PALBA.CZ

Kozácký plukovník Ivan Bohun

Dneska si dáme malý speciál pro fanoušky Ohněm a mečem. Možná poněkud překvapivě je kozácký plukovník Ivan Bohun reálnou postavou s dosti pohnutým osudem. Jeho smrt v roce 1664 je dodnes každoročně připomínána ve Lvově. Ivan Bohun (Іван Богун) se narodil roku 1618 v Braclavi v ukrajinsko-rusínské šlechtické rodině. Zúčastnil se povstání Bohdana Chmelnického proti polské vládě na Ukrajině a v červnu 1651 byl zvolen plukovníkem braclavského pluku. Zúčastnil se bitvy u Berestečka proti polskému vojsku pod vedením krále Jana Kazimíra II., kterou kozáci prohráli. Bitvu Bohun přežil, dal dohromady svůj pluk a v červnu 1652 se zúčastnil bitvy pod Batohem. Tentokrát kozáci zvítězili. Polský velitel Marcin Kalinowski byl zabit a budoucí hejtman Stefan Czarniecki sotva dokázal utéci. Polská porážka byla devastující a umožnila kozákům přejít do útoku a rychle získat kontrolu nad velkou částí Ukrajiny. Až do roku 1657 vedl Ivan Bohun své vojáky v menších potyčkách s Poláky. Bojoval také proti Krymským Tatarům, kteří se v důsledku Zborovské smlouvy z roku 1649 přidali k Polákům proti kozákům. Bohun bojoval proti Perejaslavské smlouvě z roku 1654, kde se dohodlo připojení levobřežní Ukrajiny k carskému Rusku. Po bitvě u Konotopu vedl Ivan Bohun povstalce proti svému bývalému spojenci Ivanu Vyhovskému a jeho armádu porazil na podzim roku 1659. O čtyři roky později byl zajat Poláky, kteří mu nabídli svobodu výměnou za podporu v chystaném tažení proti Rusku. Během ústupu po katastrofální porážce při obléhání Hluchiva byl Bohun 17. února 1664 popraven za předání důležitých vojenských informací ruské posádce. Ivan Bohun se stal populárním ukrajinským lidovým hrdinou. Nesmrtelnost mu přinesl román Ohněm a mečem Henryka Sienkiewicze (1846-1916), ve kterém je na jeho osudech volně založena postava Jurka Bohuna. Tento román byl roku 1999 zfilmován režisérem Jerzy Hoffmanem, Bohuna hrál Aleksandr Domogarov. Ivan Bohun je také zajímavě popsán v moderním historickém románu o polsko-kozáckých válkách Bohun od Jacka Komudy.

Zdroj:
https://en.pavlusenkoart.com.ua/portraits
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Bohun

autorkou obrazu Natalia Pavlušenko

Malé upřesnění:

Rase píše: ↑22/4/2023, 17:00 Ivan Bohun (Іван Богун) se narodil roku 1618 v Braclavi

Nebo možná(přesný původ, datum a místo narození je značně nejisté, stejně tak jeho život před r.49) v Bubnově(dnes již kvůli Kremenčugské přehradě neexistující vesnice v Čerkaské oblasti, zhruba zde - https://www.google.com/maps/@49.6436812 ... 856,11.13z).
Do r.48 byl nejspíše zapsán v Registru, poté se přidal k Chmelnickému a byl zařazen k Čyhyrynskému pluku.
Poprvé se vyznamenal při bitvě o Vinnicju, kdy v čele 3000 kozáků vlákal do léčky a porazil 20 000 vojsko Stanislava Lanckoronského.
U Berestečka se 2000 kozáky nejprve(aby odlákal pozornost Poláků) zaůtočil(zas na Lanckoronského) a poté kryl ústup hlavních sil.

Rase píše: ↑22/4/2023, 17:00v červnu 1651 byl zvolen plukovníkem braclavského pluku.

Velel postupně těmto plukům - Mogilevskému, Kalnickému a Pavolockému.

Stanislava Ljanckoronského

není to důležité.. ale proč píšeš Ljanckoronského?

Ten hrad je česky (i polsky Lanckorona) a podle nich se psal i rod. Prostě mi tam nesedí to "j", strašně mě to uhodilo do očí..
Tak by mě zajímal zdroj, protože o překlep asi nejde - máš to ta 2x.

Tam není "j", tam je "я", Лянцкорона.
Ale polepším se a opravím to do správné češtiny.

jasně, přepis z azbuky, to mě nenapadlo, díky

Ivan Bohun na litografii Ja.Madějevského, r.1884: