Ukrajinská opevnění ve válce s Ruskem
Napsal: 22/12/2022, 18:41
Ukrajinská opevnění ve válce s Ruskem
Článek napsal O. Filip pro web Bunkrologický zápaisník, pro nás jsem jej upravil a přeskládal, vzhledem o omezení počtu obrázků atd.
Po ruské agresi v roce 2014 se Ukrajina ocitla v zamrzlém konfliktu proti silnějšímu protivníkovi, který se mohl kdykoliv rozhodnout k větší akci. Součástí reakce byla i ženijní příprava obranných linií linie včetně výstavby pevnostních objektů. To je však vzhledem k výkonům moderních zbraní neobvyklý a obtížný úkol. Od jara 2015 se v médiích objevovala prohlášení ukrajinských politiků o intenzivním opevňování východních hranic. Psalo se o několikapatrových bunkrech, odolávajících jakýmkoli známým zbraním a tehdejší prezident Porošenko líčil opevnění jako obdobu Mannerheimovy linie, avšak přizpůsobenou moderním zbraním. Za nejstřízlivější pohled lze považovat konstatování v jednom z článku, že je pořád lepší mít připravená nějaká levná opevnění, než se pokoušet bránit v otevřených stepích. Ať tak či onak, je jisté, že před sedmi lety Ukrajina intenzivně budovala opevněné linie, především na hranicích s okupovanými "separatistickými republikami". Na některých liniích se v květnu 2022 stále ještě bojovalo a nebyly proraženy. Během letošní války se v komentářích opakovaně hovořilo o výhodách, které obráncům přináší dlouhé roky budovaná opevnění. Ruská strana vysvětlovala svůj pomalý postup nutností probíjet se opevněnými liniemi a v zachycených odposleších si ruští vojáci stěžovali na údajné mohutné kryty, v nichž Ukrajinci bez problémů přežívají dělostřeleckou přípravu a palebné objekty, z nichž beztrestně střílí na útočníky. Tím mohl vznikat dojem o existenci hlubokých, hustě opevněných linií, nasycených tisícovkami masivních železobetonových objektů. Při znalosti omezených možností opevňování ve 21. století však takové informace vyvolávají skepsi a realita je skutečně mnohem skromnější. Po analýze dostupných informací a satelitních snímků lze tvrzení o silných ukrajinských stálých opevněních vyhodnotit spíše na jedné straně jako dobře míněnou propagandu ukrajinské strany a na druhé straně jako ruskou snahu zdůvodnit vlastní neúspěchy, především v oblastech nasazení nekvalitních jednotek separatistických republik. Každopádně opevnění při své minimální ceně zřejmě přinesla ukrajinské obraně nemalý prospěch. Na konci května 2022 se v ukrajinských médiích objevily zprávy o zahájení výstavby nové opevněné linie u Charkova, která má udržet ruské jednotky v takové vzdálenosti, aby nemohly použít k ostřelování města konvenční dělostřelectvo. Později se rovněž zmiňovaly opevňovací práce podél hranic s Běloruskem, kde se očekával další nápor nepřítele.
Poučeni konceptem budování opevněných pozic ve druhé polovině 20. století a nedávné době, přijali Ukrajinci specifickou koncepci obrany, jejímž jádrem jsou kompaktní opěrné body, vzdálené od sebe několik kilometrů a schopné kruhové obrany. Některé tvoří linie, jiné blokují důležité komunikace. Nejmodernější zbraně ukrajinské pěchoty, jako americké střely Javelin nebo ukrajinské Stugna-P jsou schopné zasahovat cíle na několik kilometrů, takže k obraně intervalů už není nutné umisťovat do opěrných bodů zranitelné protitankové dělostřelectvo.
V březnu 2015 zveřejnila ukrajinská vláda informaci, že vyčlenila 850 milionů hřiven na výstavbu opevnění na východě, za něž má být postaveno 300 opěrných bodů. Připomenu, že nejde o velkou sumu (tehdy odpovídala zhruba stejné částce v českých korunách), a to i když přihlédneme k tomu, že výstavba zemních opevnění a prefabrikovaných lehkých objektů je velmi levná. Za uvedenou částku by se dalo koupit například osm repasovaných tanků T-72B1 nebo pět nejmodernějších ruských tanků T-90M.
Již v srpnu 2015 vydalo ukrajinské Ministerstvo obrany prohlášení, že obranná linie o délce 600 kilometrů, složená ze tří sledů, byla dokončena. První sled měl být obsazen regulérní armádou, další dva pouze jednotkami Národní gardy. Většina objektů byla údajně vybudována místními samosprávami a jen malá část přímo armádou. Součástí mělo být 380 kilometrů protitankových příkopů a 12 tisíc "betonových struktur", tvořících opevnění, které "nemá na světě obdoby". Produkci prefabrikátů a ocelových součástí zajišťovaly například charkovské podniky Astor, Stalkonstrukcija a Strojcentr Viťjaz. V dalších letech se sporadicky objevovaly zprávy o zesilování opevnění na linii dotyku a zvláště kolem Mariupolu, který byl oprávněně považován za nejpravděpodobnější cíl ruského útoku. Podle satelitních snímků se zde však nepodařilo objevit žádná větší opevnění z let 2017 až 2020. V roce 2021 byly publikovány informace o zesilování opevnění na hranici s okupovaným Krymem.
Objevily se ovšem také zprávy o problémech, které se v zemi s vysokou mírou korupce daly očekávat. Ve Volyňské oblasti nechali údajně místní představitelé namísto železobetonových objektů postavit provizorní konstrukce z barelů, naplněných zeminou a ušetřené prostředky zpronevěřili. Generální prokurátor v roce 2017 zahájil vyšetřování poté, kdy navštívil druhou linii obrany v Donbasu, kde nalezl nezpevněné zákopy, úkryty s nakrytím pouhými dvaceti centimetry zeminy a především objekty s ukradenými ocelovými dveřmi a okenicemi. Do roku 2021 mělo být na opevnění vynaloženo zhruba 2,4 miliardy hřiven, což je stále jen nepodstatná částka. Za tuto sumu byla údajně postavena opevnění na východě včetně 403 kilometrů protitankových příkopů, 332 kilometrů přístupových cest, 99 kilometrů plotů a dále čtyři opěrné body a devět palebných postavení u Charkova. Náklad na kilometr jedné linie má vycházet zhruba na 2,5 milionu korun, což ukazuje na nízkou cenu prefabrikovaných objektů, protože za stejnou částku by bylo možné postavit v dnešních cenách například dva československé lehké objekty. Na konci roku 2021, především v reakci na rozmisťování ruských jednotek v Bělorusku, schválila ukrajinská vláda dalších 1,3 miliardy hřiven na zesílení opevnění na hranicích s Ruskem a výstavbu obrany na běloruské hranici.
Kromě budování nových opevnění se objevily i neověřené zprávy o využití objektů Kyjevského opevněného prostoru, které byly ve třicátých letech vybudovány jako součást Stalinovy linie. Údajně byly už před válkou vyčištěny a opatřeny spojovacími prostředky. Pokud je to pravda, pak by se paradoxně jednalo o objekty podstatně odolnější, než ty současné. Za zmínku stojí, že některá polní opevnění na východní hranici leží v prostoru podstatně rozsáhlejších ale již zcela sesutých systémů zákopů a protitankových příkopů z druhé světové války.
Už na počátku konfliktu byly jako protitankové překážky používány obří tetrapody z vlnolamů. V Mariupolu to mělo kuriózní souvislost, neboť 80 kusů těchto dvacetitunových prefabrikátů bylo pomalováno a rozmístěno po městě v rámci uměleckého projektu ještě před ruským útokem a poté se v této podobě přestěhovaly na silnice. Jsou známy i fotografie souvislých překážek z nakloněných betonových sloupů. Po ruském útoku v únoru 2022 byly horečně svařovány rozsocháče z různých ocelových profilů. Obě strany pokládají minová pole, na ruské straně bylo zaznamenáno i použití nového systému Zemědělje-I pro dálkové pokládání min, iniciovaných otřesy chůze.
Zdroj:
http://zapisnik.fortif.net/ukrajinska-o ... -s-ruskem/
https://ru.slovoidilo.ua/2015/05/14/nov ... ooruzhenij
https://mil.in.ua/uk/news/dlya-ukriplen ... yny-mdk-3/
https://www.volynnews.com/news/vidsicha ... blokposty/
https://www.unn.com.ua/ru/news/1466155- ... iyi-frontu
Třístřílnový objekt u Žytomyru nemá mříž proti kumulativním střelám, zato je celý obložen gabiony.
Rozestavěný objekt v Luhanské oblasti. Jsou vidět manipulační oka na panelech i malá síla stropu.
Stavba třístřílnového objektu z prefabrikátů. Tloušťka stěny je 20 cm, ale vzhledem k celkové velikosti je pro manipulaci nutný autojeřáb. Prodloužení čelní a boční stěny slouží k udržení zemního záhozu.