PALBA.CZ

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 46.

Tato mapa ukazuje úzké americké předmostí na plážích v oblasti OMAHA v půlnoci ze 6. června na 7..





Po celý den probíhaly boje. Němci ještě stále drželi Colleville, a bránili se Američanům kolem Vierville a na St Laurent. Bitva se přestěhovala již za srázy pláží OMAHA a Američané byli blízko k prolomení německých opevnění v oblasti.

Důvody ztrát. Bilance v oblasti OMAHA.
Když se v "Den D" v oblasti OMAHA přiblížila noc, vzpamatovával se americký 5. as z počáteční pohromy. Ve svém držení měli Američané 3 vesnice a zprohýbanou linii, která v tom nejzazším bodě zasahovala 2,5 km do německé linie, když ve většině míst dosahovala hloubka předmostí přibližně 1 míli (1 609 metrů). Celkem se v "Den D" na pláži OMAHA vylodilo 34 200 vojáků a přibližně 3 300 vozidel, což znamenalo, že většina těchto jednotek a vozidel byla směstnána buď přímo na plážích, nebo těsně za plážemi. Úderné jednotky jižně od pláže zůstaly až do dalšího dne roztroušené, z důvodů nedostatku utopených, nebo zničených Radiostanic, bez spojení. Jednotlivé oddíly byly tak oslabené, že nemohly vyrazit do útoku ihned. Jejich velitelé měli cesty vylodění ve Francii různé - velitel amerického 5. as generál Gerow, vstoupil na francouzské pobřeží v "Den D" večer v 19 hodin 30 minut poblíž Colleville, kde umístil svůj štáb, generálmajor Clarence R. Huebner velitel prvního sledu, jinak velitel americké 1. pěší divize, měl vstup do Francie dramatičtější, protože se ještě téhož večera připojil k čelním jednotkám americké 1. pěší divize a postupoval pak s nimi. Tak, jak se jednotky ještě v noci přesouvaly směrem do vnitrozemí, vzdalovaly se od pláží OMAHA a přicházející odliv odhaloval neskutečnou změť mrtvých těl a zdemolované výzbroje, ještě ráno druhého dne.
Američany rozhodující boje teprve čekali. Přestože očekávali, že již 6. června na ně bude podniknut masivní protiútok, nestalo se tak, ale zuřivé německé útoky měly přijít za den, nebo dva.
I když se nám bude zdát věta, že Američané očekávali v "Den D" v oblasti OMAHA ztráty větší, než ty, které ve skutečnosti měli, vzhledem k známým německým protiútokům, je věta, že očekávali ztráty větší pravdivá - z pohledu dalšího bilancování.
Hledal jsem ztráty Američanů v oblasti OMAHA více než 30 let. Mnohé prameny měly rozdílná čísla v daných úsecích desetiletí. Jeden z posledních pramenů uvedených na konci článků říkal v roce 2003, že dějiny amerického 5. as hovoří o ztrátě 1 190 mužů z 1. pěší divize, 743 vojáků z 29. pěší divize a 441 mužů z podpůrných sborových jednotek, což jsou ztráty celkem 2 374 vojáků amerického 5. as na plážích OMAHA.
Z tohoto počtu bylo zabito 694 mužů, 331 zůstalo nezvěstných a 1 349 bylo raněno. Jsou to pochopitelně ztráty za "Den D", tedy za 6. červen 1944.
Prameny z předchozích let hovoří v číslech 3 000 mrtvých a zraněných, nebo další pramen přes 2 000 mrtvých a zraněných, když většina se skutečně pohybuje v tento den od 2 000 do 3 000 mužů mrtvých, nezvěstných a zraněných.
Nejnovější prameny (z oněch let po roce 2003) říkají, že například americká 1. pěší divize později počty svých obětí snížila, protože mnozí nezvěstní se postupně nacházeli, a že se zatím v 21. století počet ztrát na pláži OMAHA obecně vyčísluje na 2 000 padlých a raněných. Tohle jsou má zjištění.

Co je však důležité, je ta skutečnost, že, ať byly ztráty v oblasti OMAHA o 100 nebo 200 vyšší, stále to byly nejvyšší ztráty v řádech 10x a více větší, než byly na ostatních plážích (vzpomeňme jen například v "Den D" oblast UTAH - při vylodění - ztráty 200 raněných a 20 mrtvých a ostatní na britských plážích si ještě řekneme.
Zde je ještě mapa míst, která byla do půlnoci ze 6. na 7. června v držení Spojenců v celé Normandii.





Zde je mapa konečného plánu pro Den D - co vše měli mít Spojenci, podle tohoto závěrečného plánu - obsazeno do půlnoci.





).
Někteří historici říkají, že se v posledních letech začala tendence ztrát - u nových historiků - neustále je zveličovat, zejména s ohledem na obtížnost úkolů, které vojáci v oblasti OMAHA měli.
Tady historici upozorňují na skutečnost, že by se nemělo podléhat senzacím!
Každý, kdo probírá ztráty v oblasti OMAHA dne 6. června 1944 by měl znát i další čísla - totiž americké ztráty každý den měsíce června, při útocích i obraně, které činily v průměru 1 200 mrtvých a raněných denně. Opakuji v útoku i v obraně v průměru každý den měsíce června.
K číslu ztrát 1 200 denně v době nejtěžších bojů v Normandii v červnu, je pak číslo ztrát 2 374 až 2 400 hodně velké. Jenomže my k tomu číslu musíme dodat, že ztráty 2 374 mužů nevznikly za 24 hodin. Ne, ne, tyhle ztráty se z více než 60ti % udály za 6 hodin a zbytek pak za zbývající hodiny do 24. Ano, právě - jedná se o úsek několika hodin, kdy americká armáda, na prakticky něco víc než kilometru pláže, měla ztráty okolo 1 600 až 2 000 mužů mrtvých a zraněných - to je ta krvavost pláží oblasti OMAHA. Krátký časový úsek a ztráty v něm na malém prostoru - to je ta tragédie!

Příčiny tak vysokých ztrát jsme si vlastně říkali již od počátku líčení vylodění v oblasti OMAHA a přesto jsou to jen dílčí příčiny, když nějakou tu největší příčinu lze těžko nalézt. Je to soubor příčin a shluk vzniklých událostí v dané době a na daném místě.
Mezi příčiny tedy patří nejen neodhalená německá 352. pěší divize, ale například skutečnost, že pláže v oblasti OMAHA byly Němci bráněny mnohem důkladněji, než tomu bylo v oblasti UTAH, GOLD, JUNO a SWORD. Vysoké útesy v oblasti OMAHA představovaly mnohem těžší překážku, než v celku ploché pláže v ostatních sektorech.
Ještě za 2. světové války vypracovaná tajná britská studie, která byla uvolněna až v posledních letech, hovoří o tom, že pláže například v britském, či kanadském sektoru, byly bráněny v průměru 9ti protitankovými děly, oproti 30ti protitankovým a polním dělům na pláži OMAHA, 4mi minomety v porovnání se 6ti minomety na OMAZE a 21 kulomety, oproti 85 kulometům na OMAZE.
Oblast pláží OMAHA byla navíc pod palbou dvou dělostřeleckých oddílů, zatímco na ostatní pláže pálil jeden německý dělostřelecký oddíl. Také první lodní ostřelování oblastí bylo na OMAZE kratší, než tomu bylo na sousedních plážích, když v některých případech bylo dělostřelecké ostřelování o hodinu delší než na OMAZE (britské a kanadská pláž), i když to bylo z důvodů odlišného příchodu přílivu.
I když jsme si některá negativa vyjmenovali, historici angličtí i američtí říkají, že činnost spojeneckého letectva během "Dne D" byla v Normandii velice efektivní (samotné letectvo budeme, jak jsem říkal, popisovat v samostatné kapitole). Spojenecká nadvláda ve vzduchu umožnila bombardérům i stíhacím bombardérům, že v době vylodění prakticky izolovaly německé zálohy od předmostí (již jsme i řekli, že zničily tanky a děla při pokusu Němců provést protiútok Bojové Skupiny Meyer).
Prakticky se hovoří o tom, že jakýkoli pohyb německých motorových dopravních prostředků se stal pro Němce v "Den D" velice obtížný, když ne přímo nemožný.
Vždyť jen 8. letecká armáda provedla během "Dne D" 1 729 vzletů těžkých bombardérů, IX. bombardovací velitelství k tomu přispělo dalšími 823 vzlety středních bombardérů a během všech těchto náletů bylo shozeno 5 037 tun pum. Osmá letecká armáda provedla dále 1 880 bojových vzletů stíhaček a Devátá letecká armáda 2 065 vzletů stíhacích bombardérů.
Pro pláže OMAHA se neobyčejným způsobem angažovalo US Navy. Jednotlivé posádky výsadkových člunů US Navy, americké pobřežní stráže, ale i Royal Navy, bojovaly po celý den s mnoha obtížemi (mezi obtíže patřily i různá neobjevená minová pole, když miny se uvolňovaly od dna až po hluku lodních motorů) a přesto vyloďovaly jednotky, i při zprvu plné německé dělostřelecké palbě. Řekli jsme si, že když se zdálo, že německá neumlčená palba nedovolí vyloďovat jednotky, zasáhli do boje mladí kapitáni torpédoborců, kteří připluli se svými loděmi ke břehu a rozhodujícím způsobem, palbou svých nejtěžších děl, podpořili pěšáky, když i přímou palbou ničili německé pevnosti. Právě palba těchto lodních děl pomohla zvrátit situaci v oblasti OMAHA a proto jsou boje na pláži OMAHA kombinovanou obojživelnou operací v pravém smyslu slova.
A jak vypadala situace u Němců?
Na konci "Dne D" byla určitě pesimističtější, než odpoledne, kde se ještě zdálo, že se Němcům podařilo vylodění na plážích OMAHA zmařit. Generál Kraiss, velitel německé 352. pěší divize, měl večer již jen malou naději, že zastaví lavinu amerických jednotek. Jestli by to dokázal, tak by musel mít velké množství posilových jednotek, jako záloh a především by je musela rozhodným způsobem podpořit Luftwaffe.
Ztráty Němců byly menší, než americké - Němci vykazovali v oblasti OMAHA 1 000 mrtvých a raněných.
Jenomže německé dělostřelectvo bylo po "Dni D" takřka bez munice, německé jednotky byly rozptýleny v malých skupinkách a v záloze nebylo nic. Špatně nastaveno bylo i uvažování generála Kraisse, který si dělal starosti jen s průlomem britských tanků v sektoru GOLD, na levém křídle od OMAHY. Totiž protiútok německé Bojové Skupiny Meyer, poblíž Bazenville, byl Brity během odpoledne a večera "Dne D" zcela zlikvidován. Velitel podplukovník Meyer byl zabit a z jeho celkem tří praporů zůstalo jen 100 bojeschopných mužů. To znamenalo, že byly vyčerpány veškeré zálohy německého 84. as, s výjimkou 30. mobilní brigády, jež byla nasazována po částech k zaplnění mezer v obranné linii. Generál Kraiss v danou dobu neměl přesnou představu o bojové situaci na OMAZE, neboť spojení s většinou WN bodů bylo přerušeno a německé jednotky podél pobřežní silnice dostávaly od vojáků, kteří přicházeli z dobytých, nebo opuštěných opěrných bodů WN na předmostí, často protikladné informace. I když se obranná linie Němců na úrovni pláže OMAHA zdála být kompaktní, neplatilo to samé o obranné linii po obou jejich stranách. Ještě 7. června ráno, vyslal generál Kraiss svého operačního důstojníka ke stále Američanům vzdorujícímu německému opěrnému bodu WN76 na Pointe-et-Raz-de-la-Percée. Protože se musel schovávat před jednotlivými spojeneckými letadly, trvala operačnímu důstojníku cesta k WN76 místo 30ti minut, celkem 5 hodin. Sám podplukovník Fritz Ziegelmann, onen operační důstojník, který vše přežil, o své cestě později po válce napsal, cituji:

"Pohled z WN76 mi zůstane navždy v paměti. Moře vypadalo jako fotografie z přehlídky německého loďstva v Kielu. Lodě všech typů se na pláži choulily jedna k druhé a další bylo vidět i daleko na moři. A celé toto uskupení zůstalo nedotčeno jakýmkoli zásahem z německé strany! Naprosto jsem rozuměl pocitům německého vojáka, který prosil o pomoc Luftwaffe. To, že zde němečtí vojáci tvrdě a neústupně bojovali, je a zůstane zázrakem."