jmodrak píše:Čo sa týka príslušníkov branej moci RČS, ktorý ustúpili do Poľska, boli v podstate predaný ríšskym orgánom a " zu sofort" repatriovaný na územie ríše. Výnimku tvorilo asi 150 príslušníkov branej moci RČS, ktorých Poliaci postrieľali u Stryje. Tí sú na území danej oblasti v masových hroboch dodnes. Taká "mala ČSR Katyň". Len vyšetrovať tento prípad ako si nemá kto. " Noví Historici " ako si nemajú čas (nehodí sa do krámu) alebo vedomosti, Poliaci sa tvária, že sa nič nestalo a Ukrajinci majú iné starosti. Takže presné vyšetrenie kto zabíjal, koho a prečo sa odsunulo do stratená. V 90. rokoch síce prebehol základný výskum, otvorenie hrobov, ale tím to skončilo. Nech im je Ukrajinská zem ľahká.
Kolego modraku, je to tak jak píšeš? To je informace, která je neuvěřitelná ale vede mě hodně indicií k tomu, že bych jí věřil. Prosím jako ostatní o další informace i zdroje. Poláci se vůči nám v nejtěžší době nezachovali dobře a toto je věc, která by to dokreslovala. Ale 150 postřílených vojáků, Sosáků a četníků s finaci - tedy ani netuším kdo to mohl být, to snad ani nešlo utajit, po válce naše spory s Poláky měly své dohry a kdyby se toto stalo, bylo by to eso v rukávu. Navíc pokud se to stalo, že by to nevěděl NKVD, tomu se ani nechce veřit. A SSSR by to dokonale využil propagandisticky.
jmodraku, prosím něco stím zkus udělat, toto je fakt informace s údernou vahou perlíku.
A nyní vrácení prověřeného a upraveného příspěvku.
Zemakte, mám obavu, že téma je asi vyčerpáno, ale dám sem ještě pár řádek. To jsem napsal ale jak se zdá, není to vůbec pravda.
Tato magistrála sloužila, jak jsme oba uvedli i k zásobování našich československých vojáků, kteří za naši republiku bojovali ještě čtyři dny potom, co zanikla. Je to příklad loajality, osobní integrity a statečnosti jak důstojníků,- byla to jejich práce, ale hlavně vojáků. Hlavní tíhu bojů nesly dvě vojsková tělesa.
Trochu je zde popíšu, je to ze šuflete, mělo to být součástí něčeho většího, na co jsem rezignoval, tímto to alespoň částečně využiji.
12 divize, tedy divize, které velel v roce 1938, v době krize plukovník generálního štábu Josef Buben a jeho náčelník štábu byl major generálního štábu Karel Eminder. Byla to divize plně mobilizovaná, která byla doplňována v odvodních okresech Chust, Užhorod, Mukačevo a Michalovce. K 30. září divize prakticky neexistovala.
Pěší pluk 70 byl mobilizován péčí pěším plukem 20 z posádky Michalovce - byl soustředěn v prostoru Mikulovka - Ratiboř, stanoviště velitele bylo v Jablůnce, skládal se z tří praporů I/70, II/70, III/70,plukovní jednotky se skládaly ze zákopnické, spojovací a minometné roty, neměl žádné KPÚV, dosáhl cca 75% početního stavu, velitelem byl plukovník pěchoty Malec Jaroslav
Pěší pluk 86 mobilizovaný pěším plukem 36 z Užhorodu - byl k 28. září na přesunu ke Vsetínu v prostoru Bystřice - Růždka - Bystřička, severovýchodně od Vsetína, měl tři pěší prapory I/86, II/86, III/86, k tomu zákopnická, spojovací a minometná rota, žádné KPÚV, velitel Heřman Tvrdý, plukovník pěchoty
Pěší pluk 95 byl stavěn pěším plukem 45 v Chustu - byl odesílám do prostoru soustředění Liptál - Lhota u Vsetína, severovýchodně Liptál, měl také tři prapory prapory s čísly I/95, II/95, III/95, dále zde byla zákopnická, spojovací a minometná rota, žádné KPÚV, cca 65% početního stavu, velitel plukovník pěchoty. PhDr. Antonín ŠKRÁŠEK
Hlavní divizní útvary:
Dělostřelecký pluk 12, plně vybaven zbraněmi pro tři dělostřelecké oddíly, velitel pplk. děl. František LEDVINA, 3 baterie po 4 lehkých kanónech 80 mm vz.17 a 6 baterií po 3 lehkých houfnicích 100 mm vz.14/19
Smíšený předzvědný oddíl SPO 12, velitel mjr. jezd. František DONDA
Ženijní rota 12
Telegrafní prapor 12, velitel mjr. tel. Antonín HANAČÍK
Divize podala skvělý výkon, ale nebylo dost času. Velitelství divize bylo zřízeno až 2. října a až 3 října k divizi dorazily divizní jednotky. Ale ještě 6. října nebyl na místě určení celá pěší pluk 95 a tento den dorazil zbytek SPO 12.
Jinak je to tak jak uvedl Ramon. Tato divize byla mobilizačně zbrusu nová a převzala jen číslo divize, jejíž pluky tuto novu divizi postavily. Divize, která byla stavitelem se potom stala Hraniční oblastí 42.
Divize podléhala přímo Hlavnímu štábu jako manévrový celek a bylo s ní počítáno pro zálohu 2. armády. Mohla ale být nasazena severním směrem proti Polsku a třetí varianta byla to, že mohla být posilou pro 3. armádu na Moravě. Ke konci roku byla divize demobilizována a přešla na mírovou strukturu, se zachováním celého organizačního řádu. Ale bez vlastních sil. Co bylo použitelné, se stalo součástí Hraniční oblasti42, která pokračovala dále. .
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Když jsem psal o Olegovi Svátkovi, uvedl jsem, že v době krize velel
Hraniční oblasti 42.
Velitelství této oblasti bylo severně od Užhorodu. Velitele už známe, jeho náčelník štábu byl podplukovník generálního štábu Theodor Lang. Velitelství vzniklo odštěpením části pěší divize 12. Dá se říci, že tato oblast byla jejím dvojčetem. Hlavní síly byly tyto:
Pěší pluk 20, velitelství severovýchodně Michalovce, velitel pplk. pěch. Vilém Šoltys, jednotky: I/20 prapor, II/20. prapor, III/20. prapor, spojovací rota, zákopnická rota, minometná rota, rota kánonů proti útočné vozbě
Pěší pluk 36, velitelství severovýchodně Užhorod, velitel plk. gšt. Vilém Sýkora, jednotky: I/36 prapor, III/. prapor, spojovací rota, zákopnická rota, minometná rota, rota kánonů proti útočné vozbě
Pěší pluk 45 , velitelství severovýchodně Mukačevo, velitel pluku pplk. pěch. František Václavek, jednotky: I/45 prapor, II/45. prapor, spojovací rota, zákopnická rota, minometná rota, rota kánonů proti útočné vozbě
Prapory číslo II/36 a III/45 byly podřízeny nadřízenému velitelství Hraničního pásma XVI. jako posilové prostředky.
Měla tyto posilové prostředky:
I/42 dělostřelecký oddíl, se třemi dělostřeleckými bateriemi po 4 kusech 80 mm lehký kanon vz. 17
Dělostřelecký pluk 136 vyčlenil
dělostřelecký oddíl I/136 se třemi bateriemi po 3 kusech 3 ks 150 mm hrubá houfnice vz. 14/16
Smíšený přezvědný oddíl 42, velitel mjr. jezd. Jan Nešetřil, jednotky: divizní jezdecká eskadrona 42, divizní cyklistická rota 42, četa lehkých tanků 42
Telegrafní prapor 42 s telegrafní rotou 42 a radiotelegrafní rotou 42
Ženijní rota 34
Četa tančíků 23
Improvizovaný obrněný vlak 42
K 8. říjnu 1938 hraniční oblast 42 měla ve stavu 12 814 osob a 2535 koní. Měla 18 kanónů proti útočné vozbě.
Až do Víděnské arbitráže zůstala oblast beze změn a střežila hranice, tedy plnila úkoly krytu. Trvale bojovala s malými bojůvkami. Po arbitráži potom velitelství muselo ustoupit do Perečína a později do Chustu. Nadále její jednotky, které musely couvnout od hranice, plnily úkol krytu nové státní hranice. Všechna opevnění v její péči ale byla ztracena. Bylo to celkově 203 objektů lehkého opevnění vz.37.
Pěší pluk 20 se v březnu 1939 zapojil do bojů s Maďary u Michalovců. A vedl si dobře.