PALBA.CZ

Bitva u řeky Udži

Roku 1180 došlo v Japonsku k velmi zvláštní bitvě. Na straně rebelů tehdy bojovali též váleční mniši, sekaly se letící šípy a odehrála se i první rituální sebevražda seppuku. Stala se ale též počátkem úpadku císařské moci (na stovky let), vzestupu moci samurajů a dala vzniknout i moderní japonské vlajce.
Bitva u řeky Udži je považována za první bitvu v Genpeiských válkách, které byly vyvrcholením desítky let trvajícího konfliktu mezi klany Taira a Minamoto. Ty v minulosti využily oslabení moci císařského dvora a postupně si vybudovaly vlastní ozbrojené družiny. Oba rody se pak snažily celou první polovinu 12. století získat přízeň císařského dvora nebo klanu Fudžiwara. V roce 1156 se po smrti císaře Go-Toby střetli jeho dva synové. Podporovaly je každý z rodů Minamoto a Taira. Rod Taira získal během bojů vedoucí postavení a převážná část rodu Minamoto byla vyvražděna. Hlava rodu Taira Kijomori Taira vládl jak ...

V nezáviděníhodné situaci se ocitly i americké eskortní letadlové lodě, jejichž složité taktické položení po opuštění dešťové přeháňky popsal jejich velitel: „Tehdy nepřítel rozdělil své síly, vyčleňujíce dva těžké křižníky, které nás odepluly zleva a zaujaly pozici na naší levé traverze rychle zkracující vzdálenost a pálící už ze vzdálenosti 10 000 yardů. (…) Na náš pravý bok nepřítel také takticky umístil skupinu křižníků a torpédoborců se stejným záměrem a ty rovněž zkrátily vzdálenost na 10 000 yardů. Bitevní lodě se držely v týlu ve vzdálenosti 15 000-10 000 yardů.“

Podle tohoto líčení byla Taffy 3 de facto obklíčená ze tří stran a jediný volný směr útěku vedl na jihozápad. Ve skutečnosti nebyla situace zpočátku takto dramatická, neboť Kurita ztratil spoustu času, takže jeho obrněnce citelně zaostaly a navíc došlo k rozpadu 3. divize bitevních lodí, když KONGÓ nyní operovala samostatně, kdežto H ...

Curtisova bullpup puška

Bullpup je označení pro provedení střelné zbraně, u které je závěr se zásobníkem umístěné až za spouští - závěrový mechanismus je tak umístěn uvnitř pažby. Tato úprava umožňuje při zachování původní délky hlavně zkrátit celkovou délku zbraně a zlepší se manévrovatelnost. Nevýhodou této konfigurace je, že vyhazovací okénko je blíže ke střelcově tváři a spaliny tak mohou jít střelci do očí. V případě katastrofického selhání zbraně je závěrový mechanismus mnohem blíže k hlavě střelce a může tak dojít k vážnějším poraněním. Stisknutí spouště je navíc přenášeno táhlem spouště na delší vzdálenost, což se projevuje tvrdší spouští s delším chodem. Méně intuitivní je rovněž nabíjení zbraně nebo výměna zásobníku.
Jako první bullpup puška je často považován tento kousek z 60. let 19. století. Patentovaná byla v srpnu 1866 britským vynálezcem Williamem Josephem Curtisem a je tak mnohem starší než všechny ostatní známé opakovací pušk ...

Bitva v úžině Surigao představovala nepochybný úspěch 7. loďstva, takže jeho potěšený velitel odeslal Oldendorfovi blahopřejný radiogram a jal se připravovat své rozptýlené síly na nové úkoly. Ne že by počítal s další bitvou, neboť po rozdrcení Nišimurova svazu byl přesvědčen, že jeho mužům nebezpečí nehrozí, jelikož japonské letadlové lodě jsou daleko na severu a úžinu San Bernardino hlídají Halseyho zánovní obrněnce. Pro všechny případy se však rozhodl provést po východu slunce vzdušný průzkum, v kterémžto ohledu ještě v noci zaúkoloval velitele svazu eskortních letadlových lodí kontradmirála Thomase Spragueho.

Během štábní porady konané kolem 4. hod. ranní se ozval kapitán R. Cruzen s připomínkou, že se až doposud velitele 3. loďstva nikdo přímo nezeptal zda 34. operační svaz opravdu střeží ústí průlivu San Bernardino, a Kinkaid pro jistotu souhlasil, aby mu byla poslána upřesňující depe ...

MOGAMI a ŠIGURE úvodní dějství pekla označovaného historiky jako bitva v úžině Surigao přečkaly, a jejich posádky se staly svědky a tak trochu i nedobrovolnými aktéry druhého dějství, kdy se na scénu přiřítil Šimův 2. úderný svaz. Jak víme toto uskupení bylo do operace „Šó-Gó“ zařazeno na poslední chvíli a Šimovi nadřízení v uplynulých dnech tolikrát změnili jeho dispozice, že si trpce postěžoval, že je s ním zacházeno jako s nechtěným dítětem.

Nicméně poslední rozkaz zněl spolupracovat s Nišimurovou formací při průlomu do Leytského zálivu. Proto v noci z 23. na 24. října s křižníky NAČI, AŠIGARA a ABUKUMA doprovázenými torpédoborci UŠIÓ, ŠIRANUI, AKEBONO a KASUMI opustil Coronskou zátoku a vydal se k Surigaovskému průlivu, kterým plánoval proniknout v 6. hod. 25. října. V uplynulých dnech se rozplynula naděje na posílení 2. úderného svazu 16. křižníkovou divizí viceadmirála Sakondžua, ale ...

Kinkaidem a Oldendorfem nastražená past sklapla za dunění lodních děl jako obří železa, ze kterých pro japonskou škodnou nebylo úniku, takže střet 7. loďstva se zbytkem Jižního svazu spíše než epickou námořní bitvu připomínal popravu. Americký plán vyšel na jedničku, takže ve chvíli kdy se dezorientovaný Nišimura přiblížil k ústí průlivu, zjistil že mu cestu do Leytského zálivu přehrazují bitevní lodě provádějící čítankový příklad manévru zvaného „položení příčky na T“, proti němuž ve stísněných prostorách Surigaovského průlivu v podstatě nebylo obrany. Ten v Japonci heroizované bitvě u Cušimy s úspěchem provedl viceadmirál Heiháčiró Tógó, a nyní jej za nesrovnatelně lepších podmínek přivedl k dokonalosti kontradmirál Oldendorf.


Kontradmirál George Wayler

Americké bitevní lodě vedené kontradmirálem G. Weylerem majestátně pluly východním kursem od Leyte k ostrovu Hibusun.V čele kolony b ...

V 18:30 Jižní svaz vplul na Mindanajské moře. Nišimura přešel na bojové uspořádání, což znamená, že se od jeho jádra oddělily MOGAMI a tři torpédoborce, takže u bitevních kolosů plujících 18uzlovou rychlostí zůstal pouze osamocený ŠIGURE. Rychle se stmívalo a při pohledu na sluneční kotouč mizící za horizontem si mnozí námořníci kladli znepokojivou otázku, zda se dožijí rána či tuto noc zahynou daleko od rodných ostrovů stejně jako nespočet jejich druhů, kteří za necelé tři válečné roky položili život za Nippon a božského mikada. Sevřené Mindanajské moře totiž nabízelo posádkám amerických torpédových člunů dobrou možnost nepozorovaně udeřit a dalo se předpokládat, že jejich mladí velitelé touto příležitostí nepohrdnou.


Hydroplán Aiči E16A používaný i na těžkém křižníku Mogami

Poté co Kuritovy manévry po bitvě na Sibuyanském moři narušily dohodnutý časový rozvrh, přišel plá ...

Svůj díl viny za nedorozunění ohledně 34. operačního svazu nese i viceadmirál Kinkaid, ale hlavní příčinu prekérní situace, ve které se Spojenci dopoledne 25. října ocitli, hledejme v neuvěřitelně komplikovaném způsobu spojení mezi veliteli 3. a 7. loďstva zavedenému na popud generála MacArthura, jenž výstižně shrnul B. Ireland: „Krátce řečeno, Halsey a Kinkaid se nemohli domlouvat přímo. Vzájemné depeše musely být zakódovány a směřovány na hlavní radiostanici loďstva na ostrově Manus. Odtud se opětovně vysílaly systémem, který byl znám jako schéma Fox. Každá loď si pořizovala kopie všech sad depeší, ale dekódovala jen ty označené svým volacím znakem. V období bojů kolem Filipín se radioprovoz obrovsky zvýšil a označení „urgent“ neslo tolik depeší, že tento ukazatel důležitosti prakticky ztratil smysl. Vzájemné informace mezi admirály se tedy opožďovaly v řádu hodin, docházely mimo pořadí, nebo dokonce nedošly vůbec. Oba velit ...

I během bitvy na Sibuyanském moři trápila velitele 3. loďstva odpověď na z jeho pohledu kruciální otázku, „kde k čertu jsou ty japonské letadlové lodě“? Jakmile si v průběhu předchozího dne učinil představu o složení nepřátelských svazů směřujících k Leyte a záměrech nepřítele, bylo nepředstavitelné, že by k Filipínám nesměřovaly i nosiče letadel představující alespoň na papíře stále hrozivou sílu. Jenomže třebaže se v uplynulých dnech na jeho pracovním stole nahromadila četná hlášení z ponorek a průzkumných letounů, žádné nehovořilo o letadlových lodích.

Jak je to možné? Před ústím průlivu Bungo sice až do 18. října hlídkovala skupina ponorek pod vedením fregatního kapitána T. Wogana, ale ta se toho dne vydala hledat lepší loviště, takže Američané vyplutí Mobilního svazu nezaznamenali. Navíc Ózawa v prvních dnech nasadil kurs, jenž jej držel v uctivé vzdálenosti od Mariánských ostrovů, aby jej nepřátelský vzdušný průzkum neodhalil předčasně, ale ...

Thorfinn Mocný (1009-1065)

Vikingský válečník Thorfinn Mocný byl nejmocnější jarl na Orknejských ostrovech v 11. století. Proslavil se vojenským tažením proti skotskému králi Karlu Hundasonovi a pomocí svému bratranci Macbethovi zmocnit se skotského trůnu. Ale asi ještě více tím, že díky jeho pouti do Říma se Orkneje a Shetlandy staly křesťanským územím. Nutno poznamenat, že zdrojem o jeho životě jsou téměř výhradně severské ságy, které však byly sepsány dlouho po událostech které zaznamenávají.

Thorfinn Sigurdsson (1009-1065) známý také jako Thorfinn Mocný (ve staré norštině Þorfinnr inn riki) byl nejmladší z pěti synů jarla Sigurda Hlodvirssona, ale jediný syn ze sňatku s neznámou dcerou krále Malcolma II. (Máel Coluim mac Cináeda). V pěti letech byl malý Thorfinn poslán na dvůr svého dědečka, skotského krále. Když se jarl Sigurd vydal do I ...