Čechoslováci v táboře Bronowice Male.
Dne 3. září 1939 polský prezident Ignacy Mościcki vydal dekret o zřízení tzv. Legionu Czechów i Słowaków v Polsku. Tato jednotka se skládala z Čechů a Slováků, kteří byli na území Polska a měli se po boku Poláků zapojit do boje proti Německu. Ohledně vzniku tohoto Legionu je to na dlouhé povídání a na samostatný článek, takže nechci to nějak podrobněji rozvádět. Předchůdce tohoto Legionu byli vlastně českoslovenští vojáci a civilisté, kteří uprchli z vlasti a chtěli bojovat proti Hitlerovi. Shromažďovali se ze začátku v Krakowě a poté byl pro ně zřízen tábor v Bronowicich Malych, nedaleko Krakowa. Co k počáteční první československé zahraniční jednotce říct. V Protektorátu se šířily zprávy, že v Polsku se pod velením generála Lva Prchaly formuje československé exilové vojsko čítající údajně desetitisíce vojáků, ale první vojenští uprchlíci po svém příchodu do Krakowa ke svému překvapení zjistili, že po vojenské stránce nefunguje vůbec nic. Asi nejvýstižněji to popsal její velitel tehdy podplukovník Ludvík Svoboda- Dobrovolníci byli “předrážděni nekonečnou řadou deziluzí. Představovali si, že dostanou uniformy a zbraně a zatím byli rádi, když dostali najíst a měli se kde vyspat. Šaty se jim pomalu rozpadaly na těle. Všechno, za čím šli se před nimi rozplývalo a vytrácelo. Nikdo jim nemohl říci nic určitého o tom, kdy, co a jak bude. Chvílemi vypadaly věci skoro beznadějně. Válka stále nezačínala. Sen o brzkém návratu vítězných legií se hroutil”.
Čechoslováci u konzulátu v Krakowě, pod šipkou je vidět třeba Richard Tesařík, jeden z obránců Tarnopole a pozdější tankista a Hrdina SSSR.
Pamětní deska na domě v Krakowě, kde kdysi sídlil konzulát a Čechoslováci se tam chodili hlásit do jednotky.
Velitelem Legionu Čechů a Slováků byl formálně ustanoven generál Lev Prchala, ale v podstatě mu velel podplukovník Ludvík Svoboda. Tato jednotka zhruba o 1000 mužích byla na začátku války rozdělena na 2 skupiny. První skupina pod velením Ludvíka Svobody o zhruba necelých 700 mužů byla přesunuta do Leśne u Baranowicz na severovýchodě Polska ( dnes Bělorusko), kde měla být vystrojena a vyzbrojena. Zbytek skupiny zůstal v BronowicIch Malych. Této skupině velel myslím štábní kapitán Divoký. Ke Svobodově skupině byl přidělen styčný důstojník polské armády major Henryk Smotrecki a Legion byl podřízen veliteli posádky Lesna podplukovníkovi Zborowskemu. Co jsem tak vyštoural po archivech, tak až 8. září 1939 dostali Čechoslováci nějaké ty zbraně. Mělo se jednat o 4 těžké kulomety a 9 lehkých kulometů, dále to mělo být na 500 plynových masek a 100 polních lopatek. Dne 9. září dostali naši vojáci do oněch kulometů na 5400 nábojů a toho dne přibylo nebo mělo přijet ještě 17 polských občanů československé národnosti, aby posílili Legion. Toho dne byl stav Svobodovy skupiny přesně 669 vojáků. Tak a pomalu se blížíme k bojovému vystoupení Čechoslováků. Dne 11. září 1939 se tato skupina začala přesouvat, ale né na frontu nýbrž směrem na jihovýchod na Krosno a Lvov. Ráno 13. září se Čechoslovákům naskytl hrozný pohled války, kdy viděli vybombardované nádraží, přetrhané elektrické vedení či zabité koně v Krosně a taky plno uprchlíků. Místo do Lvova byl ovšem vojenský transport po poradě důstojníků odkloněn směrem na Tarnopol, protože bylo zjištěno, že o Lvov se už asi bojuje. Transport vyjel o 9.20. hodin. O 10 minut později další letka německých bombardérů právě mířila na ono městečko. Najednou se jedno letadlo oddělilo a zaútočilo proti evakuačnímu transportu. Začalo střílet z kulometu a shodilo dvě pumy, ale Čechoslováci z obsluhy KOPL na střelbu odpověděli. Zkratku KOPL jsem bohužel nikde nenašel, takže si myslím že to je něco jako Kulometná obsluha proti letadlům, protože třeba zkratka KPÚV je kanon proti útočné vozbě. Takže si to tak myslím. No a právě tato obsluha či obsluhy se vyznamenaly později. Jinak bych chtěl dodat, že zrovna v těchto místech přepadala Čechoslováky nostalgie, neboť se pohybovali kousek od Zborova. Z jedné stanice před Zborovem bylo složeno z vagonu jedno auto, do nějž nasedl styčný důstojník major Smotrecki a odjel přímo do Tarnopolu, aby zjistil situaci. Vojenský ešalon však do Tarnopolu nedojel. V jedné stanici před Tarnopolem dostali Čechoslováci zprávu, že je Tarnopol přeplněn a tak musel vlak couvat do nedaleké stanice Hluboczek Wielki. Po 40 hodinách jízdy vlakem začali Čechoslováci v 16.00 vykládat vlak. Vesměs se jednalo o malá auta od fy. Škoda, která byla zakoupena ještě ve Waršavě právě generálem Prchalou. Jestli jsem dobře pochopil, tak Škoda tam měla filiálku. Vojáci se ubytovali v této vesničce s povětšinou ukrajinským obyvatelstvem a četa KOPL zaujala obranu. Tak a teď už konečně pomalu přicházíme k těm bojovým událostem.
Tehdejší podplukovník Ludvík Svoboda
Generál Lev Prchala
Čechoslováci se přesunují k Tarnopolu, je to foto okolo 13.září 1939. Jestli mě zrak nešálí, tak za tím kulometem uprostřed to by měl být Richard Tesařík. Ale jistý si nejsem.
Obrana Tarnopolu
Dne 14. září ve večerních hodinách oznámil mjr. Smotrecki pplk. Svobodovi žádost velitelství v Tarnopolu o poskytnutí jednotky s protiletadlovými kulomety. Přítomný důstojnický sbor byl proti, všichni hodlali, co nejdříve opustit vesnici a vydat se směrem k rumunským hranicím. I přesto se pplk. Svoboda rozhodl poskytnou potřebnou pomoc a ještě tentýž večer odeslal do Tarnopolu 24 mužů a 3 důstojníky s celkem devíti kulomety.
Velitelem KOPL Tarnopol, jak se jednotka nazývala, byl jmenován por. pěch. v zál. Pavol Styk, který byl zároveň i velitelem čety lehkých kulometů (3x kulomet wz. 28 Browning a 6 mužů). Zástupcem byl por. pěch. Josef Dvořák, současně velitel čety těžkých kulometů (3x kulomet wz. 25 Hotchkiss a 12 osob) a pak zde byl ppor. pěch. v zál. Ladislav Švíř, který byl velitelem druhé čety lehkých kulometů (3xkulomet wz. 28 Browning a 6 osob). Takže celkem tuto KOPL tvořilo 24 mužů + 3 důstojníci spolu s 9 kulomety. Mimo jiné je třeba zmínit některé příslušníky mužstva, byl zde také des. Oldřich Kvapil, pozdější generálmajor, čet. Richard Tesařík a čet. Josef Buršík, pozdější nositelé Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR, nebo čet. Josef Vyhnánek a další.
Příslušníci KOPL Tarnopol se svými kulomety rozmístili okolo tarnopolského nádraží a do první ostré akce se dostali ještě 15. září. V 7 hodin ráno se k Tarnopolu blížila skupina německých letadel. Skupina pocházela s největší pravděpodobností od Kampfgeschwader 55 (KG 55). Německá letadla letěla velmi nízko, spolehajíc na absenci polských stíhačů a protiletadlové obrany obecně. Této skutečnosti využili čs. střelci a zaměřili se na vedoucí stroj. Po přiblížení vydal por. Styk červenou světlicí rozkaz k palbě, načež se k obloze vznesly stovky kulek. Během několika sekund byl vedoucí stroj zasažen a v plamenech se zřítil za město. Posádka dle německých zdrojů nepřežila. Následně se palba přenesla na další bombardér, z jehož motorů začal vycházet kouř, nicméně podařilo se mu oddělit od skupiny a vrátit se za frontovou linii. Zbytek letadel se dle vzpomínek otočil a odletěl. Celá událost proběhla před očima stovek obyvatel města, pro které se „banda“ Čechoslováků stála hrdiny.
K dalším náletům došlo ještě tentýž den, nicméně žádný další sestřel si Čechoslováci už nepřipsali, ani v následujících dnech. Takže Čechoslováci mají na kontě jeden stroj sestřelený jistě a druhý pravděpodobně, neboť druhý bombardér údajně nouzově přistál v německých liniích. Onoho 15. září už ale měli Čechoslováci i ztráty. Ony totiž další německé bombardéry zaútočili i na Hluboczek Wielki, jehož nádraží se rovněž stalo cílem pro německé bombardéry. V Hluboczku Wielkim byly hlavní síly Legionu. Při tomto náletu zemřel četař Vítězslav Grünbaum, rodák z Ostravy. Četař Grünbaum nedbal nebezpečí a začal z jednoho kulometu pálit po německých bombardérech. Přitom poblíž něho spadla letecká puma, jejíž střepina roztrhla nebohému četaři břicho a dotyčný utrpěl trojitou perforaci střev. Později zemřel v Tarnopolské nemocnici a měl by být pohřben společně s polskými vojáky a civilisty. Při tomto náletu byl zraněn ještě další člen Legionu a to Otto Procházka.
V Hluboczku Wielkim došlo i k paradoxní situaci, kdy na Legion Čechů a Slováků pravděpodobně útočila bývalá československá letadla, v jejíchž kokpitech seděli piloti Slovenského štátu, kteří buď útočili na pozice, nebo doprovázeli německé bombardéry. Po válce se to pravděpodobně na popud Ludvíka Svobody vyšetřovalo, ale toto vyšetřování vyšumělo do ztracena. Pravděpodobně se jednalo o 45. a 39 stíhací letku a 16. pozorovací letku. Takže zděšení vojáci koukali na známá letadla v akci proti nim. Jestli se to ovšem stoprocentně stalo, tak to netuším.
Jak už všichni víte, tak Legionu se nepodařilo dosáhnout rumunských hranic a padl do Sovětského zajetí, poté co SSSR napadl Polsko z východu onoho 17. září 1939. Jenom bych chtěl říci, že ona “KOPL Tarnopol” se už z hlavními silami Legionu nespojila. Už to prostě nestihli, Sověti byli rychlejší. Ludvík Svoboda než posílal onu jednotku do Tarnopolu se s nimi rozloučil a řekl, že jim závidí, protože budou první skutečně bojovat za republiku. Poté udělil poslední rozkazy poručíkovi Pavolu Stykovi a popřál jim hodně štěstí.
Budova Tarnopolského nádraží
Tarnopol
Anábáze Svobodovy skupiny, modrá jsou Němci, takže do Lvova to už nešlo.
Na závěr bych ještě rád skromně doplnil onu sesterskou skupinu Legionu Čechů a Slováků v onom základním táboře u Krakowa- Bronowice Male.
Po odjezdu hlavní skupiny z Bronowic Malych do tábora v polském Lešně, právě ještě v Bronowicich zůstala menší jednotka pod velením onoho četnického kapitána Divokého. Mělo se jednat o 189 mužů z toho bylo ještě 72 letců. Tato skupina měla následovat taky tu hlavní, která vlastně byla pod vedením Ludvíka Svobody a přicestovala do Lešna na začátku září 1939 a byl z ní vytvořen Legion Čechoslováků. Bohužel tyto dvě skupiny se už nesetkaly.
Štábní kapitán František Divoký. Velitel druhé skupiny.
Když Německo napadlo Polsko, byla tato skupina ještě v Bronowicích Malych, kde dokončovala likvidační práce a muži se chystali za hlavní skupinou. Bohužel Němci byli rychlejší a taky už začal panovat chaos a panika. Jednotka kapitána Divokého už ani nedostala instrukce z polského velitelství a tak nezbylo kapitánu Divokému nic jiného, než vzít osud jednotky do vlastních rukou, neboť Němci postupovali rychle a bylo jen otázkou času, kdy dorazí ke Krakowu. Proto zavelel ihned k odjezdu za hlavní skupinou do Lešna. Bohužel k setkání obou skupin už nedošlo. Tato skupina za hrozných podmínek( přesunovala se částečně vlakem, částečně pěšky, byla několikrát bombardována) skutečně dne 12. září 1939 do Lešna dorazila, ale hlavní Svobodova skupina už tam nebyla. Proto se kapitán četnictva Divoký rozhodl skupinu vést po stopách hlavní skupiny a vedl svou jednotku směrem na jih k rumunským hranicím. Jenomže to už SSSR začal obsazovat Polsko z východu a jak už víte, tak Svobodův Legion Čechů a Slováků padl Sovětům do zajetí. Ovšem skupina četnického kapitána Divokého měla více štěstí a podařilo se jí šťastně proklouznout zužujícím se pásem mezi německou a sovětskou armádou a nakonec dne 19. září 1939 se jim u městečka Vinjita podařilo přejít do Rumunska. Ovšem početní stav Divokého skupiny byl už jen 115 mužů ze 189. Jak je to možné? Během cesty vojáci postupně skupinu opouštěli. Buď to bylo ze zdravotních důvodů, kdy zranění či nemocní byli zanechání po cestě v nemocnicích, či se v chaotické situaci cestou prostě ztratili, anebo skupinu prostě opustili a dál pokračovali na vlastní pěst. Takže díky kapitánu Divokému spousta mužů a hlavně letců nezakusila hořkost sovětské internace.
K tomuto tématu jsem napsal opravdu jen zlomek. K Legionu Czechoslowackemu je toho ještě více a zcela určitě je to velmi zajímavé téma o kterém lidé moc neví. Takže přijměte aspoň tento můj článek. Jinak se omlouvám za psaní polských měst, někde jsou počeštělé, někde jsou názvy původní.
Jen pro představu, kde byl Tarnopol
Zdroje- Historie a vojenství ročník 1966 č.1
Historie a vojenství ročník 2006. č2
vojenský časopis Centurion ročník 2018.č 1
https://pl.wikipedia.org/.../Legion_Czech%C3%B3w_i_S%C5...
https://www.konflikty.pl/.../legion-cze ... acki-w.../
http://spczs.eu/.../czesko-polskie-braterstwo-broni.../
http://www.bojovali-za-ceskoslovensko.c ... tava/35-04
https://www.kawiarniany.pl/.../tarnopol-na-starych.../
http://www.polska-zbrojna.pl/.../articl ... i.../20358...
http://www.vhu.cz/frantisek-divoky/
část textu o protiletadlové obraně Tarnopolu použita z FB stránek projektu S nadějí za hranice.
