PALBA.CZ

Fokkerovy létající bomby

Je pozoruhodné, že předchůdce slavné létající bomby V-1, vznikl patrně již o generaci dříve. Po skončení První světové války, známý letecký konstruktér Anton Herman Gerard "Anthony" Fokker (1890-1939) zmínil, že v roce 1916 se zástupci armády tázali, zda může vyrobit velmi levné letadlo s velmi levným motorem, schopné přibližně čtyř hodinového letu, které by mohlo být řízeno bezdrátově. Německá generalita totiž měla v plánu každý z těchto letounů osadit obrovskou bombou. Tyto dálkově řízené letouny by byly řízeny jako stádo ovcí pomocí operátora usazeného v nedalekém letounu a mohl by je libovolně navádět na stanovené cíle. Tyto létající bomby byly údajně připraveny k vypuštění v okamžiku, kdy bylo vyhlášeno příměří. Anthony Fokker nezmínil, jaké místo mělo být cílem těchto létajících bomb, ale jisté je, ohlas měly i v poválečném období. Jednou z mírových podmínek uložených Německu, ve Versailleské smlouvě (1919) byl doslova zákaz výroby "leteckých strojů, které mohou letět bez pilota". Výzkum a vývoj takových zbraní však v Německu pokračoval až po zahájení druhé světové války. Nyní se již dočkaly úspěšného bojového nasazení. To je již ale jiný příběh.
Pokud jde o vzhled těchto létajících bomb, tak nejsou známy žádné fotografie, nebo jakýkoliv přesnější popis konstrukce. Osobně si ale myslím, že se jednalo o malý hornoplošník, konstrukčně podobný letounu Fokker D.VIII. nebo Siemens-Schuckert D.IV. Zkrátka co nejmenší, kompaktní hornoplošník - takto uchycené křídlo se dá snáz vyrábět a Fokker toto řešení preferoval i po válce - přičemž tyto letouny konstruoval málo známý Reinhold Platz (1886-1966). Drak "létající bomby" by měl být dostatečně pevný, aby dokázal pojmout onu "obrovskou bombu" - zde je otázkou, co si tehdy pod tímto termínem představovali. Teoreticky se mohlo jednat i o pár stovek kilogramů výbušniny. Je možné, že byla plánována i samonosná konstrukce z vlnitého plechu, která byla použita u několika letounů již před koncem války. Pravděpodobnější je ale překližka. Hlavní potíž vidím v samotném "velmi levném motoru" - v podstatě se nemuselo jednat ani o hvězdicový motor. Pokud jde o nasazení těchto letounů, tak si myslím, že opravdu mohly být připraveny již koncem roku 1918 (patrně se s nimi počítalo na rok 1919). Technicky byly rozhodně proveditelné. Konec války ale přišel naštěstí dřív, než je bylo možno reálně nasadit v boji.

Zdroje:
Kenneth P.Werrell: "The Evolution of the Cruise Missile" (1985)
Laurence R. Newcome: "Unmanned Aviation: A Brief History of Unmanned Aerial Vehicles" (2004)
https://www.alternatehistory.com/forum/ ... 34/page-25
http://www.johndandola.com/JohnHaysHammondJr.html
http://21stoleti.cz/2010/08/19/nikola-t ... -i-mobily/
http://www.zahadyazajimavosti.cz/index. ... kola-tesly
https://www.wikipedia.org/


pro představu - Fokker D.VIII

A to byly prostředky i na zaměření takové létající bomby televizním okruhem - Nipkowův kotouč byl znám od roku 1883, katodový osciloskop od roku 1897, elektronka s vysokým vakuem od roku 1913 ... Chyběl jen geniální nápad, jak to všechno zesynchronizovat.

Vždycky mě fascinuje, co už tehdy bylo za technologie - díky

vodouch píše:...Nipkowův kotouč...

To je to co fungovalo podobně jako Belinograf? Tedy převádělo obraz na řádky a ty pak na sled impulzů?

Nipkowův kotouč je mechanické zařízení, které umožnilo přenos obrazu na dálku tím, že obsah obrazu převedlo řádkováním na jeden světelný a elektrický průběh. Vynalezl jej roku 1884 německý technik Paul Nipkow a na jeho základě předvedl skotský inženýr John Logie Baird roku 1925 první televizní přenos.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nipkow%C5%AFv_kotou%C4%8D

Áha, díky. Takže vlastně stejně jako Belinograf, ale mechanické díly jsou na principu otočného kotouče, zatímco u Bg. je to na principu posuvné masky.
Zajímavé, jak lze různými cestami dospět do stejného místa
Mch tento postup je dodnes používám prakticky ve veškeré grafice, od tisku novin přes televize až po PC, mobily a internet Ovšem to provedení se zase trošku změnilo...

Tak to sem si musel vyhledat zase já...
https://cs.wikipedia.org/wiki/Telefotografie

Spíše bych předchůdce V-1 viděl u vzdušného torpéda (viz. článek zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=210&t=2563). Co se tohoto projektu týče, tak ta velikost instalované bomby by podle mě měla odpovídat průměrné hmotnosti pilota, jeho křesla, kulometům a neseným nábojům. Pro změnu by se měla odečíst hmotnost instalovaného zařízení k dálkovému ovládání. Osobně tak odhaduji hmotnost bomby na 100-150 kg. Což mi přijde docela málo. myslím jako co se efektivity týče. Výroba takového letounu nebyla i přes požadované slabé výkony motoru atd., levná. Přitom klasický bombardér měl koncem války již slušnou nosnost a sestřelit jej nebylo zrovna jednoduché.