PALBA.CZ

Odkolek Maschinengewehr Model 1899

Konec 19.století znamenal ohromný rozmach nejrůznějších vynálezů, technických inovací ale také zbraní. Nedoceněným konstruktérem z tohoto období je i k.u.k. důstojník: Adolf, svobodný pán Odkolka z Újezda (poněmčeně Adolf Freiherr Odkolek von Augezd). Adolf Odkolek se narodil prvního prosince roku 1854 v Praze. Pocházel ze starobylého vladyckého rodu z Újezda u Mladé Boleslavi a léta 1873–1896 strávil v armádě, převážně u hulánských pluků. Žil ve Vídni, ale působil i na rakousko-moravsko-slovenském pomezí (Holíč). Svoji kariéru započal u Ulanenregiment číslo 6, jako jednoroční dobrovolník (Einjährig-Freiwilliger). V roce 1880 získal hodnost nadporučíka (Oberleutnant), až do následujícího roku navštěvoval Armádní střeleckou školu, poté byl jmenován plukovním zbrojířem. Jeho zájem o konstrukci zbraní měl nepochybně kořeny právě zde. V roce 1889 zkonstruoval opakovací pušku s hřebenovým ovládáním závěru pomocí pastorku a pohyblivého lučíku, na níž získal mj. německý patent č. 49 189 z 28.února 1889. O deset let později se začal zabývat konstrukcí samočinné, vzduchem chlazené zbraně, jejíž klíčové prvky přihlásil k patentové ochraně v listopadu 1899. Na konstrukční uspořádání závěrového mechanismu se sklopným závorníkem a odběrem tlaku plynů na píst obdržel německý patent č. 123 900 a spoušťový mechanismus s přepínačem režimu střelby chránil patent č. 123 203. Vylepšováním a nabízením svého prvního kulometu se zřejmě Odkolek zabýval, vedle jiných konstrukčních prací, poměrně dlouhou dobu, neboť tutéž zbraň přihlásil k patentové ochraně ve Švýcarsku v květnu 1900 a tamní Kriegstechnische Abteilung (KTA) ji údajně zkoušel ve zbrojovce v Bernu (Waffenfabrik Bern) ještě v roce 1910. Jiné informace k nejstarší Odkolkově automatické zbrani se zatím nepodařilo nalézt. Ať již byly osudy prvního Odkolkova kulometu jakékoliv, nepochybně představoval základ jeho pozdějších prací.
Odkolek se zaobíral konstrukcí nejrůznějších automatických zbraní, od pistolí až ke kulometům, fungujících na principu odběru plynů. Také u svých návrhů využíval vzduchové chlazení hlavně (což bylo na svou dobu revoluční řešení a používá se dodnes). Velice vzácný exemplář Odkolkova kulometu se nachází ve sbírkách Armádního Muzea Žižkov ve správě Vojenského Historického Ústavu Praha. Kulomet je označen číslem 1 a chybí u něj přepínač režimu střelby, mechanismus je však plně funkční. Nepochybně se jedná pouze o zkušební vzorek, čemuž nasvědčuje neznačená stupnice plátku hledí. Zbraň byla zásobována pásem dnes již neznámé konstrukce, přiváděným do zbraně shora přes výklopný podavač. K napínání závěru sloužila pohyblivá pistolová rukojeť, zajištěná proti neúmyslnému pohybu západkou. Řadu desetiletí zůstával exemplář ve sbírkách neurčen, teprve v posledních letech se podařilo jej za pomoci patentové literatury identifikovat. Muzeum získalo exemplář převodem ze starších sbírkových fondů.

Název: Pokusný kulomet Odkolek M1899
Munice: 7,92 mm Mauser
Celková délka: 1365 mm
Délka hlavně: 763 mm
Délka záměrné: 750 mm
Hmotnost: 10 500 g

Adolf Odkolek sice rakousko-uherské úředníky svým kulometem nezaujal a v tuzemsku jeho konstrukční řešení nebyly nikdy využity, to však neznamená, že zůstaly opomenuty. Neunikly pozornosti ve Francii, kde si jich všimli u společnosti Société Anonyme des Anciens Hotchkiss et Cie, jež roku 1892 odkoupila Odkolkův patent na rychlopalnou zbraň, jejímž charakteristickým rysem byl odběr tlaku plynů z hlavně sloužících k náhonu závěrového mechanismu. Původní, funkčně nespolehlivou zbraň, dopracovali do životaschopné podoby Laurence Benét (majitel firmy) a talentovaný inženýr Henri Mercié. V roce 1897 začali tento kulomet sériově vyrábět. Na rozdíl od jiných konstrukcí měla vzduchem chlazenou hlaveň, jejíž vnější povrch zvětšovalo pět prstencových chladicích žeber o vnějším průměru 80 mm. V době jejího vzniku a ještě v prvních desetiletích minulého století totiž převládal názor, že vzdušné chlazení hlavně je přímo úměrně závislé na velikosti jejího vnějšího povrchu a pojem tepelné kapacity hlavně nebyl ještě znám. Expanzní pouzdro, do něhož byly z hlavně přepouštěny prachové plyny, bylo doplněno mohutným otočným regulátorem odběru, který dotvářel charakteristický profil zbraně. Postupně zde vznikla celá série světoznámých vzduchem chlazených kulometů, jakými byly Hotchkiss Mle 1897, M1900, M1908 a M1914. Tyto kulomety doznaly značného rozšíření a zejména poslední z modelů používala francouzská armáda ještě v průběhu druhé světové války. Těžký kulomet M1914 "Hotchkiss" je asi nejznámější francouzský těžký kulomet všech dob. Kulomet byl konstruován na náboj 8x50 mm Lebel, tedy na klasický puškový náboj. Zbraň byla vzduchem chlazená a velice spolehlivá. Pro boje za Velké války však byla celkem nevhodná jeho váha 23 kilogramů a 40 kilogramů s příslušenstvím. Za války jich bylo vyrobeno a dodáno jen francouzským vojákům na 47 000. Dalších tisíce jich byly dodány spojencům, například americké divize jich odebraly 7 000 kusů. Z exotičtějších zemí, sloužily kupříkladu v Peru, Chile, Mexiku, Brazílii, Afghánistánu, Etiopii a mnoha dalších zemí.
Tyto kulomety, které část své historie započaly v naší monarchii, pomohly porazit vojska Centrálních mocností. Dle mého měl Adolf Odkolek revolučnější myšlenky než konstruktér Dormus nebo Schwarzlose, jen mu chyběl někdo, kdo by jej více podpořil a dotáhl celou věc do podoby vhodné pro sériovou výrobu. Případně i člověk, který by pomohl kulomet protlačit na tuzemský trh (nějaký Škoda, nebo Mannlicher) a celý projekt zastřešil svým jménem. Zkrátka mu chyběl významný sponzor nebo obchodní manažer, jakým byl arcivévoda Salvátor.

Zdroj:
http://www.vhu.cz/exhibit/pokusny-kulomet-odkolek-1889/
https://de.wikipedia.org/wiki/Adolf_Odk ... %C3%9Ajezd
https://de.wikipedia.org/wiki/Hotchkiss_M1914
http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=3643
https://www.google.com/patents/US422327
https://en.wikipedia.org/wiki/Hotchkiss ... achine_gun