PALBA.CZ

Odsunutý malíř Paul Gebauer

Vynikající odsunutý slezský malíř a sedlák Paul Gebauer. Patří k nejvýznamnějším malířům německého Slezska ve 20. století a jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Slezského zemského muzea. Paul Gebauer se narodil 21. dubna 1888 v Sosnové nedaleko Opavy Josefu Gebauerovi a Marii rozené Schölder. Pocházel ze starého německého (slezského) selského rodu. Jeho rodina vlastnila statek v obci Sosnová (Zossen) již od roku 1708 a patřila k tamní elitě. Jeho otec Josef Gebauer byl v letech 1901–1907 starostou a dlouhodobě působil jako předseda společenstva místního lihovaru. Paulova matka zemřela v roce 1909, o čtyři roky později se jeho otec znovu oženil. Paul po absolvování opavské a krnovské reálky studoval malbu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u R. Müllera a na Kunstakademie v Drážďanech u O. Zwünsthera a Gotthardta Kuehla. Období první světové války prožil v zákopech na frontě, kde strávil celkem tři roky. ...

Tuhle jsem si četl o Buffalo Billovi; žil na Frontieru a občas se popral s Indiánem. Přitom se mi vybavil obrázek z Němečka (Vojenská letadla 1. díl (výtisk z roku 1974)), je na něm indiánobijce Cody a krabicový drak s gondolkou. Hned jsem knížku otevřel; obrázek má popis „Indiánobijce S. F. Cody dohlíží na vzlet pozorovacího draku své konstrukce u královských ženistů ve Farnborough 1904“. V textu kapitoly o upoutaných balónech je odstavec „Svéráznou postavou byl bývalý indiánobijce „plukovník“ Samuel F. Cody, který se věnoval drakům s celou svou bouřlivou vitalitou; v roce 1906 byl dokonce hlavním instruktorem drakové jednotky a konstruktérem jejích draků. Ani při této činnosti nepřestal jezdit na bělouši a neodložil ani svůj colt, ani širák, pod nímž mu vlály dlouhé vlasy.“
Zastříhal jsem ušima. Buffalo Bill byl William F. Cody a nepamatuji, že bych viděl jeho fotografii s revolverem. V roce 1904 byl v Anglii s Wild West show, to si mohl klidně do Farnborough ods ...

Kniha Pacifik 1, schůzka 2. listopadu 2023.


Obálka knihy Pravda o válce v Pacifiku 1931-1945 aneb Japonsko, USA, Čína Díl 1.
Ve čtvrtek dne 2. listopadu 2023, jsme s panem ředitelem Mgr. Šteflem uskutečnili schůzku, ve které jsem očekával opět, že se dozvím ty nejnovější poznatky o knize Pacifik 1. A skutečně jsem se nemýlil. Pan ředitel Mgr. Štefl poté při sdělování nových poznatků slíbil, že vše osobně, co jsme spolu probrali, pak shrne a pošle mi to v e-mailu, což skvěle i provedl a poslal. Zde tedy jeho e-mail:
Vážený pane Michálku,
dovolím si zrekapitulovat závěry naší poslední schůzky.
Především to nejdůležitější. Podařilo se vyřešit všechny problémy a kniha vyjde, jak jsme avizovali, v první dekádě prosince. Nyní řešíme organizací křtu. Jeho termín, i čas potvrdím, do pátku, ale bude určitě v Praze a v takovém čase, aby se ho mohli bez problémů zúčastnit i mimopražští.
K distribuci knihy Pacifik 1 ti, kteří si knihu objednali a zaplatili a zúčastní se křtu, bu ...

V posledním květnovém týdnu 1944 začaly jednotlivé k operaci FORAGER předurčené prvky Páté flotily (admirál Raymond. A. Spruance) amerického námořnictva opouštět Pearl Harbor. Samotné sestavování invazního loďstva krátce před vyplutím k Mariánám proběhlo na Marshalových ostrovech, v případě hlavního úderného operačního svazu rychlých letadlových lodí Task Force 58 - TF 58 (viceadmirál Marc A. Mitscher) pak na atolu Majuru. Z nově vybudovaného kotviště flotily svaz opírající svoji hlavní sílu o 15 letadlových nosičů také dne 6. června vyrazil. O dva dny později doplnil palivo, načež se k němu připojily bitevní lodě budoucí páté úkolové skupiny Task Group - TG 58.7, což mj. s ohledem na jejich protiletadlovou výzbroj znamenalo podstatné navýšení schopností protivzdušné obrany svazu. V podobě čtyř úkolových skupin tak začalo Mitscherovo uskupení pomalu nabírat kontury své pozdější bitevní podoby:

• TG 58.1 (kontradmirál Joseph J. Clark) - letadlo

...

James Sharman

Námořník James Sharman sloužil na různých britských lodích, až jej osud zavál na legendární HMS Victory pod vedením kapitána Hardyho. Údajně pomáhal nést smrtelně zraněného admirála Nelsona do podpalubí. Během bitvy u Trafalgaru byl dokonce sám zraněn a právě s památkou na slavného vojevůdce byl spjat celý jeho dlouhý život. Zde je jeho příběh.

James Sharman se narodil kolem roku 1785 v Yarmouthu a v roce 1799 se dostal do Královského námořnictva, když pracoval v hostinci Wrestlers' Inn. Nejprve sloužil na lodi HMS Weazle, která v březnu 1804 ztroskotala u Cabritta Point poblíž Gibraltaru. Poté se připojil k posádce HMS Victory pod velením slavného kapitána Thomase Hardyho a účastnil se bitvy u Trafalgaru (1805). Říká se, že pomohl snést umírajícího admirála Horatia Nelsona dolů do podpalubí, když jej smrtelně zasáhl francouzský ostrostřelec. Sám byl v této bitvě zraněn. Následně sloužil na dalších třech lodích (HMS Ocean, Mildred a P ...

Dobytím Guamu dne 10. srpna 1944 byl Američany učiněn poslední z několika kroků na cestě za ovládnutím souostroví Mariany a současně k ukončení první části operace FORAGER – „Sběrač“. Kampaň, zahájená nálety palubního letectva na zdejší pozemní letecké základny již 11. června, byla tak po dvou měsících bojů zakončena právě na nejjižnějším z ostrovů souostroví. Pomineme-li urputné pozemní boje vedoucí k obsazení Saipanu, Tinjanu a Guamu, nedílnou součástí této operace, tak jak později vstoupila do historie, byla námořní bitva známá jako Bitva ve Filipínském moři. Nebo-li „Velké střílení krocanů na Marianách“. Ať tak či onak, ve své podstatě se jednalo o další ze střetů japonských a amerických letadlových lodí, tentokrát s pořadovým, a v podstatě i konečným číslem pět. Z dosavadních bitev letadlových nosičů v tichomořském prostoru to však byla bitva zdaleka největší.


Po smrti admirála Jamamota ...

8-cm Feldkanone M.5/8

Počátkem 20. století vyhlásila rakousko-uherská vojenská správa sídlící ve Vídni soutěž o zavedení moderního polního děla. Jako jasný favorit se jevil škodovácký 75 mm polní kanón vz. 1904 s ocelovou hlavní a výbornými palebnými parametry. Zvítězila však konstrukce vídeňského Arsenalu, 8 cm polní kanón vz. 1905, později zmodernizovaný vz. 5/8 s bronzovou hlavní od firmy Böhler. Tak se začala psát poměrně dlouhá historie tohoto kanónu. S příchodem první světové války se však ukázalo, že parametry tohoto děla jsou nedostatečné v porovnání s kanóny protivníka. Od roku 1916 dochází k výrobě ocelových hlavní, které produkovala plzeňská Škodovka. Zbraň měla hydraulickou brzdu a pružinový vratník v kolébce. Hlaveň uzavíral vodorovný klínový závěr. Kanón byl schopen dostřelit 6,68 kg těžký granát do vzdálenosti 7 100 m. Výsledné dělo bylo stejně kvalitní jako německý Feldkanone M.75/96. Trpělo však neduhům s kva ...

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 129.




Vylodění na ostrově Leyte, skica mapy je majetkem Wikipedie.
https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Leyte

Již na Guadalcanalu, ale i při dalších invazních operacích odehrávajících v Tichomoří, sehrávala velmi významnou roli námořní pěchota. Tady při vylodění a pozemních bojích na ostrově Leyte tomu tak nebylo, ale ne zcela. I zde při vylodění a při pozemních bojích na Leyte, měla také své zástupce námořní pěchota a to v podobě 1 500 dělostřelců pod velením brigádního generála Thomase E. Bourka. To, že se na Leytské operaci podíleli také námořní pěšáci, mělo důvod ten, že ještě v průběhu bojů na Marianách, konkrétně při obsazování Saipanu, bylo V. výsadkovému sboru námořní pěchoty zapůjčeno totiž dělostřelectvo XXIV. armádního sboru. Jako kompenzaci pak pro plánovaný útok na ostrov Yap vrchní velitel oblasti Tichého oceánu admirál Nimitz přidělil XXIV. sboru čerstvě vytvořené samostatné dělostřele ...

Italská legie v Rusku

Sibiřské intervence během ruské občanské války se překvapivě účastnila též italská formace známá jako Legione Redenta (Vykoupená legie). Byla vytvořena z 2 500 válečných zajatců italského původu, kteří původně sloužili v rakousko-uherské armádě a byli zajati Rusy během bojů na Východní frontě. Legie bojovala proti bolševickým silám na Sibiři i v Mandžusku a byla nápomocná při ochraně Transsibiřské magistrály. Vzhledem k množství různých národů sloužících v rakousko-uherské armádě, našlo se zde rovněž nemalé množství etnických Italů, především z Trentina, Istrie a Dalmácie (Italští nacionalisté považovali tyto oblasti za součást Italia iredenta). Obyvatelé těchto oblastí byli ve Vídni považováni za tuláky, hádavé, nečinné a neschopné, a tak byli na začátku Velké války prvními kandidáty na to, aby se stali potravou pro ruská děla. Itálie se rozhodla tyto zajatce využít k vlastním účelům. Bylo rozhodnuto o vyslání tří důstojníků od karabin ...

Papežští zuávové

Zuávové byli původně členové speciální jednotky francouzské armády, vytvořené v roce 1830 v severní Africe z příslušníků berberského kmene Zuwawa (či Zouaoua), doplněných francouzskými, arabskými a dalšími dobrovolníky. Jednotka si brzy vysloužila velmi dobrou pověst a podobné oddíly, oblečené do uniforem podle orientální módy, pak vznikaly i v mnoha zahraničních armádách, mezi jinými též v Papežském státě. Papežští zuávové (italsky Zuavi Pontifici) byli jednotkou zahraničních dobrovolníků, založenou v Římě roku 1860 k obraně papežského státu proti italským vojskům, usilujícím o sjednocení Itálie. Šlo o mladé svobodné katolíky z nejrůznějších koutů světa. Největší podíl tvořili Holanďané a Francouzi, o poznání méně bylo Belgičanů a Italů. Další dobrovolníci přicházeli z Kanady, Irska, Pruska, ale i z Afriky či Polynésie. Rozkazy byly vydávané převážně ve francouzštině a jejich uniformy byly podobné původním francouzským - v orientálním s ...