SdKfz 251 mittlerer Schützenpanzerwagen

Německé tanky, obrněná vozidla, tankové divize, těžká výzbroj.

Moderátor: Zemakt

Odpovědět
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

SdKfz 251 mittlerer Schützenpanzerwagen

Příspěvek od YAMATO »

Obrázek


VZNIK MECHANISOVANÉ PĚCHOTY
Základem Blitzkriegu byla rychlost. Tuto podmínku plně splňovala jeho pěst, tankové jednotky. Nicméně ty samozřejmě nebyly všespasitelné a potřebovaly podporu jiných druhů vojsk. Relativně snadné to bylo s dělostřelectvem, jež bylo z nemalé části nahrazeno letectvem, především střemhlavými bombardéry Ju 87 (ZDE). Horší to bylo s pěchotou, která byla pro Blitzkrieg příliš pomalá. Logickým řešením byl vznik motorizované, mechanisované pěchoty, přepravované na bojiště vozidly, nejlépe samozřejmě obrněnými.


OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR
Vznik stroje, který v této roli - a celé řadě dalších - Wehrmacht provázel po celou válku, lze vystopovat do roku 1934, kdy firma Hansa-Loyd-Goliath Werke AG (Bremen) zahájila práce na obrněném transportéru Hl 6 na bási již existujícího třítunového polopásového dělostřeleckého tahače HK 600 p (jeho označení bylo záhy změněno na Hl Kl 2, dalším vývojem vznikl na jaře 1936 představený Hl Kl 5, který byl zaveden pod označením leZgkw 3t - SdKfz 11). V roce 1935 byl projekt odkoupen firmou Hanomag (Hannover), která jej dopracovala. První prototyp, označený HkL 6 p, byl hotov v roce 1937.

Obrázek leZgkw 3t - SdKfz 11


POPIS STROJE
Podvozek se skládal z přední řiditelné nápravy, zavěšené na příčném listovém peru a dvojici suvných tyčí a vybavené běžnými koly (119 x 18) s pneumatikou. Zadní část byla pásová, tvořená na každé straně jedním hnacím a sedmi dvojitými pojezdovými koly, odpruženými torzními tyčemi. Kola do sebe vzájemně zapadala, poslední bylo mírně zvednuto a sloužilo zároveň jako kolo napínací. Pás široký 280 mm byl vybaven pryžovými patkami, které zlepšovaly jízdní komfirt a byly šetrné k vozovkám.

Na tomto podvozku byla umístěna nástavba z pancéřových plátů o síle 14,5 mm zepředu a 8 mm na bocích a zádi. V její přední části byl motororový úsek s šestiválcovým, řadovým, benzínovým, čtyřdobým, kapalinou chlazeným motorem Maybach HL 42 TUKRM o výkonu 100 PS (73,55 kW) při 2800 ot/min, pro nějž bylo vezeno 160 litrů paliva. Převodovka byla typu Hanomag O21-32785 U50. Dále navazovaly posty řidiče a velitele/radisty, který obsluhoval radiostanici FuG Spr Ger Ausf. a - f. Oba vyhlíželi z vozidla odklopnými štěrbinovými průzory v přední a bočních stěnách. Jejich post byl zakryt i seshora, na rozdíl od navazujícího prostoru v zadní části, který byl seshora otevřen, pouze jej bylo možno při nepřízni počasí zakrýt impregnovanou celtou. K nástupu sloužila dvoukřídlá vrata v zadní stěně bojového prostoru. Volný prostor nad pásovou částí podvozku vyplňovaly kovové schránky pro ukládání různých nástrojů, nářadí a materiálu.


VÝROBA
Při zkouškách stroj plně obstál a ukázal se být přesně tím, co pěchota potřebovala. V roce 1938 obdržel Wehrmacht stroje nulté serie. První sériové vozy, označené mittlerer gepanzerter Manschaftstransportwagen, byly Wehrmachtu předány v roce 1939. V roce 1942 (?) bylo označení změněno na mittlerer Schützenpanzerwagen. Nejznámější je však označení SdKfz 251 (Sonderkraftfahrzeuge Nummern der Wehrmacht). Vznikly čtyři základní verze, značené Ausf. A - D (Ausführung - provedení). Tyto byly dále uzpůsobovány pro různé účely, což bylo vyjádřeno změnou slovního označení a číslicí uváděnou za kódovým číslem stroje. Čili např. mittlerer Krankenpanzerwagen čili SdKfz 251/8 Ausf. C byl obrněný sanitní vůz, což symbolisuje číslice 8, stavěný na bázi verze C.

První verse, SdKfz 251 Ausf. A, byla vyráběna jen do poloviny roku 1939. Výroba probíhala u firem Hanomag, Borgward (Berlin - Borsigwalde) a Hansa-Lloyd-Goliath.

Obrázek SdKfz 251/1 Ausf. A


SdKfz 251 Ausf. B byly vyráběny do konce roku 1940. Od Ausf. A se na první pohled lišily absencí čtveřice průzorů výsadku na bocích korby. Anténa radiostanice byla přesunuta z pravého předního blatníku na pravou stranu bojového prostoru. Tam byla přemístěna i u části Ausf. A.

Stroje Ausf. A a Ausf. B existovaly ve dvou variantách označených A-Muster a B-Muster. Stroje A-Muster byly nepancéřované, korba byla kryta obyčejným plechem, pravděpodobně o síle 4 mm. Důvodem byl nedostatek pancéřových plechů v roce 1939. Vzniklo jich 305. Stroje B-Muster byly standardně pancéřované.

Obrázek SdKfz 251/1 Ausf. B A-Muster...což je zjevné podle čelního "pancíře" a odlišných krytů průzorů


Provedení SdKfz 251 Ausf. C přišlo do výroby koncem roku 1940 a vyráběno bylo až do září 1943. Změny byly především technologické, důraz byl dán na svařování namísto pracnějšího nýtování. Zde je však nutno upozornit, že Ausf. C exisoval ve dvou provedeních konstrukce trupu, svařované a nýtované! Bylo to dáno technologickými možnostmi různých výrobců. Vzhledově se C od předchozích verzí lišily především novou jednodílnou přední masku a přemístěním přívodů vzduchu k motoru na boky kapoty, kde starší stroje měly otvory pro přístup k motoru a jen malé pomocné vstupy vzduchu. Schránky na blatnících byly posunuty dozadu.

Obrázek SdKfz 251/1 Ausf. C


Strojů provedení Ausf. A, B a C celkem vzniklo 4650 kusů, 537 v roce 1939, 347 v roce 1940, 424 o rok později, 1200 v roce 1942 a 2142 v roce 1943. Výroba běžela u firem Hanomag, Hansa-Lloyd-Goliath, Borgward, F. Schichau (Elbing), Wumag (Görlitz) a Weserhütte (Bad Oyerhausen). Podvozky vyráběly také firmy Adler (Frankfurth), Auto-Union (Chemnitz) a Škoda (Plzeň). V roce 1942 se do narůstající výroby dále zapojily firmy Stoewer, Mashinenfabrik Niedersachsen, Laurahütte-Schoeller & Bleckmann (Hindenburg), Hucie Ferrum (Katowice), Mürzzuschlag - Bohemia (Česká Lípa) a Steinmüller (Gummersbach). A samozřejmě mnoho menších podsestav dodávala celá řada subdodavatelů.

Výrobní čísla: 221001, 320001, 540001, 625001, 720001, 725001, 796001, 811001

V roce 1943 přišla poslední varianta SdKfz 251 Ausf. D. Pro maximální urychlení výroby byla maximálně zjednodušena. Krabicové kryty na bocích motorové kapoty zmizely. Nově řešeny byly blatníky a schránky, tvořící jeden celek. Záď nebyla v polovině zalomena, ale jednolitě skloněna.

Obrázek SdKfz 251/1 Ausf. D ukořistěný při varšavském povstání


Od září 1943 do konce války vzniklo plných 10602 kusů Ausf. D, 1801 v roce 1943, 7785 v toce 1944 a 1016 v roce 1945. Výroba běžela u firem Hanomag, MNH, Schichau, Wumag, Weserhutte a Borgward, později se zapojily také Evans & Pistor, Deutsche Werke (Kiel) a Bussing-NAG.

Výrobní čísla: 221001, 320001, 540001, 625001, 720001, 725001, 796001, 811001


SUBVERZE
Základních verzí stroje vzniklo málo, o to více však bylo subverzí. Zde se plně projevila vysoká universálnost stroje, díky které se pro Wehrmacht rychle stal doslova nepostradatelným.

Základním a nejrozšířenějším provedením byl samozřejmě obrněný transportér pěchoty SdKfz 251/1 mittlerer Schützenpanzerwagen (Gerät 901). Stavěn byl na bási všech provedení. Na lavicích po stranách bojového prostoru bylo přepravováno deset vojáků, tedy jedno pěší družstvo. Samozřejmě byly vezeny jejich osobní zbraně a další vybavení. Organickou výzbroj stroje tvořily dva kulomety MG 34 (později i MG 42) ráže 7,92 mm, jeden vepředu, (ten byl od později vyrobených strojů Ausf. B kryt štítem o síle 6 mm, zpětně se dostal i na část starších strojů), druhý vzadu na otočném ramenu, vezeno bylo 2010 nábojů. Bojová hmotnost 9000 kg.

Část strojů byla používána pro transport těžké verze kulometu MG 34 (42). Tyto neměly instalován přední kulomet. Posádku tvořilo 11 mužů.

SdKfz 251/1 mittlerer Schützenpanzerwagen mit Wurfrahmen 40 "Stuka zu Fuss" byl nosičem raketových střel. Přes výrazné změny se kupodivu nestal samostatnou subverzí. Na boky trupu byla umístěna trubková konstrukce, na nichž byly připevňovány po třech na každé straně odpalovací klece (ocelové či častěji dřevěné) s raketami. Odpalovací zařízení vyvinula a vyráběla firma J. Gast AG (Berlin). Náměr byl od 5° do 40°. Používány byly trhavé rakety 28 cm Sprengranate a zápalné 32 cm Flammgranate v různých kombinacích. Dostřel trhavých raket byl 1900 m, zápalných 2200 m. Během palby byla osádka mimo vozidlo, k odpálení sloužilo dálkové ovládání. Posádku tvořilo sedm mužů. Kulomety zůstaly zachovány. Bojová hmotnost 9150 kg.

Obrázek "Stuka zu Fuss"


SdKfz 251/1 mittlerer Schützenpanzerwagen (IR) "Falke" byl standardní transportér vybavený na stanovištích řidiče a předního kulometu infračervenými přístroji systému FG 1223, FG 1250 nebo FG 1252. Také muži výsadku byly vybaveni pro noční nasazení systémem ZG 1229 Vampir (s reflektorem o průměru 10 cm, výkonu 36 W a dosahu cca 100 m), určeným pro použití na StG 44. Takto vybavené stroje byly určeny k doprovodu tankových jednotek vybavených infračervenými přístoji (více viz. níže u SdKfz 251/20).


SdKfz 251/2 mittlerer Schützenpanzerwagen mit Granatenwerfer (Gerät 892) byl samohybný minomet 8 cm sGrW 34 (ráže 81,4 mm). Zbraň byla instalovaná uprostřed bojového prostoru posádky, vezeno bylo 66 kusů munice. V případě potřeby bylo možno minomet použít i mimo vozidlo. Přední kulomet byl odstraněn, zadní zůstal zachován, vezeno bylo 2010 nábojů. Posádku tvořilo osm mužů. Bojová hmotnost 8650 kg.

Obrázek SdKfz 251/2 Ausf. C nýtované konstrukce


SdKfz 251/3 mittlerer Funkpanzerwagen (Gerät 893) sloužily pro rádiové spojení. Měly rozšířenou radiovýbavu kombinující více druhů zařízení. Výzbroj tvořily dva kulomety. Posádka sedm mužů. Bojová hmotnost cca 8500 kg.

Toto provedení měla celou řadu subvariant v závislosti na použití, níže jsou uvedeny jen ty, které obdržely oficiální označení, výbava však byla často doplňována o další zařízení podle specifických požadavků.

SdKfz 251/3 I bylo základní provedení s FuG 5 a FuG 8 (s rámovou anténou, od roku 1942 byla postupně zavedena 8 metrová prutová)
SdKfz 251/3 II opět s FuG 4, FuG 5 a FuG 8 byl určen pro spojení s tankovými jednotkami
SdKfz 251/3 III s FuG 7 (o dosahu 50 km) a FuG 1 sloužil pro spojení pozemních jednotek s letectvem a jeho navedení
SdKfz 251/3 IV s FuG 11 a FuG 12 (s 9 m teleskopickou anténou) byl velitelským stanovištěm (Kommandowagen)
SdKfz 251/3 V odpovídal předchozímu provedení, ale bez FuG 12

K uvedeným subvariantám nutno dodat, že se v nich zdroje velmi rozchází, např. Pejčoch uvádí toto:

SdKfz 251/3 I základní povedení s FuG 5 a FuG 8
SdKfz 251/3 II s FuG 4 a FuG 8 sloužil pro spojení s tankovými jednotkami
SdKfz 251/3 III s FuG 5 a FuG 8 pro spojení s dělostřeleckými jednokami
SdKfz 251/3 IV s FuG 1 a FuG 7 pro spojení s letectvem
SdKfz 251/3 V s Kdo. FuG TR, FuG 11 a FuG 12 byl velitelským strojem, stejně tak i další varianty
SdKfz 251/3 VI s FuG Tr 100 mw (gp)
SdKfz 251/3 VII s FuG Tr 80 mw (gp)
SdKfz 251/3 VIII s FuG Tr 30 mw (gp)
SdKfz 251/3 IX s FuG Tr 15 kzw

Obrázek SdKfz 251/3 Ausf. B v Africe


SdKfz 251/4 mittlerer Schützenpanzerwagen für Munition und Zubehores des leIG 18
(Gerät 904) byl standardně určen pro tažení lehké pěchotní houfnice 7,5 cm leIG 18, pro kterou zároveň vezl 120 granátů. Sloužil ale také pro tažení polních houfnic 10,5 cm leFH 18, protitankových kanonů 3,7 cm PaK 35/36, 5 cm PaK 38 a 7,5 cm PaK 40, pak se samozřejmě vezené množství munice lišilo. Výzbroj dva kulomety. Posádka sedm mužů. Bojová hmotnost 8750 kg.


SdKfz 251/5 mittlerer Schützenpanzerwagen (PI) (Gerät 205) byl ženijní stroj, převážející devítičlenné ženijní družstvo a materiál. Výzbroj dva kulomety s 4800 náboji. Některé stroje byly vybaveny radiostanicemi FuG 4 a FuG 8. Bojová hmotnost 8850 kg. Vyráběny do roku 1943, náhradou se stal SdKfz 251/7 (viz. níže), na které také byla část pětek přestavěna.


SdKfz 251/6 mittlerer Kommandopanzerwagen (Gerät 906) byl velitelským vozidlem pro velitele vyšších stupňů (divisní a vyšší). Vozidlo mělo radiovýbavu rozšířenu o FuG 11 a FuG Tr 100 mw (gp), od roku 1943 byla změněna na FuG 12 a FuG 19. Pro komunikaci s nejvyššími stupni velení bylo také vybaveno kódovacím zařízením Enigma. Některé stroje měly na přední hraně bojového prostoru dodatečnou plošinu sloužící pro umístění map. Výzbroj tvořilili jeden či dva kulomety s 1100 náboji. Posádka osm mužů. Bojová hmotnost 8500 kg. Vyráběn do roku 1943.

Obrázek SdKfz 251/6 Ausf. A s Heinzem G.


SdKfz 251/7 mittlerer Pionierpanzerwagen (Gerät 907) byl další ženijní versí, nahrazující ve výrobě SdKfz 251/5. Kromě běžného ženijního materiálu nesl na nosnících po stranách bojového prostoru součásti pohotovostního ženijního mostu (nebo případně i jiný materiál). Výzbroj standardní dva kulomety, vezeno 4800 nábojů. Některé stroje byly vybaveny FuG 5. Velitelské stroje mívaly místo předního kulometu PaK 35/36 bez štítu. V malém množství také vznikly stroje s protitankovou puškou PzB 39 ráže 7,92 mm na místě předního kulometu, vezeno pro ni bylo 40 nábojů. Posádku tvořilo sedm až osm mužů. Bojová hmotnost okolo 8100 kg.

Obrázek SdKfz 251/7 Ausf. C


SdKfz 251/8 mittlerer Krankenpanzerwagen
(Gerät 908) byl obrněný sanitní vůz, schopný odvážet raněné přímo z bojové zóny, neb, na rozdíl od klasických kolových sanitních vozů, dokázal zdolávat i obtížný terén a poskytovat ochranu před nepřátelskou palbou. Pojal buď dva ležící pacienty na nosítkách + čtyři sedící, nebo až osm sedících. Samozřejmě nedisponoval žádnou výzbrojí. Některé stroje nesly na bocích velké nádrže s pitnou vodou. Posádka tři muži. Hmotnost 7750 kg.

Obrázek SdKfz 251/8 Ausf. C nýtované konstrukce


SdKfz 251/9 mittlerer Schützenpanzerwagen für 7.5cm KwK 37 L/24 (frühe), für 7,5 cm K 51 (Sf) (späte) (Gerät 909) "Stummel" sloužil pro palebnou podporu a omezeně i pro boj s pancéřoou technikou. Jeho vývojem byl 31. 3. 1942 pověřena firma Bussing-NAG. V červnu 1942 byly dva prototypy zkušebně nasazeny na východní frontě, následně bylo objednáno prvních 150 kusů. Vyzbrojen byl krátkohlavňovým kanonem 7,5 cm KwK 37 L/24, později kanonem K 51 L/24 s obobnými parametry. Vezeno bylo 52 (32 ?) nábojů (tabulkově 65 % trhavých, 25 % protipancéřových a 10 % zadýmovacích). Kanon měl odměr 12° na každou stranu, náměr od -10° do +12°. Zaměřovač typu Sfl ZF 1 nebo Rblf 36. Existovala dvě provedení tohoto stroje výrazně se lišící způsobem zástavby kanonu. Starší provedení mělo kanon na místě radisty (jeho post byl přesunut dozadu napravo). Pozdější jej mělo na místě předního kulometu, takže nebyly třeba žádné dodatečné změny konstrukce korby (stajné řešení bylo použito také u SdKfz 250/8 ([/quote]ZDE) a 234/3 (ZDE)), mimo to byl u tohoto provedení s kanonem spřežen kulomet MG 42. Zadní kulomet zůstal zachován u obou provedení. Posádku tvořilo pět mužů. Bojová hmotnost 8550 kg. Vzniklo 452 kusů v období 1942 - 43, 686 v roce 1944 a ještě 3 v roce 1945.

Obrázek SdKfz 251/9 Ausf. D staršího provedení

Obrázek SdKfz 251/9 Ausf. D pozdějšího provedení


Zkušebně byl jeden stroj vyzbrojen tankovým kanonem 5 cm KwK 37 L/42. Uvažovalo se i použití kanonu 5 cm KwK 38 L/60.


SdKfz 251/10 mittlerer Schützenpanzerwagen 3.7 cm PaK (Gerät 910) nesl jako hlavní výzbroj protitankový kanon 3,7 cm PaK 35/36. Zpočátku byl používán kompletní štít, ten ale výrazně zvyšoval siluetu, takže byl později redukován. Vezeno bylo 168 nábojů. Doplňkovou výzbroj tvořil kulomet s 1100 náboji, někdy také protitanková puška PzB 39 ráže 7,92 mm s 40 náboji. Posádka pět mužů. Bojová hmotnost 8000 kg.

Bylo vyrobeno 231 kusů. Nejčastěji byly používany veliteli čet. PaK 35/36 však měl již velmi omezené možnosti a umožňoval boj s pouze lehce pancéřovanou technikou, proto byly poměrně brzy staženy k výcviku nebo přestavbě na jiné verze, nejčastěji na SdKfz 251/9.

Obrázek SdKfz 251/10 Ausf. C pozdějšího provedení s minimalisovaným štítem kanonu


SdKfz 251/11 mittlerer Fernsprechpanzerwagen (Gerät 911) "Feldkabelträger" sloužily potřebám spojařských jednotek, hlavním úkolem bylo kladení kabelů pro polní telekomunikační okruhy. Vývoj byl zadán v lednu 1942, dodávány byly od 15. 8. 1942. Posádku tvořilo pět mužů, zbytek prostoru vyplňovala bubny s telefonními kabely a další materiál. Existovaly dvě subverze, jedna s leichter Feldkabelträger 6, druhá s mittlerer Feldkabelträger 10. Výzbroj dva kulomety. Osádka pět mužů. Bojová hmotnost 8500 kg.

Obrázek SdKfz 251/11 Ausf. C


SdKfz 251/12 mittlerer Messtrupp und Geratpanzerwagen (Gerät 912) byl průzkumným vozidlem pro dělostřelecké jednotky. Byl vybaven radiostanicí FuG 8 s rámovou anténou. Posádku tvořilo šest mužů. Bojová hmotnost 8650 kg. Vyráběn do poloviny roku 1943.


SdKfz 251/13 mittlerer Schallaufnahmepanzerwagen (Gerät 913) byl nosičem akustického záznamového zařízení, které pomáhalo dělostřelectvu ve vyhledávání a zaměřování nepřítele. Vyráběn v malých počtech do poloviny roku 1943.


SdKfz 251/14 mittlerer Schallauswertepanzerwagen (Gerät 914) měly podobnou úlohu jako předcházející verze. Vyráběn do roku 1943.


SdKfz 251/15 mittlerer Lichtauswertepanzerwagen
(Gerät 915) byl vybaven výkonným světlometem a osvětlovacími raketami, sloužil u dělostřeleckých jednotek. Vyráběn do roku 1943.


SdKfz 251/16 mittlerer Flammpanzerwagen
(Gerät 916) byl samohybný plamenomet. Na bocích bojového prostoru byly lafetovány plamenomety 14 mm Flammwerfer 41, jež měly odměr 90° a náměr 0° až + 40°. V bojovém prostoru byly uloženy dvě nádrže s hořlavinou o celkovém objemu 700 litrů, což umožňovalo cca osmdesát dvousekundových zášlehů. Dosah plamene byl v praxi cca 35 m. U části strojů byl vezen také 7 mm Flammwerfer 42, který bylo možno díky 10 m hadici použít mimo vozidlo. Doplňkovou výzbrojí byly standardní dva kulomety. Posádka pět mužů. Obsluha plamenometů nosila speciální ochranné obleky s obličejovou maskou. Bojová hmotnost 8600 kg. Výroba, respektive přestavba z jiných verzí, probíhala u firmy Wumag, začala v lednu 1944 a dala 347 kusů.

Obrázek Flamm v akci
Obrázek Interiér SdKfz 251/16 Ausf. C nýtovaného provedení
Obrázek Posádka v ochranných oděvech


SdKfz 251/17 mittlerer Schützenpanzerwagen mit 2cm FlaK 38 (Gerät 917), byl protiletadlovou verzí s kanonem 2 cm FlaK 38. Vývoj byl zadán v roce 1942. První prototyp byl zkoušen od 26. 10. 1943, vznikl ještě jeden. Pro kanon byl bojový prostor příliš úzký, proto u dalších strojů vznikly na bočních stěnách sklopné výdutě. Vezeno bylo 600 nábojů. Zaměřovač typu ZF 3 x 8. Doplňkovou výzbrojí byl kulomet s 600 náboji. Posádka 4 - 6 mužů. Bojová hmotnost 8800 kg.V tomto provedení se stroj příliš neprosadil, počet vyrobených strojů není znám. Existuje tvrzení, že vzniklo jen deset vyzbrojených a dva nevyzbrojené (ale se zachovanou lafetou kanonu!) velitelské stroje, vybavené radiostanicí FuG 10.

Obrázek SdKfz 251/17 Ausf. C
Obrázek Velitelské provedení...existovalo i v provedení s rámovou anténou


Od léta 1944 bylo vyráběno modifikované provedení s kanonem v malé věžičce na upravené lafetě - tzv. Schwebelafette 38. Ta umožňovala snadnou montáž bez potřeby jakýchkoli úprav korby. Vzniklo 211 kusů (nebo všechny 17 ?).

Obrázek SdKfz 251/17 Ausf. D mit Schwebelafette


Tradována je verze SdKfz 261/17. Ve skutečnosti se však jednalo o 2 cm Flak 38 auf Selbstlafette Zgkw. 3t (SdKfz 11/5 - ?) s pancéřováním přední části trupu upraveným z SdKfz 251.


SdKfz 251/18 mittlerer Beobachtungspanzerwagen
(Gerät 918) byl průzkumným vozidlem dělostřelectva s rozšířeným rádiovybavením. Na přední hraně bojového prostoru byla u části strojů umístěna plošina pro umístění map. Posádka šest mužů.

Existovaly následující subverze lišící se rádiovybavením:

Sd.Kfz.251/18 I - FuG 4, FuG 8, Fu Spg.Ger.f
Sd.Kfz.251/18 Ia - FuG 4, FuG 8
Sd.Kfz.251/18 II - FuG 5, FuG 8
Sd.Kfz.251/18 IIa - FuG 4, FuG 5, FuG 8


SdKfz 251/19 mittlerer Fernsprechbetriebspanzerwagen (Gerät 919) byl určen pro pomoc při budování uzlů telefonního spojení. Vezl bubny telefonních kabelů a potřeby pro stavbu a opravu telefonních sloupů. Také byl vybaven malou telefonní ústřednu.


SdKfz 251/20 mittlerer Schützenpanzerwagen Infrarotscheinwerfer (Gerät 920) "Uhu" nesl výkonný dálkový infračervený reflektor, kterým "osvětloval" cíle pro tanky PzKpfv V Panther s infrčerveným vybavením. Byly na nich používány typy ZG 1221k, FG 1223b/c, nejčastěji FG 1250, FG 1253 a FG 1254. Tyto systémy byly vybaveny reflektory o malém průměru (většinou 20 cm) a výkonu (200 W) a tedy malém dosahu (cca 400 m). SdKfz 251/20 byl vybaven podstatně výkonnějším systémem BG 1251 Uhu (Beobachtungsgerät) s reflektorem o průměru 60 cm a výkonu 6000 W s dosahu okolo 1500 m. Doplněn byl systémem BT 1221 (Beobachtungstelescope). Stanoviště řidiče a předního kulometu byla vybavena systémem FG 1223, FG 1250 nebo FG 1252. Posádku tvořili čtyři muži. Bylo objednanáno 600 (!) kusů, ale postaveno jen cca 60. Také Pantherů vybavených infrapřístroji vzniklo jen malé množství, v podstatě šlo jen o zkoušky a velmi omezené experimentální nasazení.

Obrázek SdKfz 251/20 "Uhu"
Obrázek Infrazařízení na postech řidiče a kulometčíka...obdobně bylo řešeno i u SdKfz 251/1 "Falke"


SdKfz 251/21 mittlerer Schützenpanzerwagen Drilling MG 151 (Gerät 921) byl další verzí pro protivzdušnou obrany. Výzbroj tvořila tzv. Flackdrilling Sockellafette čili MG 151/20 Fla SL 151 (Fliegerabwehr-Sockellafette mit 3 MG 151), což byla lafeta s trojicí kanonů MG 151/15 (některá vozidla měla MG 151/20). Zaměřovač byl typu ZF 3 x 8. Vnitřní kanon měl až 400 nábojů v pásu, vnější po 250, celkem bylo vezeno až 3000 nábojů. Dodatečnou výzbroj tvořil zadní kulomet. Posádka šest mužů. Výroba běžela od srpna 1944 a dala 387 kusů.

Obrázek SdKfz 251/21 Ausf. D
Obrázek Drilling v plné kráse


SdKfz 251/22 7,5 cm Pak 40 L/46 auf mittlerer Schützenpanzerwagen (Gerät 922) byl protitankovým strojem vyzbrojeným kanonem 7,5 cm PaK 40/1 L/46. Lafeta byla identická jako na SdKfz 234/4 (ZDE). Tento kanon byl pro SdKfz 251 již dosti velkým soustem, stroj byl značně přetížen a trpěl mnoha poruchami podvozku. Odměr kanonu byl 18° napravo a 20° nalevo, náměr od - 3° do + 48°. Zaměřovač typu ZF 3 x 8. Posádka pět (3 ?, 6 ?) mužů. Stanoviště velitele/radisty bylo přesunuto dozadu napravo. Zkoušky prototypu začaly 3. 12. 1944 a ještě ten samý měsíc byla zahájena výroba, která údajně dala cca 40 kusů v roce 1944 a 228 v roce 1945.

Obrázek sdKfz 251/22 Ausf. D


Za poslední sériově vyráběnou verzi bývá označován SdKfz 251/23 mittlerer Schützenpanzerwagen mit 2cm KwK 38 (Gerät 923), určený pro průzkum. Není však vůbec jisté, zda toto provedení existovalo alespoň jen v prototypu. Měl mít uzavřenou střechou bojového prostoru s věží Hängelafette vyzbrojenou kanonem 2 cm KwK 38 se 100 náboji a kulometem MG 42 s 2010 náboji s náměrem od - 10° do + 85°. Používali ji také SdKfz 222 (ZDE), SdKfz 234/1 (ZDE), SdKfz 250/9 ([/quote]ZDE) a Aufklärungspanzer 38(t). Rádiovybavení mělo být rozšířeno o FuG 12. Posádka 4 muži.

Obrázek SdKfz 251/23...téměř jistě se jedná o fotomontáž


VARIANTY BEZ OZNAČENÍ
Při tak masové výrobě je samozřejmé, že vznikla i řada prototypů, projektů a neoficiálních přestaveb.

SdKfz 251 Munitionspanzer
byly stroje upravené pro transport munice.

Vývoj SdKfz 251 7.5cm PaK 42 L/70 nařídil 30. 9. 1943 osobně Hitler. Prototyp vyzbrojený protitankovým kanonem 7,5 cm PaK 42 L/70 byl dokončen 28. 1. 1944, rychle se ukázal být neúnosně přetížený a z dalšího vývoje sešlo. Některé zdoje však tvrdí, že šlo o stroj na bázi leZgkw 3t - SdKfz 11.

8,8 cm KwK 43 L/71 auf mittlerer Schützenpanzerwagen byl SdKfz 251 nesoucí protitankový kanon 8,8 cm PaK 43 L/71. Vzniklý prototyp na bázi Ausf. B byl zbaven většiny pancéřové nástavby, zbraň byla umístěna na otevřené zádi. Byl zamítnut pro neúměrné přetížení podvozku.

Obrázek SdKfz 251 Ausf. B s PaK 41...je tam i Adolf?


Stroje na dřevoplyn
Ani SdKfz 251 se nevyhnulo šetření každou kapkou paliva, takže vznikla úprava pro pohon dřevoplynem. Na přídí a zádi byly instalovány nádrže na výrobu a skladování dřevoplynu. Takto upravené vozy samozřejmě nesloužily jako bojové (ač v samém závěru války to vyloučit nelze), ale jako podpůrná vozidla pro dopravu a samozřejmě pro výcvik.

Obrázek "Hakl" na dřevo


JINÉ POZORUHODNOSTI

Obrázek SdKfz 251 Ausf. B s kanonem 5 cm PaK 38 L/60 - polní úprava z Afriky

SdKfz 251 s kompletem 3 kulometů MG 34 - polní přestavba (foto bohužel nemám)


Obrázek SdKfz 251 Ausf. D s improvizovanou montáží leteckého kanonu MG 151

Obrázek SdKfz 251 Ausf. D s požárnickým žebříkem - civilní úprava z Gottingenu

Obrázek Maketa (?) SdKfz 251 na automobilovém podvozek (pp. Krupp L2H) vyfocena v Dánsku - nástavba sice připomíná nástavbu Ausf. B, ale s řadou výrazných odlišností

SdKfz 251 Ausf. C "Pritschen" - valník s dřevěnými bočnicemi a lavicemi místo zadní části korby - pravděpodobně polní přestavba (foto bohužel nemám)


Obrázek SdKfz 251 Ausf. D s věží z francouzského tanku Renault R-35

Obrázek SdKfz 251 Ausf. A s atrapou (?) věže T-34

Obrázek SdKfz 251 Ausf. A s těžko identifikovatelnou maketou

Obrázek Raritní SdKfz 251/8 Ausf. D...se Zimmeritem!


PROJEKTY
HKP 602/03
V roce 1940 začaly firmy Hanomag a Demag vyvíjet stroj, který by nahradil nejen SdKfz 251, ale i menší SdKfz 250. Použit byl dieselový motor Maybach HL 45 Z o výkonu 120 PS (88 kW), dále bl vulepšen podvozek. Vznikl jen prototyp.

HKP 695/696
V období 1941 - 42 vznikly dva prototypy, pohněné motorem Maybach HL 50 o výkonu 135 PS (99 kW). Velký důraz byl dán na zjednodušení konstrukce. Do výroby se nedostaly, ale mnohá řešení byla použita u SdKfz 251 Ausf. D.


V CIZÍCH RUKÁCH
Některé zdroj uvádí dodávky mnších počtů do Finska a Maďarska, ale nejsou ničím potvrzeny. Jiné zdroje zase uvádí Rumunsko či Bulharsko, taktéž bez důkazů.

Během války hojně užívali ukořistěné stroje jak Spojenci, tak i Rudá armáda. Američany používané stroj byly často přezbrojeny kulometem 0.5 M2 HB ráže 12,7 mm. Známa je také sovětská přestavba na dílenské vozidlo.

Obrázek Sovětský dílenský "Hakl"


Nejzajímavější bylo zkušební přezbrojení Američany ukořistěných SdKfz 251 šedesátihlavňovým raketometem T34 Calliope, umístěných na lafetách kanonů PaK 40. Instalace si vynutila zásah do pancéřování vozu. Zadní dveře byly odstraněny, v boční stěně byl vyříznut pruh pancíře pro zvedací mechanismus hlavní. Začátkem prosince 1944 vzniklo údajně cca pět takto upravených stojů, zda došlo k bojovému nasazení je sporné, spíše však nikoli.

Obrázek Calliope "Hakl"


SdKfz 252 V ČESKOSLOVENSKU

Trofejní stroje
Po skončení války se na Československém území nacházelo velké množství SdKfz 251. Postupně byly stroje rekonstruovány a zařazovány do výzbroje tankových brigád. Podle struktury tankového vojska z 1. 10. 1945 měla mít každá brigáda jeden mechanizovaný prapor samopalníků.

Stroje byly označeny Hkl-6 (proto Hakl), později bylo změněno na OPp3N (obrnený polopás 3 tunový německý). U části snad došlo k výměně motoru za siesel Tatra V 966.

K 1. 1. 1952 měla armáda 736 obrnených transportérů Hkl6p a D7p (což byl SdKfz 250). K březnu 1957 bylo evidováno 476 kusů Hkl6.

OT-810
Jelikož se na výrobě SdKfz 251 podílely firmy na našem území, bylo již krátce po válce zvažováno obnovení výroby pod označením OT-810. Tehdy z toho sešlo, ale v padesátých letech byl projekt obnoven s tím, že má být stroj upraven. Jednalo se především o použití motoru Tatra T-928-14 o výkonu 90 kW, ten si vyžádal zvětšení motorového prostoru a jiné řešení výfuku. Vezeno pro něj bylo 153 + 85 l paliva. Pásy postrádaly pryžové patky. Jinak byly řešeny boky bojového prostoru, ten byl plně uzavřen dvoudílným poklopem. Velitel měl k disposici malý kruhový poklop, zde bylo možno umístit kulomet UK vz. 59 ráže 7,62 mm. Členové výsadku, dva seděli na sedačkách za řidičem a velitelem, zbylých šest na lavicích po stranách bokového postoru, mohli použít své zbraně díky střílnám, které bly po dvou na bocích korby a jedna v zadních vratech. Stroj mohl být vybaven filtrventilačním zařízením na ochranu proti ZHN, to však svými rozměry značně omezilo počet převážených vojáků (pp. na 5). Jeho přítomnost prozrazuje dvojice otvorů napravo v zadní části nástavby.

Obrázek OT-810 s filtrventilačním zařízením...
Obrázek ...a zařízení uvnitř


Zkoušky zmodernizovaného stroje se uskutečnily až v roce 1959. Ukázal se být vcelku povedený (na to, že šlo o konstrukci z poloviny 30. let), bylo rozhodnuto o zařazení do výzbroje, údajně pod označením OT vz. 59, toto však není zcela jisté. Každopádně však byl nadále označován OT-810. Koncem 50. let vznikla ověřovací série vyrobená v Podpolianských strojírnách Detva, poté následovala sériová výroba, jež do roku 1962 dala cca 1140 kusů.

Vzniklo několik verzí:

OT-810 - základní transportní provedení
OT-810/R2, R3 - velitelsko-štábní stroje
OT-810 DPP - dělostřelecké pozorovací vozidlo
Zdravotní - označení -?
Vozidlo technické pomoci - označení -?

Obrázek OT-810


V souvislosti s přezbrojováním na nové obrněné transportéry (OT-62, OT-64) byla část OT-810 přestavěna na stíhače tanků OT-810 D vyzbrojené 82 mm bezzákluzovým kanonem vz. 59 A v upravené korbě. Náměr byl - 13° + 25°, odměr v závislosti na náměru: při 0° byl 360°, při + 25° byl 60°. Zaměřovač typu PBO-4K byl doplněn zastřelovacím kulometem ZH 59 ráže 12,7 mm. V případě potřeby bylo možno zbraň použít mimo vozidlo. Osádku tvořili čtyři muži.

Obrázek OT-810 D


Poslední OT-810 byly vyřazeny ze skladů AČR až v roce 1995.


TECHNICKÉ ÚDAJE (Sd. Kfz. 251/1 Ausf. C / OT-810)

ROZMĚRY
Délka: 5800 mm / 5710 mm
Šířka: 2100 mm / 2190 mm
Výška: 1750 mm / 2100 mm
Světlá výška: 320 mm

HMOTNOST
Prázdná: 7000 kg / 7600 kg
Bojová: cca 9000 kg / ?

VÝKONY
Max. rychlost na silnii: 53 km/h / 60km/h
Dojezd na silnici: 300 km / 600 km
Dojezd v terénu: 150 km / 300 km


ZDROJE
Obrněná technika 2 - Německo 1919 - 1945, I. Pejčoch, ARES 2001
SdKfz 251 vol. I + II, J. Ledwoch, Militaria 2004 a 95
SdKfz 251, Ch. Kliment, In Action Armor No. 21, Squadron/Signal Publications 1981
OT-810, J. Martinec, ATM 12/1999
Internet
Naposledy upravil(a) YAMATO dne 10/8/2009, 02:55, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
M1A2 Abrams
podporučík
podporučík
Příspěvky: 657
Registrován: 10/8/2005, 21:34

Příspěvek od M1A2 Abrams »

Jen malou poznamku - nebylo by efektnejsi nalinkovat primo nazev, nez za nej dat nalinkovane ZDE?
Entropia uzavretého termodynamického systému musí vzrastať. :-?
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

No člověče, já se s tím týdny patlám, hledám věci, které nikde nejsou pořádně popsány, porovnávat x zdrojů...a nakonec z toho je takový komentář? :(
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Tady nezbývá než souhlasit s Yamem, nemám rád oslavné komentáře typu "máš na to" a "super článek", ale něco podobného co napsal Abrams teday autora zrovna nepotěší. Očekává (tedy až na vyjímky) nějakou věcnou připomínku....
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Chtěl jsem o tom něco říci - myslím - dobře napsanej článek...
Jeden z technicky nejpotřebnějších článků na Palbě - toto OT dalo vzniknout mnoha strategickým a taktickým variantám boje a takto vzniklá koncepce boje má i v 21. století co říci ( Po vybojování letecké nadvlády spolu s vrtulníky postup do vnitrozemí nepřítele).
Ve své době bylo toto OT špice techniky a jako několik dělníků ww2 ( víceúčelový protiletadlový 88 mm, MP - 40, T - 34, Stuka Ju 87, Me 109, Zero, P - 51 a další) ovlivnilo nejen 2. světovou válku a tu především.
Zároveň Jamo jeden z nejlepších technických článků co jsi zplodil ( a že jich sakra je).

Tohle - tento technický a přitom čtivý článek je - jak říkávám já - " majstrštych" - předpokládám, že si to mohu dovolit.
Dobrá práce chlape.
Za svou osobu děkuji.
ObrázekObrázekObrázek
palič
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 18/2/2006, 10:14

Příspěvek od palič »

Pokud jde o OT-810 s otvory v (pravém) bočním pancíři přepravního prostoru, tak to je sání a výdech/výfuk elektrocentrály/nabíječe spojovací verze a s FVZ to nemá nic společného. To jen na doplnění.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Existují studie - já musím protože je válka a okolo mně to bouchá a studie - je výcvik - je doba kdy mohu srovnávat různé techniky.
Prosím - má poznámka neznamená - nekritizovat.
S " haklem" jsem se nejen vozil, ale dokonce jsme jednu noc vyměňovali - mechanici a já strojař - motor a ráno pokračovali do Boletic....

Buď jsem už úpně vypatlanej - a ty to tady někde Jamo máš, o čem já přemýšlím.
Nebo - jsem fakt vypatlanej - proč si myslím, že "hakl" měl také bezzákluzák.....( bezzákluzové dělo ráže tuším 75mm?)
ObrázekObrázekObrázek
palič
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 18/2/2006, 10:14

Příspěvek od palič »

michan píše:Existují studie - já musím protože je válka a okolo mně to bouchá a studie - je výcvik - je doba kdy mohu srovnávat různé techniky.
Prosím - má poznámka neznamená - nekritizovat.
S " haklem" jsem se nejen vozil, ale dokonce jsme jednu noc vyměňovali - mechanici a já strojař - motor a ráno pokračovali do Boletic....

Buď jsem už úpně vypatlanej - a ty to tady někde Jamo máš, o čem já přemýšlím.
Nebo - jsem fakt vypatlanej - proč si myslím, že "hakl" měl také bezzákluzák.....( bezzákluzové dělo ráže tuším 75mm?)
Varianta s BzK (OT-810D) je hned nad technickými údaji na konci tématu...
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Ď. palič -kdo umí umí - 82mm - Jamo ví vše jen pozorně číst a nerozptylovat se osobními zážitky před 35 lety.

No ale - je to taky moje....
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Neví vše, bohužel :( ...právě o OT-810 toho moc nevím a je to vidět. Ono toho taky bohužel nikde moc nebylo, takže kdyby to někdo doplnil jako palič s tou elektrocentrálou, byl bych moc rád.

Mimochodem, údajná přezdívka pro OT-810 - "Hitlerova pomsta" - nezní zrovna lichotivě, nevíte někdo proč ji dostal?
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Protože jsem to v článku výslovně nenašel, ačkoliv je jinak velmi vyčerpávající a přehledný, dovolím si jen okrajovou poznámku: Právě polopásové OT stály u zrodu speciálního druhu motorizované pěchoty - Panzergrenadieren, tedy tankových (pancéřových) granátníků. Právě jejich existence a taktické postupy v podstatě umožnily "fungování" blitzkriegu a staly se víceméně základem pro taktiku mechanizované pěchoty na příštích 50 let. Určité postupy vyvinuté za války jednotkami Panzergrenadieren se bez jakýchkoli změn uplatňují při součinnosti pěchoty a tankových jednotek dodnes. Ale to by vydalo na samostatný článek.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

OT-810

Příspěvek od TonyHazard »

Ten zde vážně chyběl! YAMATO, díky!
Když jsem sloužil, tak u nás OT-810 měli pouze dělostřelci, celý rok je pucovali, a když se vyjelo na cvičení, tak byli první kdo zůstal ,,viset" na trase. Bohužel si nevzpomenu jakou měly ty stroje výzbroj.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Martin Hessler píše:Protože jsem to v článku výslovně nenašel, ačkoliv je jinak velmi vyčerpávající a přehledný, dovolím si jen okrajovou poznámku: Právě polopásové OT stály u zrodu speciálního druhu motorizované pěchoty - Panzergrenadieren, tedy tankových (pancéřových) granátníků. Právě jejich existence a taktické postupy v podstatě umožnily "fungování" blitzkriegu a staly se víceméně základem pro taktiku mechanizované pěchoty na příštích 50 let. Určité postupy vyvinuté za války jednotkami Panzergrenadieren se bez jakýchkoli změn uplatňují při součinnosti pěchoty a tankových jednotek dodnes. Ale to by vydalo na samostatný článek.
Tohle by za článek stálo zcela jistě, je mi jasné. Jen kdo se toho ujme? Já jsem spíš na techniku.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Tohle by za článek stálo zcela jistě, je mi jasné. Jen kdo se toho ujme?
Moje paleta jsou spíš ruční palné zbraně. Momentálně se snažím vytvořit něco o britských Enfieldech, ale nějak se mi to neuvěřitelně rozrůstá... :cry:
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

To je dobře když se článek rozrůstá, já mám podobný problém s K98k...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Hitlerova pomsta se jim možná říkalo pro jejich špatné jízdní vlastnosti na mokré vozovce. Řidiči říkali, když zatáčeli, tak nevěděli, kde vyjedou ze zatáčky.

V r. 1975 ještě sloužily v Podbořanech jak PAD a ŽPD v dílnách na opravu tanků (?plukovních, nebo vyšších?).
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

YAMATO píše:
Martin Hessler píše:Protože jsem to v článku výslovně nenašel, ačkoliv je jinak velmi vyčerpávající a přehledný, dovolím si jen okrajovou poznámku: Právě polopásové OT stály u zrodu speciálního druhu motorizované pěchoty - Panzergrenadieren, tedy tankových (pancéřových) granátníků. Právě jejich existence a taktické postupy v podstatě umožnily "fungování" blitzkriegu a staly se víceméně základem pro taktiku mechanizované pěchoty na příštích 50 let. Určité postupy vyvinuté za války jednotkami Panzergrenadieren se bez jakýchkoli změn uplatňují při součinnosti pěchoty a tankových jednotek dodnes. Ale to by vydalo na samostatný článek.
Tohle by za článek stálo zcela jistě, je mi jasné. Jen kdo se toho ujme? Já jsem spíš na techniku.
Že by se mi chtělo dělat článek o mechanizované pěchotě jako takové , to tedy nechtělo. Ale pokud by to někdo dělat chtěl, mohl bych dodat něco navíc o pěchotě na koních tak jak ji znal Střední Evropa několik století.

Jinak článek jsem si musel přečíst několikrát abych takovou nálož informací sesorboval. Já si pamatuji 810 od nás z Prostějova kde byly uložené ještě v roce 1993 ve skladu techniky NZ. Ale nedovedu si vybavit k čemu měly sloužit. Jinak jsem se s nimi potkával dost často a v Hodoníně jich měli celé stádo s bezzákluzovými kanóny.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

Mám jeden dotaz, kterej mi článek přes svojí dobrou zpracovanost, nezodpověděl. Nevíte někdo, v jakých typech jednotek se hakl používal a v jakých počtech? Zajímal by mě hlavně počet haklu v "Panzer Regiment " a "Schützen Regiment", popřípadně pozdější "Panzergrenadier Regiment ".
Uživatelský avatar
knezdub
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 830
Registrován: 13/10/2009, 19:54
Bydliště: Blatnička

Příspěvek od knezdub »

Jak bylo řešeno řízení? Měl stroj dělené brzdy pro pravý/levý pás pro manévrování v terénu? Předpokládám, že uzávěrka diferenciálu byla samozřejmostí.
ObrázekObrázek
NANUK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 343
Registrován: 18/12/2017, 12:07

Re: SdKfz 251 mittlerer Schützenpanzerwagen

Příspěvek od NANUK »

Jízda na sněhu SdKfz 251, SdKfz 9, M 151 a HMMWV.

https://m.youtube.com/watch?v=pRIvK88ydd8
Odpovědět

Zpět na „Německá obrněná technika“