Diskuse o válce v Pacifiku

[Skeptik]

To že to má podle příručky omezené neznamená, že nezvládne víc ... viz ten můj výčet jednotlivých verzí. A nezáleží jen na pevnosti konstrukce, ta většinou vydržela, záleží na ovladatelnosti. A to zase na volbě profilu křídla, ale třeba i konstrukcí řídících ploch.
Je to mnohem složitější "disciplína" než pouhé porovnání hodnot z manuálu.
Ale jinak ano, sovětské stíhačky, stejně jako třeba i to Zero, byly stavěny méně do rychlosti a více do obratnosti. Takže hodnoty max. povolené rychlosti budou u "západních" konstrukcí vyšší.
Mimochodem, nikdo těmito rychlostmi v boji nelétal.

Pozn. Hodnotu pro Zero max. 650 km/h TAS (bez udání výšky) jsem našel v jedné monografii na Internetu. Netuším zda je správně.

[Wasp]

Rychlost v manuálech není jenom tak, je přesně určená z nějakých důvodů byť postel na 100 km zvládne třeba 150 kg, ale třeba také ne. A správně píšeš že to není jenom pevnostní limit, ale, pokud má pilot v manuálu - nepřekračuj při střemhlavém letu 650 km/h, je to z dobrého důvodu a pro jeho dobro je lepší to moc nepokoušet překonat.
U Zera těch 650 km/h ( IAS) může platit, ovšem jeho konstrukce se zesilovala, mám tucha že poslední verze mohli k 700 km/h manuálově. A matně si vzpomínám že dělali něco s křidélky. Třeba ale kecám.
Třeba Raiden byl jiná liga. V článku co jsem teď narychlo prošel porážel Hellcata.

I-16 se svým silným profilem křídla a ryze dogfight charakteristiky pro pomalé rychlosti asi neoplýval ovladatelností ve vyších rychlostech a ani schopností nějak rychlostně ve střemhlavém letu překonávat Zero. Tipnu si že ho Zero překonávalo, byť možná ne o moc. A nemám k tomto mému tvrzení podklady. A hledat je nebudu, zase tak mě to nezajimá.

[Zemakt]

Mimochodem, nikdo těmito rychlostmi v boji nelétal

Ale, ty neznáš Pierra či co?

[Wasp]

A co ti němci, tam je tolik jmen co pikovali dolů rychlostmi 750+ km/h. Někde mám něco k Bf 109 tam je snad 808 km/h.

[Lord]

Oživil jsem i jiná témata, ať se to nemastí všechno do kupy ...

U Zera těch 650 km/h (IAS) může platit, ovšem jeho konstrukce se zesilovala, mám tucha že poslední verze mohli k 700 km/h manuálově. A matně si vzpomínám že dělali něco s křidélky. Třeba ale kecám.
Třeba Raiden byl jiná liga. V článku co jsem teď narychlo prošel porážel Hellcata.

Ano, u verze A6M5 došlo k zesílení potahu křídla a došlo také ke zvětšení plochy křidélek, tím mohlo Zero dosahovat vyšší střemhlavé rychlosti, což byla jistě reakce na nepřátelská letadla.
Už jsem psal zde http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=339175#p339175

Slabiny letadla A6M2

Letové ovládání letounu Zero kombinuje důmyslné technické řešení s přinejmenším jedním nešikovným prvkem: Křidélka byla velká a výkonná, což výrazně přispělo k manévrovatelnosti stíhačky při nízkých rychlostech a efektnímu náklonu, ale při vysokých rychlostech se velmi špatně vychylovala. Američtí piloti se brzy naučili střemhlavě letět - křidélka Zeru ztuhla, či prudce zatáčet - zejména doprava, když měli Zero za ocasem, protože značný točivý moment vyvolaný vrtulí dělal Zeru tento manévr obtížný.

Testy a srovnání s FW 190 A-3, Bf 109, Spitfire V, P-40B/C,E, F4F-3, F4F-4, A6M2, Ki.43-1c
Testy ukořistěného Zera ukázaly, že A6M2 nebylo ve střemhlavém letu nijak působivé. Dokázalo se střemhlav vrhnout zhruba stejně rychle jako F4F Wildcat, ale jeho střemhlavý let byl mnohem pomalejší než u ostatních letounů.
Ačkoli technické problémy zabránily tomu, aby byl P-40 Warhawk testován proti Zeru, piloti v prvních bojích rychle zjistili, že P-40 se dokáže střemhlav vrhnout mnohem rychleji než Zero.
Zdroj: pearlharboraviationmuseum.org
----------

O Raidenovi je možné pokecat zde, do vlákna jsem dál nějaké info ...

A co ti němci, tam je tolik jmen co pikovali dolů rychlostmi 750+ km/h. Někde mám něco k Bf 109 tam je snad 808 km/h.

Verze Bf109G podle manuálu 750 km/h. Pravděpodobně snesla i 800 , ale spíše až Bf 109K-4.
http://www.wwiiaircraftperformance.org/ ... e109g.html

[Zemakt]

Co to je střemhlav vrhnout? Není to spíš akcelerace ve střemhlavěm letu?

[Skeptik]

Ale, ty neznáš Pierra či co?

Znám. Ale to je beletrie

A co ti němci, tam je tolik jmen co pikovali dolů rychlostmi 750+ km/h. Někde mám něco k Bf 109 tam je snad 808 km/h.

Ale jó. Já nepíšu, že by to ta letadla nevydržela, ale to, že se to v boji prakticky nepoužívalo.
Vzdušný boj (zvláště ve středních a nižších výškách) jen málokdy probihal při rychlosti vyšší než 500 km/h (IAS), ke konci války 550 km/h, a to prostě proto, že při vyšších rychlostech byla ta letadla jen těžko ovladatelná.
Výjimku tvoří první útok z převýšení na nic netušícího protivníka nebo na bombardér. Případně únik z boje ... ale tam je zase jiný problém. Pokud k takovému úniku došlo z nižší výšky dejme tomu 3.000 m a méně, pak muselo u země dojít k prudkému vybírání, což ale znamená prosednutí s velkou ztrátou energie. A samozřejmě nutnost následného stoupání. Pokud protivník takto unikající letadlo sledoval po méně energeticky náročné trajektorii, tak se mu sice nejprve vzdálilo, ale on jej následně dostihl a byl ve vyšší výšce (zásoba energie pro atak) a nebo dokonce při stoupání (tj. na významně nižší rychlosti než měl sám).
Jakmile ale došlo ke vzdušnému boji, rychlosti významně poklesly.

Příkladem budiž to Zero dle skvělého postu od Lorda.
Problémy s ovladatelností začínaly při rychlosti 300 km/h. Při rychlosti 370 km/h byl problém zalétnout výkrut a při rychlosti nad 480 km/h pak zalétnout jakýkoli obrat na křidélkách.

[Tempik]

Když tu rádoby vtipně zmiňujete Pierra a bavíte se zároveň o tom, jak rychle se létalo, tak Tempest pilotovaný Ronaldem Beamontem vystřelil a sestřelil letadlo při rychlosti přes 800 km/h. Tedy tuto zkušenost se nedočteme jen v beletrii, ale i v bojových hlášeních potvrzené fotokulometem.

[Skeptik]

Každé pravidlo má svoji výjimku.

Mimochodem, bylo to ve vzdušném boji, a nebo při přepadu z velké výšky ?

[Tempik]

Bylo to celkem pravidelně ve chvílích, kdy se němečtí stíhači, zvyklí na odpoutání z boje se Spitfiry, snažili vyvázat ze souboje střemhlavým letem.

[Lord]

Co to je střemhlav vrhnout? Není to spíš akcelerace ve střemhlavém letu?

Je to možný, v tom zdroji to je uvedeno takto, ale dál rozebírají podrobnosti, že Zero potřebovalo "více času" ? na akceleraci směrem dolů, protože když by to pilot udělal rychle, tak se mohl vypnout motor, utrhnout křídla, při rychlém střemhlavém letu se řízení Zero stalo extrémně těžkým a docházelo k silnému lomcování ocasu
Oproti tomu se P-40 mohl střemhlav vhrnout rychleji, tedy akceleroval rychleji ... moje poznámka, měl robustnější konstrukci. Lepší se podívat na originál, ale technická angličtina, případně obraty a celý kontext

Zero bylo odlehčené možná až moc, časem další verze konstruktéři zesilovali a dělali úpravy draku, atd. Němci měli Bf určitě pevnější, ale taky nabývalo časem na hmotnosti.

[Skeptik]

... Zero potřebovalo "více času" ? na akceleraci směrem dolů, protože když by to pilot udělal rychle, tak se mohl vypnout motor, utrhnout křídla, při rychlém střemhlavém letu se řízení Zero stalo extrémně těžkým a docházelo k silnému lomcování ocasu

"Vypnout motor" bude znamenat "zhasnout motor" ... což se některým leteckým motorům s karburátorem stávalo.
"Utrhnout křídla" souvisí s ne úplně naddimenzovanými závěsy křídel a taky poměrně tenkým potahem (zesíleno u verze A6M-5).
"Řízení se stávalo těžkým" už bylo zmiňováno, že vzhledem k velikosti křidélek (kvůli jejich účinnosti při nižších rychlostech) a konstrukcí jejich závěsů se ovladatelnost Zera při rychlostech >300 km/h začínala zhoršovat a při rychlosti > 480 km/h bylo již těžko ovladatelné.
"Lomcovaní ocasu" je flutter, který vznikal díky ne zcela pevné konstrukci zadní části trupu.

Jinak P-40 měl logicky ve střemhlavém letu jak vyšší rychlost (díky robustní konstrukci) tak i lepší akceleraci (díky hmotnosti a řadovému motoru s menší čelní plochou).
Díky stejným věcem byl pak těžký a podmotorovaný P-40C horší v obratnosti, stoupání a akceleraci.

[Hans S.]

Ale jó. Já nepíšu, že by to ta letadla nevydržela, ale to, že se to v boji prakticky nepoužívalo.

Skeptiku, let i boj v rychlosti nad 500 km/h byl za druhé světové války naprosto běžný. Piloti se v té rychlosti sice nesnažili provádět ostrou utaženou zatáčku za ocasem toho druhého, protože by je vyplo přetížení, ale de facto při jakémkoliv útoku střemhlav šla rychlost vysoko nad tuto hodnotu. Jen pro představu, jak rychle akcelerují střemhlav druhoválečné stíhačky (toto konkrétní měření proběhlo 10.09.1942, hodnoty jsou přepočtené na TAS, měřené samozřejmě v IAS):

10 000 m: 500 km/h
9 000 m: 700 km/h
8 000 m: 830 km/h
7 000 m: 890 km/h
6 000 m: 910 km/h

A to se bavíme o testu ve vysoké výšce, kde byl výkon motoru daného letadla vskutku mizerný a ta akcelerace šla spíše za aerodynamikou. Při klesání ze 3 000 do nuly se stejný stroj mohl o výkon motoru opřít mnohem více.

Vzdušný boj (zvláště ve středních a nižších výškách) jen málokdy probihal při rychlosti vyšší než 500 km/h (IAS), ke konci války 550 km/h, a to prostě proto, že při vyšších rychlostech byla ta letadla jen těžko ovladatelná.

Nebyla. Například při měření výše bylo letadlo vytrimováno tak, aby síla na výškovce v 10 000 m byla mírně kladná (okolo 5 kg). Maximální síla při stejném vyvážení okolo 6 km činila 25 kg (což pořád není nic hrozného a bavíme se o rychlosti 500 vs. 910 km/h TAS). Dochovaly se celkem dobré grafy. Na jedné straně jsou to síly v řízení, na druhé straně odolnost konstrukce, na třetí straně odolnost pilota. Samozřejmě zdaleka ne všechna letadla byla na vyokých rychlostech ovladatelná tak dobře, jako toto. jenže právě tohle byl jeden ze zcela klíčových parametrů pro plnění taktických poznatků učiněných za druhé světové války.

Výjimku tvoří první útok z převýšení na nic netušícího protivníka nebo na bombardér. Případně únik z boje ... ale tam je zase jiný problém.

Nemyslím, že by se útok z převýšení měl označovat za nějakou výjimku. Američané de facto s tímhle zničili Japonce. Taktické instrukce u Luftwaffe až zhruba do konce roku 1943 jednoznačně uváděly, že útok má být zahájen pouze v situaci jednoznačné rychlostní/výškové převahy.

Pokud k takovému úniku došlo z nižší výšky dejme tomu 3.000 m a méně, pak muselo u země dojít k prudkému vybírání, což ale znamená prosednutí s velkou ztrátou energie.

Střemhlavý let není jen ten s nosem namířeným kolmo k zemi. Při vysoké rychlosti se letadlo prosedá zcela nevýznamně. Prosednutí je typické při nizkých rychlostech a vysokých úhlech náběhu. Při vybírání střemhlavého letu ne, ostatně to probíhá taktéž při nízkých úhlech náběhu - dostatek vztlaku dodává rychlost a nemusí to být naháněno úhlem. Vybírání střemhlavého letu ani nemůže způsobovat velkou ztrátu energie. Tu způsobuje střemhlavý let samotný, protože potenciální energie stroje ubývá rychleji, než roste ta kinetická - a čím rychlejší ten střemhlavý let je, tím je tato disproporce větší.

A samozřejmě nutnost následného stoupání. Pokud protivník takto unikající letadlo sledoval po méně energeticky náročné trajektorii, tak se mu sice nejprve vzdálilo, ale on jej následně dostihl a byl ve vyšší výšce (zásoba energie pro atak) a nebo dokonce při stoupání (tj. na významně nižší rychlosti než měl sám).
Jakmile ale došlo ke vzdušnému boji, rychlosti významně poklesly.

Únik střemhlav se prováděl proto, aby obránce (utíkající) utekl útočníkovi. Zpravidla to znamenalo, že obránce na nějakou dobu vyklidil prostor, než někde opodál mohl znovu nabrat výšku. Útočník jej buď mohl následovat, nebo zůstat ve výšce (a místě) svého zájmu a třeba tam chránit bombardéry. Sledovat letadlo letící vysokou rychlostní v nízké výšce nebylo nikterak snadné. Výhled směrem dopředu a dolů byl u většiny strojů velice omezený a letadlo je proti zčlenité zemi (i vodní hladině) zvláště v nízké výšce obtížně viditelné, takže útočník musel letět ne přímo za cílem, ale buď paralelně bokem, nebo za ním dělat jakéhosi hada - výhledové zatáčky. Sledování vyššího cíle bylo mnohem jednodušší, ale tam to zase komplikoval nedostatek energie útočníka. V obecné rovině únik střemhlav byl naprosto běžnou a úspěšnou taktikou používanou jak Američany, tak Luftwaffe. Osobně považuji až výšku cca 1 km za nedostatečnou pro únik střemhlav. 3 km jsou stále dost, viz. údaje výše.

[Wasp]

Lord a Skeptik,
že by Zero mělo problémy při rychlostech 300km/h ? To se mi nějak nezdá. Ale dívat se na to dnes nebudu, já přeci řeším F-15, ne nějaké pomalé vrtuláky. Stačí že už se dívám na Hajaté a Raidena

[Zemakt]

Když tu rádoby vtipně zmiňujete Pierra a bavíte se zároveň o tom, jak rychle se létalo, tak Tempest pilotovaný Ronaldem Beamontem vystřelil a sestřelil letadlo při rychlosti přes 800 km/h. Tedy tuto zkušenost se nedočteme jen v beletrii, ale i v bojových hlášeních potvrzené fotokulometem.

Tak pozor, Pierra jsem uvedl bez ironie. Přičemž smajlík znamenal, že i ti, co čtou memoáry jak na běžícím páse, by ho měli brát vážně . Beletrie nebeletrie. Neboť, každé paměti jsou de facto beletrií. S výjimkou opisu deníku tedy. Ale to zas nejsou paměti.

[Lord]

Lord a Skeptik,
že by Zero mělo problémy při rychlostech 300km/h ? To se mi nějak nezdá. Ale dívat se na to dnes nebudu ...

Ano, od té střemhlavé rychlosti začínaly verzi A6M2 problémy, sice se ještě nerozpadlo, nebo blízko u země, kdy zatuhla křidélka, chcípnul motor a pilot už by to nevybral

Zero bylo obratné, lehké, amíci měli jen výhodu toho střemhlavého letu, kdy z převýšení mohli zaútočit, ale ještě by museli Zero chytit, a to nebylo jednoduché.
Zdroj máš tady, nic nemusíš hledat https://www.pearlharboraviationmuseum.o ... -the-zero/
Tedy lepší je určitě porovnávat info z více zdrojů, pokud můžeš!

Hned v úvodu se píše Zero nebylo příliš dobré ve střemhlavém letu a mělo značně omezené manévrovací schopnosti při rychlostech nad 180 mph, tj. po přepočtu 290 km/h.
V článku si taky najdi níže odstavec "Climbing and Diving".
Ještě jsem myslel, jestli tomu nevadilo, že zhasl motor, jak Skeptik napsal, že se to stávalo motorům s karburátorem, to asi až při vyšší rychlosti.

Jakmile se překročí maximální možný tah motoru, tak v tu chvíli nadále zrychluje letadlo gravitací. Zrychlení při vysokých rychlostech je pak způsobeno terminální rychlostí, která je v podstatě dána profilem odporu letadla a maximální bezpečnou rychlostí samotného letadla. Letadla s větším odporem budou mít samozřejmě nižší maximální rychlost střemhlavého letu, protože narážejí na větší odpor. I některým elegantnějším letadlům můžou při překročení extrémní rychlosti odpadnout křídla.

Hele šlo o ranou verzi Zera, tenkrát těžko mohli konstruktéři něco počítačově modelovat. Dost věcí měli založených na empirii, možná neměli ani větrný tunel, chtěli letadlo lehký a zřejmě poddimenzovali nějaké části.



Dávám sem pro zajímavost fotky konstrukce verze A6M2 Zero.

Podívejte se na zajímavou počítačovou simulaci. Porovnává Zero A6M5, které už bylo vyšperkované pro střemhlavý let - proti P-47D-25, které bylo nejtěžší jednomístnou jednomotorovou stíhačkou s pístovým motorem.

Ale lepší jsou skutečný zážitky a paměti

[zzz]

A6M bylo dle mého názoru solidní. Velký dolet, perfektní zatáčka (ale slabá křidélka již při středních rychlostech), vysoká spolehlivost, slušná výzbroj, z pohledu výkonů hodně dobrá stoupavost a cca do konce roku 1942 jen lehce podprůměrná maximální rychlost. Japonci dokázali v rámci omezených možností dostat z konstrukce maximum. Ano, s pancéřováním to bylo slabší. Jenže zcela bez pancéřování či samosvorů byly i starší Bf 109 E, nebo snad i první Spitfiry - a dnes se na ně nedíváme jako na nějaká šíleně zranitelná letadla. Z mého pohledu Zero trpělo tím, že navzdory obrovským "předdruhoválečným" zkušenostem Japonska, používalo zcela zastaralou meziválečnou taktiku a nedokázalo ji změnit. S tím byla spjata nepřítomnost radiostanic - esenciální to bod efektivní vzdušné kooperace. Oproti těmhle dvěma fundamentálním bodům neznamenala křehkost Zera vlastně nic. Nebojím se ani říci, že Japonsko ztratilo své letadlové lodě dříve, než stihlo Zero (jako stíhačka) skutečně zastarat.

K podtrženému - nevím jestli můžu souhlasit. Neboť IJN až do druhé poloviny 1944 neztratilo kapacitu letadlových lodí. Ovšem IN přišlo v létě 1941 u Midway o většinu těch flotilových (ofenzivních) LL. A krom Shokaku/Zuikaku už žádné nezbyly flotilové a ani náhradní flotilové LL nebyly na obzoru. Stavba letadlovky Taiho byla zahájena v závěru r. 1941 (do služby vstoupila na začátku r. 1944). A stavba masové třídy Unryu byla zahájena až v polovině roku 1942 (první z této třídy dokončena Unryu a to v polovině roku 1944).

Tj. po zbytek roku 1942 a v roce 1943 IJN válčilo převážně s letadlovými loděmi, které vznikly adaptací na letadlové. Buďto s loděmi, které byly na LL adaptovány už v průběhu stavby (viz např. Junyo/Hiyo). Anebo šlo o hotové lodě přestavované na LL (viz např. Chiyoda/Chitose). Právě adaptace na letadlové/hydroplánové lodě tvořilo základ úspěšných japonských příprav na námořní válku, kdy za 24 měsíců od začáku r. 1941 do konce r. 1942 přibylo tolik kapacity letadlových/hydroplánových lodí IJN, že šlo o cca dvojnásobek kapacity ve srovnání s počátkem roku 1941:





Jenže adaptované lodě byly kompromisní konstrukce. Velikost hangárů, rychlost, počet výtahů, PL obrana, atd. Tj. spíše bych jako chybu plánovačů IJN viděl nedostatek prozíravosti, že usilovně nebylo pracováno na stíhací-bombardovací verzi A6M, které by sloužily právě na těchto adaptovaných lodích (dost často byla palubní skupina na těchto adaptovaných lodích složena z torpédových letadel a ze stíhaček). Myslím vyloženě na nouzové adaptaci, např. formou možnosti nést bombu namísto přídavné nádrže. Ono totiž D3A1 nebyl žádný zázrak.


Ohledně doletu A6M, jo ten byl fenomenální. Akorát nevím, co vědělo IJN, že o A6M ví Spojenci. Ono totiž první A6M bylo ukořistěno v Číně už před Pacifickou válkou. (ukořistěné Akutan A6M z Aleut z létě 1942 bylo tedy až druhé ukořistěné japonskými nepřáteli).

[Lord]

Jenže adaptované lodě byly kompromisní konstrukce. Velikost hangárů, rychlost, počet výtahů, PL obrana, atd.
Tj. spíše bych jako chybu plánovačů IJN viděl nedostatek prozíravosti, že usilovně nebylo pracováno na stíhací-bombardovací verzi A6M, které by sloužily právě na těchto adaptovaných lodích (dost často byla palubní skupina na těchto adaptovaných lodích složena z torpédových letadel a ze stíhaček).
Myslím vyloženě na nouzové adaptaci, např. formou možnosti nést bombu namísto přídavné nádrže.

To je právě ono, že lehké letadlové lodě těžko postavit proti americké třídě Essex. Navíc amíci také stavěli lehké letadlově lodě. Převahu v letadlech se tak získat japončíkům nepodařilo. Těch faktorů bylo více - potřebovali by lepší letadlo, více radarů, lepší komunikaci, více zdrojů ... Prohráli jak kvantitativně, tak kvalitativně. Jako kdyby udělali něco lépe, válku by dokázali teoreticky prodloužit, ale vyhrát ne. Spojenci, hlavně USA, měli priority - válka proti ponorkám v severním Atlantiku, rychlou obnovu americké flotily, zadržování Japonců, a postupně přechod do ofenzívy. Spojenci považovali za hlavní hrozbu Německo a dali nejvyšší prioritu​ evropskému válčišti, ačkoliv otevření druhé fronty v západní Evropě odkládali, a vyloďovací plavidla byla používána především v Pacifiku (krom podružného vylodění na Sicílii).

Zero A6M3a mohlo nést bomby, to se ti zdá málo? Máš pravdu, že až verze A6M7 mohla nést těžší bomby, ale to byl postupný vývoj, včetně zvyšování výkonu motoru. Také jsme rozebírali, proč se "opozdil" nástupce zera A7M Reppu, který považuji za vhodnější typ.

Aiči D3A nebyl žádný zázrak? Proč myslíš? Blbý určitě bylo, že neměl zatahovací podvozek, to ale ani štuka. On se taky při větším zatížení podvozek Zer lámal, ale to bylo dáno také horší kvalitou na konci války. Jinak určitě myšlenka univerzálnějšího letounu ve stylu Fw 190 je dobrá. Zatím ...

[zzz]

Lord: Pointa mého komentu (že IJN zaspali při vývoji stíhací-bombardovací verze A6M) spočívá v tom co jsem popsal.

Japonci udeřili a získali to co chtěli NEI, Malajsii, Filipíny a odřízli Čínu od zásobování (také díky sovětské invazi do západní Číny). K ochraně dobytého Japonci taktéž obsadili prstenec základem od Aleut přes Šalamouny až po Andamské ostrovy. A chtěli ohrozit spojeneckou linii Fidži-Samoa-Nová Kaledonie (?Nové Hebridy). Tím by Japonci měli kompletní vnější obrannou linii. Plus by ztížili komunikační linky mezi Austrálií/NZ a Britskou Indií/Britskou Afrikou/Britským Blízkým východem a mezi severní Amerikou. A kdyby se povedlo, tak by vtrhli do zbytku Britské Indie.

Takže jak by spojenci prolomili tuto japonskou obranu? Letadovkami. Měli spojenci dost letadlovek (řekněme v roce 1943)? Ne, neměli. Ledaže by Spojenci se vydali stejnou cestou jako Japonci, tj. že adaptovali na letadovky nějaké jiné lodě.

Tj. o eliminaci adaptovaných letadlovek Spojenců jsem mluvil. A k tomu by pomohlo mít k dispozici víc bombardérů. Ono stačí, když 100-kilová bomba shozená Zerem spadne poblíž trupu adaptované letadlové lodě, takže trup protrhne. Zatímco u flotilových letadlovek třídy Yorktown, Illustrious, Essex či Independence je trup mnohem pevnější.

Ono totiž se Spojenci opravdu vydali cestou adaptace civilních lodí na adaptované (eskortní) letadlové lodě. Akorát, že téměř nešli cestou přestavby rozestavěných. Nýbrž konstrukce civilních (např. tankerů) lodí si přizpůsobili na letadlové. A tyhle nouzové konstrukce Spojenci používali v desítkách kusů. (nemluvím o třídě eskortních LL Commencement Bay, neboť tyhle už byly výrazně propracovnější/odolnější než předchozí typy adaptovaných letadlovek).

[Lord]

K ochraně dobytého Japonci taktéž obsadili prstenec základem od Aleut přes Šalamouny až po Andamské ostrovy. A chtěli ohrozit spojeneckou linii Fidži-Samoa-Nová Kaledonie (?Nové Hebridy). Tím by Japonci měli kompletní vnější obrannou linii. Plus by ztížili komunikační linky mezi Austrálií/NZ a Britskou Indií/Britskou Afrikou/Britským Blízkým východem a mezi severní Amerikou. A kdyby se povedlo, tak by vtrhli do zbytku Britské Indie.

zzz, japončíci mohli určitě dosáhnout hlubšího obranného perimetru, kdyby potopili letadlovky v Pearl Harboru, což bylo v plánu, ale na potvoru, tam nebyla ani jedna.
Pravděpodobně by však stejně došlo sice později, ale přeci k napadení nějakého obranného bodu perimetru. Tudíž by to nebyl Guadalcanal, ale dejme tomu třeba Nová Kaledonie. Kdyby do toho chtěli jít naplno, tak ohrožovat Havaj, včas obsadit Midway z hlediska východního záchytného bodu pro ponorky a lodě, dokud to bylo možné. To je ale napadlo až později, a přitom podělali co se dalo. Obranný pás Šalamounovy ostrovy, Vanuatu, Nová Kaledonie se jeví jako lepší alternativa, i z hlediska částečného odříznutí Austrálie od Ameriky.

Takže jak by spojenci prolomili tuto japonskou obranu? Letadovkami. Měli spojenci dost letadlovek (řekněme v roce 1943)? Ne, neměli. Ledaže by Spojenci se vydali stejnou cestou jako Japonci, tj. že adaptovali na letadovky nějaké jiné lodě.

Ale malovat si můžeš, co chceš do prvního setkání s nepřítelem. Američané prostě za půlroku od Pearl Harboru nahradili staré bitevní lodě novými South Dakota. Eskortní letadlovky začali taky stavět jak na běžícím pásu, pravdu asi máš, že dostatek vůči Japoncům jich měli až na konci roku 1943 ?? Je třeba zmínit, že dost těchto lodí plulo v Atlantiku, kde bojovaly proti německým ponorkám, dodány Britům z USA na základě zákona o půjčce a pronájmu. Do té doby si Američané uchovali dost těžkých letadlovek, takže v klidu. V roce 1944 začala přicházet třída Essex.

To že se Japonci vzpamatovali po debaklu u Midway, dokázali nahradit letadlovky a v bitvě u Santa Cruz v říjnu 1942 si vedli dobře, byl vynikající výkon. Taky však asi poslední, kdy se jím ještě dařilo. Po bitvě u Midway a Santa Cruz bylo mrtvých přes 400 z 765 elitních japonských námořních letců, kteří se zúčastnili útoku na Pearl Harbor. Japoncům se už vůbec nedařilo vyhrávat bitvy lehce, od té doby už šlo o materiálovou válku. Nic zzz, sám vidíš, že to mělo těžko řešení.