PALBA.CZ

Český bombardér Dreadnought No.1

Již v roce 1914 zkonstruoval autor mnoha patentů, továrník a podnikatel Jan Staštík první česká vojenský aeroplán, který pojmenoval Dreadnought No.1. Šlo o dvojplošník se dvěma motory Gnóme 9 Delta o výkonu 73 kW (100 hp) a s rozpětím 18 m. Práce začaly již v roce 1913 a v květnu následujícího roku byl letoun montován v Průmyslovém paláci na Výstavišti. Koncem května 1914 začalo vyjednávání o hangárování a zkouškách v Pardubicích, byť není známo, zda se uskutečnily. Po vypuknutí války měl být stroj převezen do Fischamendu, leč 21. října při rozjezdu ke zkušebnímu letu došlo k havárii, letadlo bylo těžce poškozeno a sám Staštík byl těžce zraněn. V roce 1915 se ještě pokusil o novou stavbu svého letadla, snad očekával podporu od ministerstva války, ale prostředky ke stavbě již nezískal.
Jan Staštík je velmi zajímavou postavou nejstaršího období našeho letectví, ale dosud o něm nemáme dostatek spolehlivých zpráv. Pocházel patrně z Hlinska, jiné zdroje zmiňují že se narodil roku 1898 v Chotěboři. Vystudoval ČVUT v Praze, působil s Janem Kašparem v Pardubicích, potom v Hlinsku, kde působil i jeho bratr Josef Staštík. V roce 1911 na pražském autosalonu vystavoval konstrukční model letadla o němž víme jen to, že na něm řešil otázku samočinné stability. V polovině července 1911 se Staštík objevil v Pardubicích jako žák letecké školy Ing. Kašpara. Později pobýval v Johannisthale v Berlíně, kde své vědomosti a znalosti rozšířil. Pilotní výcvik prodělal pravděpodobně v Německu, jinak se ovšem věnoval především technické práci. V druhé polovině balkánské války sloužil dva měsíce u aviatického oddílu v Mustafy Paši. Jan Staštík je autorem celé řady vynálezů. V letech 1912 až 1914 si podal v Rakousku několik patentních přihlášek a získal čtyři patenty z oblasti letectví: č. 59.389 na stabilizační zařízení pro letadla, č. 68.466 nárazové kolo pro letadla, č. 72.736 rychlovrhač pum a č. 72.737 na leteckou pumu. V červnu 1914 se náhle a dosti neočekávaně objevuje zmíněné velké dvoumotorové letadlo Staštíkovy konstrukce nazvané Dreadnought No.1. Šlo o největší letadlo, jaké v té době vzniklo v Čechách i celém Rakousko-Uhersku. Na plný úvazek začal na stroji pracovat již v roce 1913, leč krom času potřeboval i finanční prostředky. Obrátil se tedy na bankéře Horáka a Vonku, od nichž získal štědrou částku 130 000 K. Po mnohých peripetiích byl stroj dokončen v červnu 1914 a tvůrce začal plánovat počáteční fázi letových zkoušek. Třímístný dvouplošník s rozpětím horního křídla 18 metru, byl vyrobený ze dřeva a plátna. Poháněly jej dva motory Gnóme, každý o výkonu 73 kW (100 hp). Jeden motor byl umístěn v přední části trupu a druhý měl fungoval jako tlačný. Čelní motor byl osazen krytem, který zadní motor postrádal, kvůli problémům s chlazením. Podvozek byl tvořený kovovými koly s patentovaným odpružením, které se sestávalo z výpletu ve tvaru písmene S. Za pilotem se nacházel rovněž patentovaný rychlovač pum, což byl jakýsi revolverový buben nesoucí pumy, ovládaný pákami a speciálním ukazatelem, který podle váhy informoval obsluhu o množství pum v zásobníku. Celkově mohl stroj nést zhruba 250 kg pum. Velice zajímavé je, že revolverový buben má rovněž moderní americký bombardér B-1A Lancer. Vedle zařízení Staštík umístil palivové nádrže. Prázdná hmotnost bombardéru činila 750 kg a bojová vzrostla na 1 200 kg, přičemž vynálezce plánoval celkovou hmotnost navýšit až na dvě tuny. Rychlost byla odhadnuta na 150 až 160 km/h s maximální dobou letu šest hodin. V polovině léta měly být zahájeny letové zkoušky na Pardubickém letišti, které se ale patrně neuskutečnily. Po vypuknutí války měl být stroj převezen do Fischamendu ke k.u.k. Fliegerarsenal, technickému testovacímu centru k.u.k. Luftfahrtruppen (rakousko-uherské letectvo). Dne 21. října při rozjezdu ke zkušebnímu letu se přední podvozek zlomil, načež stroj udělal kotrmelec. Letadlo bylo těžce poškozeno a zachvátily jej plameny, sám Staštík vyvázl těžce zraněn. V roce 1915 se ještě pokusil o novou stavbu svého letadla, snad očekával podporu od ministerstva války, ale prostředky ke stavbě již nezískal. V roce 1925 postavil Jan Staštík s podnikatelem Rybenským továrnu Globus v Hoštejně u Zábřeha. Z počátku tento podnik na zpracování dřeva a pilu dobře prosperoval. V důsledku hospodářské krize ovšem začal upadat a celý podnik se začal zadlužovat. V roce 1934 obdržel od jedné firmy částku 60 000 Kčs, s níž však uprchl do ciziny a v Hoštejně zanechal svou ženu i zadlužený podnik. První jeho kroky vedly do jižní Itálie, kde si zařídil větší dílnu na prací stroje, ale i ten přestal po nějakém čase prosperovat. Habešská válka jej zlákala do italské východní Afriky, kde se usadil v přístavu Modagiscio. Vzal si novou hospodyni a opět začal obchodovat se dřevem, které dovážel do Itálie. Olomouckým soud na něj v roce 1938 vydal zatykač. Tento zatykač byl možná příčinou, proč se později odstěhoval do Buenos Aires, kde údajně prosperoval se svými větrnými elektrárnami a tam v roku 1958 zemřel. Za námět a podklady děkuji Zemaktovi.

Zdroj:
http://www.vrtulnik.cz/ww2/r-u.htm
http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zpra ... -pardubic/
https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/ing-jan-stastik
http://air.wz.cz/bird.htm

Letecký motor Gnóme 9 Delta o výkonu 73 kW (100 hp) z dobového katalogu