Obrněný transportér Pansarbandvagn 302
Švédský obrněný transportér Pansarbandvagn 302 možná působí jako jednoduchá "krabice" na pásech, ale ve skutečnosti šlo o velmi propracovaný design, jenž využíval mnoho neobvyklých prvků a ve své době patřil mezi vůbec nejlepší pěchotní obrněnce na světě. Švédská armáda požadovala obrněné vozidlo pro přepravu vojáků, kteří by mohli střílet i zevnitř, mající mobilitu tanku Stridsvagn 103 (včetně možnosti plavat bez speciální výbavy), schopné boje i proti lehce obrněným vozidlům a pomalým vzdušným cílům. Svými schopnostmi požadované vozidlo předznamenalo tehdy ještě neexistující kategorii bojových vozidel pěchoty (BVP). Zkoumány byly různé zahraniční konstrukce, ale švédské požadavky nesplňovaly. Upuštěno bylo i od zvažované výroby amerického typu M113. Švédsko se proto obrátilo na domácí výrobce Landsverk a Hägglunds & Söner v Örnsköldsviku (pozdější BAE Systems Hägglunds), přičemž ten druhý roku 1961 získal zakázku na stavbu dvou prototypů. V roce 1962 jejich zkoušky prokázaly, že se jedná o kvalitní konstrukci a roku 1963 byla objednána sériová výroba.
Pohon zajišťoval šestiválcový turbodiesel Volvo Penta THD 100B a čtyřstupňová převodovka Volvo Penta R-60 (doplněná i redukcí do terénu, což počet stupňů fakticky zdvojnásobilo). Motor s ležatými válci se nalézal velice nezvykle ve spodku přední části korby (tj. pod podlahou). Výkon se přenášel na přední pár hnacích kol, vozidlo mělo pět párů pojezdových kol (opatřených pneumatikami) se závěsy na torzních tyčích a záďový pár napínacích kol. Díky onomu nestandardnímu umístění motoru mohli všichni tři muži osádky sedět vedle sebe, a tudíž měl uprostřed sedadlo řidič, vpravo seděl velitel a vlevo střelec. Velitel měl k dispozici plochou pozorovací kopuli, zatímco střelec ovládal otáčivou věžičku s výzbrojí. Ve věžičce se nalézal rychlopalný kanon Automatkanon m/47D ráže 20 mm, tedy licenční verze švýcarské zbraně Hispano Suiza 804. Kanony byly vymontovány ze stíhaček Saab J 29 Tunnan (v každém stroji byly čtyři) a existovaly pro ně dva typy nábojů. Zásobování nejdřív probíhalo tak, že průbojné náboje se nacházely v zásobnících na 10 ran, kdežto tříštivo-trhavé střelivo se podávalo z pásů na 135 ran. Zásoba čítala 10 zásobníků a 3 pásy, ovšem pásový systém se neosvědčil, a tak se pak u tříštivo-trhavé munice přešlo na zásobníky na 30 nábojů, kterých vezlo každé vozidlo deset. Odměr věže byl kruhový, rozsah náměru byl od –10 do +50 stupňů, kanon mohl vypálit 540 ran za minutu a optický zaměřovač s osminásobným zvětšením dovoloval přesnou střelbu na dálku asi 2000 m. Pbv 302 dostal též šestici dýmových granátometů na pravou polovinu záďových dveří. Ty sloužily pro nástup a výstup osmičlenného družstva. Šest řadových členů mělo své sedačky po bocích (tj. seděli tvářemi k sobě), kdežto velitel a jeho zástupce byli úplně vzadu na sedadlech obrácených zády k sobě. Ve stropě se nalézala dvojice hydraulicky ovládaných poklopů, které se používaly k vedení palby osobními zbraněmi pěchoty zevnitř vozidla, což byl ostatně jeden z původních základních požadavků. S osmi vyzbrojenými pěšáky (případně s nákladem kolem 1200 kg) dokázal obrněnec bez složitých příprav plavat. Co se týče odolnosti, korba byla svařena z dvojitých ocelových plátů, které mohly ochránit osádku i proti sekundárním účinkům kumulativních hlavic. Čelní pancíř o tloušťce 23 mm zastavil či značně zpomalil také průrazné střely kalibru 20 až 30 mm a zkoušky dokázaly, že na dálku 15 m byla korba schopna spolehlivě odolat střepinám 105 mm granátů a zpravidla také střepáním 155 mm granátů. Vedle toho se uvádělo, že Pbv 302 měl přečkat výbuch nukleární pumy o ekvivalentu cca 5 kilotun ve vzdálenosti 500 m. S tím souvisí fakt, že se pro obrněnec připravoval filtrační a ventilační systém pro činnost v zamořeném prostředí, ale nakonec nebyl nainstalován; stejný osud potkal i záměr namontovat infračervený systém nočního vidění. Pro komunikaci sloužila jedna až dvě vysílačky Ra 421 či Ra 480 a navíc vnitřní telefonní okruh. Celý předchozí popis se vztahuje k základní variantě Pbv 302A, která byla vyráběna mezi roky 1966 a 1972 v počtu 518 kusů. Dvanáct z nich bylo potom přestavěno do tří speciálních variant. Osm exemplářů se proto změnilo na komunikační obrněnce Rlpbv 3024 (Radiallänkpansarbandvagn), které nesly zvedací anténní stožár radiostanice TS-9000, v jediném kusu vznikla dělostřelecká průzkumná úprava Pjrekpbv 3025 (Pjäsrekognoceringspansarbandvagn) a ze tří kusů se stala zdravotnická vozidla Sjuktppbv 3026 (Sjuktransportpansarbandvagn).
Vedle oněch 518 vozidel základní verze bylo objednáno a dodáno také 156 obrněnců, jež byly určeny k plnění specializovaných zadání. Nejpočetnější bylo s 69 exempláři velitelské vozidlo Stripbv 3021 (Stridsledningspansarbandvagn) pro velitele praporů a brigád. V zádi se nalézala místa pěti až šesti důstojníků (čtyři vlevo a dvě napravo) a čtyři radiostanice Ra 421 a Ra 480, podle jejichž čtyř antén se dal obrněnec na pohled rozeznat. Vedle toho měl též dva konektory pro polní telefony. Pro předsunuté dělostřelecké návodčí bylo vyrobeno 48 vozidel Epbv 3022 (Eldledningspansarbandvagn), která měla těmto specialistům umožnit přesunovat se po bojišti stejně rychle jako mechanizované jednotky, které vyžadovaly podporu dělostřelectva. Vozidlo mělo v zádi prostor pro tři operátory (sedící vpravo), stůl a tři radiostanice Ra 421 a Ra 480 (a tudíž i tři antény), došlo ovšem i k větší konstrukční změně. Velitel dělostřeleckého týmu totiž seděl na sedačce původního velitele vozidla a na místě původní ploché kopule se objevil zcela nový pozorovací komplet s nápadnými kryty objektivů optických senzorů. Mohl se sice otáčet o 345 stupňů, avšak jeho rozměry současně omezily palebné pole věžičky s výzbrojí. Poslední ze tří zvláštních modifikací vznikla v počtu pouze devíti exemplářů, nesla jméno Bplpbv 3023 (Batteriplatspansarbandvagn) a fungovala jako velitelské vozidlo pro baterii samohybných děl Bandkanon 1. Záď obrněnce nabízela prostor pro sedm důstojníků a čtveřici vysílaček, kromě kterých neslo vozidlo výpočetní systém pro řízení palby (později byl zabudován též digitální počítač SKER). Na každé tři houfnice připadalo jedno vozidlo Bplpbv 3023. Pokud jde o základní pěchotní transportéry Pbv 302A, ty byly zařazovány především do mechanizovaných rot obrněných praporů, z nichž každá měla jedenáct exemplářů; kromě toho hlavně na severu země působily i mechanizované prapory.
Parametry vozidel Pbv 302
Osádka + výsadek 3 + 8
Bojová hmotnost 12,3 t
Užitečná nosnost 2,0 t
Celková délka 5,35 m
Celková šířka 2,86 m
Celková výška 2,50 m
Světlá výška 0,36 m
Výkon motoru 200 kW
Max. rychlost jízdy 66 km/h
Max. rychlost plavby 8 km/h
Dojezd na silnici 300 km
Hloubka brodění 1,50 m
Šířka příkopu 1,20 m
Parametry vozidla Brobv 941
Standardní osádka 4 muži
Hmotnost vozidla 29,4 t
Hmotnost mostu 7,5 t
Celková délka s mostem 16,90 m
Celková délka bez mostu 14,65 m
Celková šířka s mostem 4,00 m
Celková šířka bez mostu 3,23 m
Celková výška s mostem 3,77 m
Celková výška bez mostu 3,07 m
Světlá výška 0,36 m
Výkon motoru 230 kW
Max. rychlost jízdy 56 km/h
Max. rychlost plavby 8 km/h
Dojezd na silnici 400 km
Zdroj:
https://www.vojsko.net/pozemni-technika ... ke-pechoty
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pansarbandvagn_302
