PALBA.CZ

30. samostatná mechanizovaná brigáda

Ukrajinská 30. samostatná mechanizovaná brigáda (30 ОМБр) má své počátky již v září 1941, kdy byla ve městě Samarkand v Uzbekistánu zformována 83. jízdní divize. Ta byla začátkem listopadu 1941 poslána do Volžského vojenského okruhu a první bitvy se účastnila u města Rjažsk v Rjazaňské oblasti v rámci sovětské zimní protiofenzívy před Moskvou. Později byla součástí 2. ukrajinského frontu a po válce byla divize přejmenována na 11. gardovou mechanizovanou divizi. V průběhu listopadu a prosince 1956 se účastnila rozdrcení maďarského povstání v roce 1956. Během tažení v Maďarsku padlo 44 vojáků této divize. Dne 4. června 1957 byla přeformována na 30. gardovou tankovou divizi, součást 8. tankové armády. Během studené války byla divize udržována na 25 % stavu. V listopadu 1990 byla jednotka vybavena 224 tanky T-72. 30. gardová tanková divize se spolu se zbytkem 8. tankové armády a Karpatským vojenským okruhem stala součástí Ukrajinských pozemních sil dne 6. prosince 1991. V únoru 1992 se všechny jednotky divize slíbily věrnost Ukrajině. Divize byla reformována na brigádu 30. července 2004. Přes sto vojáků z brigády sloužilo v mírových misích v Sierra Leone, Libanonu, Iráku a Kosovu. Po ruském záboru Krymu na jaře 2014, byla 30. mechanizovaná brigáda jednou z pěti brigád ozbrojených sil Ukrajiny, která byla tehdy tvořena profesionálními vojáky. Byla vyslána na jih, kde měla bránit možné ruské invazi z Krymu. Brigáda se v létě účastnila bojů o Savur-Mohylu. V roce 2015 se brigáda zúčastnila bitvy u Debalceva během války na Donbasu. K 1. březnu 2020 ztratila brigáda během války na Donbasu 178 lidí. během ruské invaze 2022 se 30. samostatná mechanizovaná brigáda zapojila do bojů u Čornobajivky a v květnu odrazily její tanky ruskou 74. samostatnou gardovou motostřeleckou brigádu u Dronivky, když se jí podařilo překonat říční tok. Tehdy šlo o součást větší bitvy, v níž rusové ztratili minimálně 80 kusů techniky a 550 lidí. Bitva byla tehdy považována za jedno z "nejsmrtelnějších jednotlivých střetnutí" války. V říjnu 2022 se brigáda účastnila operací během bitvy o Bachmut. Brigáda se v roce 2023 zúčastnila ukrajinské protiofenzívy.
Na přelomu let 2023 a 2024 odráží 30. samostatná mechanizovaná brigáda ruské pokusy o obsazení Synkivky v Charkovské oblasti. Vesnice pro Moskvu představuje jednu z překážek pro ovládnutí důležitého už jednou okupovaného města Kupjansk. Ruské síly na ukrajinskou obranu v oblasti tlačí opakovaně už od loňského léta a marně se snaží vytvořit předmostí pro útok na zmíněné město. Ukrajinský vojenský pozorovatel Kosťantyn Mašovec uvedl, že složky 25. motostřelecké brigády nedávno neúspěšně zaútočily severně od Synkivky. Ukrajinskou stranou publikovaná videa ukazují, jak ruská snaha o získání kontroly nad okolím Synkivky opakovaně končila stejným sledem událostí. Kolonu ruských vozidel rychle odhalí ukrajinské drony. Technika se pak stane terčem útoků dalších dronů, ať už kamikadze, či bombardovacích, a také palby dělostřelectva a kazetové munice. Významnou roli hrají minová pole. Vedoucí technika najede na minu a exploduje. Zbytek kolony se rozpadne. Některé tanky nebo obrněnci se snaží objet havarované vedoucí vozidlo, ale místo toho také narazí na miny. I ústup je nebezpečný, protože miny se mohou nacházet i za kolonou. Většina záběrů pochází z období prosince a začátku ledna.

Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... iku-243062
https://en.wikipedia.org/wiki/30th_Mech ... _(Ukraine)
https://www.facebook.com/30brigade

https://www.facebook.com/30brigade

https://www.facebook.com/photo?fbid=882 ... 5193960458

Zajímavou událost zachytila ​​na video 30. mechanizovaná brigáda Ukrajinských ozbrojených sil, na které je vidět souboj odstřelovačů mezi ukrajinským a ruským odstřelovačem u Bachmutu. Ruský odstřelovač téměř zasáhl ukrajinského vojáka ze vzdálenosti 1 240 metrů, ale vítězně z něj nakonec vyšel ukrajinský odstřelovač, který na druhý pokus poslal soupeře do pekla.

https://twitter.com/NOELreports/status/ ... 3387090242

U příležitosti 20. výročí vzniku 30. samostatné mechanizované brigády navštívil velitel jednotky, poblahopřál k svátku a udělil vyznamenání.

Ukrajinský voják a 472 dní bez rotace

Ukrajinský voják Serhij Tyšenko přežil na frontě 472 dní bez rotace. Bez světla, bez kontaktu se světem. Na frontu byl veterinář a otec pěti dětí povolán rok po ruské invazi. Bylo mu tehdy 44 let. Skončil mezi vojenskými zdravotníky a zpočátku se střídal na frontě stejně jako ostatní vojáci. Nejdříve strávil v přední linii 45 dní, následně 30 dní a poté znovu měsíc. V mezičase se vždy vídal s rodinou, která za ním dokonce přijela do Slovjansku, jednoho z měst poblíž fronty. "Nečekal jsem, že přijdou, bylo to až moc riskantní. Udělalo mi velkou radost se s nimi znovu vidět," říkal Tyšenko. To ale netušil, že následujících 472 dní stráví v bunkru. Bez slunce, rodiny a pod neustálým dohledem Rusů. Ten den, kdy ztratil kontakt se světem, si Tyšenko pamatuje přesně. S dalšími třemi vojáky se prodírali keři a vysokou trávou. Šli asi 1,5 kilometru. Nad hlavou jim poletovaly drony. Všichni čtyři tak sklouzli do podzemního bunkru uprostřed bojiště. Nebyl moc prostorný, na většině místech dělil strop od země zhruba metr a půl. Místa na spaní byla dokonce ještě stísněnější. Úkryt byl vlhký, chyběly v něm matrace a jediné, co v něm zajišťovalo pohodlí, byly spacáky. V bunkru se jich postupem času usadilo osm. Nejdříve dostávali zásoby od svých kolegů poblíž, díky satelitnímu internetu si dokonce mohli volat s rodinou. Netrvalo to však dlouho a ukrytí vojáci znovu pocítili hrůzy války. Dne 16. září 2024 na ně zaútočili Rusové. Okupanti část vojáků, kteří s Tyšenkem několik dní sdíleli stísněné prostory, zabili. Nikdo padlé nepřišel nahradit. "Předem nám oznámili, že nejsou lidé, kteří by nás nahradili. Začalo mi docházet, že tohle bude trvat dlouho," popisoval vystudovaný veterinář v rozhovoru pro NYT. Když v únoru 2025 stále vyčkávali v bunkru, právě kvůli obavám z dronů raději přikryli malé okno, které jejich úkryt měl. Báli se, že by se bezpilotní letouny dostaly dovnitř. Na následujících několik měsíců se ale kvůli strachu z útoku museli rozloučit s denním světlem. Čas měřili podle hodin na svých telefonech, dny si odškrtávali v kalendáři. Zásoby jim po čase přestali lidé z armády dopravovat po zemi, bylo to až moc riskantní. Místo toho je dostávali s využitím dronů. Nabité powerbanky, zakonzervované maso, předvařená kaše. Se zásobami se jim dařilo vycházet. Zažili ale také momenty, kdy o jídlo a vodu byla nouze.
Celou tu dobu čelil Tyšenko s ostatními vojáky útokům od nepřátelských jednotek. Rusové na jejich pozice házeli granáty a plechovky naplněné výbušninami. V jednu chvíli se dokonce dostali na kraj zákopu, kde se skupinka ukrajinských vojáků schovávala. "Upřímně nevím, jak jsem to mohl zvládnout. Ani dnes nechápu, jak se mi to podařilo vydržet," dodal Tyšenko pro NYT. Zdravotník začal stále více pociťovat beznaděj: "Nakonec jsme se smířili s tím, že můžeme být staženi až po konci války, protože nás neměl kdo nahradit." Na podzim obdržel Tyšenko ještě s jedním vojákem, s nímž sdílel bunkr, zprávu, na kterou čekali už přes rok. Možná brzy budete smět opustit vaše pozice, znělo z rádiového vzkazu jejich kolegy. Nakonec se to doopravdy stalo. Oba vojáci se vyplazili ven z bunkru a přelezli do zákopu vedle. Pokrývaly ho odpadky a ležel v něm padlý ruský voják. Teď. Tyšenko s druhým vojákem vyběhli ze zákopu. "Naše nohy byly jako z vaty. Stěží jsme dokázali chodit, ale pokračovali jsme bez zastavení," vykreslil situaci otec pěti dětí. Po zhruba 450 metrech skočili do bunkru o něco blíže bezpečným pozicím a s připojením k internetu.
Po 472 dnech se Tyšenkovi podařilo dostat ven z bunkru. Hned jak mohl, se vrátil domů za manželkou a dcerami. Byl až překvapený, jak rychle se přes zážitek přenesl. O několik dní později získal nejvyšší možné vyznamenání Hrdina Ukrajiny, doplněné o prohlášení prezidenta Volodymyra Zelenského. Teď je Tyšenko na frontě ve Slovjansku, tedy tam, kde se před více než rokem loučil se svou rodinou. Nyní zde pomáhá léčit vojáky, které sem převáží z přední linie.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... nte-295042
https://www.nytimes.com/2025/12/27/worl ... d=tw-share