PALBA.CZ

Celý svět jásá. Diplomaté se vrátili z Mnichova a lidé jim děkují, že zachránili světu mír.
Příkopy v sadech budou zasypány, zrušíme maximální jízdní řád a uložíme do skladiště protiplynové masky. Strašná hrozba války je prý definitivně odvrácena.
Adolf Branald „Severní nádraží“


Maximální jízdní řád I.
„Maximální jízdní řád“ je dnes neznámý termín, i pro dnešní zaměstnance železnic.
V obou světových válkách byla železnice zásadním dopravním prostředkem pro všechny válčící armády, protože kromě zvýšené civilní dopravy bylo také nutné počítat s mohutnými přepravami vojsk a pro ně nutného materiálu. Na našem území mělo Rakousko - Uhersko již v roce 1914 značné zkušenosti s vojenskými přepravami armády po železnici během válečných kampaní v letech 1850 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=276&t=8049 1859 (přesun „Severní armády“ do Itálie), 1866 http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=276&t=6418a 1878 (tažení při okupaci Bosny – Hercegoviny). WWI ještě zdokonalila a znásobila zkušenosti z „válečného provozu železnic“.
Naše republika, nově vzniklá v roce 1918, měla dostatek odborníků jak na straně armády, tak i na železnici, pro přepravu „naší nové armády“ během válečného konfliktu. Veškeré požadavky armády na činnost železnic měl na starosti „Hlavní štáb Československé armády“, konkrétně jeho 4. ženijní oddělení (železniční skupina) - železničními záležitostmi se v roce 1937 zabývala :
a) Dopravní skupina 4. oddělení HŠ, které velel podplukovník generálního štábu František Dědič. Jako jeho železniční poradce působil vrchní inspektor II. tř. Státních drah Jindřich Poupě. Tato dopravní skupina vyřizovala práce spojené s instradací voj. transportů pro případ mobilizace, dohlížela na činnost voj. traťových velitelství, a vyřizovala veškeré voj. žel. dopravní záležitosti, veškeré náležitosti novostaveb a rekonstrukcí žel. tratí z pohledu MNO.
b) IV/I. oddělení (ženijní) pod velením brig. gen. Františka Hanuše, přednostou železniční skupiny byl pplk.ing. Eduard Hamerschmied. Tato skupina se zabývala agendou železničních vojenských formací, vyřizovala komerční a tarifní záležitosti, a také věci kolem vojenských vleček .
c) Železniční traťová velitelství, která prováděla instradaci všech vojenských a důležitých státních transportů a byla pomocnými voj. žel. úřady MNO se sídlem u jednotlivých ředitelství státních drah - v Praze to byl jako velitel pplk. gen. štábu Alois Pokorný, v Plzni pplk. gen. štábu Emerich Mazal, v Hradci Králové major gen. štábu Hynek Potěšil, v Brně major gen. štábu Otakar Žampach, v Olomouci pplk. gen štábu František Koblitz, v Bratislavě Stanislav Mazel a v Košicích major gen. štábu Stanislav Zima.



A naopak, na ministerstvu železnic se vojenskými záležitostmi vrcholově zabýval VI. odbor (dopravní), konkrétně jeho „Departement VI/ 6“ (železniční věci vojenské). Projednával záležitosti vojenského použití drah státních a soukromých (s výjimkou vojenského tarifu, ten spadal pod 3. odbor „komerční“, Departement III/3), prováděl příslušné úpravy jízdních řádů pro vojenské účely, tedy Maximálních jízdních řádů. Zprostředkovával styk mezi ministerstvem železnic a ministerstvem Národní obrany. Na podřízených ředitelstvích státních drah byly vojenské náležitosti přiděleny „Službě dopravní“. Skupiny, které měly přiděleny vojenské náležitosti, měly u každého ředitelství jiné číslo. V železničních stanicích a v ostatních žel.služebnách (např. výtopny, žel.dílny, odbory pro udržování drah apod.) měl vojenské náležitosti na starosti jejich přednosta, případně ve velkých stanicích a v ostatních žel. služebnách určený pracovník. Ale jedině přednosta měl ve svém služebním trezoru uloženy (v zapečetěných obálkách) „mobilizační pokyny“, které se směly otevřít pouze tehdy, když bylo vyhlášeno heslo, které nařizovalo aktivovat „mobilizační plány“.
Nyní ještě přeskočím v čase a zavzpomínám na moji aktivní službu u železnice. Ve služebním stole výpravčího byla v pravém nejspodnějším šuplíku (což bylo přesně nařízeno) uložena složka „Nehody“, kde byly také tzv. „obálky CO“, označené různými hesly. Počet těchto obálek a jejich neporušenost uváděli výpravčí při předávce dopravní služby. Případné otevření některé „obálky CO“ podle vyhlášeného hesla nařizoval a vyhlašoval „Provozní dispečer č. 1“, který dozíral na správné řízení jízd vlaků daného provozního oddílu. Já jsem ji otevíral jen jednou - byla to „cvičná obálka“, pomocí které se prověřoval čas, za který byl přednosta stanice schopen se dostavit na pracoviště a ohlásit se Provoznímu dispečerovi.