PALBA.CZ

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB, 1931-1945. Č 162.
Dle zápisu v lodním deníku americké ponorky Archerfish byly přesně 3 hodiny ráno 29. listopadu 1944, když skupina, kterou tvořila tehdejší největší letadlová loď světa - japonská loď Šinano, - a její ochránci 4 torpédoborce, provedla další ze svých změn kursu, tentokrát to bylo ve směru na jih. Kapitán americké ponorky Archerfish, fregatní kapitán Enright náhle při tom zjistil, že japonská skupina pluje přímo k němu. Doslova bleskurychle nařídil ostrý obrat doleva a zamířil tak skupině Japonců v ústrety. Současně se na ponorce rozezněly signální klaksony. Následovalo uzavření poklopu věže a zaplavení ponorných nádrží a ponorka Archerfish zmizela pod hladinou. Poslední údaj na radiolokátoru, to než se ponořila i anténa, oznamoval: vzdálenost nepřítele 10 500 metrů, rychle se k nám přibližuje.
Kapitán ponorky okamžitě rozkázal: „Vysunout periskop!“
Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str. 378., z amerických historických pramenů poté dodává, cituji:

„Z periskopového pouzdra vyklouzla nahoru dlouhá roura a dole v prostoru velitelského stanoviště fregatní kapitán odklopil rukojeti a přitiskl oko k okuláru. Pomalu otáčel periskopem ze strany na stranu a sledoval potemnělou hladinu. Nic nebylo v dohledu. ´Dolů periskop! ´ nařídil a obrátil se na výkonného důstojníka: ´Jaká je vzdálenost?´
´Vzdálenost 8 000, směr 295, kapitáne!´ Periskop šel znovu nahoru a Enright jemně otáčel rukojeti, až se ukazatel směrového indikátoru zastavil na čísle 295. Ozýval se jen hukot motorů, jinak nikdo ani nedýchal. Po několika sekundách, které ale všem 81 mužům připadaly jako věčnost, se od periskopu ozvalo: ´Vidím ji!´“

Momentálně vzniklá situace byla vypočítána tak, že při rychlosti ponorky 20 uzlů, musela japonská letadlová loď Šinano a doprovod překonat vzdálenost dělící jí od americké ponorky za 9 minut. Takže vzniklá situace byla krátká doba k zaujetí vhodného postavení. Kapitán Enright, dle zápisů nechal ještě několikrát vysunout periskop a několikrát tak ověřoval, zda se situace nemění, přitom vydával rozkazy k posledním manévrům. Ponorka Archerfish se při jízdě tak natočila doleva, to aby se cíl objevil před jejími předními torpédomety. V dalším okamžiku, jak znějí historické zápisy, se ozval zvuk, který připomínal něco jako průjezd expresního vlaku. To se totiž nad ponorkou Archerfish přehnal jeden z japonských torpédoborců. O jen malou chvíli později hlásila obsluha torpédometů ponorky, že je připravena k palbě. Pak se opět objevil periskop nad hladinou a kapitán Enright mírně přiškrceným hlasem napětím oznamoval konečné palebné parametry údajů ke střelbě. Poté vydal povel: „Palte!“
V krátkých osmi sekundových intervalech pak opustilo 6 torpéd, které měly nastavenou hloubku ponoru 5 metrů roury torpédometů ponorky Archerfish!
Dle zápisů následovalo takřka nekonečných 47 vteřin, které museli všichni přetrpět, než torpéda dorazí k cíli a než bude rozhodnuto, zda více než šest hodin trvající úsilí a vypětí skončí buď úspěchem, nebo neúspěchem a tím velkým zklamáním. Atmosféra byla v ponorce napjatá, kapitán Enright křečovitě svíral rukojeti periskopu a sledoval 1 400 metrů vzdálenou temnou hmotu podobnou hoře oceli.
Pak se ozvala první exploze a za osm sekund následovala další. Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str. 378., 379., z amerických historických pramenů následné drama popsal svým nenapodobitelným způsobem takto, cituji:

„Teď už nebylo možno otálet; torpédoborec, který před chvílí proplul nad Archerfishem, se určitě vzápětí vrátí a přiženou se ostatní. ´Dolů!´ Zavelel Enright, a ponorka se začala nořit do hlubin. V hukotu vody naplňující se ponorné nádrže a sykotu unikajícího vzduchu byl jasně slyšitelné čtyři další výbuchy. Všech šest torpéd zasáhlo cíl! Teď však přijde ta nejtěžší chvíle, kdy se lovec změní ve štvance a bude bojovat o život, neboť nikdo nepochyboval, že japonské torpédoborce učiní všechno, aby útočníka dostaly. Vzápětí se skutečně ozvaly první detonace hlubinných pum. K velké úlevě dvaaosmdesáti mužů (kapitán + 81 mužů posádky) na palubě ponořené ponorky jich Japonci svrhli jen čtrnáct, z nichž nejbližší explodovala ve vzdálenosti 200 metrů. S největší pravděpodobností je torpédování obrovité letadlové lodi tak šokovalo, že zanechali stíhání ponorky a soustředili všechno své úsilí k její záchraně.“

Jenomže pro tuto největší letadlovou loď doby, za kterou bylo Šinano uznáváno, již záchrany nebylo.
Totiž, jak říkají historické zápisy z pozdějších rekonstrukcí, co se vlastně stalo, - začala z poškozených palubních komor po výbuchu torpéd, - pronikat voda z neutěsněných dveří v přepážkách a také stovkami dalších neuzavřených průchodů i do ostatních komor.
Čerpadla, která by zastavila přívaly vody, prostě nebyla, našlo se tehdy jen pár ručních pump.
V zoufalství se Japonci pokusili vytvořit ze stovek přítomných mužů řetězy a ze zaplavených prostor prostě odebírat vodu všemi nádobami, které se našly a které byly po ruce. Byla to beznadějná snaha, šesti velkými otvory se vody hrnulo do podpalubí další obrovské množství. Zápisy říkají to, že většinu posádky tvořili muži bez zkušeností a bez dostatečného výcviku, což se velmi brzy projevilo! Bylo patrné, že vázla jak organizace všech záchranných prací, tak i disciplína. I když důstojníci marně vykřikovali rozkazy, námořníci zděšeně začali opouštět svá stanoviště a shromažďovali se na letové palubě v očekávání, kdy je zachrání okolo kroužící torpédoborce.
Již čtyři hodiny po zásahu torpédy přestaly generátory dodávat elektřinu a obrovská loď Šinano se změnila v bezmocný vrak. Náklon vraku na pravobok se stále zvyšoval a velitel kapitán Tošio Abe, poznal, že se neodvratný konec blíží.




Kapitán Šinana Toshio Abe. Wikipedia.

https://es.wikipedia.org/wiki/Toshio_Abe


Musel tedy vydat rozkaz, aby všichni opustili to, co měla být chloubou japonského námořnictva a nyní bylo vrakem. Nejprve byl z můstku vynesen pečlivě zabalený portrét císaře Hirohita a po laně přemístěn na palubu vybraného torpédoborce. Teprve poté začala Šinano opouštět posádky.
Bylo krátce před jedenáctou hodinou dopoledne dne 29. listopadu 1944, když se vrak lodi převrátil na pravobok, objevila se její rozlehlá letová paluba, která poté zmizela ve vlnách, a nad hladinou oceánu se objevilo dno se čtyřmi mohutnými šrouby na zádi.
Dle zápisů byla vidět velká spousta námořníků, kteří přešplhali z paluby na ocelové pláty, které kryly trup, a tam bezmocně vyčkávali, zda ještě odněkud nepřijde záchrana.
I zde se ukazovala nezkušenost, neboť je jasné, že jedinou naději měli ti, kdo se okamžitě vrhli do moře a snažili se odplavat co nejdále od vraku. Patrné bylo jediné, že torpédoborce se vůbec nesnažily přiblížit z obavy před vírem, který vznikne, až se Šinano potopí, a tak všichni ti co zůstanou na vraku, jsou odsouzeni k nevyhnutelné záhubě! Již po několika dalších minutách od popisovaného stavu, se kormidlo a šrouby začaly nořit pod hladinu, příď vraku se zvedala a to vše provázel strašně děsivý zvuk unikajícího vzduchu, lomozu a skřípění, jak popisovali ti, co přihlíželi.
A tak se zanedlouho nad největší letadlovou lodí na světě, se jménem Šinano, zavřely vody oceánu.
Vlastně tak její první a poslední plavba netrvala tehdy ani celých dvacet hodin! Český historik Miloš Hubáček, kniha – Boj o Filipíny – str. 380., z amerických a japonských historických pramenů končí story Šinana takto, cituji:

„Pro japonské vojenské námořnictvo bylo především tragédií, že v podstatě šlo o zbytečnou ztrátu. Šinano byla konstruována tak, aby se udržela na hladině i po zásahu dvaceti nebo více torpédy. Kdyby nevyplula předčasně a kdyby alespoň základní práce zajišťující její bezpečnost byly provedeny a posádka byla zkušenější, i po zasažení šesti torpédy by doplula do přístavu.
Ponorka Archerfish poté, co bez úhony přečkala útok hlubinnými pumami, odplula do bezpečí. V hlášení odeslaném viceadmirálu Lockwoodovi fregatní kapitán Enright oznamoval, že potopil doprovodnou letadlovou loď – sám vůbec netušil, jaký úlovek se mu vlastně podařil. Když vešlo ve známost, že Archerfish na své páté bojové plavbě poslala ke dnu Šinano, bylo Enrightovi Kongresem uděleno nejvyšší americké vyznamenání – medaile cti a vysoká vyznamenání obdržela i řada příslušníků jeho posádky.“





Captain Joseph F. Enright velitel ponorky (SS – 311) Archefishe. Wikipedie.


https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_F._Enright


Zde pak opravuji Miloše Hubáčka dle Wikipedie:

Enright – https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_F._Enright

Wikipedie - The action earned Enright his Navy Cross.[7][9] - Za tuto akci získal Enright Námořní kříž[7][9].