PALBA.CZ

XIII. díl. Operace OVERLORD. Č 49.

Pro celkový přehled je zde mapa úkolů jednotlivých "Skupin" z britské 6. vzdušně-výsadkové divize generála Gala, mezi Caenským kanálem, řekou Orne a řekou Dives.





Vlevo jsou pak mosty přes Caenský kanál(Pegasus bridge) a řeku Orne o kterých bude řeč nejdřív.

Bylo 5. června 1944, když i pro britskou 6. vzdušně-výsadkovou divizi generálmajora Gala dorazila již ta poslední a definitivní zpráva, kterou, na rozdíl od předchozí, již nikdo neodvolal:
"Dnem D" je definitivně 6. červen 1944!
Pro muže roty D, majora Johna Howarda, z útvaru lehké pěchoty ( 2nd Oxfordshire and Buckinhamshire Light Infantery - 2. Oxfordshire a Buckinghamshire lehká pěchota., zvaného též "Ox and Bucks"), která měla dobýt a udržet most přes Caenský kanál a most přes řeku Orne, příchozí zpráva znamenala - rozkaz o okamžité přípravě na noční odlet do bojové akce! Vzdušní Commandos znovu překontrolovali připravené zbraně, výstroj, byly napsány poslední dopisy a ve 22,00 hodin odjela rota D na letiště. Celkem 181 výsadkářů v 6ti Horsa glider - kluzácích Horsa - bylo připraveno ke splnění úkolu dobýt oba mosty nepoškozené, když německou obranu mostů tvořilo něco přes 50 mužů. Generálmajor Gale tyhle dva mosty potřeboval nutně nepoškozené, jako spojnici své 6. vzdušně-výsadkové divize s vyloďujícími se britskými jednotkami na plážích v oblasti SWORD ( vyloďovat se tam za pár hodin měla britská 3. pěší divize).
Bylo 22 hodin a 56 minut v noci 5. června a první letoun Handley Page HP. 57 Halifax, verze A ( Mk III., Mk. VII, IX) viz zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=217&t=853
, který táhl Horsa glider - kluzák Horsa - s 1. četou roty D - vystartoval směr Francie - Normandie - mosty přes Caenský kanál a řeku Orne.
K 1. četě se připojil major Howard a byl oním 181. vzdušným Commandos - neboť v každém kluzáku byla jedna četa i s jejím velitelem - což bylo 30 mužů. Zbývajících 5 Halifaxů táhnoucích dalších 5 kluzáků ( dalších 5 čet) následovaly první letoun, vždy po minutovém intervalu. Přes kanál La Manche přelétával vzdušný konvoj ve výšce 1 500 metrů. V době kdy si přibližoval k přistávacím zónám, sestoupil vzdušný konvoj na výšku 300 metrů. V určeném okamžiku byla lana odpojena a střední bombardéry Halifax vystoupaly do výšky a pokračovaly dál bombardovat, tak jako ostatní přilétávající bombardéry, nedaleký cíl - město Caen.
Bylo 00,16 hodin "Den D", když se díky skvělému pilotovi zastavil první Horsa glider, s 1. četou a majorem Howardem jen 15 metrů od německého bunkru chránícího most přes Caenský kanál.
Major Howard se i s 1. četou roty D stal zřejmě první jednotkou Spojenců v Den D, která přistála v Normandii.
Na statistiky však nebyl čas. Kluzák s 1. četou a Howardem přistál za strašného skřípání provázeného rojem jisker, s nosem zabořeným do překážek z ostnatého drátu, oněch okolo 15 metrů od německého bunkru( až úplně vlevo je Pegasus Bridge -most přes Caenský kanál, vedle vpravo je most přes řeku Orne a vpravo od mostu, na tomto leteckém snímku, je pak vidět jedno z míst hromadného přistání kluzáku po třetí hodině ráno.





).
Nejprve zavládlo nepřirozené ticho, které rychle narušilo sténání zraněného pilota. Probudily se nacvičené instinkty z výcviku. Většina mužů prvého kluzáku přistání přestála bez úhony a začala jednat. Jak později uvedl major Howard ve svém hlášení, uviděl "ani né po minutě", jak první granáty letěly do bunkru, když již k bunkru a mostu běželi první vojáci - jako to v Anglii nacvičovali tolikrát. V době, kdy z betonových bunkrů zaznívaly ještě tlumené exploze, přebíhal již zbytek 1. čety most přes Caenský kanál( zde ještě letecký snímek přistání kluzáků u Pegasus bridge - mostu přes Caenský kanál, z jiného pohledu. Je zde vidět jak přistály jednotlivé čety.





). Ještě nebyli vojáci na druhé straně mostu a ozvaly se prvé nepřesné výstřely. To se teprve vzpamatovávali první Němci. Ve vznikajících zmatcích přistály další dva kluzáky, které také přistály v určeném prostoru, a jak v hlášení napsal major Howard ihned k němu spěchal velitel 2. čety poručík Wood. Od Howarda dostal rozkaz vyčistit zákopy, jak již jeho muži dle plánu začali provádět. Rychle přispěchal i velitel 3. čety poručík "Sandy" Smith, který si tiskl k blůze ruku zlomenou při tvrdém přistání. Mimo poručíka bylo ještě zraněno několik vojáků. Totiž třetí kluzák neměl takové štěstí, jako prvé dva a při tvrdém přistání se roztříštil. Protože však poručík Smith trval na svém, že je schopen pokračovat v boji, Howard jej pověřil úkolem, aby se svou 3. četou co nejrychleji přešli most a poručík se měl ujmout velení i 1. čety, neboť její velitel, poručík Brotheridge, podle hlášení spojky, utrpěl těžké zranění.
Celá akce trvala 10 minut a most přes Caenský most byl úspěšně obsazen. Major Howard nejprve neměl žádné zprávy o dalších třech četách a mostu přes řeku Orne. Netrvalo dlouho a radista hlásil spojení s 6. četou poručíka Foxe. Poručík Fox hlásil, že jeho četa bez úhony přistála a most přes řeku Orne obsadila bez jediného výstřelu...!( německá obrana mostu přes řeku Orne "prostě a jednoduše ze svých pozic utekla").
Obsazení bez jediného výstřelu bylo velké štěstí Britů.
Totiž zbývající 2 čety - 4. četa a 5. četa to neměly vůbec snadné.
Nejhůře se dařilo 4. četě, která přistála několik kilometrů na východ od cílového prostoru mostu přes řeku Orne - u jiné řeky, - u řeky Dives, a při přesunu k cíli utrpěla značné ztráty. Také 5. četa minula svůj cíl ale již jen o kilometr. Po zrychleném přesunu k cíli, ještě všichni zadýcháni, dorazily muži 5. čety k mostu přes řeku Orne, i se svým velitelem čety. Velitel 5. čety poručík Sweeney sotva dech popadajíc dorazil k mostu a našel tam, s předstíranou nudou, opřeného o zábradlí, velitele 6. čety poručíka Foxe, který mu řekl - "proč ten shon"...
Major Howard pak vydal ve stávající situaci rozkazy pro velitele 5. a 6. čety u mostu přes řeku Orne:
Poručík Sweeney a jeho 5. četa, zůstanou na místě a budou strážit most přes řeku Orne!
Poručík Fox a jeho 6. četa se stáhne k posílení 1. čety, která se vydávala na průzkum k Bénouville.
Uplynulo 30 minut od přistání a v cílové oblast bylo pět čet ze šesti, mosty byly obsazeny a co bylo neméně důležité - oba mosty byly nepoškozené.
Oba mosty byly skutečně Němci určeny k demolici, jenomže němečtí ženisté měli rozkaz umístit nálože až teprve po vyhlášení "Invazního poplachu"... A "Invazní poplach" prostě nepřišel a britští ženisté zůstali bez práce.
Byl to mimořádný úspěch, který i největší optimisté nečekali. Major Howard ohlásil smluveným kódem do štábu velitelství invazních sil, že úkol byl úspěšně splněn. Nyní musel dle plánu mosty udržet až do doby, než jeho rotu D vystřídá 7. výsadkový prapor z 5. výsadkové brigády. Než prapor dorazil prožila si rota D svoje těžké chvíle.
Bylo 01 hodin 30 minut, v noci 6. června, když ze směru od Bénouville zazněl rachot pásových vozidel, která se začala blížit k mostu přes Caenský kanál a nejprve nebylo jasné zda se jedná o OT, nebo tanky, či kombinaci obou. V cestě k mostu zaujala maskované předsunuté pozice obrany, okolo křižovatky na přístupu k Bénouville, četa vedená poručíkem Foxem. Jedinou její protitankovou zbraní byl P.I.A.T. ( Projector. Infantry. Anti - Tank) - britská obdoba německé pancéřové pěsti, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=154&t=4337
V polovině roku 1944 byl ještě P.I.A.T. značně obtížně použitelná zbraň, byla-li sama a jediná. Na místě v obraně. Střelec mohl střílet na vzdálenost 50 metrů a trefit hned naplno a první ranou. Musel tedy čekat až se obrněnec přiblíží na řečenou vzdálenost Když netrefil první ranou následovalo poměrně pracné, nabíjení rakety, a to už zpravidla na druhý výstřel nebyl čas, neboť obrněnec se příliš rychle přiblížil.
I v tomto případě prožívali muži čety poručíka Foxe těžkou chvíli - "trefí - netrefí", když se na křižovatce objevily 2 německé OT! Nebyly to tedy tanky, ani kombinace tank a OT, ale 2 OT, které se vydaly na průzkum! Střelec pečlivě mířil a počkal, až se první OT náležitě přiblížil a pak vystřelil.
Trefil.
Po zásahu okamžitě z prvého OT vyšlehly plameny. Druhý německý OT na nic nečekal, otočil se a "mazal" zpět do Bénouville. Zasažený německý obrněný transportér musel vést i zásobní munici pro různé ruční zbraně včetně kulometů, granáty, signální munici a trhaviny. Jak OT hořel vytvářel přímo "Bengálskou noc". Celou více jak hodinu bouchala, za světelných a zvukových efektů, munice všeho druhu, a projektily létaly do výšky mnoha metrů.
I parašutisté z britského 7. praporu, kteří v té době již seskočili a z dálky viděli ohňostroj a slyšeli exploze různých druhů munice, se domnívali, že se Howardova rota D střetla s Němci v ohlušující, a určitě těžké a úporné bitvě. Ale i Němce všechny ty výbuchy a světla vystrašily. Totiž k žádnému obvyklému německému protiútoku, přestože druhý německý OT se stáhl, už nedošlo!

Také bilance obsazení obou mostů - přes řeku Orne a přes Caenský kanál - byla pro Brity příznivá a neočekávaná. Rota D měla 2 mrtvé a 14 raněných, což při očekávaných až 50 % ztrátách bylo určitě příznivé.

Jenomže válka nemá logiku a nenadržuje nikomu.
Bohužel, druhý den, tedy 7. června, při vyčisťovacích bojích v nedaleké vesnici, utrpěla rota D ztráty 60 mužů zabitých a zraněných.

Celkem 60 značkařů z 22. samostatné výsadkové roty, které nad oblast Caen dovezlo 5 dvoumotorových dopravních letounů Albemarle ( hovořím o jejich vzletu v Č 47 u konce), seskakovalo v oblasti Ranville až v době, kdy už rota D obsazovala oba mosty - přes Orne i přes Caenský kanál.
Značkaři, jak víme, měli vyznačit doskokovou plochu pro celkem 2 200 mužů 5. výsadkové brigády brigádního generála J. H. N. Poetta, která měla dorazit v 00, 50 minut.
Když se značkaři dostali nad cíl vál silný vítr, který je rozptýlil po širokém okolí, většinu jich zanesl dál na východ. V krátkém čase, který jim po přistání zůstal neměli jinou možnost než svá navigační světla, spolu s radiomajáky, umisťovat tam kde se zrovna sami nacházeli.
Samozřejmě to způsobilo, že mnoho parašutistů seskakovalo daleko od určených zón, když potíže měli již při opuštění letadel, neboť každý z nich byl zatížen nejen výzbrojí a výstrojí, ale navíc táhl i příruční zavazadlo s doplňky. Po dopadu na zem měli mnozí parašutisté velké problémy s vyprošťováním se z padáků, kterými silný vítr cloumal, a navíc, když se i vymotali museli hledat vaky uvolněné při seskoku. V tu dobu se již v některých místech Němci probudili a začali oblasti seskoku postřelovat z kulometů.