jsem to propočítal, při typickém složení expresu 6 torpédoborců s nákladem sudů se zásobami + 2 torpédoborce jako doprovod (viz. bitva u Tassafarongy), kdy každý z šesti torpédoborců s nákladem nesl 200 až 240 těchto sudů (každý z nich obsahoval cca 150 kg zásob) mi to vychází, že bylo přepravováno celkem cca 200 tun nákladu. Pokud těch 8 torpédoborců spotřebovalo 1440 tun paliva, vychází to 7,2 tuny spotřebovaného paliva na jednu tunu přepravených zásob - a to je ještě nutno vzít v úvahu, že při zvoleném způsobu vykládky (sudy byly shazovány do moře a mužstvo ze břehu si je pak mělo samo dopravit na břeh) se značná část těchto sudů ztratila.
Díval jsem se na údaje o spotřebě paliva a doplavbě u bitevních lodí třídy Jamato a těch 7200 mil při ekonomické rychlosti 16 uzlů je projektová hodnota a v praxi byla doplavba o něco větší. Při plavbě maximální rychlostí při zkušebních plavbách (27,7 uzlů) dosahovala spotřeba paliva 62,7 tun na hodinu, což znamená že při rychlosti 27 uzlů klesla doplavba na asi 2700 mil. Plná zásoba paliva byla těch Raidenem uváděných 6300 tun a lodě ještě vezly 318 tun sladké vody do kotlů, 91 tun mazacího oleje a 72 tun benzínu.Raiden píše: ↑29/4/2024, 20:31 Ano, potíže logistického charakteru byly opravdu zásadní.
Jinak těch 300 tisíc tun měsíčně byla celková spotřeba paliva, čili bylo v tom zahrnuto úplně vše co všechny lodě námořnictva spotřebovaly. Přesný podíl na této spotřebě paliva který si vyžádala guadalcanalská kampaň sice neznám, nicméně ledacos mohou napovědět údaje o zásobě paliva a dojezdu pro jednotlivé japonské lodě:
Bitevní lodě třídy Jamato: 6300 tun, 7200 mil při 16 uzlech
Bitevní lodě třídy Kongo: 6330 tun, 10000 mil při 18 uzlech
Letadlové lodě třídy Šókaku: 4100 tun, 9700 mil při 18 uzlech
Letadlové lodě třídy Džunjó: 2800 tun, 10000 mil při 18 uzlech
Těžké křižníky třídy Takao: 2550 tun, 8000 mil při 14 uzlech
Lehké křižníky tříd Kuma: 1260 tun, 4000 mil při 14 uzlech
Torpédoborce třídy Fubuki: 500 tun, 4700 mil při 15 uzlech
Torpédoborce třídy Kageró: 500 tun, 5000 mil při 18 uzlech
Uvedené údaje platí pro ekonomickou rychlost, při plavbě vyšší rychlostí spotřeba paliva pochopitelně rostla a dojezd naopak znatelně klesal.
V každém případě by si i tak plavba samotného Jamata bez doprovodu z Truku ke Guadalcanalu a zpět ekonomickou rychlostí vyžádala něco přes 1000 tun paliva.
