PALBA.CZ

XIII.díl. Operace OVERLORD. Č 28.

Americké výsadky v "Operaci NEPTUNE".
Pokračujme nyní dál námořní částí vylodění "Operace NEPTUNE".
Mapa Operace Neptune. Je zde vidět i postavení některých válečných lodí Spojenců, vzpomínaných v textu, i se směry palby v prováděné dělostřelecké přípravě.



Spojenci velmi dobře naplánovali převezení svých jednotek k pobřeží Normandie. Skvělý výcvik, obratné provedení nalodění i vylodění na menší plavidla, i s notnou dávkou štěstí znamenalo, že velká většina spojeneckých lodí a plavidel dosáhla normandského pobřeží včas a na všeobecně určených místech (při samotném vylodění a bojích, které budeme později líčit, uvidíme, že k místním chybám při vylodění došlo u obou amerických pláží UTAH a OMAHA, ale i britských - operace to byla ohromná).
Tady si musíme říci, že rozhodnutí o vylodění, že bude provedeno 6. června, bylo také o vybraném dni, kdy slunce vycházelo v 6,00 a příliv kulminoval mezi 9 hodin 45 minut až 12 hodin 45 minut. Údaje znamenaly, že hodina H (doba výsadku na jednotlivé invazní pláže) byla různá pro jednotlivé pláže. Pro UTAH a OMAHA byla hodina H 6 hodin 30 minut. Pro pláže GOLD 7 hodin 25 minut. Pro pláže JUNO 7 hodin 35 minut až 7 hodin 45 minut a pro pláže SWORD byla hodina H 7 hodin 25 minut.

Pláže UTAH.
Byly 2 hodiny ráno dne 6. června 1944, když spojenecké minolovky začaly odstraňovat miny v dopravních koridorech, v oblastech pro lodě účastnící se dělostřelecké přípravy a na přístupových trasách k pláži UTAH. Do odminovaných prostor připlouvaly lodě dělostřelecké podpory, které zakotvily na určených stanovištích - 9 900 metrů od pobřeží křižníky - 4 500 metrů torpédoborce.
Ve 4 hodiny 5 minut začali pod dohledem admirála Moona z americké transportní lodi "USS Bayfield" slézat vojáci po nákladových sítích do výsadkových lodí, které jim mizely ve vzedmutých vlnách. Zde kryta částečně poloostrovem Cotentin, byla mořská hladina ještě trochu zklidňována. Výsadkové jednotky zde měly ještě k plážím 17 km a vody zde částečně také zklidňovaly výběžky mysů Point de Barfleur a Point du Hoc, které vybíhaly po obou stranách přístupů pláží do moře tak příhodně, že u pláží zklidňovaly moře mnohem víc, než tomu bylo jinde, na jiných plážích. Nejprve s využitím momentu překvapení (rozbité Radiolokátory námořnictva i letectva) vysadili námořníci v 5 hodin 30 minut armádní jednotky na ostrovech St. Marcouf 6 km od pobřeží, což bylo uprostřed oblasti výsadku. Vojáci ostrůvky rychle obsadili, zaujali obranu, načež následně dělostřelci velmi rychle připravili do postavení protiletadlová děla, jako součást spojeneckého PVO Normandie.
V té době německá baterie zahájila palbu na americké torpédoborce "USS Fitch" a "USS Corry". Kontraadmirál Morton Deyo, velitel pro dělostřeleckou podporu, hned nechal zahájit palbu, aby byla německá baterie umlčena. Lodní dělostřelecká palba Němce dezorientovala, čímž se palba německé baterie stala neřízenou a neefektivní. Zároveň palbu spustila americká bitevní loď "USS Nevada"






, veterán z Pearl Harbouru a americké křižníky "USS Quincy" a "USS Tuscallosa", které spolu vypálily stovky granátů na opevnění s německými pobřežními děly poblíž středu invazní pláže. Později lodě dělostřelecké podpory, během dne, střílely dále do vnitrozemí a s úspěchem napadaly německé tanky, dělostřelectvo a vojáky, kteří útočili proti americké 101. vzdušně-výsadkové divizi. Také britský monitor "HMS Erebus" (zde jsou i některé další britské lodě, které v textu nejmenuji
http://www.dday-overlord.com/eng/royal_ ... eships.htm
) a těžký křižník "HMS Hawkins"





a protiletadlový lehký křižník "HMS Black Prince"





svou střelbou rozbíjely německá opevnění na křídlech. Britský lehký křižník "HMS Enterprise", holandský dělový člun Soemba a 8 torpédoborců pálily přímo na německá obranná postavení, zejména před St. Martin-de-Varreville. Lodní dělostřelecká palba u pláže UTAH byla tak přesná, že se Spojencům zakrátko podařilo umlčet německou odvetnou palbu dělostřeleckých baterií a obranná postavení za plážemi se změnila v hromadu sutin.
Do řad spojeneckých lodí však zasáhly námořní miny, které přes všechnu snahu a úsilí minolovky neobjevily. Byl potopen americký torpédoborec "USS Corry". Během prvních 10ti dnů "Operace NEPTUNE" námořní miny potopily u pláže UTAH další torpédoborec, doprovodné plavidlo torpédoborce, 2 minolovky, hlídkovou loď a 5 výsadkových člunů. Námořní miny pak ještě potopily 25 dalších plavidel.
Když se první vlny výsadkových plavidel blížily k cíli, vyjelo z nich do vody 32 tanků typu DD viz zde v Č 9.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5255
. Tanky DD měly pěchotě poskytnout přímou palebnou podporu a díky speciálním plátěným plášťům měly doplout na pevninu. Štěstím bylo, že tehdy podporučík J. B. Richer, záložník US Navy a velitel řídícího plavidla PC - 1176 zjistil, že pro jejich vysazení, které znělo 4 500 metrů od pobřeží, je moře příliš rozbouřené a tak nařídil všem velitelům výsadkových plavidel dovézt tanky DD do klidných vod k pláži. Díky tomuhle rozkazu se ani jeden z důležitých tanků Sherman DD nestal obětí moře, jak se v "Den D" na některých plážích stalo (za chvíli uvidíme na OMAHA).
Další námořní jednotky před pláží UTAH rychle uvolnily průjezdy nepřátelskými zátarasy, které v místech vylodění zde nebyly nijak rozsáhlé a navíc je zde Němci ani nezaminovali. Poté bohužel v 5 hodin 42 minut přece jenom jedna z hlavních hlídkových lodí a vzápětí druhá najely na minu a potopily se. Ztráta těchto důležitych lodí, ztráta vedoucích plavidel, dále pak v důsledku silných proudů, jakož i kouře z požárů nad oblastí UTAH, znamenalo, že se první vlny výsadkových plavidel stočily k jihovýchodu. Tak se stalo, že pěchota z americké 4. divize, která přesně v 6 hodin 30 minut vyskákala z výsadkových plavidel, byla více než o 1,6 km mimo pláž, kterou měla dle plánu dobývat. Neštěstí se proměnilo ve štěstí pro útočící Američany, neboť pláž, na které přistály, byla Němci daleko méně bráněna, než tomu bylo na místě původního cíle.
Ale ještě rychle zpět. První vlna amerických vojáků na pláži se vylodila současně s tanky DD a na pevnině si rychle vybudovala obranné pozice. Následně vojáci z 11. námořní skupiny podhladinových pyrotechnických prací, kteří se vylodili s druhou vlnou, ihned zahájili odstraňování zátarasů na plážích. Dne 6. června odstranili ženisté a pyrotechnici ocelové a betonové konstrukce na 1 440 metrech pláže UTAH. I přes menší problémy, pokračovalo zdárně vyloďování 27 vln výsadku a v 18 hodin měl svaz admirála Moona vyloženo přes 21 000 vojáků, 1 700 vozidel a 1 700 tun zásob. Tolik tedy námořní část "Operace NEPTUNE" u UTAHU.
Bojovou část si řekneme později až zmapujeme všechny pláže po námořní stránce.

Pláže OMAHA.
U pláží OMAHA, jak většinou víme, byla situace až tragická. Řekněme si i zde námořní část.
Pláže OMAHA byly nástupištěm americké 1. pěší divize, kterou, jako druhou pláž vylodění měly dobýt síly vyloděné ze Západní flotily (Západní flotila, americký admirál Kirk viz v Č 22. zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=5295
). Na pláži OMAHA bylo letecké bombardování obranných postavení málo účinné (bombardéry, jak si později řekneme, obávající se, že zasáhnou své vlastní lodě, pozdržely o několik rozhodujících sekund otevření pumovnic). Navíc admirál Kirk rozhodl, že jeho skupina lodí dělostřelecké přípravy zahájí palbu na německá pobřežní děla jen 40 minut před hodinou H, což byl skutečně rozdíl proti palbě trvající 2 hodiny, kterou prováděly lodě před britskými plážemi. Tak se stalo, že před OMAHOU nebyl dostatek času na umlčení německých děl zamířených na oblast výsadku. Hrůzný výsledek ještě znásobila skutečnost, že průzkum německých obraných postavení kolem pláže OMAHA byl nepřesný. Jako příklad je uváděno - 14ti palcová děla (356 mm) americké bitevní lodě "USS Texas"





vypálila 250 granátů na postavení německého pobřežního dělostřelectva na výběžku Point du Hoc, než příslušníci US Army Rangers zjistili, že v postavení žádné velké dělo není. "USS Arkansas", což byla druhá americká pobřežní loď u pláže OMAHA, dále francouzské křižníky "Georges Leygues" a "Montcalm", jakož i britský křižník "HMS Glasgow" pálila svými děly na německá obranná postavení kolem Port-en-Bessinu a St. Laurentu, ale bez možných oprav, a proto s malým úspěchem, aby zničila německá dělostřelecká postavení a obranu.
Nejhorší však bylo, že stejně jako u pláže UTAH, vyloďovací plavidla pro pláž OMAHA spustily výsadkové čluny na vodu asi 17 km od pláže, jenomže i na rozdíl od Britů, kteří si stanovili místo vylodění o 6 km blíže (tady je nutno říci, že admirál Kirk byl přesvědčen, že kdyby pustil transportní lodě blíže, staly by se snadnou obětí německých pobřežních dalekonosných děl), to zde byla katastrofa. Totiž tohle rozhodnutí 17 km u OMAHY znamenalo, že americkým výsadkovým plavidlům trvalo takřka 3 hodiny, než se dostaly ke břehu. V otevřených vodách, které na rozdíl od pláží UTAHu, nechránily žádné výběžky, vybočilo mnoho plavidel ze sestavy a plavalo jinam. Navíc se jednotlivé vlny výsadku promíchaly. Katastrofu pak dovršilo, že na rozdíl od pláže UTAH, vypustila výsadková plavidla u OMAHy své Sherman DD na vodu asi 4 500 metrů od pevniny. Následek byl katastrofální. Ihned se na vzedmutém moři převrhlo a kleslo ke dnu 27 Sherman DD, většinou i s osádkami. Jen 5 tanků dosáhlo relativního bezpečí, a to jen z toho důvodu, že na pravém křídle poručík D. L. Rockvel, záložník US Navy, odhadl nebezpečí a rozhodl nevylodit tanky dříve, než se transportní plavidla dotknou písku.
Bouřlivé vody kolem pláže OMAHA neutopily jenom tanky, utopily i kanóny blízké podpory. Potopily lodě postavené speciálně pro ničení podhladinových zátarasů a k uvolnění tras k plážím. Musela nastoupit iniciativa jednotlivých amerických námořních velitelů, kteří použili svých plavidel, aby prorazili cestu přes zátarasy a otevřely průchody na pláže. Projela jen některá plavidla, jiná byla poškozena, některá se při těchto pokusech potopila. Mnoho dalších plavidel bylo nuceno točit se dokola před pásy německé obrany a v plné palbě hledat uvolněné průjezdy k pláži....