PALBA.CZ

Na přístupových trasách k centrálním Filipínám hlídkovali v hojných počtech američtí ponorkáři, pro něž představovala početná uskupení bitevních kolosů a křižníků lákavou kořist, a první kdo na vlastní kůži pocítil jejich drtivý žraločí stisk byly posádky Středního svazu. Viceadmirál Kurita vedl svěřené lodě kolem západního pobřeží jako nudle dlouhého ostrova Palawan, přičemž se držel jižně od oblasti zanesené do map pod všeříkajícím označením „Nebezpečné mělčiny“, což znamenalo nutnost proplout tzv. Palawanskou úžinou širokou v průměru 25 mil.

Tato vodní trasa pochopitelně představovala ideální rejdiště pro ponorky, čehož si byl Kurita dobře vědom, takže jeho uskupení kvůli této hrozbě plulo přerušovaným kursem, ale zároveň udržovalo rychlost pouhých šestnáct uzlů. Důvodem byla úspora pohonných hmot, neboť 1. úderný svaz nedoprovázely tankery a jeho velitel byl odhodlán alespoň část svěřených lodí přivést z očekávaného pekla zpět na základnu ...

Čechoslováci bránili Filipíny před Japonci

Firma Baťa již v roce 1934 expedovala obuv na Filipíny prostřednictvím společnosti Baťa Shoe Co.Ltd. Baťova prodejní společnost pro Dálný východ měla původně sídlo v Singapuru a postupně zřídila několik desítek prodejen v různých východočínských a dalších asijských velkoměstech, kde zaměstnávala jako obchodvedoucí nejen domorodce, ale také několik Čechoslováků. Dosud není zcela jasné, v jakém rozsahu firma Baťa na Filipínách působila, ale nejčastěji se zmiňují dva obchody a jedna výrobna. Do filipínské Manily bylo zpočátku vysláno nejméně 7 baťovských zaměstnanců, kteří zde pravděpodobně pobývali těsně před vypuknutím a někteří i v průběhu druhé světové války. Pracovníci firmy byly za války velmi aktivní v protijaponském odboji, ve kterém spatřovali možnost, jak oplatit okupaci své země nacistickým Německem. Už když nacisté okleštili v září 1938 Československo obsazením Sudet, Čechoslováci nabídli služby americké armádě ...

Ornitoptéra DuBois-Riout

Když lidé začali uvažovat o létajících strojích těžších než vzduch, bylo přirozené pokoušet se napodobovat ptáky. Logicky se tak lidé začali zaobírat konceptem ornitoptéry, tedy používání mávajících křídel k dosažení letu. Autorem nápadu z roku 1874 byl Alphonse Pénauda. V Čechách konal pokusy s ornitoptérou (česky křídelník) pardubický průkopník novinek Artur Kraus (1854-1930) koncem 19. století. Všechny pokusy o sestrojení funkční ornitoptéry však končily nezdarem. V roce 1900 tak většina průkopníků letectví zaměřila své úsilí na vrtule a pevná křídla; někteří však u ornitoptér setrvali. Jedním takovým "zarputilým" vynálezcem byl francouzský inženýr René Louis Riout, který na počátku 20. století přesunul své zaměření od automobilů k letectví.
René Louis Riout prováděl již v roce 1907 úspěšné testy svých modelů ornitoptér. V roce 1909 jeden z modelů letěl 50 metrů ve výšce 3 me ...

FORTE DEL MONTE FESTA
Hvězdné chvíle pevnosti jež se hvězd dotýká1.světová válka - Itálie
Jedenáct bitev na řece Soča - 11 jen málo úspěšných italských útoků
Dvanáctá bitva na řece Soča – zničující útok rakousko-uherských a německých vojsk u Caporetta

Následovalo prolomení italských linií a začal všeobecný ústup italských vojsk, který se postupem času měnil v chaotický úprk. Italské velení se snažilo zastavit postup nepřátelských vojáků, ale ti byli nezadržitelní a stále postupovali vpřed. Záchranou měly být pevnosti postavené na počátku 20. století. Bohužel pro Itálii a její ozbrojené síly se naděje vkládané do opevnění nenaplnily. Jednotlivé forty padaly do nepřátelských rukou jeden po druhém bez boje nebo jen po menších šarvátkách.
S jedinou výjimkou. A tou výjimkou byl:
FORT MONTE FESTA

Když se k pevnosti Monte Festa blížila ustupující italská armáda, měl být tento f ...

Když se 20. října 1944 na filipínském ostrově Leyte triumfálně „mokrou nohou“ vylodil generál Mac Arthur a tisíce příslušníků 6. armády, reakce protivníka na sebe nenechala čekat. Třebaže sebevědomí američtí vojenští činitelé ani rozvědka s vážnějším odporem floty Země vycházejícího slunce nepočítali, Císařský hlavní stan byl naopak připraven vyslal do „rozhodující bitvy“ hlavní síly Spojeného loďstva. Ztráta Filipín by totiž představovala nejenom bezprostřední hrozbu pro Formosu a souostroví Rjúkjú, ale hlavně by izolovala Nippon od jeho držav v Jihovýchodní Asii, které pro mateřskou zemi představovaly hlavního dodavatele ropy a dalších strategických surovin.

Tokio s další spojeneckou ofenzívou ještě před koncem r. 1944 najisto počítalo, ale o jejím cíli neměli zdejší stratégové jasno. Sice převládalo mínění, že nyní přijde na řadu některý z filipínskýc ...

V době kdy se u Komandorských ostrovů střetly japonské a americké námořní síly, již finišovaly přípravy na operaci „Landcrab“ což bylo kódové označení pro obsazení Attu. Tento nejzápadnější aleutský ostrov se měl stát prvním cílem spojenecké ofenzívy na tomto válčišti, čímž měla být posádka východněji situované Kisky izolovaná od spojení s mateřskou zemí. Attu je ostrov o rozloze 893 kilometrů čtverečních, přičemž mezi na západě ležícím Wranglerovým mysem a Čičagovovým mysem na jeho východní části se rozprostírá vzdálenost asi 56 km, zatímco jeho největší šířka dosahuje 24 km. Do pobřeží se zařezává několik hlubokých zálivů, ale pohyb do vnitrozemí ztěžují horské hřebeny. Jeho obranu před útokem z moře usnadňovaly zdejší topografické podmínky, neboť pláže vhodné k vylodění tvořily pouze 5 % pobřeží, a jinde ze dna výhrůžně čněla mnohdy nezmapovaná skaliska.

Ostrovní posádce od února 1943 velel pl ...

Merian Caldwell Cooper – jméno, které by měli znát především filmoví fandové - herec, filmový tvůrce, nositel Oscara a producent takového dobového trháku, jako byl v roce 1933 King Kong. Ale to nejsou důvody, pro které by se o něm mělo psát na Palbě.



Merian Caldwell Cooper se narodil 24. října 1893 v Jacksonville na Floridě do rodiny, ve které žila tradice jeho prapradědečka, plukovníka Johna Coopera z Války o nezávislost, který sloužil v jezdectvu Unie po boku amerického národního hrdiny, poláka Kazimierze Pulaskiho.

Kazimierz Pulaski byl důstojníkem kavalerie – polským husarem. V roce 1776 musel uprchnout z carského Ruska, protože se přidal k poraženému protiruskému povstání Barské konfederace polské šlechty. Byl v nepřítomnosti odsouzený k trestu smrti a byla na jeho hlavu vypsaná odměna. Dostal ...

Viceadmirál Hósógaja vyplul 22. března z Paramušira se silným uskupením složeným z těžkých křižníků MAJA a NAČI podporovaných lehkými křižníky ABUKUMA a TAMA a torpédoborci HACUŠIMO, WAKABA, IKAZUČI, USUGUMO a INAZUMA. Jejich úkolem bylo ochránit transportní lodě ASAKA MARU, SAKITO MARU a SANKÓ MARU s 550 vojáky a nákladem pro Attu. Ty však pluly samostatně delší trasou podél Kamčatky a měly se s Hósógajou setkat poblíž Komandorských ostrovů mimo dosah letadel na ostrově Adak.

Jenomže ne vše šlo podle plánu, jelikož SANKÓ MARU doprovázený torpédoborcem USUGUMO se kvůli špatnému počasí opozdil, takže se k Hósógajovi jižně od Komandorských ostrovů připojily pouze ASAKA MARU a SAKITO MARU. Japonci pluli v kýlovém tvaru, přičemž se na čele pohyboval vlajkový NAČI následovaný křižníky MAJA, TAMA a ABUKUMA, za nimiž dýmaly torpédoborce WAKABA, HACUŠIMO, IKAZUČI, oba transporty a torpédoborec INAZUMA. Křižníky a torpédoborce nesly 20 děl ráže 203 ...

Sup dělal společnost lidem v Buzău

V letech 1924 až 1942 žili u nádraží ve městě Buzău v rumunském Valašsku, jeden velice neobvyklý dravec - Sup hnědý (Aegypius monachus). Příběh hovoří o tom, že vyčerpaného supa jednou našel na dvoře jistý hostinský jménem Adam. Doslova mu prý spadl z nebe. Ujal se jej, krmil a oplátkou ukazoval ve své hospodě u nádraží. K lidem se choval přátelsky a tak jej pojmenovali Ilie (Eliáš). Původ jména se někdy připisuje pilotům, jelikož právě svatý Eliáš je zde patronem letectví. Každý den si Ilie vykračoval ulicemi Buzău jako hrdý hospodář - jeho chůze byla pomalá a kolébavá. Každodenní rituál spočíval v cestě středem ulice (na chodníku by o něj lidé zakopli) na trh, kde dostával maso nebo ryby od řezníků. Byl tak oblíben, že když v poledne kolem projížděl rychlík na trase Cernăuți - Bukurešť, číšníci z restauračního vozu mu s oblibou d ...

Chudák MacBeth, chtělo by se říct, když z historie vyplývá, že se stal neprávem terčem pomlouvačného spisku, napsaného jako ponížený dárek králi Jakubovi I. Napsanému ovšem geniálně a geniálním Wiliamem Shakespearem.

MacBeth Mac Findlatech byl zvolen a korunován Velekrálem skotským - Ard Righ na h-Alba v roce 1040 v městě Scone radou skotských předáků, drobných králů a regionálních vládců a biskupů. Crith Gablach, skotská „ústava“ těch let na přelomu tisíciletí jim dávala právo velekrále zvolit, ale zároveň je podřizovala odpovědnosti skotskému národu, kdyby zvolili špatně, ustanovením „Co činí krále vyšším, než lid?“

Sněm se sešel proto, aby zvolil nástupce neschopného krále Duncana, poraženého Orknejským jarlem Thorfinnem Sigurdssonem, podle všeho za pomoci Macbethova klanu z Moray. Duncan je, na rodíl od Shakespearovy hry dobovými kronikáři popisován jako krutý, bezohledný, krvežíznivý tyran, který měl s klanem Moray nevyřízené ...