Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. "Proti bolševikům"

Moderátor: Hans S.

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. "Proti bolševikům"

Příspěvek od Zemakt »

Georges Marcel Lachmann
"Proti bolševikům"


581_Lach_Kamnietz_Padolsk.jpg

Část 2.

Pro mnohé může být s podivem, že země, která dala světu početnou sérii čtyřmotorových „velkoletounů“ Ilja Muromec, letadel představujících na mnoho let dopředu koncepční etalon, nebyla schopna až na pár výjimek vyprodukovat obdobně úspěšné typy kategorií o řád nižších. Jakkoliv byla v Rusku oblast letecké konstrukce a designu špatná, v oblasti motorů pak byla přímo tragická. V podstatě tato země nebyla výroby, natož vývoje moderních leteckých motorů schopna 1). V kontextu výše uvedeného již méně překvapivě působí ten fakt, že tato tristní situace domácího vědecko-průmyslového komplexu věrně odrážela stav letectva Carského Ruska - Императорскiй военно-воздушный флотъ. Přestože jeho „papírová“ hodnota na počátku Velké války působila, jakkoliv impozantně.

V průběhu konfliktu tak byla aktuální potřeba řešena zejména dovozem a licencemi zahraničních konstrukcí. Nejinak tomu bylo i u leteckého personálu, jehož výcvik probíhal v nedostatečném množství a byl zdlouhavý. Nedostatečnou výcvikovou kapacitu letectvo posléze řešilo odesíláním frekventantů k vykonání praktického výcviku do Francie, nicméně ani toto nebylo zdaleka optimální řešení.

1) Kromě zmíněných letounů Ilja Muromec S-22 až 27 (výrobce: Rusko-Baltská vagonka, Petrohrad), lze zmínit další Sikorského konstukci, stíhací Sikorski S-16. A zejména průzkumné letouny oděské továrny Samoletnaja Fabrika Anatra typ DS Anasal a licenční Nieuporty moskevské letecké fabriky Duks. V oblasti motorů stojí za zmínku jen několik vyrobených kusů ruské pobočky Gnome-Rhône.

Ruské zaostávání v tehdy prudce se rozvíjejících nových oborech moderního válečnictví obecně pak měly pomoci alespoň částečně eliminovat vojenské mise dohodových spojenců. Na rozdíl od britské či belgické mise, jejichž významnou součástí byl i obrněný sbor, disponovala ta francouzská poměrně silným leteckým oddílem 2).

Oficiálně Rusko požádalo o vyslání francouzských letců dne 20. ledna 1916, přičemž tito se měli podílet jak na výcviku ruského leteckého a pozemního personálu, tak na přímé bojové činnosti. Formální rámec zaštiťující fungování leteckého kontingentu byl položen 30. dubna 1916, v Paříži mezi oběma státy Dohody stvrzenou smlouvou, signovanou francouzským ministrem války generálem Pierrem Roquesem na jedné straně a ruským vojenským atašé plukovníkem Alexejem Ignaťjevem na straně druhé. Mezi více jak dvěma sty důstojníky a tisíci příslušníky poddůstojnického sboru a mužstva francouzské vojenské mise různých odborností tak bylo možno nalézt i deset pilotů důstojníků, deset pozorovatelů a konečně deset mechaniků. Tímto to ovšem nekončilo, neboť na základě další žádosti ze dne 28. října téhož roku rozhodl francouzský ministr války dokonce o vyslání dvojice leteckých jednotek 3).

2) British Armoured Car Expeditionary Force (ACEF), Le corps des Autos-Canons-Mitrailleuses (ACM).
3) Zpočátku fr. vojenské misi velel generál - Général Paul Pau, později generál Henri Albert Niessel a po něm generál Maurice Janin. Leteckému oddílu velel major - Commandant Henri Berger, zastupován kapitánem - Capitaine Noé. Takticky spadala pod 7. armádu generálporučíka Cikoviče pod přímým dohledem Jeho Imperátorské výsosti velkoknížete Michaila Alexandroviče Romanova. Piloti a pozorovatelé, kteří nebyli doposud v důstojnické hodnosti, byli před odjezdem z Francie mimořádně a dočasně povýšeni do hodnosti podporučíků.

Ilja.png
Sikorsky S-25 typ G-2.

Prvních třicet mužů leteckého personálu dorazilo do Ruska ještě v dubnu 1916, následovaných přesně o rok později kontingentem druhým. V tomto případě byly v Archangelsku jako první vyloděny bedny s rozloženými letouny a dalším potřebným materiálem, za nimiž v dubnu 1917 stejnou cestou následovalo mužstvo. V Kyjevě, organizačním centru zahraničních jednotek se letci objevili dne 23. dubna a hned se pustili do práce. Pro obě letky zde byl zřízen servisní letecký park a přináležící sklad (poručík Murat), další pomocné skladiště pak bylo vybudováno v Moskvě. Nabírali se zámečníci, montéři, mechanici aj. pomocný personál. Celkem letecký oddíl disponoval dvaačtyřiceti důstojníky, pětadvaceti poddůstojníky a dvěma sty čerstvě naverbovanými muži různých profesí.
Po organizační stránce byla letecká část francouzské mise v Rusku strukturovaná do dvou letek. Stíhací Eskadrille N 581, disponující osmi Nieuporty N.17 C1 a osmi Spady S.VII C1 a průzkumné Eskadrille SOP 582 s osmi Soptwithy 1A2 a sedmi Dorandy AR A2. A právě v tento moment na scénu opět nastupuje Georges Lachmann, neboť do čela stíhací letky byl ustanoven právě on. Velitelem sesterské jednotky se pak stal podplukovník – Colonel- Lieutenant Jules Balavoin.

Po nezbytné konsolidaci před bojovým nasazením se na počátku třetí dekády května 1917 začaly obě letky přesouvat z Kyjeva do haličského Buchače, aktuálního působiště Leteckého oddílu 19. sboru - 19-й корпусной авиационный отряд, vedeného nejúspěšnějším ruským stíhačem Alexandrem Alexandrovičem Kozakovem (též Kazakov, 20 potvrzených sestřelů). Nedaleko letiště Holhocha (severně od Buchače) nacházející se železniční trať tehdy Francouzům poskytovala ne až tak pro letecký park obvyklý komfort navagónovaných dílen, skladů apod. Ovšem, jak už to tak v životě bývá, každá mince má rub i líc. Optimálně situované letitě se totiž nalézalo v poměrně exponované části fronty (7. ruská armáda), kde o téměř každodenní protipozemní nálety aviatiků rakousko-uherského letectva – k. u. k. Luftfahrtruppen nebyla nouze. Z tohoto důvodu nechal Lachmann po příjezdu urychleně smontovat dvojici Nieuportů a sebe nevyjímaje ji vyčlenil do první hotovosti. Nicméně, dobře informování Rakušané se k otestování na bojišti se objevivší nové kvality příliš neměli. Operační způsobilosti nabila letka k 27. květnu. Setkání s rakousko-uherskými letouny byla poměrně častá, leč odvaha „císařských orlů“ k vzájemnému poměření sil nikoliv. Pro Francouze to ovšem bylo snad jedině dobře, neboť aktuální kvalita ruské munice způsobovala v palubních kulometech vždy po dvou, třech ranách zádržku. Zkrátka se Rakušané drželi i tehdy, kdy Francouzi začali létat přímo nad frontovou linií, vzdálenou od své základny cca 20 km. V této souvislostí je pak zřejmé, že čekání na první úspěch začínalo býti stále více a více palčivější. Obzvláště, když ještě v květnu francouzské letce navštívil francouzský ministr pro zbrojení a válečnou výrobu - Ministre de l'Armement et des fabrications de guerre Albert Thomas.

Le Prieur.png
Ilustrační snímek raketami útočícího Nieuportu na upoutaný balón.

Vše se mělo změnit 25. června, leč způsobem, jenž nedokáže vymyslet nikdo jiný než jedině sama válka. Přejdeme-li fakt, že v té době nepřátelské pozorovací balóny představovaly na zdejší frontě snad jediný relativně dostupný cíl, pak o nutnosti jejich prioritních ničení nebylo pochyb. Ba co víc, když velitelem N 581 byl Georges Lachmann, budoucí „balónový specialista“. Po několika neúspěšných pokusech svých podřízených z přechozích dnů rozhodli tehdy velitel letky společně s Henri Bergerem, že hlavní tíži úkolu převezme na svá bedra on osobně a hned následujícího dne se vydal na lov v jejich operačním úseku se nacházející „jitrnice“ 4).

4) V odborné, ale i memoárové literatuře jsou upoutané pozorovací balóny označovány mnoha výrazy. Snad nejčastěji lze narazit na pojmenování implikující v sobě jejich tvar: Drachenballon, Drachen, ale třeba i klobása či zmíněná jitrnice.

Onoho dne Lachmann vzlétl na šesti raketami Le Prieur těžce vyzbrojeném Spadu, zatímco jeho "krytá záda" měl v popisu práce poručík Louis de Gueydon. Díky nepříliš ideálnímu letovému počasí však Georges svého „parťáka“ hledal marně, načež bez větších okolků osamocen zamířil k frontové linii. Nízká oblačnost se spodní hranicí mraků často jen pár stovek metrů nad zemí, tu a tam v dírách mezi nimi probleskující sluneční paprsky, to vše stíhači komplikovalo nalezení cíle. Přesto se mu po chvíli podařilo v jedné z nemnoha děr v oblačnosti identifikovat nepřítele, balón pohupující se nepříliš vysoko nad zemí. Z výšky čtrnácti set metrů Lachmann potlačil svůj Spad do střemhlavého letu a na plný plyn pikoval k jitrnici. Ve výšce cca 20 metrů nad zemí pak stiskl kontakt odpalu raket a přitáhl knipl. Avšak příliš málo, respektive příliš pozdě. V ten moment se totiž před Spadem letícím na max. rychlosti objevily z mlhy na kopci vystupující vršky stromů. Následoval náraz, Spad se v momentě změnil ve shluk latí, plátna a trubek, zatímco pilotovo tělo plachtilo vzduchem a po 30 metrech dopadlo tváří na zem. Mezitím nedaleko místa havárie padá plnou salvou raket zasažený balón.
S trochou autorské obrazotvornosti a s přihlédnutím k faktům, lze několik málo bezprostředně následujících minut po havárii popsat asi takto:

...s krví zalitým obličejem a hrudí se znatelně otřesený Lachmann staví na čtyři. Naražená záda, do pravého úhlu zlomený ukazováček, jež je vzápětí srovnán. Suma sumárum, žádná tragédie, spíše klika jak hrom. Horší to bude s Němci. A vskutku, v čele kvapem se blížící skupiny mužů navíc klopýtá nepříliš přívětivě se tvářící pilot sestřeleného balónu a něco huláká, ale co to probůh mele? .....сука блядь, сука блядь,.....??????.....MERDE!

Pomineme-li poslední slůvka, pak z faktografického hlediska nelze výše uvedený řádkům nic vytknout. Lachmannovi se opravdu podařilo z na první pohled velmi vážné "kraksny" vyváznou se zanedbatelnými poraněními, navíc svým neohroženým atakem sestřelit kořistní ruský balón! A aby byla celá událost s nádechem tragikomedie kompletní, je nutno dodat, že při pádu jitrnice si její velitel osobním revolverem prostřelil nohu. Naštěstí, přes nepochybné materiální škody celá záležitost u výše popsaných zranění skončila. Navíc, ze sestřeleného ruského pilota se později v nemocnici vyklubal sympatický chlapík. O dost horší nálada však panovala u mateřské letky, kde po třech neúspěšných pátracích letech nad svým velitelem zlomili hůl.

Russie_Crash_Lachmann.jpg
Lachmannův Spad po útoku na ruský balón.

Na pozadí počínajícího se rozkladu Ruska nešťastně načasovaná Kerenského ofenzíva a na ní navazující protiofenzíva Centrálních mocností z července 1917 nastartovala posléze spirálu zmaru z které již nebylo úniku. Přesto nemálo jednotek ať ruských tak zahraničních, dokud to bylo jen možné, bojovalo se ctí. Na základě nepříliš koordinovaného ústupu ruské 11. armády, v reálu spíše útěku, byly mj. nuceny ustoupit i obě sousedící armády. Kromě 8. armády tedy i 7. armáda, do jejíž podřízenosti spadaly obě francouzské Eskadrille.

Rozkaz k evakuaci byl do Holhoche doručen 21. července, načež pro Francouze začal neúprosný závod s časem. Na rozdíl od letounů, které odlétly do bezpečí ještě ve 21:22 hod. téhož večera, mužstvo muselo urychleně demontovat hangáry, stanový tábor personálu aj. letištní zařízení. Kyvadlová přeprava nezbytného výzbrojního a výstrojního materiálu do 40 km vzdálených Ozerian, na rozdíl od sousedních leteckých jednotek, které musely svůj letecký materiál zapálit, byla zdárně dokončena téměř o čtyřiadvacet hodin později. Po navagonování obou letek a servisního parku na vlakové soupravy se celá „karavana“ vydala ve východním směru na Čortkiv a později dále na Husiatyn. Po krátké pauze následoval další rozkaz k přesunu, tentokrát však jižním směrem. Na nádraží v Kamenci Podolském dorazily obě soupravy 12. srpna. Na jižní frontě vešly letky do podřízenosti 3. ruského armádního sboru, a ačkoliv gró bojové činnosti spočívalo v průzkumných letech nad Dněstrem, přirozeně agilní francouzští letci nevynechali jedinou příležitost k napadení nepřítele, velitele stíhací Eskadrille N 581 nevyjímaje:
  • 1. září v okolí Chotina hlídku konající Lachmann narazil na pozorovací balón z K. u. k. Ballonkompanie 22. Bez Le Prierů okamžitě otáčí svůj Spad zpět na letiště a nechává jej urychleně vyzbrojit šesti raketami. O pár minut později z bezprostřední blízkosti odpálené salvy se ujímá pouze jedna raketa. Avšak i ona stačí k tomu, aby se smrtelně zasažená jitrnice v plamenech poroučela k zemi. Posádka balónu nadporučík - Oberleutnant Egon Werthheimer a ohněstrůjce - Feuerwerker Frantz Antos díky včasnému použití padáků vyvázla bez větší újmy,
  • 15. září nad čárou dotyku ruské 8. a 7. armády u Hordivtsi, upozorněn protileteckou palbou Lachmann útočí na žlutý Halberstadt řady C (CL?). Z počátku neměla posádka německého letounu o přítomnosti francouzského stíhače ani ponětí. Po prvních překvapivých zásazích z téměř čtyřicetiranné dávky se však statečně dává na odpor. Pilot Halberstadtu točí klesavou spirálu, ovšem za ocasem pevně usazený Lachmann z 250 metrové dálky opět zahajujej palbou. Tentokrát dochází pravděpodobně k zabití pozorovatele a ustřelení jeho pohyblivého kulometu LMG. 14 (později nalezen v poli). Posléze německý letoun havaruje v předních liniích. Celý souboj netrval více jak 20 minut,
  • 3. října Lachmann nad Malyntsi poškozuje Hansa-Brandenburg C.I 169.14 z Flieger-Abteilung (A) 242 w,
  • 8. října ve spolupráci s podporučíkem Coudouretem (Louis Fernand Coudouret, celkem 6 sestřelů) nad vesnicí Zalissia Pershe u řeky Zbruč posílají k zemi další Halberstadt řady C (CL?),
  • 16. října v 16:00 hod. Lachmann donutil k přistání Albatros C.I 169.09 z Fliegerkompanie 11(frontová linie u Jahilnycji). Z posádky zůstal nezraněn pilot šikovatel - Feltwebel Rudolf Müller, zatímco jeho pozorovatel nadporučík Ludwig Theimer byl zabit. Ještě téhož dne v 18:20 u hod. sestřeluje jedním Le Prierem ve výšce 200 m další pozorovací balón (Melnycja-Podilska). Poměrně kuriózně pak působí ten fakt, že balón označený jako C 24 opět patřil „balónové kumpanii 22“, navíc obsluhovaný starou známou posádkou Werthheimer, Antos. Tito opět velmi pohotově využívají svých padáků a zavčasu opouští balónový koš.
  • 27. října Lachmann znovu útočí u Červnovic (Chernivtsi) nad linií se vznášející jitrnici. Posádka balónu v mžiku vyskakuje na padácích, nicméně na Spadu absentují rakety a kulometná munice bez zápalného střeliva jej pouze poškozuje.
Drachenballon-5 na východní frontě Perseval-S.jpeg
Německý upoutaný balón Parseval-Sigsfeld kdesi nad východní frontou.

Díky výše uvedeným úspěchům francouzský letec samozřejmě neuniká zasloužené pozornosti svých nadřízených. Je opakovaně citován v armádních rozkazech, dne 16. října je dekorován Řádem sv. Jiří a 24. prosince 1917 povýšen na poručíka – Lieutenanta. To vše se již děje za dobře známých okolností, jež v několika málo následujících měsících vrhají Rusko do nekonečného období zmaru a anarchie. Ještě 1. prosince dociluje podporučík Couderet nad Volochyskem ve výšce 2 400 metrů vítězství nad Albatrosem D.V, čímž tak uzavírá celkový počet sestřelů Eskadrille N 581 na konečných 7 potvrzených a 2 nepotvrzená vítězství 5). Jen o pár dní později, 15. prosince 1917, nově ustanovená bolševická revoluční vláda uzavírá s Centrálními mocnostmi příměří.

5) Při bližším pohledu na celkový výčet vítězství Georgese Lachmanna napříč zdroji lze narazit na určité nesrovnalosti. Např. poškozený Brandenburg C.I z 3. října 1917 je většinově evidován jako potvrzený sestřel. Rovněž lze narazit na údaj o pozorovacím balónu. Dne 8. října 1917 sestřelený Halberstadt je také udáván jako Albatros. Záznam o vynuceném přistání Albatrosu z 16. října většinově absentuje. V této souvislosti lze rovněž narazit na zdroj, uvádějící oficiální počet jeho potvrzených sestřelů o jeden nižší, tedy osm. Z tohoto důvodu je vhodné nebrat v této práci zmíněné úspěchy jako dogma.

Každou chvíli očekávatelný rozpad fronty, a z toho pro Francouze plynoucí hrozba upadnutí do německého zajetí donutila Lachmanna k urychlenému jednání, které bylo v den vyhlášení příměří korunováno úspěchem. Na horko těžko získanou vlakovou soupravu byla naložena letadla, nákladní vozy, koně a jiný nezbytný materiál, načež se 100 mužů jak leteckého, tak obslužného personálu, francouzského i ruského, vydalo východním směrem ke Kyjevu a pak ještě dál. Jamolynci, Vapnyarka, Hrebinka, zde všude museli při nezbytných zastávkách mechanici od vlaku odhánět rozdivočelé ruské vojáky bez velení, aby nakonec 18. prosince Lachmannova karavana konečně dorazila do cíle. Onou konečnou byly Lubny, město nacházející se na pravém břehu řeky Sula, cca 200 km východně od Kyjeva. Krátce poté se cesty obou letech rozcházejí, neboť v souladu s rozkazem generála Niessela Eskadrille SOP 582 pokračuje dále na jih, do krymského Simferopolu, kde se z ní stává cvičná letka.

Dne 26. prosince dostihl všeobecný morální marasmus i N 581. Na prahu občanské války pokračující rozpad dosavadního státního zřízení a jeho organizačních složek v sobě mj. nesl pozastavení výplat žoldu, což již samo o sobě představovalo dosti značnou komplikaci. Ve spojení s bolševickými revolučními myšlenkami pak doslova výbušný materiál. Pro Lachmanna a jeho muže uvízlé jako mezi mlýnskými kameny uprostřed Ukrajiny šla tato situace řešit propouštěním největších buřičů, či prodejem koní, ale z dlouhodobého hlediska vše směřovalo k nevyhnutelnému. Dne 25. ledna 1918 přisupělo na peron místního nádraží pět vlaků s 2 500 muži, kteří vzápětí obsadili město 6). Je otázkou, do jaké míry ovlivnila přítomnost francouzských uniforem výsledek následujícího vyjednávání. Každopádně se Lachmannovi s Couduretem u bolševického náčelníka štábu podařilo pro své muže usmlouvat nezbytné bumážky vč. povolení nosit osobní zbraně. Ať tak či onak tento nepopiratelný úspěch neřešil stále se prohlubující finanční krizi jednotky. Obzvláště, když Ukrajinci nepřijímali ruské bankovky a bolševici naopak.

6) Po pádu prozatímní vlády došlo 22. ledna 1918 k vyhlášení Ukrajinské lidové republiky. Nově ustanovený stát měl do bolševických revolučních ideálů dosti daleko, přičemž krátce na to byl jimi napaden. V relativně krátkém čase bolševici obsadili rozsáhlá území, vč. Kyjeva. Boje o ovládnutí města začaly 5. února a trvaly čtyři dny. To vše za nemalého doprovodu etnicky a politicky motivovaných čistek. Pod tlakem dění byli Ukrajinci 9. února 1918 nucení uzavřít s Centrálními mocnostmi tzv. „ukrajinský brestský mír“, čímž se z Ukrajinské lidové republiky stal de facto německý protektorát. V této souvislosti je nutné připomenout, že v době bojů o Kyjev se v něm a jeho okolí nacházela kromě příslušníků francouzské vojenské mise i značná část legionářského čs. armádního sboru. Jak Francouzi, tak Čechoslováci zachovávali v dosavadním střetu přísnou neutralitu.

581_Lachmann_SPAD_PT.jpg
Lachmann a jeho k lovu jitrnic vyzbrojený Spad.

Tváří v tvář absenci jakýchkoliv rozkazů od velení mise vysílá Lachmann do Kyjeva Nieuport s Coudouretem a Muratem, jejichž úkol je jediný, přivézt finanční hotovost. Těsně před dosažením cíle však posádce avionu dochází palivo, načež dílem na koni, dílem autostopem oba dva dorazili do tehdy pravobřežní čtyřsettisícové ukrajinské metropole.
Mezitím se situace u letky v Lubnech díky odletu Nieuportu silně dramatizuje. Francouzi jsou obklíčeni a posléze kompletně odzbrojeni. Stavět se na jakýkoliv odpor by bylo čiré bláznovství. Lachmann s tlumočníkem se tedy vydává na bolševické velitelství umístěném na nádraží, kde po několika hodinách a přes značnou nedůvěru tehdejšího velitele, jistého ex-carského policisty Mouravioffa, opět získává nové bumážky a příslib vrácení zbraní. To se také, až na 46 revolverů stalo.
Tou dobou Coudouret s Muratem prochází bolševiky dobývaným a chaosem zmítaným Kyjevem, kde o věšení na pouliční kandelábry nebyla nouze. Naštěstí pro ně je francouzská uniforma stále dostatečné pádným argumentem k zajištění volného pohybu. Později ke svému překvapení skutečně nacházejí pokladnu, a dokonce se jim i daří se značným obnosem bolševiky akceptovatelné měny vrátit zpět k jednotce. Navíc, zhruba v tom čase Lachmannovi konečně dorazil rozkaz k urychlené evakuaci letky do Murmansku.

Proč urychlené? V důsledku uzavřené mírové dohody mezi Ukrajinou a Centrálními mocnostmi začaly v polovině února do nitra Ukrajiny proudit německé a rakousko-uherské divize. Netrvalo dlouho a do přímého ohrožení se dostal na severovýchodě od Kyjeva ležící Bachmač, důležitý a pro evakuaci zahraničních vojsk nezbytný železniční uzel. Dle vysílačkou obdržených instrukcí měl tak Lachmann i za cenu zničení veškerého leteckého materiálu N582 předurčeného pro Československý armádní sbor co nejdříve dostat své muže do Kyjeva. V nelehké situaci, s takřka hořící půdou pod nohama, trvalo veliteli letky ještě pár dní, než byl k lubenskému perónu přistaven vlak a mohlo se začít vagónovat. I přesto muselo být na místě ponecháno několik nákladních vozů.

Po příjezdu do Kyjeva se velení celého leteckého oddílu ujal major Alfred Bordage (Jean Joseph Alfred Bordage), budoucí velitel francouzské letecké mise v RČS. Krátce na to byl sestaven nový transport (velitel poručík Sero), veškerá volná místa doložena dalším materiálem, načež se Francouzi vydali přes Poltavu, Charkov a Tulu do Moskvy, kam také 22. února 1918 dorazili. Pomineme-li v této souvislosti stále ceněný letecký a jiný výzbrojní materiál, pak zejména úspěšná evakuace a záchrana leteckého personálu měla cenu zlata. Ne všichni příslušníci francouzské vojenské mise rozesetí v občanskou válkou zmítaném Rusku měli to štěstí. Bezesporu, to vše, díky Lachmannově prozíravosti a nespornému vyjednávacímu talentu.
Po příjezdu do Moskvy a zformování vlaků s různými částmi francouzské mise se na počátku března uskutečnil na trase Vologda, Svanka, Petrozavodsk jejich odjezd do Murmansku. Ešalon s Eskadrille N 581 do přístavu na severu dorazil 15. března 1918. Následně se letka nalodila na zaoceánský parník a zamířila do vlasti. Její velitel by se však na palubě lodi hledal marně 7).

7) Ve Francii dochází k rozpuštění letky dne 10. dubna 1918. O rok později v důsledku Polsko-sovětské války vznikají ve Francii nové tři Eskadrille: SAL 580, 581, 582, kde právě SAL 581 navazuje na tradici N 581. 1. ledna jsou letky transformovány do nově vzniklých leteckých pluků - régiments d'aviation. Ze SAL 581 se tak stává 2. letka 6. pozorovacího pluku. K 1. srpnu 1920 pluk absorbuje polské letectvo a z ex-SAL 581 se stává součástí letecké školy.

Murmansk 1919.jpg
Murmansk 1919.

Při průjezdu vlaku Petrozavodskem Lachmann totiž obdržel od francouzského vojenského atašé generála Jeana Lavergneho pověření k návratu do Moskvy. Kde, de facto v jámě lvové, dostal za úkol monitorování průběhu leteckých bojů mezi Rudou armádou a Bílými. Přestože je pod neustálým bolševickým dozorem, daří se mu navíc skrývat a na sever do Murmansku vypravovat bojechtivé „bílé“ letce. Na prahu spojenecké intervence v létě 1918 je však i on sám nucen vydat se na cestu severním směrem. Mj. vydávaje se za hluchoněmého ujde v pětačtyřiceti dnech vzdálenost 650 km, čímž se mu tak daří stále více a více prohlubovat svoji neskonalou "vstřícnost" k revolučnímu hnutí. Jižně od Murmansku se později připojil ke spojeneckým intervenčním vojskům a 25. června doráží do přístavu.
Ačkoliv by se dalo očekávat, že po této anabázi Georges počká na první loď a odjede zpět do Francie, opak byl pravdou. Jižně od Archangelsku se podílí na vybudování nové letecké jednotky a ujímá se jejího velení. Mj. posléze bombarduje bolševickou flotilu na Severní Dvině a na jednosedadlovém stroji provádí několik set km dlouhé bombardovací mise. Za tuto činnost je 30. října opět citován v armádním rozkaze a je mu udělen britský Válečný kříž. Nicméně i jeho čas v Rusku se definitivně chýlí ke konci. S uzavřením příměří z Compiègne (11. listopadu) výstřely Velké války definitivně utichají a Lachmann opouští zemi. Zemi, která do jeho duše hluboce a nenávratně vryla „nehynoucí lásku“ ke všemu bolševickému. V této návaznosti již nepřekvapí, že další štací na jeho cestě letce byla čerstvě konstituovaná Republika československá. I zde šlo totiž narazit na bolševika, a nebylo jich zrovna málo!

Část 1: viewtopic.php?p=394938#p394938

Zdroje:
Libor Nedorost, Češi v 1. světové válce 3. díl
https://www.palba.cz
https://www.valka.cz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_le ... v%C3%A1lky
https://www.theaerodrome.com/aces/france/index.php
http://albindenis.free.fr/Site_escadril ... _a_500.htm
http://www.vrtulnik.cz/ww2/francouzi.htm
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9B%D1 ... 0%BB%D1%8C
https://ar.itpedia.wiki/b/Aeroporto_di_ ... -Lido.html
http://www.kuk-kriegsmarine.at/seeflieger3.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Georges_Lachmann
https://www.theaerodrome.com/aces/france/lachmann.php
https://www.valka.cz/Lachmann-Georges-Marcel-t219705
https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ ... /2#space-a
http://www.tadoukoz.net/piwigo/picture.php?/19512
http://albindenis.free.fr/
http://www.as14-18.net/Lachmann
https://ria1914.info/index.php/19-%D0%B ... 1%8F%D0%B4
https://plane-encyclopedia.com/ww1/pars ... henballon/
https://www.myaukrajina.cz/node/442
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ukrajinsk ... _republika
https://otik.zcu.cz/bitstream/11025/406 ... CHENKO.pdf
https://plane-encyclopedia.com/ww1/pars ... henballon/
Dzin
Alfík
t.hájek
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od Martas2411 »

Tak Zemakte moc Ti děkuji za zajímavý a poutavý článek. Je neskutečné co jsi napsal a tleskám Ti ve stoje :up: :up: :up: Pro mne spousta nových informací. Vůbec jsem třeba netušil že v Rusku lítaly Spady VII, já myslel že měli jen Nieuporty či případně Anatry. Vůbec jsem netušil že tam byli nějací francouzští letci. Vím že Rusové třeba poslali ve Velké válce svůj ruský expediční sbor na západní frontu a třeba pozdější generál či maršál Rodion Malinovskij bojoval v jeho řadách po boku Francouzů. Tohleto vím, ale že byli Francouzští letci v Rusku tak to jsme se dozvěděl právě od tebe. Dále jsem čuměl na ten útok na balón při němž Lachmann rozsekal svůj Spad, normálně jsem si tu scénu představil na živo. Byl to neskutečný borec co v tom Rusku dokázal. A na závěr Tě musím pochválit s tou občanskou válkou a brestlitevským mírem. To byla strašná a pro laika nepřehledná doba. Já jsem vůbec třeba netušil, že Němci museli po zastavení bojů na podzim či v zimě roku 1917 vlastně na jaře 1918 spustit novou ofenzívu aby se bolševici rozhoupali a podepsali mír v březnu 1918. Rusové museli postoupit Centrálním mocnostem obrovské území. Německé a R-U jednotky dostaly Ukrajinu, Finsko, Polsko, část Běloruska, na 56 milionů lidí což byla jedna třetina populace ruského impéria se ocitla pod Centrálními mocnostmi. Ukrajina vlastně prodala svou nezávislost za obilí a další suroviny a v podstatě se tam Němci chovali jako dobyvatelé pomalu tak jak za druhé války. Jak správně píšeš tak to byl takový Protektorát s hetmanem Skoropadským v čele. Dokonce Němci byli tak dobře naladěni, že se pustili až do Gruzie se svou armádou a ještě si to chtěli nasměrovat do Azerbajdžánu. Rakousko-uherští vojáci se zase třeba procházeli po Oděse. No a potom skončila 1.světová válka a Němci a R-U vojáci se ze všech těchto míst muselo stáhnout a zase se začli řezat jiní. No masakr ta doba byla. Jinak ještě jsem překvapen používáním balonů na východní frontě. Já myslel že to bylo jen na západní a i ty padáky mě překvapili. To jsem myslel že používali pozorovatelé z balonů až v roce 1918. No prostě si mě překvapil úplně ve všem a těším se na další díl. :D :D :D :D
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od Zemakt »

Děkuji. Na druhou stranu ono to překvapení není jen u tebe. Když jsem se rozhodl, že o něm něco málo napíšu, tak jsem vůbec netušil co byl vlastně Lachmann zač. Vzhledem k tomu co pro Letecký sbor a vlastně i celou RČS znamenal jsem byl docela zklamanán, kolik prostoru u nás doposud dostal. I tak jsem si však myslel, že se to dá sfouknout jedním článečkem. No, omyl. Čím hlouběji jsem se do něj nořil tak jsem nevycházel z údivu. Je to fakt neskutečný bijec, od počátku války do roku 1919, pořád v boji. Musel mít nalétáno neskutečně hodin.

Ve třetím díle se to celé uzavře, ale už teď mohu prozradit, že v něm bude pro běžného nášince pořád dost relativně neznámých informací.

Jinak k té občanské válce. Myslím že popis zahraničních intervencí je samo o sobě dost velké téma a u nás v podstatě neznámé, o to více zajímavé. Námořní část je pak i kapitolou sama o sobě :-? .
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3501
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od seabee »

Dovolím si připomenout, že součástí brestlitevské kapitulace byl závazek bolševické vlády vypovědět a vytlačit ze svého území všechny dohodové jednotky a propustit ze svých zajateckých táborů (převážně na Sibiři) všechny dvojspolkové válečné zajatce, na které už netrpělivě čekal na západní frontě Erich Luddendorf, připravující další ofenzívu a samozřejmě Hötzendorf, kterému se hroutila italská fronta . To, že nedorazili, byla zásluha čs. legionářů, kteří jejich odjezd na západ ovládnutím Transsibiřské magistrály úspěšně blokovali. Podle údajů švédského Červeného kříže, bylo v určitém období na magistrále Legiemi blokovaných až 1 milión zajatců.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Ataman
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 866
Registrován: 1/4/2008, 20:31

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od Ataman »

Tak už sem se taky konečně dostal k přečtení, opět :up:

K tomuhle:
Zemakt píše: 21/3/2023, 20:24Jižně od Archangelsku se podílí na vybudování nové letecké jednotky a ujímá se jejího velení. Mj. posléze bombarduje bolševickou flotilu na Severní Dvině a na jednosedadlovém stroji provádí několik set km dlouhé bombardovací mise.
náhodou nemáš něco víc?
Cerkev je blízko, ale je ledovice. Krčma je daleko, ale půjdem opatrně.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od Zemakt »

Ee, to je max. Taky jsem k tomu hledal něco bližšího, ale zero. Ta konkrétní mise byla na vzdálenost 200 km, tudíž 400 km celkem. Více než slušný výkon na tu dobu a podmínky.

Jinak, co se týče tohoto zvýrazněného:
Rozkaz k evakuaci byl do Holhoche doručen 21. července, načež pro Francouze začal neúprosný závod s časem. Na rozdíl od letounů, které odlétly do bezpečí ještě ve 21:22 hod. téhož večera, mužstvo muselo urychleně demontovat hangáry, stanový tábor personálu aj. letištní zařízení. Kyvadlová přeprava nezbytného výzbrojního a výstrojního materiálu do 40 km vzdálených Ozerian, na rozdíl od sousedních leteckých jednotek,
Ve zdroji je uvedeno ruské a britské eskadry. Samozřejmě, že jsem se snažil dohledat o jaké britské jednotky se mohlo jednat. Ale bohužel. Nicméně, na jedné mapce která souhrnně znázorňuje místa sestřelů je i uveden jeden bod a u něj napsáno RFC. Jenže když hledám spojení Royal Flying Corps s Ruskem 1917 tak nic nenacházím. Respektive pozdější RAF a její 47. peruť v devatenáctém roce. Tak jsem to musel nějak takticky zašmoulet, ale pořád mi to vrtá hlavou a vracím se k tomu :idea:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od Zemakt »

Vzhledem k četnosti zmínek o použití neřízených raket Le Prier by snad neškodilo k nim přidat něco málo doplňujících informací:

Za jejich zrodem a použitím v boji lze nalézt námořního důstojníka Yvese Paula Gastona Le Prieura, jenž kromě raket vynalézal v oblasti navigačních a potápěčských přístrojů, ale i mechanických dělostřeleckých počítačů. Jakožto námořník měl Le Prier přístup k námořním záchranným raketám, které ho pravděpodobně inspirovaly a z kterých také později jeho rakety konstrukčně vycházely.

Le Prier.jpg

Na čtyřhranném borovicovém stabilizátoru (1,5m) třemi páskami uchycená lepenková tuba, zevnitř s plechovou pocínovanou vložkou, obsahovala 200 g černého prachu. Tato pohonná slož plnila i zápalnou funkci. Páskou k tubě připevněná kuželová hlavice nesla kvůli vyvážení pískovou zátěž a trojhranné ostří. Stabilizační tyč byla zasunuta v 25 mm raketnici, která byla dále uchycena na vnějších vzpěrách avionu. Jako ochrana před zášlehem pohonné slože byly vzpěry letounů oplechované. Šest až deset (deset ks nesly stroje BE 12) raket se odpalovalo jednotlivě elektrickým spínačem napojeným na dvouvoltovou baterii.

Je jasné že co do přesnosti a dosahu to nebyl žádný šlágr. Nejčastěji byly rakety odpalovány ze 100 až 150 metrové vzdálenosti, pod úhlem 45 stupňů. V podstatě platilo, že čím strmější úhel, tím lepší přesnost. Útočilo se vždy na boky vznášejícího balónu a proti směru větru. Odpal raket měl různé prodlevy, přičemž odpálení posledních raket ruku v ruce se stále se zkracující vzdáleností a nutností udržet cíl v zaměřovači musela být poměrně adrenalinová záležitost.

Le_Miroir_-_publication_hebdomadaire_bpt6k6522759m_o__ez.jpg

S rozšířením kulometné zápalné munice se od Le Prierů postupně upouštělo. Nicméně, díky poměrně úspěšnému nasazení vývoj neřízených leteckých raket vzduch-vzduch ve Francii neusnul.

Torpédo.jpg
large_000000.jpg

Další v boji nasazenou, byť jen pokusně, neřízenou raketou bylo Torpillé Fusée incendiaire le 44 mm. Doslovně raketové torpédo zápalné. Vývoj začal krátce po prvním nasazení Le Prierů, a podíleli se na něm jakýsi Ales a plukovník Sautereau du Part. Konstrukce vycházela ze staré dělostřelecké rakety de 6, model 1862. Raketa ráže 44 byla plněna složí skládající se ze dvou třetin pulverinu a jedné třetiny pomalého minového prachu (2/3 Rachfe - 1/3 DBS) či R2-D1. Na kovovém těle rakety bylo pět pevných stabilizátorů. Přestože raketa měla být poměrně výkonná její hmotnost 3,2 kg byla příčnou proč nebyla přijata do série. Zároveň s raketou byly zkoušena různé druhy raketnic, oproti Le Prieru již o dost sofistikovanější.

fusee-torpille-44mm-10.jpg

V poslední řadě lze zmínit další protibalónový systém označovaný jako GABA. V podstatě, popřípadě mne někdo opravte, se jednalo o jakýsi granátomet, ne nepodobný druhoválečnému bezzákluzovému systému 30 mm Sonder Gerät 116 pokusně testovaného na FW 190.

GaBa.jpg
Zdroje:
www.valka.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Le_Prieur_rocket
https://www.theaerodrome.com/forum/show ... hp?t=72992
http://albindenis.free.fr/Site_escadril ... lle065.htm
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Kapitán Georges Marcel Lachmann, RČS 1919-1921. Část 2.

Příspěvek od Zemakt »

Zemakt píše: 24/3/2023, 12:56
Rozkaz k evakuaci byl do Holhoche doručen 21. července, načež pro Francouze začal neúprosný závod s časem. Na rozdíl od letounů, které odlétly do bezpečí ještě ve 21:22 hod. téhož večera, mužstvo muselo urychleně demontovat hangáry, stanový tábor personálu aj. letištní zařízení. Kyvadlová přeprava nezbytného výzbrojního a výstrojního materiálu do 40 km vzdálených Ozerian, na rozdíl od sousedních leteckých jednotek,
Ve zdroji je uvedeno ruské a britské eskadry. Samozřejmě, že jsem se snažil dohledat o jaké britské jednotky se mohlo jednat. Ale bohužel. Nicméně, na jedné mapce která souhrnně znázorňuje místa sestřelů je i uveden jeden bod a u něj napsáno RFC. Jenže když hledám spojení Royal Flying Corps s Ruskem 1917 tak nic nenacházím. Respektive pozdější RAF a její 47. peruť v devatenáctém roce. Tak jsem to musel nějak takticky zašmoulet, ale pořád mi to vrtá hlavou a vracím se k tomu :idea:
Ohledně výše uvedeného jsem si včera drobet psali se Seabeem. Tak tedy oč jde konkrétně; asi není žádným překvapením, že gró informací v článku uvedených pochází z těchto výborných stránek http://albindenis.free.fr/ přičemž v této věci je zde uvedeno:
Dans ce secteur commandé par le général Kornilov figurent des blindés belges et britanniques et les avions français, mais aussi des légions polonaise, serbe et tchèque recrutées dans les camps de prisonniers. Du 19 au 21 juillet, les Allemands et Austro-hongrois lancent une violente offensive sur le front de la 11ème armée russe et la pression se fait sentir sur la droite de la 6ème armée. Les forces ennemies s'enfoncent de 14 kilomètres dans les lignes, dans les environs de Tarnopol. Les escadrilles russes et britanniques, déployées au Nord de Kolotche, sont complétement surprises et faute de pouvoir évacuer leurs avions par les airs, sont contraintes de les détruire par le feu et de retraiter pour ne pas être capturées.

Přeloženo:
V tomto sektoru, jemuž velel generál Kornilov, se nacházela belgická a britská obrněná vozidla a francouzská letadla, ale také polské, srbské a české legie naverbované v zajateckých táborech. Od 19. do 21. července zahájili Němci a Rakušané prudkou ofenzívu na frontě 11. ruské armády a tlak pocítila i pravá strana 6. armády. Nepřátelské síly pronikly 14 kilometrů do linií v okolí Tarnopole. Ruské a britské eskadry, rozmístěné severně od Kolotče, byly zcela zaskočeny a neschopny evakuovat svá letadla vzduchem, byly nuceny je zničit palbou a ustoupit, aby se vyhnuly zajetí. Ruské armády, zmítané vážnou morální krizí, provedly od poloviny léta do podzimu čtyři postupné ústupy. Nejprve přes Halič. Francouzská letadla pomáhala Britům tím, že prováděla průzkum, navzdory příletu německých letadel Halberstadt a Albatros.
Součástí článku věnujícímu se letce N 581 na výše uvedených fr. stránkách je také mapka znázorňující jednotlivé fr. sestřely. Mj. je na ní také uveden sestřel z 18. června 1917 a u něj popisek RFC/Denis. Pravděpodobně tedy: Royal Flying Corps, pilot Denis! Otázka je tedy jednoduchá, působili za přechodné vlády v Rusku kromě obrněných jednotek ještě i nějaké britské letecké jednotky?
582_Ukraine_Francais_PT.jpg
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“