PALBA.CZ

Genetická historie Avarů

"Kdykoli Avaři vojensky útočili na některý národ, stáli s celým svým vojskem před táborem, Slované pak bojovali. Jestliže nabývali vrchu a vítězili, tu Avaři vyrazili, aby se zmocnili kořisti; jestliže však byli Slované přemáháni, opřeli se o pomoc Avarů a tak nabrali nových sil. (...) Avaři přicházeli každoročně ke Slovanům přezimovat, brali si do lože manželky Slovanů i jejich dcery. Vedle jiných projevů útlaku platili Slované Avarům daně. Nakonec však synové Avarů, které zplodili s manželkami a dcerami Slovanů, nechtěli již snášet křivdy a útisk, a odmítajíce nadvládu Avarů, začali se bouřit." - Fredegarova kronika o Avarech a Slovanech

Avaři byli obávaní nájezdníci z doby raného středověku. Ovládali významnou část Evropy včetně území dnešního Česka – a na troskách jejich chanátu vyrostla Velkomoravská říše. Přesto se o jejich kultuře ví pramálo. Nový výzkum vedený českou vědkyní Zuzanou Hofmanovou z Masarykovy univerzity nově popisuje Avary z pohledu genetiky. Na svých pohřebištích totiž zanechali jedno z nejbohatších archeologických dědictví včetně asi stovky tisíc dosud archeologicky odkrytých hrobů. Právě tato pohřebiště tým Zuzany Hofmanové pro svůj výzkum využil. Multidisciplinární výzkumný tým genetiků, archeologů, antropologů a historiků vedený Hofmanovou analyzoval celé komunity této dávné populace, konkrétně vzorky všech dostupných lidských kosterních pozůstatků ze čtyř kompletně archeologicky prozkoumaných avarských pohřebišť v oblasti dnešního Maďarska. Díky DNA ze 424 jedinců se vědcům podařilo zrekonstruovat vůbec nejhlubší geneticky doložený rodokmen, který překlenoval devět generací a asi 250 let. "Zjistili jsme, že z výše uvedeného počtu jedinců mělo asi tři sta z nich nějakého svého blízkého příbuzného pohřbeného na stejném pohřebišti. Tato překvapivě vysoká míra příbuznosti nám umožnila rekonstrukci rozsáhlých rodokmenů a ten devítigenerační nám doslova vyrazil dech," přibližuje Hofmanová unikátní objev, který vyšel v jednom z nejprestižnějších časopisů světa, odborném žurnálu Nature.
Rodokmeny odhalily, že avarské komunity přísně dodržovaly takzvaný patrilineární systém, to znamená, že generace byly spojené po otcovské linii. Podle nových genetických dat ale ženy hrály klíčovou roli v sociální soudržnosti avarské společnosti a propojovaly jednotlivé skupiny a klany sňatky, po kterých opouštěly svou původní rodnou komunitu. "Zajímavé také je, že bylo časté mít za života více reprodukčních partnerů. Více na sobě nezávislých příkladů také ukazuje, že tyto komunity praktikovaly takzvané levirátní svazky. Jejich podstata spočívá v tom, že mužští příbuzní – sourozenci nebo otec a syn – mají potomka se stejnou, jim biologicky nepříbuznou ženou." Jde o historicky a etnologicky doloženou zvyklost asijských nomádských společností, která má důležitou úlohu pro nástupnictví v komunitě, ochranu dětí a udržení politických svazků mezi skupinami. "V těchto komunitách se zcela vyhýbali sňatkům i vzdáleně příbuzných, což naznačuje, že si avarská společnost udržovala podrobnou paměť o svých předcích a věděla, kdo jsou čí biologičtí příbuzní po celé generace," dodává Guido Alberto Gnecchi-Ruscone, první autor studie a člen výzkumné skupiny Zuzany Hofmanové. Nová data umožnila ještě hlubší vhled do avarské společnosti, která zmizela z historických a archeologických dokladů před více než tisíci lety. Na jedné z největších zkoumaných lokalit byla odhalena náhlá změna v druhé polovině 7. století. Jedna otcovská linie byla nahrazena jinou a zároveň došlo ke změně stravovacích návyků a pohřbívání. Tato výměna komunity byla podle vědkyně z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Institutu Maxe Plancka v Německu pravděpodobně spojená s rozsáhlejšími politickými změnami v regionu a byla by geneticky neviditelná, pokud by studie nebyla takto detailní. To ukazuje, že stejný genetický původ může maskovat nahrazování celých komunit, což má důsledky pro budoucí archeologické a genetické výzkumy. "Zajímavé je, že ta původní a nová otcovská linie byly stále geneticky spojené, a to skrze potomky s jednou a téže ženou. Tyto analýzy totiž poodhalují i individuální příběhy a vztahy jedinců mezi sebou – otce pohřbené obklopené jejich syny a jejich partnerkami a dcery, které z komunit mizí kolem osmnácti let," uzavírá Zuzana Hofmanová.

Zuzana Hofmanová se věnuje genetickému výzkumu Avarů již delší dobu. Před dvěma lety se jí podařilo odhalit, odkud tito "záhadní cizinci" do Evropy vlastně přišli. Ukázalo se, že pocházejí z oblasti dnešního Mongolska, odkud se pak přesunuli na Kavkaz. Za několik let urazili více než 5 000 kilometrů. Po dalších deseti letech se usadili v Karpatské kotlině. Jejich říše zasahovala kromě Maďarska také na území dnešního Rumunska, Slovenska, Rakouska, Chorvatska a Srbska. V historii lidstva jde podle autorů výzkumu o jednu z nejrychlejších doložených migrací na takovou vzdálenost. Prokázala se také genetická souvislost s mongolskou říší Žou-žan (Rouran), rozvrácenou v polovině 6. století turkickými kmeny. Říše vznikla na začátku 5. století a rozkládala se přibližně v oblasti dnešního Mongolska a Mandžuska. Žuganové byli spojenci Heftalitů a byli tak v trvalém konfliktu s dynastií Wej v severní Číně. V roce 552 je ale porazily turkické kmeny (které žily do té doby v žužanské říši) a vytvořily místo jejich říše tzv. Turkický kaganát. Právě Avaři tak byli pozůstatkem z rozvrácené říše Žužanů. Nutno však poznamenat, že původně mongolské etnikum se cestou mísili s turkickými (Oghurové), indoevropskými a možná i tunguzskými a uralskými kmeny. Avaři, kteří přišli do Evropy, se během svého pobytu mísili také se Slovany a Germány (především Langobardy). V době od poloviny 6. do počátku 9. století hráli značnou roli v politickém uspořádání Balkánu, když se natrvalo usídlili v Karpatské kotlině (Panonské pánvi) a ustanovili zde svou říši Avarský kaganát. V 9. století říše zanikla v důsledku války s Karlem Velikým. Zbylí evropští Avaři zřejmě splývali se slovanským obyvatelstvem, které zde vytvořilo nitranské a blatenské knížectví. V 9. století do této oblasti vtrhli Maďaři mluvící uralským jazykem, kteří se zde prý setkali se zbytky Avarů. Poté, co Frankové na přelomu 8. a 9. stol ovládli západní část avarské říše, bulharští Onogurové (odtud mimochodem název Hungarus) ovládli její jihovýchodní část a začlenili Avary do svého vojska. Je zdokumentováno, že v roce 811 se Avaři účastnili útoku Bulharů na Byzanc. Archeologické nálezy dokazují významnou avarskou přítomnost v dané oblasti ještě v 10. století, tedy v době, kdy toto území již ovládali Maďaři. Definitivní zánik Avarů patrně proběhl jejich asimilací s Maďary.

Zdroj:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ve ... eny-348571
https://www.szekesfehervar.hu/a-kagan-l ... -keptarban
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ava%C5%99i
https://cs.wikipedia.org/wiki/Oghuzov%C3%A9