Ohledně pravděpodobnosti zásahu a jaká bude. Napřed to popíši obecně, aby bylo jasné, o čem se bavíme.
Co se týká uvádění pravděpodobnosti zásahu. Různé simulace se v tomto dělaly, dělají a budou dělat. Jde v zásadě o klasický výpočet pravděpodobnosti zásahu daného zbraňového systému (tanku) cíle, který tvoří jeho průmět do dané roviny.
Základem je stanovení vstupních podmínek zjištění pravděpodobnosti zásahu (Pz). Ta se zjistí z chyby pravděpodobnosti zásahu (Ep). Ta je součtem dvou (někdy tří) chyb a to opakující se chyby zamíření (Ez) a neopakující se chyby rozptylu (Er). Někdy bývá ještě braná v potaz opakující se chyba prostředí, ale ta se často slučuje s Ez.
Er je neopakující se tzn. že ji nejsme schopni eliminovat, pouze i zjistit a pracovat s ní. Jedná se o známí rozptyl, který říká, že pro daný dostřel všechny střely náhodně dopadnou do určitého obrazce, nejčastěji kruhu nebo elipsy.
S Ez je to obtížnější. V zásadě s ní mohu dělat cokoliv. Skládá se ze dvou chyb a to chyby, kterou udělá obsluha při zamíření a chyby přesnosti zamíření samotného systému. Platí společný úzus, že obvyklý výpočet Pz pracuje s tím, že osádka provede správné zamíření a tedy chyba, kterou vyprodukuje je pouze odrazem přesnosti s jakou je schopna zamířit.
Co to znamená? Jednoduše, ikdyž nastavím vše správně, musím mít přesnost s jakou jsme schopen cokoliv udělat. Když měřím pravítkem, které má nejmenší část centimetr, velmi obtížně jsem schopen s ním měřit v milimetrech. Tedy i zde mám určitou přesnost nastavení prvků palby. Podobně samotný zbraňový systém pracuje také s nějakou přesností.
Pro výpočet se tedy obvykle bere, že osádka zamíří správně a zbraňový systém vše správně nastaví a berou se jen výrobní tolerance a přesnost nastavení prvků palby. Z toho se stanoví Ez a sečte se s Er a vznikne výsledná chyba Ep. Z ní se potom stanoví Ep. To je hodnota, která se nejčastěji uvádí v různých odborných publikací atd. Např. M1A2 na 2000 metrů má Pz 0,95 při zásahu první ranou standardního terče NATO, T-90 na 2500 metrů 0,8 při zásahu první ranou standardního ruského terče.
Ovšem jak jsme napsal, s Ez se dá pracovat. T-55A na 1500 metrů má Pz 0,5 při palbě první ranou na standardní ruský terče. Pokud ovšem ale řeknu, že osádka nejen správně zamíří, ale i naprosto přesně nastaví prvky palby a stejně tak to provede i zbraňový systém, mám najednou na 1000 metrů Pz 0,98. A naopak, pokud dám vstupní podmínku, že osádka nedokáže správně zamířit, najednou mi vyjde, že M1A2 má na 1000 metrů Pz 0,4.
Proto jakýkoliv údaj z jakéhokoli výpočtu (simulace) pravděpodobnosti zásahu je bez znalosti vstupních podmínek irelevantní.
Co se týká toho, co prezentuje NANUK, už si tu bylo povšimnuto určitého problematického tvrzení. Tedy že Pz je 0,25 a pro dosažení Pz 1 je nutno vystřelit 4x. To je evidentní nonsenc, protože to nesedí ani při aplikaci klasického pravděpodobnostního sčítání (což ukázal kenavf) ani při výpočtu Pz z chyby. Znamenalo by to, že osádka napoprvé nedokázala přesně zamířit a musela by provádět korekce palby. Ale to víme, že se neděje. V samotném textu je u této pravděpodobnosti přímo uvedeno, že výsledný výpočet je bez chyby zamíření. To, že by se při výpočtu nevzala v potaz si nemyslím a proto zbývá, že se jedná o klasický výpočet tak, jak jsem ho uvedl výše. Tedy že se bere, že osádka dobře zamířila.
V takovém případě ale je Pz 0,25 maximum dosažitelného, žádné "přezaměřování" po prvním špatném zásahu nepřipadá v úvahu, protože posádka pro potřeby výpočtu už v prvním výstřelu zamířila správně. Chybu proto dělá pouze rozptyl. Pravděpodobnost 25% potom bude stále, ať se vystřelí kolikrát chce. To, co vypočítal
kenavf je Pz v případě, že vystřeli 4 tanky najednou. Pokud bude střílet jeden Pz zůstane stejná, protože jsme v systému, který si "nepamatuje" předchozí pokusy a vždy se "resetuje" do původního nastavení. Je to podobné, jako např. v ruletě.
Skeptik
Zase si to špatně pamatuješ. Bylo to o ruské tankové škole a proč už dnes její přístup nefunguje. Ano, ty si se to snažil stavět do roviny pouze velikosti cíle, ale já ti psal už tehdy, že o tom to primárně není a podstata byla úplně v něčem jiném primárně o celkových rozměrech a tvaru tanku v rámci řešení Pz. Jestli si to stále ani po takové době nepochopil, přečti si to znovu popřípadě ti to mohu znovu zkusit vysvětlit, jak se věci mají. Podstata toho byla, že rozměry ruského tanku vs. palba západního nehrají v současné době podstatnější roli, než v obráceném gardu, tedy palba ruského tanku na západní. Důvod jsem ti také ukazoval na obrázku. A ne, že samotný rozměr cíle nehraje žádnou roli a jejich vzájemné porovnání. Abych se citoval
Dzin, píše:
Tudíž můžeme pracovat s tím, co se podchytit dá, to jsou ony dvě chyby, zamíření a rozptylu. Tu první nám řeší SŘP a tu druhou výrobní a provozní procesy. A obě dvě tyto chyby už dokážeme dostat na takovou úroveň, že rozměry ruských tanků v tom nehrají zásadnější roli, než těch západních.
Pokud by si navíc chtěl vědět, jak je Pz 0,25 hodně nebo málo, musel bys to srovnat s Pz nějakého západního tanku ve věžovém postavení. Důležitý je právě tento poměr a ne samotný Pz u jednoho nebo druhého.
Druhá věc byla, že tehdejší ruský (sovětský) zámysl při konstrukci tanku vycházel s teorie střelby, která byla tehdy v SSSR aplikovaná a dle které bylo toto navržení z hlediska Pz optimální. To ale v průběhu času přestalo platit, resp. technologickým vývojem se dospělo ke stavu, že tehdejší teorie se dá řešit na vyšším stupni, pro který se tehdejší zámysl už nedá aplikovat. Zbyla tedy pouze ona velikost tanku, která hraje svojí roli, ale ne tak zásadní, jako před půl stoletím. Je to vidět i z postupného navyšování vzdálenosti vedení palby, kdy se u západních MBT nejprve brala vzdálenost kolem 2000 metrů jako klíčová a s příchodem nové generace MBT (Abrams a spol.) se navýšila až na 3000 metrů. Ostatně už jsem tu uváděl empiricky zjištěné závěry z Pouštní bouře, na jaké vzdálenosti vedli tehdejší M1A1 efektivní palbu na irácké T-72 (potvrzený zásah na vzdálenost 3800 metrů). Případně testy v Řecku, M1A2 3 zásahy ze 4 na maximální dostřel na terč 2,3 x 2,3 metru.
Tolik k důležitosti / nedůležitosti velikosti cíle / tanku.