Automatická puška Jašnikov M95/15
Napsal: 1/6/2016, 08:47
Automatická puška Jašnikov M95/15
Na počátku 20. století se ukázalo, že klasické opakovací pušky neposkytují dostatečnou kadenci palby a bylo nutno, hledat řešení, které poskytne jednotlivcům lepší možnosti palby. Právě rusko-japonská válka, probíhající na Dálném Východě od února 1904 do září 1905, jasně ukázala, jak důležité jsou technologické novinky, symbolizované ostnatým drátem, ručním granátem a kulometem. Obrané boje též ukázaly, že i prostí pěšáci, rozmístěni v obranných postaveních, dokáží bojovat mnohem efektivněji, pokud jsou vybaveni zbraněmi s vyšší rychlostí střelby. Kulomety byly velmi drahé a pro nepřítele znamenaly statický cíl, na který bylo možno směřovat palbu dělostřelectva. První snahy o úpravu klasické opakovací pušky na poloautomatickou, proběhly v Rusku. Nápad byl prostý, energii výstřelu využít k automatickému otevření závěru, stlačení pružiny a vsunutí nového náboje do nábojové komory. Zbraň by tak byla automaticky připravena k dalšímu výstřelu. Upravenou zbraní byla nejprve puška Mosin Nagant M1891 (oficiálně Trechlinějnaja Vintovka Obrazca 1891 Goda). Konstruktéři ale narazili na problém s odsuvným válcovým závěrem, u něho bylo nutno vykonat dva pohyby - pootočit pákou. Výsledné poloautomatické řešení se ukázalo být příliš složité a nepraktické. Přestavbou zbraně na přímotažný závěr, by vznikla zcela nová zbraň, což nebylo žádoucí. V této době již existovaly pušky s přímotažným závěrem, byly používány v armádách Švýcarska, Kanady, Bulharska a mnoha dalších – především pak císařsko-královské armádě Rakousko-uherského mocnářství. Na začátku první světové války, se ruská armáda zmocnila velkého množství pušek Mannlicher Model 1895 s přímotažným závěrem. Nyní něco k původní pušce Mannlicher M1895. Opakovací pušky Mannlicher s přímotažným závěrem se poprvé objevily v roce 1885 a pocházely z dílny zbrojmistra Ferdinanda Karla Adolfa Josefa Mannlichera (1848-1904). Model 1885 se do výzbroje armády ještě nedostal, tak se stalo až u vylepšeného M 1886. Varianta M1886/90 vznikla úpravou pušky M1886 výměnou hlavně s hledím a používala náboje ráže 8 mm plněné slabě dýmavým prachem. Puška Mannlicher M1888 používala náboje plněné černým prachem ráže 8 mm. Její varianta - Mannlicher M1888/90 pro 8 mm náboje plněné slabě dýmavým prachem se lišila pouze přidáním stupnice pro střelbu novými náboji na boční stěnu hledí. Tyto pušky byly ve výzbroji pouze krátkou dobu, protože se projevila jejich slabina - závěr uzamčený pouze jedním ozubem trpěl brzkým opotřebením a byly brzy nahrazeny puškou Mannlicher M1895. V roce 1890 se objevila puška a karabina M1890 a roku 1895 puška M1895. Obě měly přímotažný závěr se zdokonaleným uzamykacím mechanizmem, který tvořil otočný závorník vybaveným v přední části dvěma uzamykacími ozuby. Puška M1895 používala náboje ráže 8 mm plněné bezdýmným prachem a tvořila hlavní pěchotní výzbroj rakousko-uherské armády během první světové války.
Ruským konstruktérům se tak dostalo velké množství zbraní, ideálních k obnovení prací na poloautomatické pušce. Jedním z nich byl zbrojmistr z Tuly, známý pod jménem Jašnikov nebo Jašinovskij. Tato zbrojovka v Tulské oblasti, s plným názvem Tulsky Oruzheiny Zavod, měla dlouhou a slavnou tradici, sahající až do roku 1712, kdy ji založil Car Petr I. Veliký. Jašnikovo řešení se vyznačovalo vnější plynovou komorou na pravé straně hlavně, aby tak píst nezakrýval mířidla. Trubice ústila šest centimetrů za ústím hlavně, díky čemuž byla energie výstřelu, částečně zachycena a využita k posunu pístu. Ten zatlačil na závěr, který se odemknul a odsunul, čímž byla pružina s úderníkem natažena. Prázdná nábojnice byla vyhozena a do nábojové komory se dostal nový náboj. Zbraň byla připravena k dalšímu výstřelu a stačilo jen opět zmáčknout spoušť. Jašnikov šel ještě dál a když šroub dosáhl konečné polohy, uvolnil pružinu s úderníkem a došlo k dalšímu výstřelu. Vznikla tak plně automatická zbraň, ale problém byl v tom, že nábojová schránka pojmula pouze pět nábojů. Váha vzrostla o 700g (20%), na 4,3kg, ale rozložení váhy, bylo kvůli přidanému pístu, značně nerovnoměrné a zbraň byla hůře ovladatelná. Celková délka činila 1059 mm, samotná hlaveň měla délku 495 mm. Úsťová rychlost 575 m/s a maximální dostřel 2200 m. Zbraň využívala původní náboj 8x50R Мodel 1893. Kvůli bezpečnější obsluze, byla za lulčíkem namontována dřevěná (pistolová) rukojeť. Díky niž se ruka střelce dostala mimo dosah, rychle se pohybujícího závěru. Kvůli přidání plynového pístu, musely být upraveny mířidla. Konkrétně musela být uříznuta muška, která pak byla usazena na konec plynového válce. Nicméně tato konstrukce prokázala funkčnost základní teorie, ale rovněž ukázala, že úprava již existujících opakovacích pušek, není pro vojenské použití vhodným řešením.
Prakticky vzato, ale většina států v této době experimentovala s úpravou standardních pušek na poloautomatické, nebo plně automatické. Zmíním Houtovu automatickou pušku z roku 1916, kterou navrhl Kanaďan Joseph Alphonse Huot. Pedersenovu poloautomatickou pušku z roku 1915. První automatickou pušku z roku 1907, kterou navrhl generál Manuel Mondragón. Britskou Farquhar-Hill z roku 1908. Charltonovy plně automatické pušky z Austrálie a některé další pozoruhodné konstrukce z ostatních států. Později došel italský konstruktér zbraní, Luigi Scotti, k obdobnému výsledku jako Jašnikov. Tedy že nová konstrukce poloautomatických a plně automatických zbraní, nemůže vycházet z již existujících opakovacích pušek a že je nutné vytvořit zcela novou konstrukci. Samotné řešení zbraně, vycházející z původního Mannlicherova řešení, bylo natolik úspěšné, že jej využívají i moderní automatické zbraně.
Zdroj:
http://www.hungariae.com/Mann95Ru.htm
http://ostrostrelci_old.stribro.net/mannlicher_m95.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pu%C5%A1ka_Mannlicher
https://cs.wikipedia.org/wiki/Mosin-Nagant
http://www.alternatehistory.com/forum/t ... wwi.79858/
Fotografie použity z Russian Weapon Journal (Jurij Jegorov)