PALBA.CZ

Tank Fortin Aubriot-Gabet

Velice pozoruhodný tank navrhl v roce 1915 Gustave Clovis Gabet (1876-1949) a Aubriot. Jednalo se o prostředek určený k překonávání nebezpečné země nikoho a poskytnutí palebné podpory útočící pěchotě. Vozidlo dostalo název "Fortin Aubriot-Gabet" (pevnůstka). Jednalo se o silně pancéřované vozidlo, které poháněl elektrický motor, k němuž se elektrická energie přiváděla kabelem, jednalo se tedy o dálkově napájený tank. Osádka byla pouze dvojčlenná (řidič a střelec), což bylo na svou dobou velice raritní, minimalistické řešení. Výzbroj tvořil námořní kanón ráže 37 mm. Dokonce byl postaven i prototyp, ale zda byl i vyzkoušen není jisté. Zmíněné napájení kabelem, se ukázalo být nepraktické a hrozilo poškození kabelu. Byla tedy dána přednost jiným, konvenčnějším konstrukcím. Vznikl dokonce i druhý návrh, který byl již postaven na podvozku pásového traktoru Filtz. Pohon byl hybridní, elektricko-benzínový. Vozidlo bylo dlouhé 6 metrů, vysoké 2,5 m a široké 2 m. Váha se pohybovala mezi 8-10 tun a rychlost 8 až 10 km/h. V tomto případě patrně nedošlo ani k výrobě modelu. Téhož roku navrhli i dálkově řízenou minu - "Torpille Terrestre électrique filoguidée". Jednalo se v podstatě o lehký nosič nálože o váze výbušné směsi až 200 kg. V podstatě se jednalo o takového předchůdce německého Leichter Ladungsträger – Goliath. Gabet použil k ovládání vozidla dva kabely, které umožnily obsluze navést vozidlo až k nepřátelským pozicím. Samotný operátor mohl být ukryt v bezpečné vzdálenosti, ve vlastním zákopu. Očividně došlo k výrobě prototypu, ale nic víc není známo. Možná se divíte, proč se Gabet natolik zabýval konstrukcí vozidel pro pomoc pěchotě. Důvodem je, že již na počátku války bojoval jako pěšák u pluku číslo 99. Na frontu se dostal v listopadu 1914 a o měsíc později byl zraněn a stažen z fronty. V červnu 1916 byl na vlastní žádost opět povolán do armády a přidělen k pluku těžkého dělostřelectva číslo 84. Zde bojoval v hodnosti podporučíka, ve velkém množství bitev a střetů. Dle plukovního hlášení z roku 1918, opakovaně převzal velení své baterie, která tak byla schopna dosáhnout pozoruhodných výsledků v boji s nepřítelem. Díky jeho klidnému a energickému postoji, udržoval palbu části baterie bez ohledu na ztráty způsobené nepřátelskou palbou. V roce 1921 byl jmenován rytířem Čestné Legie. Ocenění získal přímo z rukou samotného ministra války a jednalo se o skvělé ocenění jeho zásluh na frontě. Rozhodně se tedy nejednalo o laického konstruktéra, ale člověka který přesně věděl, co francouzská pěchota potřebuje k efektivní bojové činnosti.

Zdroj:
https://www.chars-francais.net/2015/ind ... asse-filtz
http://palba.cz/viewtopic.php?f=92&t=7623
https://en.wikipedia.org/wiki/History_of_the_tank
https://www.chars-francais.net/2015/ind ... riot-gabet
http://vieux-papiers.over-blog.com/arti ... 17424.html
http://www.puttyandpaint.com/projects/10770



druhý návrh tanku, tentokrát na pásovém podvozku

Nevíš náhodou, k čemu sloužil ten "ocas" vzadu? Nebyl to třeba kábl k telefonu - telegrafu?

Na štróm Alfíku, bo to byl elektrotank.

Trochu mi ta věc s kabelem připomněla Ivana Mládka a jeho návrh elektrického samopalu... Bezhlučného a ekologického. Bohužel, vojáci by mohli postupovat pouze rovnoběžně vedle sebe a max. do vzdálenosti 100 metrů, aby si nevytáhli zástrčku ze zásuvky
Ale při váze, neohrabanosti a nízkém výkonu tehdejších spalovacích motorů se to moho zdát jako lákavé řešení. Přece jen, letecký motor měl tehdy výkon asi jako dnes lepší verze Octavie.

Aha. Moje chyba - už uvažuju moc pokrokářsky - já o baterkách a rádiu a oni poctivý kábl. A pokud nějaká ta automatizace, tak nejspíš maximálně krokovací rotační spínač, něco jako v automatických pračkách...

Ona samotná konstrukce, je hodně zvláštní. Elektromotor je očividně v přední části a pohání ona velká přední kola. Tato náprava nejspíš neměla být řiditelná a k zatáčení měla sloužit ona zadní část. Zde si myslím, že musela být velice zranitelnou a přetíženou. Jako tank je to divné, ale Němci vyráběli v první válce velice podobnou zbraň - Fahrpanzer. Byla to otoční věžička na malé nástavbě pro střelce, která se pohybovala po kolejnici. V podstatě byla ukryta někde bokem a po přečkání dělostřelby, vyjela z úkrytu do palebného postavení. Tohle je asi nejrozumější využití i "Fortíny"
ps. o Fahrpanzeru pak udělám článeček

Farhpanzer je něco zcela odlišného - jezdil na kolejích bez vlastního pohonu a byl původně dodáván od roku 1890 jako součást blízké obrany pevnostních systémů - Gruson je prodával třebas do švýcarska a řecka.

Řízení toho francouského elektrického zázraku mohlo být řešeno třeba pomocí pevné nápravy a dvou samostatných, zvlášť řízených elektromotorů - jednoduché i když ne úplně ideální řešení...

To sice ano, ale na první pohled se opravdu zdá, že tento tančík byl v podstatě takovým Farhpanzerem s vlastním pohonem (navíc řiditelný). Ona přední kola vypadají dosti slušně, ale zadní část je až disproporční a už na první pohled musela mít problém v terénu. Pokud se podíváme na druhý návrh tanku od dua Aubriot-Gabet, tak ten je rovněž enormně nevyváženy a hodně vysoký. (osa předního kola je zhruba v ose otočné věže)

druhý návrh tanku na pásovém podvozku

Tak použili celkem oblíbený systém řízení a uspořádání podvozku...
motorový pluh Excelsior:

Jen přípodotek:
Zavedením parních (a posléze motorových) pluhů a dalšího strojního vybavení se zvýšila produktivita zem výroby cca 2,5X.
Pro příklad: Před tím jeden zemědělec uživil cca 5,03 obyvatele - tzn. sebe, svou ženu, a dvě plus tři setiny dalšího svého dítěte... Sami vidíte, jak málo zbývalo na inženýry, vědce, myslitele, kněze, mystiky a jiné "vyžírky" Tři setiny. Když se urodilo. Když ne - umřeli hlady.
Poté, po zavedení této mechanizace, uživil cca 12,6 lidí - tedy sebe, svou ženu, svých šest dětí, a ještě 4,6 inženýra, vojáka, fízla, úředníka, černoprdelníka - či filosofa.
A vykládejte to nějakému pitomci z řad Zelených Multikulti idiotů.

Tady ještě něco víc k onomu traktoru - tracteur agricole Filtz.
On Gabet nebyl první, koho napadlo jej opancéřovat a nasadit na frontě - o tom ale až příště