Doss Alto, legenda?
Napsal: 31/12/2014, 18:02
Před časem jsem sem vložil upozornění na knihu Doss Alto - mýtus a skutečnost od J. Fučíka. V této souvislosti jsem byl osloven jedním palbákem, jak se mi toto dílko líbilo a co o něm soudím. Možná nebude kolegovi vadit když sem "postnu" jeho SZ:
Já jsem o Dos Alto psal do příběhu jednoho našeho legionáře, který tedy nebyl v 33. pluku ale v 32. který ležel kousek od nich. Bitvu jsem popsal podle dvou zdrojů a v podstatě šlo o to, že Češi předvedli vynikající vojenské dílo. Mohl by jsi trochu popsat o co tam šlo přesněji? Nebo tedy co Fučík popisuje?
Vzhledem k věci, že po přečtení této knížečky (107 str. plus fotopříloha) jsem byl mírně v šoku, pokusím se hrubě nastínit oč vlastně v knize běží.
Před pár lety, když jsem se začal trochu více zabývat působením čs. legií za Velké války samozřejmě jsem narazil na legendu Doss Alto. Ať v paměti pátrám sebe více, nikdy a nikde jsem nenarazil na jiný než veskrze pozitivní popis (z čs. pohledu) této "památné" bitvy. Článků na toto téma lze na internetu nalézt více než dost, přičemž chválou, hrdinstvím či sebeobětováním čs. vojáků nešetří žádný z nich. Omyl.
Jak jsem již výše uvedl, poměrně malá publikace v úvodu popisuje vznik čs. legií v Itálii vč. politického pozadí, což je neméně zajímavé. Dále plynule přechází k prvnímu bojovému nasazení na Piavě. Zde je nutno podotknout, že bojovému nasazení tragickému. Popis minimálního bojového výcviku, maximální chvátání a nekompetentnost velícího generála A. Grazianiho, odhalí čtenáři pozadí tohoto totálního propadáku. Osobě A. Grazianimu je věnován určitý minimální prostor, přesto i ten je dost diskutabilní a poněkud více odkrývá pravou tvář, tohoto poválečného "otce italských legií". Následuje popis převelení psychicky otřesených pluků k jezeru Lago di Garda a po té samotný boj o Doss Alto. Nemám sílu číst nějaký oslavný článek o této "bitvě" a pak jej porovnávat s Fučíkem, proto to pouze zkratkovitě zobecním:
I) Části 33. a 34 pluku dostaly od hl. velení úkol zaujmout a udržovat obranu mezi "Gardou" a Adiží. Podotýkám, že obranu klidného úseku fronty, který prakticky představoval výhru v loterii. Nicméně, zcela v souladu s rčením, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel, Graziani plánoval ofenzívu s hlavním cílem Rivou. Fakt, že má pouze část nevycvičené divize jaksi nebral v zřetel. Mimochodem, kdo viděl místní terén na vlastní oči, nepochopí.
II) Na severní straně Altissima na Doss Altu byly nasazeny 3 až 4 kulometné roty vč. dvou plamenometů. Po zajmutí pozic se československé jednotky nechovaly tak jako jiní, prostě dělali bordel. Ve dne se ukazovali na předprsních, hulákali apod.. Těžko říct jestli to bylo přílišnou bojovností či pouze nezkušeností. Každopádně tento povyk vzbudil pozornost rakouského velení v této oblasti. Toto velení, aby zjistilo o co jde a co je to tam vlastně za voly, naplánovalo průzkumnou akci či průzkum bojem, rovněž za účelem získání nějakého toho jazyka. V Rivě byl sestaven útočný poloprapor o cca 200 mužích z různých jednotek, paradoxně až jednu jeho třetinu mohli tvořit čechoslováci. Kolem 4 hodiny ranní začalo pálit R-U dělostřelectvo na postavení Doss Alto s úmyslem udělat průchody v protipěchotních překážkách. Vzhledem k postavení čs. kulometů v kavernách, kde jim dělostřelba nemohla ublížit jiný účel pravděpodobně nebyl. Palba trvala do cca 5:50 hodin kdy nastoupil poloprapor z Rivi, ztečí smetl čs. předsunutou stráž na Roncole, kde získal první zajatce. Co čert nechtěl, po dvou hodinách se vzchopili italští dělostřelci a přiložili "pod kotlem" bohužel pod kotlem na Roncole, čímž zařvalo dalších pár legionářů. R-U vojáci po vcelku snadném přemožení stráže pokračovali do předpolí Doss Alta, kde na ně byla vedena nekoordinovaná kulometná palba. Po zmapování italských postavení na kótě 703, zakreslení kulometných hnízd apod. se v sedm hodin ráno rakouskouherský oddíl stáhnul zpět. Proč? Získali co chtěli, nic víc nic míň. Samotný boj trval jednu hodinu! Zdali se jednalo o bitvu, bitku, šarvátku, přestřelku nechť si každý udělá názor sám. Mne se nejvíce líbí průzkum bojem, jakých bylo ostatně nepočítaně. Ke ztrátám na čs. straně autor dodává několik variant z různých zdrojů, dle "Vojenských dějin" to mohlo být sedm mrtvých, 119 raněných a pět zajatých z nichž čtyři byli posléze v Rivě oběšeni.
III) Dále je v knize popisována úmyslná glorifikace tohoto střetu a snad i úmyslné mlžení, to vše s příchutí politické objednávky, samozřejmě. V poslední řadě kniha se poněkud více věnuje jednotlivým exekucím prováděných na zajatých legionářích, ale rovněž prováděných vlastní stranou. Osoba generála A. Grazianiho je opravdu slušně řečeno zvláštní.
Toto je tak v kostce vše, za málo peněz hodně muziky plus narovnání poněkud pokřiveného pohledu na jedno bojové vystoupení čs. italských legií.
Já jsem o Dos Alto psal do příběhu jednoho našeho legionáře, který tedy nebyl v 33. pluku ale v 32. který ležel kousek od nich. Bitvu jsem popsal podle dvou zdrojů a v podstatě šlo o to, že Češi předvedli vynikající vojenské dílo. Mohl by jsi trochu popsat o co tam šlo přesněji? Nebo tedy co Fučík popisuje?
Vzhledem k věci, že po přečtení této knížečky (107 str. plus fotopříloha) jsem byl mírně v šoku, pokusím se hrubě nastínit oč vlastně v knize běží.
Před pár lety, když jsem se začal trochu více zabývat působením čs. legií za Velké války samozřejmě jsem narazil na legendu Doss Alto. Ať v paměti pátrám sebe více, nikdy a nikde jsem nenarazil na jiný než veskrze pozitivní popis (z čs. pohledu) této "památné" bitvy. Článků na toto téma lze na internetu nalézt více než dost, přičemž chválou, hrdinstvím či sebeobětováním čs. vojáků nešetří žádný z nich. Omyl.
Jak jsem již výše uvedl, poměrně malá publikace v úvodu popisuje vznik čs. legií v Itálii vč. politického pozadí, což je neméně zajímavé. Dále plynule přechází k prvnímu bojovému nasazení na Piavě. Zde je nutno podotknout, že bojovému nasazení tragickému. Popis minimálního bojového výcviku, maximální chvátání a nekompetentnost velícího generála A. Grazianiho, odhalí čtenáři pozadí tohoto totálního propadáku. Osobě A. Grazianimu je věnován určitý minimální prostor, přesto i ten je dost diskutabilní a poněkud více odkrývá pravou tvář, tohoto poválečného "otce italských legií". Následuje popis převelení psychicky otřesených pluků k jezeru Lago di Garda a po té samotný boj o Doss Alto. Nemám sílu číst nějaký oslavný článek o této "bitvě" a pak jej porovnávat s Fučíkem, proto to pouze zkratkovitě zobecním:
I) Části 33. a 34 pluku dostaly od hl. velení úkol zaujmout a udržovat obranu mezi "Gardou" a Adiží. Podotýkám, že obranu klidného úseku fronty, který prakticky představoval výhru v loterii. Nicméně, zcela v souladu s rčením, že aktivní blbec je horší než třídní nepřítel, Graziani plánoval ofenzívu s hlavním cílem Rivou. Fakt, že má pouze část nevycvičené divize jaksi nebral v zřetel. Mimochodem, kdo viděl místní terén na vlastní oči, nepochopí.
II) Na severní straně Altissima na Doss Altu byly nasazeny 3 až 4 kulometné roty vč. dvou plamenometů. Po zajmutí pozic se československé jednotky nechovaly tak jako jiní, prostě dělali bordel. Ve dne se ukazovali na předprsních, hulákali apod.. Těžko říct jestli to bylo přílišnou bojovností či pouze nezkušeností. Každopádně tento povyk vzbudil pozornost rakouského velení v této oblasti. Toto velení, aby zjistilo o co jde a co je to tam vlastně za voly, naplánovalo průzkumnou akci či průzkum bojem, rovněž za účelem získání nějakého toho jazyka. V Rivě byl sestaven útočný poloprapor o cca 200 mužích z různých jednotek, paradoxně až jednu jeho třetinu mohli tvořit čechoslováci. Kolem 4 hodiny ranní začalo pálit R-U dělostřelectvo na postavení Doss Alto s úmyslem udělat průchody v protipěchotních překážkách. Vzhledem k postavení čs. kulometů v kavernách, kde jim dělostřelba nemohla ublížit jiný účel pravděpodobně nebyl. Palba trvala do cca 5:50 hodin kdy nastoupil poloprapor z Rivi, ztečí smetl čs. předsunutou stráž na Roncole, kde získal první zajatce. Co čert nechtěl, po dvou hodinách se vzchopili italští dělostřelci a přiložili "pod kotlem" bohužel pod kotlem na Roncole, čímž zařvalo dalších pár legionářů. R-U vojáci po vcelku snadném přemožení stráže pokračovali do předpolí Doss Alta, kde na ně byla vedena nekoordinovaná kulometná palba. Po zmapování italských postavení na kótě 703, zakreslení kulometných hnízd apod. se v sedm hodin ráno rakouskouherský oddíl stáhnul zpět. Proč? Získali co chtěli, nic víc nic míň. Samotný boj trval jednu hodinu! Zdali se jednalo o bitvu, bitku, šarvátku, přestřelku nechť si každý udělá názor sám. Mne se nejvíce líbí průzkum bojem, jakých bylo ostatně nepočítaně. Ke ztrátám na čs. straně autor dodává několik variant z různých zdrojů, dle "Vojenských dějin" to mohlo být sedm mrtvých, 119 raněných a pět zajatých z nichž čtyři byli posléze v Rivě oběšeni.
III) Dále je v knize popisována úmyslná glorifikace tohoto střetu a snad i úmyslné mlžení, to vše s příchutí politické objednávky, samozřejmě. V poslední řadě kniha se poněkud více věnuje jednotlivým exekucím prováděných na zajatých legionářích, ale rovněž prováděných vlastní stranou. Osoba generála A. Grazianiho je opravdu slušně řečeno zvláštní.
Toto je tak v kostce vše, za málo peněz hodně muziky plus narovnání poněkud pokřiveného pohledu na jedno bojové vystoupení čs. italských legií.