Bitva u Leyte (2)
Američtí žraloci útočí
Na přístupových trasách k centrálním Filipínám hlídkovali v hojných počtech američtí ponorkáři, pro něž představovala početná uskupení bitevních kolosů a křižníků lákavou kořist, a první kdo na vlastní kůži pocítil jejich drtivý žraločí stisk byly posádky Středního svazu. Viceadmirál Kurita vedl svěřené lodě kolem západního pobřeží jako nudle dlouhého ostrova Palawan, přičemž se držel jižně od oblasti zanesené do map pod všeříkajícím označením „Nebezpečné mělčiny“, což znamenalo nutnost proplout tzv. Palawanskou úžinou širokou v průměru 25 mil.Tato vodní trasa pochopitelně představovala ideální rejdiště pro ponorky, čehož si byl Kurita dobře vědom, takže jeho uskupení kvůli této hrozbě plulo přerušovaným kursem, ale zároveň udržovalo rychlost pouhých šestnáct uzlů. Důvodem byla úspora pohonných hmot, neboť 1. úderný svaz nedoprovázely tankery a jeho velitel byl odhodlán alespoň část svěřených lodí přivést z očekávaného pekla zpět na základnu ...