PALBA.CZ

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 37.


Boje ve východní Indii, severozápadní Barmě (Myanmar), japonských a Spojeneckých armád, sborů, divizí a pluků v roce 1944. Skica je volně na několika webech.
Pokračujeme v prvních bojích o Shenamské sedlo tak jak jsou zachyceny ve válečných denících IV. sboru, když jsme si minule řekli, že obranu shenamského sedla převzala 80. Brigáda, zatímco 32. Brigáda byla přesunuta k Bishenpuru na pomoc 17. divizi při jejím ústupu.
Východní konec shenamského hřebenu držel ve stejné době, v pozicích poblíž Kréty a Scraggy (kódová jména) 9/12. prapor Frontier Force Regiment. 3/1. Gurkhský prapor bránil Gibraltar (kódová jména) zatímco 1. prapor Devons měl v držení hřeben Patiala, který ležel na sever od gurkhských pozic. A právě z Nippon Hillu měli Japonci dobrý výhled na většinu výše popsaných pozic a dobrým zaměřováním svých děl, pak způsobovali Britům vysoké ztráty. Brigádní generála Greaves, který tam velel 80. Brigádě, proto rozhodl provést hromadný útok na Nippon Hill, dne 11. dubna 1944.
Hromadný útok na Nippon Hill měly vést dvě čety praporu Devons, když blízkou podporu měly zajišťovat svými zavěšenými bombami Hurribombery a také většina dělostřelectva 20. divize. Japonci se celých 10 dní připravovali na tento hromadný útok Britů. Neustále zdokonalovali svou obranu a prováděli hlídkování po celém perimetru, když většina mužstva byla k boji připravena a chráněna v hlubokých okopech.



Ilustračně, Hurrican Hawker, Barma 1944. Foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zmenšeno.
Po začátku dělostřelecké přípravy, postupovali vojáci praporu Devons rychle vpřed, ale Japonci, kteří zahajovali svou palbu až v posledním okamžiku, přivítali útočníky těžkou a hustou palbou z kulometů a s mnoha granáty. Zesílené čety Devons při útoku ztratily 8 důstojníků a 80 mužů. Byly to těžké ztráty, ale odhodlaní Britové pokračovali v boji a nakonec se jim podařilo Japonce vytlačit z jejich pozic, které ihned obsadili. Jedna zesílená četa se pak zde zakopala, postavila zátarasy z ostnatých drátů a okamžitě byla přinesena zásoba munice, která byla potřeba pro očekávaný útok Japonců. Že to bylo velice moudré se ukázalo za krátkou dobu, protože již během této noci podnikly japonské jednotky 3 útoky, ale prapor Devons za podpory svého dělostřelectva každý útok Japonců odrazil. A jako již mnohokrát a na mnoha místech, tak i zde byly ztráty na japonské straně za několik dní tak vysoké, že přeživší vojáci pohřbení pod hromadami mrtvol, si krátili čas na smrt házením granátů…! Již den po skončení této bitvy (z 12. na 13. dubna) hrdí Devons předali dobyté pozice praporu Frontier Force Regiment a sami se přesunuli do obranných pozic na hřeben Patiala.
Vojáci Frontier Force Regiment pak bránili toto území na Nippon Hill ještě celý týden, během kterého podnikali Japonci zoufalé útoky, ve snaze prolomit obranu a dostat se k Imphalu. Jeden útok střídal druhý. Generál Jamamoto, velitel 33. divize, který se v té době držel vpředu s útočícími prapory, byl prý velice rozezlen tvrdou britskou obranou. I když v této době dubna, dorazily 33. divizi ještě nějaké posily, stažené sem z oblasti, kde v té době probíhala operace Thursday (II. činditská operace), dokázala jeho vojska postoupit jen velice nepatrně.
A i zde, stejně jako všude jinde, když začínalo Japoncům téci do bot (nedokázali prorazit), se vztah mezi nadřízenými a podřízenými složkami začal rapidně horšit, také zde tedy po neúspěšném tankovém útoku, obvinil generál Jamamoto příslušného velitele ze zbabělosti. Zhoršil se ale i jeho vztah k velitelům 213. pluku, jehož hlavní pěší jednotce postup také nevycházel. Zápisy pak říkají:
„Nakonec se Jamamotovi podařilo vytlačit prapor Frontier Force Regiment z předtím dobytých pozic a v zápětí zde vybudovat velmi silné obranné postavení. Generál Gracey velitel 20. Indické divize, pro kterého byla nyní silnice do Tamu velice důležitá, se proto rozhodl neriskovat další ztráty při znovudobývání ztracených pozic, a nechal zde Japonce až do konce července.“


Zde viz náčrt prostoru, kde se odehrávala většina popisovaných bitev, náčrt je volně na mnoha webech, zde byl pro Palbu zvětšen.
Ve stejné době, kdy zuřily těžké boje na Nippon Hillu, začaly předsunuté jednotky generála Jamamota sondovat hornatý terén u Sity, která leží jen několik kilometrů na sever od Nipon Hillu. Jednalo se o izolované místo, které spojuje s Temngnoupalem pouze cesta pro muly, a které bylo dne 14. dubna obsazeno 3/1 gurkhským praporem. A již po krátké době průzkumu podnikli Japonci útok za podpory 75mm děl, těžkých kulometů a minometů. Gurkové tam měli svou obranu připravenou pečlivě. Na obranu svých pozic spotřebovali mnoho metrů ostnatého drátu a mnoho nášlapných min. Byly to nášlapné miny, které ve tři hodiny ráno 15. dubna, svými výbuchy, ohlásily útok Japonců. Gurkhoví tento útok Japonců odrazily, ale Japonci po chvíli postupovaly, díky Bangalore torpedům, což tehdy byla kovová trubka plná výbušnin, která trhala ostnatý drát. Při tomto útoku jeden statečný velitel Gurkhů poznal co se děje a vyběhl ven, hodil na japonskou jednotku obsluhující Bangalore torpedo několik granátů a rychle vběhl zpět do úkrytu. Poté zaútočil stejným způsobem na další japonskou skupinu, která se chystala proniknout mezerou způsobenou předtím touto novou zbraní. I když při tom všem velice riskoval svůj život, nakonec odvrátil velice nebezpečný japonský útok. „Japonci při útoku u Sity ztratili 500 mužů, zatímco Gurkhové méně než 50.“ Další dění z historických zápisů zachytil historik David Rooneye, který ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 133, 134., popisuje takto, cituji:
I po skončení bojů u Sity a na Nippon Hillu pokračovaly Jamamotovy jednotky v útoku. Japonci měli za to, že by se dali indičtí a gurkhští vojáci, kteří byli známí jako patrioti, snadno obelstít. Zamýšleli vyslat do oblasti prapor Indické národní armády, který měl poblíž Palelu provést infiltraci. Při této akci se však srazili s malým gurkhským oddílem a rozutekli se všemi směry, přičemž zbraně, střelivo a zásoby zanechali na místě. Hodnotíme-li situaci v té době a v tomto regionu, musíme mít stále na paměti, že Japonci útočili na shenamské sedlo i za cenu nejvyšších ztrát proto, že tato oblast byla pro ně nejpřijatelnější cestou do Imphalu.
Na britské straně zase všichni věděli, že pokud Shenam a Palel padnou do Jamamotových rukou, pak bude celý Imphal ohrožen. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že zde stále zuřila nekonečná bitva, která od dubna do července téměř zničila relativně malé území. Monzun, jenž přišel v květnu, přidal ke zdejším hrůzám svůj díl. Vojáci srovnávali tyto boje s bitvou na Sommě.“
Ve stejné době bojů, bránil 1. prapor Devons své pozice na Krétě, Kypru a Scraggy, poblíž vesnice Tengnoupal, a byl proto nucen čelit další vlně Japonských útoků. V těchto bojích se udála příhoda, která byla samozřejmě zapsána i do historiografie. Při jedné z bitev se poddůstojník praporu Devons seržant Leech snažil zajmout zraněného japonského důstojníka, který ale neváhal a při vzniklém souboji se mu zakousl do ruky. „Pustil se, až když jej seržant zabil mečem.“
Bitva byla vlastně sérii nepřetržitých japonských útoků, které stály obě strany těžké ztráty, ale končily v té době japonským úspěchem. Britové byli vytlačeni z „Kypru“, a „Východní Kréty“, jak byly označena místa po zakódování. Japonská vojska tato území obsadila. Dne 23. dubna, po ostřelování, které trvalo dva dny, zaútočili Japonci i na „západní Krétu“ místo, které bránil 3/1. gurkhský prapor. Útočící Japonci měli i štěstí, neboť se jim tímto útokem podařilo obsadit čtyři dobře vybudované kryty. Jedna z bránících se gurkhských čet však vzápětí provedla perfektní protiútok. „Gurkhové běželi proti Japoncům se svými kukri dýkami, jejichž zakrváceným ostřím mávali nad hlavami, a Japonci s hrůzou v očích prchli.“
Útoky na „západní Krétu“ však nadále pokračovaly, stejně jako i tvrdé souboje muže proti muži, a to až do měsíce května.
Bylo 1. května 1944, když na tzv. Krétě vystřídali Gurkhy vojáci praporu Devons, kteří hned po vystřídání byli nuceni bránit své nové pozice proti dalšímu japonskému útoku. A poté dále pokračovaly denní a noční přepady až do 7. května, kdy Japonské oddíly podnikly hromadný útok. V průběhu tohoto hromadného a velice „krvavého boje byli Gurkhové a prapor Devons vytlačeni z Kréty, přičemž utrpěli ztráty přes 200 mužů. 80. Brigáda byla nucena se po ztrátě Kréty stáhnout zpět do Scraggy, kde obranu zajišťoval opět 3/1. gurkhský prapor.“
Prapor Devons, stejně jako mnoho dalších britských jednotek, zanedlouho zjistili, že japonské oddíly svou každou, nově dobytou pozici, okamžitě proměňují na malou pevnost, která se vzájemně kryje s nějakou další. Z japonských výpovědí z této doby plyne, že si veteráni nevzpomínali, že by v kopání jejich krytů bylo tehdy něco převratného. Vždy ale hovoří o schopnosti vybudovat dostatečně hluboké bunkry s těžkými kládami místo stropu, které velmi dlouho udivovali britské veterány. Ti zase naopak vzpomínali na fakt, že se velice těžce útočilo na takto opevněné bunkry. Britské vojáky prý tehdy zejména velice mátlo to, jak Japonci dokázali porazit tak mnoho stromů a pak je dopravit na místo, stejně jako fakt, že dokázali v tak krátkém čase přemístit mnoho tun zeminy, bez toho, že by si jich někdo z britských hlídek všiml.
Z historických zápisů, zachytil historik David Rooneye, ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 134, 135., další z vojensky těžkých situací, které jsou pro pamětníky zajímavé, když doslova píše, cituji:
„Jeden z veteránů praporu Devons vzpomíná na japonský útok, který britští vojáci očekávali v krytech, které neměli žádný strop. ´V bunkru bylo osm mužů, všichni to byli moji velmi dobří kamarádi, když najednou dostal kryt plný zásah. Sedm kamarádů zemřelo hned, jeden byl pohřben zaživa. Tomu, co to přežil, jsem dal vodu a naše nejoblíbenější jídlo – hovězí v konzervě´. Vypravěč, pan L. T. Collins z Plymouthu, byl tehdy raněn do hlavy a levou polovinu těla měl ochrnutou. Celou noc ležel bez hnutí v bunkru, pak byl převezen do polní ambulance a poté do Imphalu, odkud jej letadlo dopravilo do nemocnice.“