Záhada jemného mušelínu z Dháky
Mušelín z bangladéšské Dháky byl tak lehký, že se mu přezdívalo tkaný vzduch. Zákazníci na Západě se zdráhali věřit že jde o dílo lidských rukou a tak kolovaly zvěsti, že ho tkaly mořské panny, víly a nebo duchové. Kdo chodil v šatech z této průhledné látky byl prý často obviňován z veřejného pobuřování (bylo pod nimi vidět skutečně všechno). Zmínky o dháckém mušelínu je možné najít i ve dva tisíce let starých svitcích. Do současnosti se ale prastará výroba nedochovala.
S oděvy z mušelínu obchodovali už staří Řekové s východoindickým přístavním městem Machilipatnam, v dobách antiky známého jako Maisolos (Masalia). Zmiňuje jej římský spisovatel Petronius nebo arabský cestovatel ibn Battúta. Původ samotného názvu ale není zcela zřejmý a patrně je odvozen od iráckého Mosulu, kde se s ním Evropané poprvé setkali. V roce 1298 popsal mušelín Marco Polo ve své knize Milion. Říká, že se vyrábí v iráckém Mosulu, a dále jej prodávají kupci zvaní "Musolini." Ve skutečnosti ale tato látka pochází z města Dháka v Bangladéši. Zde její tradice sahá několik tisíc let do minulosti. Základem byl vzácný druh bavlny, který rostl pouze na březích posvátné řeky Meghna (মেঘনা নদী) - východní rameno obrovské delty Gangy a Brahmaputry. Výrobní proces sestával z šestnácti složitých kroků. Volně tkané bavlněné látky z ručně předené bavlněné příze dosahovaly neskutečné jemnosti pod 2,5 tex (tato jednotka představuje délkovou hustotu, konkrétně 1 gram hmotnosti na 1 kilometr délky). Na čtvereční palec látka obsahovala 800-1200 vzájemně se křížících nití, což je řádově vyšší než jakákoli jiná bavlněná tkanina, která dnes existuje (počet nití mezi 40-80). V moderní době se podařilo dosáhnout maximální hustoty pouze 300 (!)
Šlo o nejdražší látku své doby a oblíbila si ji francouzská královna Marie Antoinetta, císařovna Josefína nebo spisovatelka Jane Austenová. Bohužel stejně rychle jak mušelínové šaty uchvátily Evropu v době Osvícení, tak i zase zmizely do zapomnění. Na počátku 20. století již byl celý výrobní proces zapomenut a vzácný druh bavlny (Gossypium arboreum) vyhynul. Na rozdíl od dlouhých štíhlých pramenů produkovaných jeho středoamerickým bratrancem Gossypium hirsutum (dnes tvoří 90 % světové produkce), byla zde vlákna krátká a snadno se štěpila. Krátká vlákna byla skutečně nepoužitelná pro výrobu levné bavlněné látky pomocí průmyslových strojů. Pokud byste se je pokusili zkroutit, velmi snadno by praskala. Zdánlivou nevýhodu tak lidé využili ve svůj prospěch.
Technologického vrcholu dosáhla výroba mušelínu z Dháky v období vlády mughalských císařů (1526–1858). Všechno šlo dobře, leč v roce 1793 si Mughalskou říši podmanila Britská Východoindická společnost a o necelé století později byla oblast pod kontrolou britských rádžů. V roce 1850 stál yard (0,9 m) této látky úctyhodných 50 až 400 liber – což odpovídá dnešním 197 000 až 1,6 mil Kč. Přičemž i to nejlepší hedvábí bylo až 26krát levnější. Problém ale byl ve složitosti celého výrobního procesu, který nedokázal nasytit zájem Evropanů o luxusní látky. No a kde je poptávka, velmi rychle se objeví i nabídka. V hrabství Lancashire v severozápadní Anglii začal roku 1784 textilní baron Samuel Oldknow vyrábět vlastní mušelín. Ačkoli se britský mušelín nepřiblížil originálu z Dháky (byl vyroben z obyčejné bavlny a tkaný s výrazně nižším počtem nití), zapříčinil náhlý pokles zájmu. Navíc když Bangladéš zasáhla válka, chudoba a zemětřesení, někteří tkalci přešli na výrobu méně kvalitních látek, zatímco jiní se místo toho stali farmáři na plný úvazek. Nakonec se tak celý podnik zhroutil. Postupem času se znalosti o výrobě mušelínu z Dháky vytratily a "kouzlo" bylo zapomenuto.
Zdroj:
https://www.bbc.com/future/article/2021 ... ow-to-make
https://www.threadsmagazine.com/2023/01 ... eer-beauty
