Se šachovnicí na trupu- četař Ladislav Uher
Napsal: 15/11/2022, 21:38
Se šachovnicí na trupu- četař Ladislav Uher
Určitě všichni znáte jména jako František, Balejka, Pavlovič či Škarvada. Tito letci bojovali v rámci polského letectva. A někteří s Poláky zůstali i dál. Jedním z nich byl třeba i Ladislav Uher. Tento československý letec taky zůstal Polákům věrný i když později odešel k britské peruti.
Ladislav Uher se narodil 3. srpna 1914 v Mlékojedech v okrese Mělník. O jeho působení v předválečném československém letectvu nevím zhola nic. Do Polska se dostal pravděpodobně v červenci 1939, kdy přešel hranici v prostoru Moravská Ostrava- Bohumín. Ke konci srpna byl zařazen do polského letectva. Po napadení Polska Německem začaly těžké časy i československým letcům, kteří byli zařazeni k různým leteckým jednotkám. Toto byl případ i Ladislava Uhera. Ladislav Uher byl zřejmě v části skupiny pod vedením kapitána četnictva Františka Divokého. Tato Divokého skupina byla vlastně poslední skupinou v táboře Bronowice Male v době napadení Polska. Po odjezdu hlavní skupiny z Bronowic Malych do tábora v polském Lešně, právě ještě v Bronowicich zůstala menší jednotka pod velením onoho četnického kapitána Divokého. Mělo se jednat o 189 mužů z toho bylo ještě 72 letců. Tato skupina měla následovat taky tu hlavní, která vlastně byla pod vedením Ludvíka Svobody a přicestovala do Lešna ke konci srpna 1939 a byl z ní vytvořen Legion Čechoslováků. Bohužel tyto dvě skupiny se už nesetkaly.
Když Německo napadlo Polsko, byla tato skupina ještě v Bronowicích Malych, kde dokončovala likvidační práce a muži se chystali za hlavní skupinou. Bohužel Němci byli rychlejší a taky už začal panovat chaos a panika. Jednotka kapitána Divokého už ani nedostala instrukce z polského velitelství a tak nezbylo kapitánu Divokému nic jiného, než vzít osud jednotky do vlastních rukou, neboť Němci postupovali rychle a bylo jen otázkou času, kdy dorazí ke Krakowu. Proto zavelel ihned k odjezdu za hlavní skupinou do Lešna. Bohužel k setkání obou skupin už nedošlo. Tato skupina za hrozných podmínek ( přesunovala se částečně vlakem, částečně pěšky, byla několikrát bombardována) skutečně dne 12. září 1939 do Lešna dorazila, ale hlavní Svobodova skupina už tam nebyla. Proto se kapitán četnictva Divoký rozhodl skupinu vést po stopách hlavní skupiny a vedl svou jednotku směrem na jih k rumunským hranicím. Jenomže to už SSSR začal obsazovat Polsko z východu a jak už víte, tak třeba Svobodův Legion Čechů a Slováků padl Sovětům do zajetí. Ovšem skupina četnického kapitána Divokého měla více štěstí a podařilo se jí štastně proklouznout zužujícím se pásem mezi německou a sovětskou armádou a nakonec dne 19. září 1939 se jim u městečka Vyžnicja podařilo přejít do Rumunska. Ovšem početní stav Divokého skupiny byl už jen 115 mužů ze 189. Jak je to možné? Během cesty vojáci postupně skupinu opouštěli. Buď to bylo ze zdravotních důvodů, kdy zranění či nemocní byli zanechání po cestě v nemocnicích, či se v chaotické situaci cestou prostě ztratili, anebo skupinu prostě opustili a dál pokračovali na vlastní pěst.
Jeden z těchto důvodů zapříčinil i odchod četaře Ladislava Uhera. Jak už jsem psal, tak u této skupiny bylo i 72 letců. Právě pět letců spolu s Ladislavem Uhrem se od skupiny odpojilo a v Lublinu se přihlásilo na polském velitelství. Všech šest letců bylo odesláno k 6. leteckému pluku do Lvova. Všichni byli dne 10.9. přijati k 64. a 65. bombardovací letce (64. a 65. Eskadra Bombowa), která byla vyzbrojena především lehkými bombardéry PZL P-23 Karas. Či na těchto mašinách létali či ne, to jsem nikde nezjistil, ale myslím si že ne, protože tito letci mohli být převeleni k záložní letce tohoto pluku a navíc už na to nebyl čas. Ze západu šli Němci a z východu Sověti. Takže jejich role u těchto bombardovacích jednotek měla jepičí život.
Po zničení zbylých poškozených či neletuschopných strojů pak tito letci spolu s polským leteckým a pozemním personálem překročili v noci ze 17. na 18. září 1939 u města Kuty hranici do Rumunska, kde byli všichni internování.
Ladislav Uher už u Poláků zůstal a přes střední Východ se dostal do Francie, kde se po výcviku na francouzských stíhačkách stal příslušníkem polské jednotky. Tato eskadra se jmenovala Groupe de Chasse GC I/145 "Varsovie" či polsky (Dywizjon Myśliwski GC 1/145 “Warszawski”). Po přeškolení na francouzský typ stíhačky typu Caudron C-714 se i Poláci dostali na frontu a s nimi i Ladislav Uher. Co se týče oné eskadry, tak to by asi bylo na jiný článek, ale ve zkratce jen uvedu, že tato polská jednotka má na kontě 12 sestřelených letadel jistě, 2 pravděpodobné sestřely. Čtyři její piloti padli a dva byli zraněni či zajati. Samozřejmě i v tomto se zdroje různí a uvádí ohledně sestřelů i jiná čísla. U Poláků si své užil i Ladislav Uher, který se spolu s polskými kamarády přeškoloval na základně Lyon- Bron, nutno třeba podotknout, že Poláci se nepřeškolovali je na Caudrony, ale létali třeba i na Moranech MS-406. Tato základna sloužila k výcviku polských letců a byla obdobou výcvikového střediska čs. letců v Chartress. Při jednom nečekaném bombardovacím náletu německých bombardérů protiletadlová obrana zaspala a pumy dopadly na tuto leteckou bázi. Shozené pumy natropily velké škody na materiálu a technice a způsobily i citelné ztráty na životech. Při tomto náletu byl zraněn na ruce i Ladislav Uher. Poté co už byl Uher přeškolen, tak pravděpodobně sedlal Caudrona s označením “bílá 9”. Od 2. června byla GCI/145 odvelena na frontu a zúčastnila se bojových operací. Ohledně přímého působení Ladislava Uhera ve Francii toho moc není, akorát že létal u 1. eskadrilly. Teda já jsem aspoň toho moc nezjistil. Ale jedna zajímavost zde však je. Ladislav Uher měl vlastně dvě jména. To druhé znělo na Wladyslaw Zwonkowski, asi nemusím uvádět důvod změny jména, pokud to teda je pravda.
Co se týče ono typu Caudron C- 714, tak žádná sláva to nebyla. Letadlo bylo vyrobeno v malém počtu asi 200 kusů, mělo slabý motor a jeho výzbroj sestávala ze čtyř kulometů ráže 7.5 mm, max. rychlost 460km/h. Trup byl myslím vyroben z dřevěných částí. Bylo to celkem lehké letadlo, ale málo výkonné. Co jsem se kdysi dočetl, tak tato letadla byla dodána i Finsku a myslím i polská eskadra měla jít pomoci Finům, ale už si nejsem úplně jistý kde jsem to četl. Nakonec zvrat událostí byl jiný, ale opravdu tento typ letadla se do Finska dostal a létal v jejich letectvu. Mám doma ještě i nepostavený model tohoto letadla ve finských barvách, ale bohužel jsem ztratil kabinu a marně ji dodnes hledám…..
Po pádu Francie se Ladislav Uher přesunul rovněž na Britské ostrovy a opět k Polákům. Od srpna 1940 sloužil u 307. polské noční stíhací peruti. Létal na letadlech typu Boulton Paul Defiant, ale prý pouze neoperační lety. V říjnu 1940 byl převelen do pilotní školy a přeškoloval se na britské stíhačky. V prosinci roku 1940 už byl ale příslušníkem 46. britské stíhací perutě a opustil tak své polské kamarády. V květnu 1941 byl převelen k 257. britské stíhací peruti od které zrovna v polovině května 1941 odcházel Karel Mrázek ke 313. československé stíhací peruti, která se nově formovala.
Dne 26. května 1941 se seržantu Ladislavu Uhrovi pravděpodobně zadařilo. Toho dne odstartoval ve dvojici s P/O Geraldem Northem ze základny v Coltishallu k hlídkovému letu nad konvojem. V průběhu této hlídky byli navedeni na nepřátelský letoun. Letoun byl identifikován jako Junkers JU 88. Seržant Uher zaútočil a dříve než se německý letoun ztratil v mracích, tak byl osolen dlouhou dávkou z Uherova Hurricanu. Zásahem si však Ladislav Uher nebyl jistý a tak i po přistání nevznesl nárok na sestřel či poškození německého letadla. Ovšem možná byl až příliš skromný, jelikož z úkolu z této oblasti se nevrátil Ju 88 (S4+SH) od pobřežní letky, kterou pilotoval Oblt. Jakob Löhr. Se svým letadlem a osádkou zmizel beze stopy…..
Bohužel osud seržanta Ladislava Uhera se naplnil 30.června 1941. Toho dne startoval na hlídkový let nad moře. Jeho Hawker Hurricane Mk.IIB Z3163 zmizel nad Severním mořem. Paradoxně i když byl Uher Čechoslovák, tak stejně je veden v seznamu padlých příslušníků polského letectva. Dokonce polské záznamy prý uvádí, že Ladislav Uher byl sestřelen německým stíhačem v prostoru 35 mil na jihovýchod od Happinsburghu v Norfolku. Pilot zahynul v moři. Ovšem je tu i druhá verze, že Hurricane se díky nízké oblačnosti zřítil do Severního moře. V ten den ležela pouhých 170 metrů nad hladinou. A taky v ten den si žádný německý stíhač v tomto prostoru žádný sestřel nenárokoval. Odešel tak další z hrdinů, který byl spjat s polskou šachovnicí….. Jeho tělo moře nikdy nevydalo.
Zdroje- Jiří Rajlich, Na nebi sladké Francie,
Na nebi hrdého Albionu díl II.
Avions č.18
Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Příslušníci ...
is.cuni.cz › webapps › zzp › download
https://pwm.org.pl/viewtopic.php?p=948614
https://www.polishairforce.pl/index.html
https://www.passionair1940.fr/.../GC-I-145/GC-1_145.htm
http://www.vhu.cz/frantisek-divoky/
https://www.youtube.com/watch?v=Ofnf7kO6gtI
Určitě všichni znáte jména jako František, Balejka, Pavlovič či Škarvada. Tito letci bojovali v rámci polského letectva. A někteří s Poláky zůstali i dál. Jedním z nich byl třeba i Ladislav Uher. Tento československý letec taky zůstal Polákům věrný i když později odešel k britské peruti.
Ladislav Uher se narodil 3. srpna 1914 v Mlékojedech v okrese Mělník. O jeho působení v předválečném československém letectvu nevím zhola nic. Do Polska se dostal pravděpodobně v červenci 1939, kdy přešel hranici v prostoru Moravská Ostrava- Bohumín. Ke konci srpna byl zařazen do polského letectva. Po napadení Polska Německem začaly těžké časy i československým letcům, kteří byli zařazeni k různým leteckým jednotkám. Toto byl případ i Ladislava Uhera. Ladislav Uher byl zřejmě v části skupiny pod vedením kapitána četnictva Františka Divokého. Tato Divokého skupina byla vlastně poslední skupinou v táboře Bronowice Male v době napadení Polska. Po odjezdu hlavní skupiny z Bronowic Malych do tábora v polském Lešně, právě ještě v Bronowicich zůstala menší jednotka pod velením onoho četnického kapitána Divokého. Mělo se jednat o 189 mužů z toho bylo ještě 72 letců. Tato skupina měla následovat taky tu hlavní, která vlastně byla pod vedením Ludvíka Svobody a přicestovala do Lešna ke konci srpna 1939 a byl z ní vytvořen Legion Čechoslováků. Bohužel tyto dvě skupiny se už nesetkaly.
Když Německo napadlo Polsko, byla tato skupina ještě v Bronowicích Malych, kde dokončovala likvidační práce a muži se chystali za hlavní skupinou. Bohužel Němci byli rychlejší a taky už začal panovat chaos a panika. Jednotka kapitána Divokého už ani nedostala instrukce z polského velitelství a tak nezbylo kapitánu Divokému nic jiného, než vzít osud jednotky do vlastních rukou, neboť Němci postupovali rychle a bylo jen otázkou času, kdy dorazí ke Krakowu. Proto zavelel ihned k odjezdu za hlavní skupinou do Lešna. Bohužel k setkání obou skupin už nedošlo. Tato skupina za hrozných podmínek ( přesunovala se částečně vlakem, částečně pěšky, byla několikrát bombardována) skutečně dne 12. září 1939 do Lešna dorazila, ale hlavní Svobodova skupina už tam nebyla. Proto se kapitán četnictva Divoký rozhodl skupinu vést po stopách hlavní skupiny a vedl svou jednotku směrem na jih k rumunským hranicím. Jenomže to už SSSR začal obsazovat Polsko z východu a jak už víte, tak třeba Svobodův Legion Čechů a Slováků padl Sovětům do zajetí. Ovšem skupina četnického kapitána Divokého měla více štěstí a podařilo se jí štastně proklouznout zužujícím se pásem mezi německou a sovětskou armádou a nakonec dne 19. září 1939 se jim u městečka Vyžnicja podařilo přejít do Rumunska. Ovšem početní stav Divokého skupiny byl už jen 115 mužů ze 189. Jak je to možné? Během cesty vojáci postupně skupinu opouštěli. Buď to bylo ze zdravotních důvodů, kdy zranění či nemocní byli zanechání po cestě v nemocnicích, či se v chaotické situaci cestou prostě ztratili, anebo skupinu prostě opustili a dál pokračovali na vlastní pěst.
Jeden z těchto důvodů zapříčinil i odchod četaře Ladislava Uhera. Jak už jsem psal, tak u této skupiny bylo i 72 letců. Právě pět letců spolu s Ladislavem Uhrem se od skupiny odpojilo a v Lublinu se přihlásilo na polském velitelství. Všech šest letců bylo odesláno k 6. leteckému pluku do Lvova. Všichni byli dne 10.9. přijati k 64. a 65. bombardovací letce (64. a 65. Eskadra Bombowa), která byla vyzbrojena především lehkými bombardéry PZL P-23 Karas. Či na těchto mašinách létali či ne, to jsem nikde nezjistil, ale myslím si že ne, protože tito letci mohli být převeleni k záložní letce tohoto pluku a navíc už na to nebyl čas. Ze západu šli Němci a z východu Sověti. Takže jejich role u těchto bombardovacích jednotek měla jepičí život.
Po zničení zbylých poškozených či neletuschopných strojů pak tito letci spolu s polským leteckým a pozemním personálem překročili v noci ze 17. na 18. září 1939 u města Kuty hranici do Rumunska, kde byli všichni internování.
Ladislav Uher už u Poláků zůstal a přes střední Východ se dostal do Francie, kde se po výcviku na francouzských stíhačkách stal příslušníkem polské jednotky. Tato eskadra se jmenovala Groupe de Chasse GC I/145 "Varsovie" či polsky (Dywizjon Myśliwski GC 1/145 “Warszawski”). Po přeškolení na francouzský typ stíhačky typu Caudron C-714 se i Poláci dostali na frontu a s nimi i Ladislav Uher. Co se týče oné eskadry, tak to by asi bylo na jiný článek, ale ve zkratce jen uvedu, že tato polská jednotka má na kontě 12 sestřelených letadel jistě, 2 pravděpodobné sestřely. Čtyři její piloti padli a dva byli zraněni či zajati. Samozřejmě i v tomto se zdroje různí a uvádí ohledně sestřelů i jiná čísla. U Poláků si své užil i Ladislav Uher, který se spolu s polskými kamarády přeškoloval na základně Lyon- Bron, nutno třeba podotknout, že Poláci se nepřeškolovali je na Caudrony, ale létali třeba i na Moranech MS-406. Tato základna sloužila k výcviku polských letců a byla obdobou výcvikového střediska čs. letců v Chartress. Při jednom nečekaném bombardovacím náletu německých bombardérů protiletadlová obrana zaspala a pumy dopadly na tuto leteckou bázi. Shozené pumy natropily velké škody na materiálu a technice a způsobily i citelné ztráty na životech. Při tomto náletu byl zraněn na ruce i Ladislav Uher. Poté co už byl Uher přeškolen, tak pravděpodobně sedlal Caudrona s označením “bílá 9”. Od 2. června byla GCI/145 odvelena na frontu a zúčastnila se bojových operací. Ohledně přímého působení Ladislava Uhera ve Francii toho moc není, akorát že létal u 1. eskadrilly. Teda já jsem aspoň toho moc nezjistil. Ale jedna zajímavost zde však je. Ladislav Uher měl vlastně dvě jména. To druhé znělo na Wladyslaw Zwonkowski, asi nemusím uvádět důvod změny jména, pokud to teda je pravda.
Co se týče ono typu Caudron C- 714, tak žádná sláva to nebyla. Letadlo bylo vyrobeno v malém počtu asi 200 kusů, mělo slabý motor a jeho výzbroj sestávala ze čtyř kulometů ráže 7.5 mm, max. rychlost 460km/h. Trup byl myslím vyroben z dřevěných částí. Bylo to celkem lehké letadlo, ale málo výkonné. Co jsem se kdysi dočetl, tak tato letadla byla dodána i Finsku a myslím i polská eskadra měla jít pomoci Finům, ale už si nejsem úplně jistý kde jsem to četl. Nakonec zvrat událostí byl jiný, ale opravdu tento typ letadla se do Finska dostal a létal v jejich letectvu. Mám doma ještě i nepostavený model tohoto letadla ve finských barvách, ale bohužel jsem ztratil kabinu a marně ji dodnes hledám…..
Po pádu Francie se Ladislav Uher přesunul rovněž na Britské ostrovy a opět k Polákům. Od srpna 1940 sloužil u 307. polské noční stíhací peruti. Létal na letadlech typu Boulton Paul Defiant, ale prý pouze neoperační lety. V říjnu 1940 byl převelen do pilotní školy a přeškoloval se na britské stíhačky. V prosinci roku 1940 už byl ale příslušníkem 46. britské stíhací perutě a opustil tak své polské kamarády. V květnu 1941 byl převelen k 257. britské stíhací peruti od které zrovna v polovině května 1941 odcházel Karel Mrázek ke 313. československé stíhací peruti, která se nově formovala.
Dne 26. května 1941 se seržantu Ladislavu Uhrovi pravděpodobně zadařilo. Toho dne odstartoval ve dvojici s P/O Geraldem Northem ze základny v Coltishallu k hlídkovému letu nad konvojem. V průběhu této hlídky byli navedeni na nepřátelský letoun. Letoun byl identifikován jako Junkers JU 88. Seržant Uher zaútočil a dříve než se německý letoun ztratil v mracích, tak byl osolen dlouhou dávkou z Uherova Hurricanu. Zásahem si však Ladislav Uher nebyl jistý a tak i po přistání nevznesl nárok na sestřel či poškození německého letadla. Ovšem možná byl až příliš skromný, jelikož z úkolu z této oblasti se nevrátil Ju 88 (S4+SH) od pobřežní letky, kterou pilotoval Oblt. Jakob Löhr. Se svým letadlem a osádkou zmizel beze stopy…..
Bohužel osud seržanta Ladislava Uhera se naplnil 30.června 1941. Toho dne startoval na hlídkový let nad moře. Jeho Hawker Hurricane Mk.IIB Z3163 zmizel nad Severním mořem. Paradoxně i když byl Uher Čechoslovák, tak stejně je veden v seznamu padlých příslušníků polského letectva. Dokonce polské záznamy prý uvádí, že Ladislav Uher byl sestřelen německým stíhačem v prostoru 35 mil na jihovýchod od Happinsburghu v Norfolku. Pilot zahynul v moři. Ovšem je tu i druhá verze, že Hurricane se díky nízké oblačnosti zřítil do Severního moře. V ten den ležela pouhých 170 metrů nad hladinou. A taky v ten den si žádný německý stíhač v tomto prostoru žádný sestřel nenárokoval. Odešel tak další z hrdinů, který byl spjat s polskou šachovnicí….. Jeho tělo moře nikdy nevydalo.
Zdroje- Jiří Rajlich, Na nebi sladké Francie,
Na nebi hrdého Albionu díl II.
Avions č.18
Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Příslušníci ...
is.cuni.cz › webapps › zzp › download
https://pwm.org.pl/viewtopic.php?p=948614
https://www.polishairforce.pl/index.html
https://www.passionair1940.fr/.../GC-I-145/GC-1_145.htm
http://www.vhu.cz/frantisek-divoky/
https://www.youtube.com/watch?v=Ofnf7kO6gtI