PALBA.CZ

Německá nacistická právní teorie byla mimojiné, ale zejména postvena na principech rasové nerovnosti lidí a panské rasy národa německého. Právní vyjádření našla v Norimberských zákonech a to hlavně v zákoně o říšských občanech (zákon o státním občanství). Tento říkal, že státním příslušníkem (Staatsangehöriger) je ten, kdo patří do ochranného svazku Třetí říše a je jí za to vázán. Druhým pojmem, který tento zákon zavádí je "Říšský občan". Říšským občanem (Reichsbürger), podle tohoto zákona, byl jen ten státní příslušník, který měl německou nebo jí příbuznou krev a zároveň svým chováním dokazoval, že je ochoten a způsobilý věrně sloužit německému národu a Říši. Pouze Říšský občan byl nositelem všech politických práv. Dalším takovým zákonem, rovněž z norimberských, byl zákon o ochraně německé krve a německé cti. Zakazoval míšení této krve v manželských i mimomanželských stycích s krví neárijskou. Tím bylo německé obyvatelstvo rozděleno do dvou skupin, podle vztahu k Říši - plnoprávný říšský občan x státní příslušník. Národ byl definován jako spojení rasových předpokladů a dějinného soužití svých "soukmenovců" neboli je jím dle nacistické teorie vědomé a osudové společenství stejného rodového původu, rasově a duševně homogenních jedinců. Národ není bezvýhradně vázán na společnou řeč a jazyk, pojítkem je společná krev. Důležitou roli hraje tzv. Volksgeist, duch národa jímž je národ prostoupen a naplňen. Národ je organickým celkem nadřazeným jednotlivcům, kteří nejsou od přírody svobodní, ale čerpají svá práva z příslušenství k svému národu, odkud však pramení i povinnosti. Jedinec je chápán jako biologická jednotka, článek v nekonečném řeťezu předků. Německá Třetí říše měla obejmout všechny Ňemce bez rozdílu, tedy i ty žijící v zahraničí v národních skupinách nejen v územní spojitosti s Německem (u nás Sudety), ale i bez uzemní souvislosti (etničtí Němci např z pobaltí). Do říše měli patřit i němci žíjící v cizině bez ohledu na jejich občanství. Rozhodujícím faktorem je národnost, právě v tomto spočívá idea pangermanismu. Pro vymezení národa je podle těchto teorií zásadním pojmem, pojem rasy. Rasou se rozumí skupina lidí, která se od každé jiné skupiny liší svým seskupením tělesných znaků a duševních vlastností a plodí vždy výhradně individua s těmito znaky. Nacisté nahrazovaly znak státního území prostorem v němž národ žije, tzv. Lebensraum. Tento prostor je dán mystickým vztahem půdy k národu. Je přirozený. Na tom spočívá spojení krve a půdy, Blut und Boden. Prostor v němž národ žije ovlivňuje spolu se zemí, vzduchem jenž národ dýchá a vodou, kterou pije, duši národa - Volksgeist.
Nacistická právní teorie založená na těchto principech rasové nerovnosti a německé panské rasy však odporuje racionálním principům, občanským svobodám a zásadě rovnosti, kteréžto jsou minimálními základy demokratického státu a společnosti.

Tohle je jak náborový článek do Der Stürmer...S kolika procent je Palba zase proněmecká?

Ty si to asi ani nedočital do konca Gajdo....

To Radola Gajda: Jde o kompilaci z víc zdrojů, nezaujatých, spíš protiněmeckých (nic není černobílé). Pamatuj, že ne ten jenž se o Nacizmus zajímá musí být vždy nacistou. Pravidlo číslo 1. poznej svého nepřítele...

Gajdo bavíme se zde přeci o faktech, tedy vykřikovat, že tímto článkem se Palba ubírá do vod proněmectví je velice liché. Přeci nikdo nikomu nebrání napsat podobný článek o rusech či američanech.... Pokud si někdo stěžuje na nevyváženost má možnost se zde projevit!
Jinak nic ve zlým kámo

Chytli jste se,jupíííííí

Rejpale

Mě to přijde jako hezká kompilace filosofického chápání národa nacisty. Vychází to ze starší německé tradice chápání dějin (Hegel, v praxi vznik císařství a cesta k Velké válce), institucionalizuje konflikt. Byť je to jen jeden díl skládačky, ukazuje jasně, proč je nacismus zrůdný. Takový výklad reality musí v rukou odhodlaného realizátora nutně vést k četným a silným konfliktům vnitřním i vnějším. Např. to v mezinárodní politice téměř vylučuje možnost mít přátele (myslím spojence).
To, že Němci nakonec spojence měli, se s předchozím tvrzením nevylučuje - byly to převážně státy nějak "ukřivděné" v minulosti, v bezvýchodné situaci nebo obojí. U Itálie a Japonska jsou ještě další faktory - průkopník hnutí a vzdálenost, například. Docela by mě zajímalo, za jak dlouho by se v případě vítězství do sebe pustili.
To, že s nimi bylo ochotně jednáno (před válkou), je (ostudná) politika. Myslím, že lidé dloho odmítali uvěřit, že to Hitler myslí vážně.

Myslím si že by se do sebe nepustili, tak daleko Hitler nepřemýšlel, šlo mu o původní hranice před 1. sv. válkou, ty mu spojenci nedali ani po zabrání francie a tak se řezali až do kapitulace. Nic víc bych tam nehledal.

Ale když se podívám podruhé,

Spíše japonsko bylo to co chtělo více. Tam bych se bál.
Japonský vyvolený národ byl předurčen vést svět.

Itálie, ta reálně byla ráda že je, ale okolnostma, jasně.

VB chtěla úplně nechat věci tak jak jsou, drancovat indii atd.
USA, ti jsou zajimavý, černí jsou podlidi, ale nemají úplně tak světové ambice, teda tehdy.