PALBA.CZ

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 174.






Mapa regionů Filipín. Wikipedie.

Končil jsem minule faktem, že proti Oldendorfově mohutnému loďstvu, která vyplulo k vylodění na ostrově Luzon, zaútočilo v týdnu od 3. ledna do 9. ledna 1945 celkem asi 120 letadel řízených piloty Kamikaze.
Nyní s i tedy řekněme, že historické zápisy říkají, že praktický první japonský Kamikaze byl sestřelen 3. ledna 1945 odpoledne, a to asi tak 400 metrů za zádí eskortní letadlovou lodí Makin Island. Jenomže již 4. ledna dopadl na konvoj velice těžký úder. Když spojenecké loďstvo proplouvalo kolem západního pobřeží ostrova Panay, bylo to v 17.20, jako blesk z jasného nebe se přihnal japonský dvoumotorový bombardér a zamířil přímo k eskortní letadlové lodi Ommaney Bay. Přestože byla tato eskortní letadlová loď vybavena nejmodernějším radiolokátorem a na její palubě v tom okamžiku mělo službu 17 mužů hlídkové skupiny, nikdo tehdy nezpozoroval útočícího Japonce včas. Poblíž tam plující bitevní loď New Mexico na Japonce ihned zahájila palbu v poslední sekundě a na Ommaney Bay si uvědomili nebezpečí, teprve když tohle Kamikaze bylo těsně před dopadem a začalo střílet ze svých palubních zbraní. Kamikaze se tak mihl kolem ostrovních nástaveb a poté se zřítil na letovou palubu. Jedna jeho puma ihned explodovala na hangárové palubě, a ta druhá pronikla ještě níže, až do přední strojovny.
Po výbuchu tak začaly ihned hořet zásoby mazacích olejů a celé podpalubí velmi rychle zaplnila oblaka těžkého černého kouře. V protipožárních hadicích ihned poklesl tlak a oheň se nezadržitelně začal šířit všude kolem. Nic nebyly platné ani torpédoborce, které připluly na pomoc, neboť nebyly s to účinně zasáhnout, to proto, že silný žár, dým a explodující munice okamžitě zabránily přetahování hadic z jejich palub. Letadlová loď se pomalu začala zastavovat, až se úplně zastavila. Bylo 17 hodin a 45 minut, když dal velitel kapitán H. L. Young rozkaz, aby byli spuštěni, a to v závěsných sedačkách těžce ranění; každý z nich měl navlečenou záchrannou vestu a dva další příslušníci se o něj začali starat až do té doby, než připluly čluny torpédoborců. Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str. 421., z amerických historických pramenů, k tomuto ještě nalezl a píše, cituji:

„V 17.50 Kapitán Young nařídil opustit loď a sám jako poslední sešplhal z plameny zahalené paluby v 18,12. O šest minut později oheň zachvátil sklad leteckých torpéd na zadní části hangárové paluby. Zaburácel obrovský výbuch a létající trosky usmrtily i dva námořníky na poblíž se zdržujícím torpédoborci.
Od přídě po záď hořící letadlovou loď potopil torpédem na rozkaz viceadmirála Oldendorfa torpédoborec Burns. Třiadevadesát mužů z posádky Ommaney Bay zahynulo, 65 jich bylo zraněno.“

Také 5. ledna přišel další hlavní nápor japonského letectva až pozdě odpoledne. Bylo 16 hodin, když vzlétla početná formace z letiště Mabalacat na středním Luzonu a asi po hodině letu dorazila do blízkosti Oldendorfova námořního uskupení, které se v té době nacházelo přibližně 100 mil od Manilské zátoky. Celkem 16 japonských Kamikaze se čtyřmi doprovodnými letouny rychle proklouzlo bariérou spojenecké stíhací ochrany, a i když nakonec zničení unikla jen dvě japonská letadla, několik plavidel se jim stejně podařilo zasáhnout. Dne 6. ledna 1945 Kamikaze zaútočilo na těžký křižník Louisville.



USS_Louisville_(CA-28) je 6. ledna 1945 v Lingayenském zálivu zasažena kamikadze.Wikipedia
Jednomotorový letoun nalétl na loď zepředu, tam narazil na dělovou věž číslo 2 a palubu křižníku okamžitě zalil jeho hořící benzín. Tento požár byl však lokalizován, křižník nebyl vážněji poškozen, ale jeden člen posádky byl zabit a 59 námořníků bylo zraněno, když mnozí utrpěli rozsáhlé popáleniny. Byl mezi nimi i velitel kapitán R. L. Hicks, jehož zranění bylo natolik vážné, že velení lodi musel přenechat výkonnému důstojníkovi kapitánu W. P. McCartymu.
Ten druhý Kamikaze pak dopadl na australský těžký křižník Australia. Exploze jeho pumy sice v té době zabila 25 mužů a 30 jich bylo zraněno, ale podobně jako na Lousville materiální škody byly malé. Další napadenou lodí, byla v té době, eskortní letadlová loď Savo Island. Okamžitě jak její hlídky ohlásily, že se blíží nepřátelský letoun Kapitán C. E. Ekstrom nařídil strojovně ostrý obrat vpravo. A když pak byl prudce klesající Kamikaze vzdálen od lodi, jen přibližně 500 metrů, rozkázal Ekstrom rozsvítit silný světlomet a zaměřit proud světla přímo do kabiny letadla se snahou zcela oslnit japonského pilota V danou dobu již obsluhy u protiletadlových kanónů japonské Kamikaze několikrát zasáhly. Tříštěné letadlo se otřelo křídlem o radarovou anténu a zřítilo se do moře jen pár desítek metrů od lodi.
Daleko hůře však dopadla další eskortní letadlová loď Manila Bay. Proti té se ve výšce mezi dvaceti až třiceti metry nad hladinou hnaly dvě japonské stíhačky Zero, které pálily z kulometů a z kanónů. Když pak byly, necelých 1 000 metrů od lodi, tak japonští piloti zvedli letadla do strmého stoupání, ve 250 až 300 metrech svá letadla obrátili piloti na záda, provedli přemet a poté padali přímo na palubu eskortní letadlové lodi Manila Bay. Prvá stíhačka dopadla těsně vedle ostrovních nástaveb, její puma pronikla letovou palubou a exploze zasáhla místnost radiolokátoru a část hangárové paluby. Vzniklý oheň naštěstí zachvátil jenom dvě zaparkovaná letadla a při následném rychlém zásahu lodních hasičů byl rychle uhašen. Druhá japonská stíhačka pak skončila v moři, a to jen asi tak deset metrů od lodního boku. Při tomto náletu bylo 22 mužů zabito a 56 jich bylo zraněno. Celkem 24 hodin pak trvalo, než mohla eskortní letadlová loď Manila Bay obnovit následně operace svých palubních letadel. Ovšem odstraňování následků útoku pokračovaly i v dalších dnech a i přes mimořádně těžké podmínky působené neustálými japonskými nálety se podařilo do dne D, tedy do 9. ledna 1945 vrátit této lodi plnou bojeschopnost.
Nutno ještě též dodat, že japonská letadla útočila nejen na velká plavidla, ale napadala i torpédoborce a také lodi ze skupiny fregatního kapitána Louda. Tak například, po sebevražedném náletu jednoho z nich zůstala v pravoboku eskortního torpédoborce Stafford díra o průměru 4 x 5,5 metru. Poté vlastně jen díky pomoci několika dalších torpédoborců a vlečné lodi, které zůstávaly poblíž poškozeného Staffordu a chránily tak tuto loď po celých následujících 5 dní, se nakonec mohl eskortní torpédoborec připojit ke konvoji vracejícímu se k Leyte a tak odplout do bezpečí.
Již v časných ranních hodinách 6. ledna dorazily pak operační skupiny admirálů Oldendorfa a Durgina a fregatního kapitána Louda k Lingayenskému zálivu. Všechny eskortní letadlové lodi zaujaly postavení severozápadně od tohoto zálivu, bitevní lodi a křižníky se soustředily u ústí Lingayenského zálivu a ihned začaly s přípravami na předinvazní ostřelování pobřežních cílů. V stejné době se minolovky, chráněny torpédoborci, chystaly k plnění svého úkolu, což bylo odminování plavebních koridorů, kterými měly za tři dny proplouvat stovky invazních plavidel. Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str. 423., z amerických historických pramenů, k tomuto ještě nalezl a píše, cituji:

„Kolem sedmé hodiny přilétla první skupina asi deseti nepřátelských letounů. V tomto případě nešlo o Kamikaze, japonští piloti útočili ´klasickým´způsobem a zaměřili se na menší plavidla zejména na torpédoborce a minolovky. Pět letounů sestřelila stíhací ochrana a zbývající zahnala intenzivní protiletadlová palba. V půl dvanácté se objevili na scéně Kamikaze. První se pokoušel zasáhnout torpédoborec Richard P. Leary a poté, co zachytil křídlem o pancéřové štíty dvou 127 mm děl, skončil na vodní hladině těsně vedle přídě. V poledne další zaútočil na bitevní loď New Mexico, vlajkovou loď kontraadmirála G. L. Wealera, která svými 356mm děly ostřelovala severozápadní pobřeží Lingayenského zálivu. Japonský letoun, již zasažený a hořící, narazil na levé křídlo navigačního můstku. Naneštěstí právě v době, kdy se na můstku nacházela řada významných osobností. Na jeho pravé straně se v okamžiku nárazu nepřátelského letounu zdržoval kontraadmirál Weyler ve společnosti pozorovatele britského královského námořnictva admirála sira Bruce Frasera. Oba zůstali nezraněni, ale na levé, zcela zdemolované straně můstku byli zabiti velitel lodi kapitán R. W. Fleming, jeho spojovací důstojník, styčný důstojník britského premiéra Winstona Churchilla ve štábu generála MacArthura generálporučík Herbert Lumsden se svým pobočníkem a korespondent amerického časopisu Time Magazine William Chickering. Kromě nich zahynulo ještě 25 mužů posádky a 87 jich bylo zraněno. Přes tyto ztráty a vážná poškození lodních nástaveb děla New Mexika nepřerušila palbu ani na okamžik.“

Ve stejné době kdy muži umírali a krváceli na bitevní lodi New Mexiko, další čtyři japonská letadla zaútočila na torpédoborec Walke. Dva z těchto letounů sestřelily obsluhy protiletadlových zbraní, třetí však narazil na levou stranu můstku. Hořící benzín z roztříštěných nádrží letadla zcela zalil 33letého velitele lodi fregatního kapitána George F. Davise, který se pak ve zlomku vteřiny proměnil v hořící pochodeň. Ihned k němu přispěchali námořníci a plameny udusili a kapitán Davis přes všechny ty strašlivé popáleniny odmítl můstek opustit, dál řídil loď a organizoval záchranné práce. Krátce poté protiletadlové kanóny, jejichž palba byla po zdemolování centrálního kontrolního střediska řízena lokálně, zničily dalšího Kamikaze. Až když byl uhašen vzniklý požár a hrozící nebezpečí byla na lodi zažehnána, nechal se fregatní kapitán Davis přenést do podpalubí na ošetřovnu a tam byl ošetřen. Jeho zranění byla však natolik fatální a vážná, že po několika hodinách zemřel.