Přičinil se o to člověk s typicky středoevropským osudem, Benjamin Abeles. Narodil se v roce 1925 ve Vídni, židovským rodičům, rakouské matce a českému otci. Rodina se poté odstěhovala do Varšavy, kde otec podnikal, ale v důsledku narůstajícího antisemitismu za Piłsudského režimu se ve třicátých letech odstěhovali do Prahy. Po okupaci zbytku Československa Němci v roce 1939 se mladého Benjamina Abelese podařilo umístit do posledního transportu akce Kindertransport, organizované židovskými organizacemi ve Velké Británii pro židovské děti hlavně z Rakouska, Německa a Československa (vedle Wintonovy a dalších akcí). Zařazení do záchraného transportu bylo ale možné až po zaplacení 50 £ jeho rodinou, garančního poplatku, který britská vláda za každé dítě požadovala. V Británii byl nejdřív umístěný do školy pro uprchlické děti, ale brzy se začal o sebe starat sám.
Pracoval v Londýně jako kuchtík a při dalších pomocných pracech až do 18. května 1943, kdy nastoupil jako mechanik do 311. Československé bombardovací perutě. Do konce války se mu podařilo dokončit středoškolské vzdělání. S 311. perutí se po válce vrátil do Prahy a zahájil studia fyziky na Karlově univerzitě. Začátkem padesátých let se mu podařilo vystěhovat do Izraele, kde ale dlouho nepobyl, už v roce 1956 se odstěhoval do USA. Tam začal pracovat v laboratořích korporace Radio Corporation of America v týmu George D. Codyho, kde se podařilo vyvinout slitiny germania a křemíku pro radioisotopové termoelektrické zdroje energie, které se požívají pro pohon systémů kosmických sond, včetně sond Voyager a i např. marsovského vozítka Perseverence. Podle vyjádření Dr. Charlie Ryana, profesora University of Southampton, měly jeho práce "Velmi výrazný vliv na výzkum vesmíru. Pomohl vyvinout typ zdroje energie pro kosmické lodě, který využívá radioaktivní rozpad k výrobě energie a který je vhodným zdrojem energie pro vesmírné mise, kde není možné použít solární panely," řekl Ryan. "Byl použit při některých z nejprůkopničtějších misí, které kdy byly vypuštěny, jako například sondy Voyager, které zkoumaly vnější sluneční soustavu i mimo ni." Za své práce také obdržel medaili prestižního Franklinova institutu.
Nezahálel ani v důchodu. Po 70 letech se vrátil do Londýna, kde pracoval v různých dobročinných organizacích. Zemřel v prosinci 2020, v 95 letech.
Foto z rodinného archívu předaného University of Southampton