PALBA.CZ

Rakousko-uherská armáda začala Velkou válku ve své podstatě s velmi zastaralým dělostřeleckým parkem. Ne, že by nebyl k boji použitelný, to zcela jistě ne, ale jeho účinnost byla menší než u protivníků a hlavně byl problém s dostřelem. To platilo hlavně u dělostřelectva těžkého, které nebylo schopno účinně bořit nepřátelské pevnosti.

Zbraní největší mohutnosti a hlavně největšího účinku střely byly v r-u armádě legendární moždíře vz.16. Jejich počátky musíme hledat v roce 1912, kdy byl do výzbroje rakouského dělostřelectva zařazen 30,5 cm moždíř vz. 11. Tato bezesporu pozoruhodná zbraň způsobila opravdový převrat v dělostřelecké technice, neboť dosáhla nebývalé účinnosti a mobilnosti. Byla totiž od počátku konstruována pro motorickou přepravu. Moždíř rozložený do tří přepravních jednotek byl dopravován tahači vz.12 a dělo tak získalo mobilnost srovnatelnou s lehkým dělostřeleckým materiálem. Postupné modernizace vynucené zkušenostmi z bojové činnosti vely k modernizacím a výsledek byl skvělá zbraň.

Jedním z prvních děl na světě od počátku konstruovaných pro dopravu motorovým tahačem byla 15 cm těžká houfnice vz. 15. Počátek této zajímavé konstrukce musíme hledat v roce 1915 – to už armáda monarchie dostala několik pořádných výprasků - právě tehdy byly do výzbroje zavedeny výborné škodovácké 15 cm houfnice vz. 14. Jedinou jejich podstatnější nevýhodou byla přeprava ve dvou jednotkách vynucená hippotrakcí a poměrně malý dostřel. Na základě válečných zkušeností, byla Škodovka pověřena konstrukcí houfnice v ráži 15 cm se zvýšeným dostřelem.

Pohotovosti k palbě a dostřelu byla obětována hmotnost zbraně a již od počátku byla koncipována pro motorickou přepravu. Na počátku roku 1916 byla nastřelena první zbraň a do konce války bylo dodáno 57 kusů houfnic. Přeprava pouze motorovými vozidly.

Na konci roku 1914 byl v Škodových závodech dohotoven prototyp nového kanónu, který měl nahradit zoufale zastaralé obléhací kanóny vz. 80. Dělo bylo podrobeno přísným jízdním i střeleckým zkouškám v nichž zdařile obstálo. Po provedení drobnějších úprav vyžádaných technickou komisí ministerstva války, byl nový kanón zaveden pod označením 15 cm autokanone vz. 15. Jednalo se o zbraň moderní, konstruovanou pro mototrakci. Kanón byl přepravován ve dvou jednotkách, vždy tažených pětitunovými nákladními automobily, které nahradily tahače Daimler vz.17. V průběhu roku 1916 se podařilo dokončit 16 kanónů, které byly okamžitě odeslány na válčiště. Frontové nasazení však prokázalo nedostatečný náměr a Škodovka byla nucena upravit celou lafetu. Zvýšením náměru na 45 stupňů se však podařilo zvýšit dostřel až o 1,5 kilometru. Upravené kanóny byly označeny jako vzor 15/16. Do konce války se podařilo vyrobit 44 hlavní a 43 lafet.

To bylo vše, co se podařilo zavést do výzbroje r-u armády do začátku války nebo rychle po jejím začátku. Ale nebylo všechno to, co tato armáda měla k dispozici později a co předčilo vše, co historie střední Evropy do té doby znala.

Než budu pokračovat, je potřeba uvést, že Škodovka měla dlouhodobou zkušenost s projektováním, výrobou a servisem děl velkých ráží pro výzbroj těžkých lodí rakousko – uherské maríny. To by bylo spíše pro naše námořníky a já se zavázal, že jim do jejich hájemství nebudu už nikdy hekrovat.

Ale je tak trochu ojedinělost, že společnost Škoda, ležící hluboko ve vnitrozemí, zahájila svou zbrojní výrobu v oblasti námořních děl. Bylo to dáno tím, že rakousko-uherské námořnictvo prožívalo velkou expanzi, kterou se chtělo vyrovnat italskému, a proto byla veliká poptávka po lodních dělech.

Na konci 80-tých let 19-tého století Škoda začala vyvíjet své první zbraně, nejprve lodní kanóny středních ráží (37, 47 a 66 mm), posléze však začaly kalibry rychle růst, což souviselo s tím, jak se zvětšovaly rozměry křižníků a bitevních lodí, jež se stavěly pro císařskou marínu. Je dobré připomenout, že nové lodě byly obvykle zhotovené z oceli z Plzně a Vítkovic). Škoda nejprve vyráběla námořní zbraně na bázi licence od německého Kruppa, ale posléze přešla k vlastním konstrukcím.



Dělovka společnosti Škoda, hlavně pro lodní kanóny v různé fázi výroby.

V roce 1900 vznikl v Plzni první kanón ráže 120 mm. Krátce poté následovalo i dělo ráže 150 mm, pak 190 mm, 240 mm a v roce 1908 i vynikající dělo kalibru 305 mm s hlavní o délce 45 ráží. Nové zbraně pak dostaly tři predreadnoughty lodě třídy Radetzky; stojí patrně za zmínku, že plavidlo Radetzky představovalo jedinou velkou válečnou loď v historii, jež měla jméno českého vojevůdce. Každá měla dvě věže po dvou 305mm dělech, avšak již záhy přišla čtveřice bitevníků třídy Tegetthoff, jež měly dokonce čtyři věže po třech dělech stejného typu.

xxxxx

Velká montovna společnosti Škoda, oba snímky ukazují velkou montovnu Škody Plzeň. V ní jsou rozpracované dvouhlavňové věže pro predreadnoughty třídy Radetzky. Ráže hlavní 30,5 cm, na jejich střeše byla pomocná dělostřelecká výzbroj tvořená lodními kanóny ráže 6,6 cm.



Zde je snímek dvoudělové věže s hlavními kalibry - kanóny 30,5 cm predreadnoughtu SMS Radetzky .



A zde je fotografie předních dvou trojdělových věží s kanóny 30,5 cm bitevní lodi Teggetthoff.

Díky těmto věžím, které také pocházely z Plzně, mělo loďstvo monarchie jako vůbec první na světě bitevní lodě s trojdělovými věžemi. Další třída bitevníků, které však už nebyly dostavěny, měly obdržet děla Škoda ráže dokonce 350 mm. Nová zbraň se však přece jen dostala do boje i bez oněch lodí, jelikož dva kusy (nazvané 35cm Marinekanone L/45 vz. 16) byly usazeny na pozemní lafety a použity na italské a balkánské frontě. Celkově ale byly vyrobeny čtyři kusy.

xxxxx

Velmi zajímavé fotografie původně lodních kanónů 35 cm L-45 M.16. První ukazuje jeho použití na Italské frontě a druhý by měla být montáž do palebného postavení někde na Soluňské frontě.



A do třetice: Lodní kanón 35 cm L/45 M.16 v palebném postavení v dubnu 1916 u Calderanici

Takže toto tak nějak na úvod a nyní se podíváme, co že za obludy to rakousko-uherští kanonýři za Velké války používali.