McDonnell Douglas A-12 Avenger
Napsal: 27/9/2017, 15:21
McDonnell Douglas A-12 Avenger
Z mého pohledu je jedním z nejzajímavějších leteckých projektů, letoun A-12 Avenger. Troufám si tvrdit, že opticky předznamenal letouny 6. generace, což je úžasné. Historie toho letounu se datuje do poloviny 80.let, kdy americké námořnictvo hledalo náhradu za zastaralé A-6E Intruder a částečně i F/A-18 Hornet. Program byl oficiálně označen jako ATA (Advanced Technology Aircraft) a letoun dostal bojové jméno Avenger II, na počest torpédového bombardéru TBF Avenger z druhé světové války. Dle zadání, se mělo jednat o dvoumístný útočný letoun, který bude létat rychleji než A-6E, bude mít dvojnásobnou životnost a spolehlivost, poloviční náročnost na údržbu atd. Vycházejíc ze zkušeností s F-117, byl požadavek na nižší viditelnost letounu, konkrétně 10 námořních mil (18,5 km) neměl být zachytitelný sovětskými radary. Nemělo se tedy jednat o dokonalý stealth letoun, což by omezilo ostatní schopnosti, jako u protějšku z letectva.
Společnost McDonnell Douglas, ve spolupráci s General Dynamics, přišla s konceptem samokřídla bez svislých ploch. Dvojice motorů bez přídavného spalování byla zásobována vzduchem ze vstupů na náběžné hraně, na níž byly umístěny i veškeré senzory. Výzbroj byla nesena převážně v pumovnici. Standardní náklad představovaly dvě protiletadlové rakety středního doletu AIM-120 AMRAAM a dvě protiradiolokační AGM-88 HARM. Počítal ose rovněž s použitím chytrých bomb nebo výzbroje nesené na vnějších závěsnících. Elektronické vybavení předstihlo svou dobu o 5 let, jelikož se jednalo o první letoun, o jehož chod se staral počítač. Celý systém byl řízen speciálně vyvinutým počítačem firmy IBM kategorie VHSIC (Very High Speed Integrated Circuit), který sbíral data pomocí taktického datalinku AN/ASW-54 LITDL. Senzory zahrnovaly víceúčelový radar Westinghouse AN/APQ-183, infračervené čidlo IRSTS firmy General Electric, detektor řízených střel AN/AAS-43 a sadu zařízení pro elektronický průzkum AN/ALD-11. Letoun měl plně integrovaný systém radioelektronického boje. Vybavení kokpitu dodala společnost Kaiser. Zde bylo osazeno sedm víceúčelových obrazovek a průhledový displej.
Schopnosti to byly značně ambiciózní, ale masivní ale měla být i samotná objednávka. V případě úspěchu se počítalo s vývojem dalších specializovaných variant pro úkoly vzdušného tankování, radioelektronického boje, protiponorkového boje, včasné výstrahy a vzdušné kontroly, což by fakticky znamenalo kompletní nahrazení letounů KA-6D Intruder, EA-6B Prowler, S-3 Viking a E-2 Hawkeye. Námořnictvo pro začátek plánovalo odběr 620 útočných letadel, později se přidala i námořní pěchota s požadavkem na 238 strojů. Jednu dobu se o něj zajímalo dokonce i letectvo, které zvažovalo nákup 400 kusů. Pro potřeby vývoje mělo být postaveno osm prototypů a šest strojů v sériovém provedení mělo podstoupit vojskové zkoušky. Konečným cílem bylo vyzbrojení sedmi amerických letadlových lodích v tichomořské flotile a stejného počtu lodí v atlantické flotile, vždy dvěma squadronami. Další stroje pak byly určeny pro potřeby výcviku, vývoje a zkoušek. První operačně způsobilá squadrona pak měla být připravena v roce 1996. Na konci roku 1990 odsouhlasilo námořnictvo celkovou koncepci letounu a bylo překonáno mnoho problémů s aplikací požadavků stealth. Byla postavena maketa letounu a dalších celků. Maketa A-12 byla původně určena především jako demonstrátor celkového uspořádání letounu a sloužila k ověření přístupnosti jednotlivých agregátů a dalším pozemním zkouškám. Předpokládané výkony byly shledány námořnictvem jako vyhovující a v mnoha oblastech jako mimořádné. Největším problémem ale byla cena samotného stroje. Pokud by US Navy odebralo požadovaný počet letounů, vyšla by cena na horentních 62 miliard dolarů, tedy 100 mil. za jeden kus (F-117 tehdy stál 42 mil.dolarů). Ukázalo se, že cenu není možno srazit na únosnou míru. Dne 7. ledna 1991 tak projekt zrušil, samotný ministr obrany Dick Cheney. Jelikož zrušený projekt, stál ministerstvo obrany přes 2 miliardy, došlo k sérii kauz. Nejrpve ministerstvo obvinilo vývojáře z plýtvání prostředky a nedodání funkčního prototypu. Výrobce následně napadl ministerstvo, kvůli opožděným platbám, které komplikovaly řešení problémů. Navíc vláda odmítla zaplatit peníze, které firmám dlužila. Ty jej tedy hnaly k soudu, který v roce 1997 rozhodl ve prospěch žalující strany. Tým tedy obdržel dodatečně částku 1 miliardy a 71 miliónů dolarů. Zachovaný prototyp můžeme vidět v Aviation Heritage Museum na letišti Alliance v severním Texasu.
Technické parametry:
Posádka: 2
Délka: 11,5 m
Rozpětí: 21,4 m (složené 11 m)
Výška: 3,4 m
Plocha křídel: 122 m²
Prázdná hmotnost: 17 700 kg
Maximální hmotnost: 36 000 kg
Palivo: v letounu až 9 700 kg
Motory: 2x General Electric F412-GE-D5F2
Tah: 2x 58 kN
Maximální rychlost: 930 km/h
Akční rádius: 1 500 km
Dostup: 12 200 m
Rychlost stoupání: 25 m/s
Výzbroj: až 2 300 kg
2 × rakety vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM
2 × AGM-88 HARM rakety vzduch-země
konvenční nebo přesně naváděné pumy
Zdroj:
http://www.hitechweb.genezis.eu/stealth4.htm
https://www.vojsko.net/index.php/leteck ... avenger-ii
http://www.military.cz/usa/air/air_acce ... 2/a-12.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/McDonnell ... Avenger_II