PALBA.CZ

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 447.

Náčrt







, na kterém jsou boje, spíše přibližovací manévry, k Austenovu pahorku (Austenova hora), mezi 18. až 27. prosincem 1942 (zde je autorství skic, náčrtů:

https://www.ibiblio.org/hyperwar/USA/US ... index.html

).

Námořní „Bitva u Tassaforongy“, popsaná zde kolegou Jarlem, dodala počátku měsíce prosince 1942, určitě podivnou, „ natrpklou pachuť“. Dle historických pramenů však v okruhu velení admirála Halseyho „nezavládl pesimismus“. A už vůbec nezavládl pesimismus v okruhu generála Vandegrifta. V řečené době totiž trávil generál Vandegrift, prvé prosincové dny návštěvami svých vojáků a důstojníků a přípravami k předání celé své obrany a i celého hospodářství svému nástupci, generálu Patchovi.



. A už vůbec nezavládl pesimismus v okruhu generála Vandegrifta. V řečené době totiž trávil generál Vandegrift, prvé prosincové dny návštěvami svých vojáků a důstojníků a přípravami k předání celé své obrany a i celého hospodářství svému nástupci, generálu Patchovi.



...

Čelní americké torpédoborce mezitím zvýšily rychlost na 25 uzlů. Fregatní kapitán Cole na FLETCHEROVI se ve 23:16 dožadoval povolení k torpédovému útoku na lodě plující protilehlým kursem a míjející jej ve vzdálenosti pouhých 6400 m. Ale Wright bůh ví proč stále nepovažoval vzdálenost ani úhel odpálení torpéd za ideální, a když o čtyři minuty později konečně souhlasil, bylo nutné nejprve pozměnit nastavení torpéd.



Ve 23:21 FLETCHER ve dvou salvách odpálil deset torpéd, načež i PERKINS a DRAYTON dohromady vypustily také deset „rybek“. Jenomže nepřátelské lodě mezitím propluly kolem Coleho torpédoborců, takže se nalézaly v nevhodných úhlech a navíc torpéda nastavená na 27uzlovou rychlost musela c ...

Ani po sérii pozemních a námořních nezdarů v polovině listopadu 1942 Tokio na ovládnutí Guadalcanalu nerezignovalo. Naopak. Vytlačení Spojenců z tohoto ostrova pro Císařský hlavní stan nadále představovalo prioritu, ale vzhledem k tomu, že se většina nově přidělených armádních jednotek nalézala ve vzdálených oblastech, padlo rozhodnutí další ofenzivu odložil minimálně do poloviny ledna 1943. Do té doby měla vyčerpaná posádka držet pozice a vyčkat na přísun posil.



Zároveň Japonsko přikročilo k reorganizaci pozemních sil, takže už 16. listopadu byl generálporučík H. Imamura jmenován velitelem 8. oblastní armády s velitelstvím v Rabaulu. Do jeho velitelské kompetence spadaly operace v prostoru Nové Guineje a Šalomounov ...

Útočná puška Grossfuss Sturmgewehr



Koncem války vzniklo pro příslušníky Volkssturmu, německé lidové domobrany, množství pozoruhodných zbraní. Některé se zapojily do bojů a jiné zůstaly pouze v podobě prototypů. Velmi zajímavou byla útočná puška Grossfuss Sturmgewehr konstruktéra Kurta Horna, jenž byla soupeřem pušky Volkssturmgewehr VG-45 konstruktéra Gustloffa. Horn tehdy pracoval ve společnosti Grossfuss (Metall- und Lackwarenfabrik Johannes Großfuß), známé pro výrobu kulometů MG-42. Dle zadání německé armády z konce roku 1944, používala zbraň zásobník z útočné pušky MKb-42 (H) od společnosti Heanel - později byla z této zbraně vyvinuta MP-43 (MP-44/StG-44). Z této zbraně byla použita rovněž hlaveň. Vážila zhruba čtyři kilogramy a rychlost palby činila 500 ran za minutu. Nutno podotknout, že zadáním byla výrobně nenáročná puška, kt ...

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 441.

Náčrt pozemních útoků Američanů







směrem k POHA, v době od 18. do 20. listopadu 1942.

Abychom později pochopili, kde se vzalo více typů a množství letadel na Hendersonově letišti, připomenu jeden důležitý údaj, který je buď stejný, nebo podobný, v mnoha historických podkladech, i mnou – Použitých historických podkladech. Je možné, že tyto údaje již popsal, v některém ze svých pěti článků i kolega Jarl. To když popisoval námořní Bitvu u ostrova Guadalcanal, od 13. do 15. listopadu 1942. Já její čast popisuji proto, že budou, některé údaje důležité, pro další dění v době konce námořní bitvy. Popis vzletu z letadlové lodi Enterprise patří k datu 13. listopadu a já zde použiji text citace od generála v. v. Samuel B. Griffitha II., z jeho knihy Bitva u Guadalcanal, II. vydání, Praha 2001, ...

Jelikož SOUTH DAKOTA na sebe stáhla palbu celého Kondóova uskupení, posádka WASHINGTONU dostala příležitost napravit americkým bitevním lodím reputaci, přičemž polohu jednotlivých nepřátel velícímu kontradmirálovy už v 0:40 prozradily obrazovky radiolokátorů. Lee stojící na velitelském můstku a zapalující si jednu cigaretu za druhou, za cíl vybral největší bod představující KIRIŠIMU. Zpočátku však váhal, jelikož se SOUTH DAKOTA nalézala v mrtvém úhlu radaru, tudíž neznal její polohu a nechtěl riskovat tragický omyl. Jakmile nepřátelské lodě osvětlily SOUTH DAKOTU, získal při pohledu na nezaměnitelný velitelský můstek ve středolodí jistotu ohledně zvol ...

Část 5.



V závěrečné části tohoto malého exkurzu, věnujícímu se problematice německých druhoválečných motorových minolovek, tzv. Räumbootům, objektivně spíše však, univerzálním pobřežním plavidlům, jenž ve svém designu dokázaly skloubit vícero úloh na vícero lodních kategorií tehdy kladených, zmíním dva typy. De facto vrchol evoluce několika set členné rodiny R-Bootů německého Kriegsmarine.



Otázka adekvátního zabezpečení severoevropských pobřežních lodních tras vyvstávala před německým námořnictvem již od samého počátku druhé světové války. Konec konců, vždyť hlavním důvodem operace Weserübung, vedoucí k obsazení Dánka a Norska, bylo právě zajištění dovozu švédské železné rudy, nezbytné k dlouhodobému vedení války. A právě plánovaná série Räumbootů Typ 301 měla být jedním z dílčích článků sy ...

64. operační svaz se dopoledne 14. listopadu držel daleko od západního pobřeží Guadalcanalu, přičemž průběžně docházela hlášení z průzkumných letadel o nepřátelských válečných lodích v okolí ostrova. Kontradmirál Willis Lee přezdívaný „Čing“ dostal zprávu o nepřátelském svazu složenému ze dvou bitevních lodí, jednoho nosiče letounů a jedenácti torpédoborců, který však nemohl ke Guadalcanalu doplout před příchodem noci, tudíž mu prozatím nevěnoval přílišnou pozornost.



Později obdržel od Halseyho rozkaz zamířit k ostrovu Savo i s povolením v případě potřeby vplout do Průlivu se železným dnem, ...

Poté co posádka HIEI uvolnila kormidlo a uhasila požáry, obeplul notně potlučený a očouzený obrněnec ostrov Savo a směřoval na sever. Zraněný námořní kapitán M. Nišida a jeho podřízení si uchovali víru v záchranu lodě, jelikož boční pancéřový pás ochránil životně důležité prostory, a jakmile opraváři natáhli provizorní elektrická vedení, byla hrozivá primární artilerie opět schopná palby. Ano, obtížně ovladatelná HIEI se ploužila jako zraněná kachna, ale každá zdolaná míle jí vzdalovala od Hendersonova letiště a současně přibližovala k leteckým základnám na ostrovech Buka a Bougainville, odkud mohli přiletět japonští stíhači ...

Hrdinové z letiště Slatinské Doly, aneb jediný letoun, který nepadl okupantům do rukou.







Tak nedávno jsem tu dal článek o obrněncích ze Sevluše v bojích proti Maďarům a teď tu dám taky takový zapomenutý příběh z Podkarpatské Rusi.

Mimo Německa se na rozbití Československa podílelo i Maďarsko, které přepadlo část československého území, a to Podkarpatskou Rus. Příslušníci SOS, vojáci pěších pluků 36 a 45, příslušníci útočné vozby a dělostřeleckých baterií odolávali maďarskému náporu 4 dny. Poslední československá jednotka opustila Podkarpatskou Rus 18. března 1939. Všichni obránci této oblasti bojovali už vlastně za zaniklou republiku. Byli to muži generála Olega Svátka, který velel oněm statečným vojákům. Vojáci a i civilisté ustupovali třemi směry. Hlavní části sil se pokusili dostat na Slovensko, někteří ustu ...