Jedním z nejpodivnějších letounů z první světové války, byl bezpochyby aparát, který navrhl Francouz Marcel de Bruyère. Tento malý stroj byl vybaven dvoulistou tlačnou vrtulí na dlouhé hřídeli a poháněl jej motor Hispano-Suiza 8Aa o výkonu 120 koní (88 kW). Netradiční bylo řešení podvozku a především trup vyrobený z kovu, který byl rovněž navrhnut, aby měl pilot co nejlepší přehled o okolí. V přední části, po obou stranách, byla poměrně velká kruhová okna. Výzbroj tvořil pouze kanón Hotchkiss M1902 ráže 37 mm. Jeho první a jediný let se uskutečnil v dubnu 1917 na letových zkušebnách u Farman Aviation Works a Blériot Aéronautique v Étampes ve Francii. Letoun vystoupal do výšky 7,5 m, načež ztratil ovladatelnost a zřítil se na zem. Zkušební pilot naštěstí přežil, ale celý koncept již nebyl dále rozpracováván.
De Bruyère C.1 byl francouzský prototyp stíhacího letounu z roku 1917, který vynikl svou neobvyklou konstrukcí a ambiciózní výzbrojí, ale zůstal pouze jediným letícím exemplářem. Navrhl ho Marcel de Bruyère jako jednomístný dvouplošník s netradiční konfigurací typu s pohonem pomocí tlačné vrtule. Cílem konstruktéra bylo vytvořit stíhač, který umožní pilotovi mít co nejširší výhled před sebou a zároveň výraznou palebnou převahu, což se odrazilo v adoptované koncepci a výzbroji tohoto prototypu.
Letoun měl přední části kabiny vybavené dvojicí velkých kruhových oken na každé straně, což zlepšovalo viditelnost směrem dolů — prvek, který byl pro svou dobu naprosto neobvyklý a měl pilotovi poskytnout lepší přehled o situaci při průzkumu či boji ve středních výškách. Palebnou sílu měl tvořit jediný 37 mm kanón, který měl poskytovat silný úder proti větším cílům nebo bombardérům a reflektovat tehdejší snahu některých konstruktérů spojit stíhací roli s možností ničit těžší cíle.
Konstrukce De Bruyère C.1 byla v mnohém netradiční: šlo o dvouplošník s rovnoměrnými rozpětími křídel a se zkosenými nosními vzpěrami ve tvaru obráceného „V“, přičemž řízení náklonu bylo zajištěno pomocí neobvyklých plně lichoběžníkových křidélek na horním křídle. Motor Hispano-Suiza 8Aa o výkonu 150 hp byl umístěn těsně za křídly a díky dlouhé hřídeli poháněl dvoulistou vrtuli na zádi.
Další netradiční prvek letounu představoval tříkolový podvozek, který byl v roce 1917 velmi nezvyklý a kontrastoval s většinou tehdejších strojů, které měly konvenční dvojici hlavních kol a ocasní patku. Tato konfigurace mohla podle záměru konstruktéra zlepšit stabilitu při vzletech a přistáních, avšak naopak mohla přidat komplikace do celkového aerodynamického chování prototypu. V kombinaci s pokročilou celokovovou konstrukcí trupu to ukazuje, že De Bruyère se snažil do projektu zakomponovat řadu inovací, které se tehdy u stíhaček příliš neviděly.
První a zároveň poslední let prototypu De Bruyère C.1 proběhl v dubnu 1917 na zkušebních plochách ve Villacoublay/Étampes ve Francii, které využívalo francouzské letectvo a závody jako Farman či Blériot pro experimentální stroje. Let byl bohužel velmi krátký: stroj se vznesl do výšky přibližně 7–8 metrů (25 ft), nicméně následně se dostal do neovladatelného bočního převrácení, které vyústilo v neřízený pád. Letoun dopadl na záda a zůstal převrácený. Pilot kupodivu nehodu přežil. Letoun nebyl nikdy obnoven a vývoj projektu byl s ohledem na jeho selhání a končící válku ukončen.
De Bruyère C.1 tak zůstává příkladem velmi netradiční snahy o vytvoření stíhacího letounu s maximální viditelností pro pilota a výraznou palebnou výzbrojí, která ale byla spíše technickým experimentem než praktickým řešením pro frontový boj. Netradiční konstrukční řešení mohlo přispět k nestabilitě při letu. Projekt byl ukončen po prvním neúspěšném letu a nikdy nepřešel do sériové výroby či operační služby, ale nese svědectví o kreativitě a experimentálním myšlení francouzských návrhářů v době první světové války, kteří zkoušeli netradiční přístupy i ve světě stíhacích letounů.
Technická specifikace – De Bruyère C.1
První vzlet: duben 1917
Posádka: 1
Délka: cca 7,5 m
Výška:
Rozpětí křídel: cca 8,2 m
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost:
Vzletová hmotnost:
Pohonná jednotka: 1× kapalinou chlazený osmiválcový vidlicový motor Hispano-Suiza 8Aa
Výkon pohonné jednotky: 110 kW (150 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá tlačná vrtule, dřevěná
Maximální rychlost:
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu:
Výzbroj: 1× kanón ráže 37 mm (pevně instalovaný, střílející vpřed)
Podvozek: pevný, tříkolový (příďové kolo + dvě hlavní)
Konstrukce: dvouplošník s tlačnou vrtulí, trup částečně celokovový
Postaveno strojů: 1 prototyp
