Stránka 1 z 4

Bf 109 - článek

Napsal: 14/8/2005, 14:52
od Ringhofer
*** Diskuse byla uzamčena. Aktualizovaná verze článku je k dispozici ZDE ***



Na různých forech se často probírá otázka nejlepšího letounu druhé světové války. Je to ovšem debata, která nemá konce. Jen těžko by se dala nalézt nějaká univerzální kritéria pro výběr a svou roli hraje i určité osobní zaujetí pro ten , či onen typ stroje. Boje také probíhaly poměrně dlouho a letouny se vyvíjely opravdu velmi rychlým tempem. A pokud si jeden stroj získal v určité fázi nadvládu, o pár měsíců později mohlo všechno vypadat jinak. Určit skutečně nejlepší typ stroje ww2 je v podstatě nemožné. Maximálně se můžeme dopracovat k určité skupině strojů, které se do dění na válečném nebi nesmazatelně vepsaly a vstoupily tak do historie. Do tohoto výběru bych určitě zařadil Messerschmitův Bf 109, stíhačku, která se na nebi objevovala v hojném počtu od samého začátku války až do jejího konce. A právě tomuto stroji bych chtěl věnovat svůj článek.

Počátky tohoto stroje spadají již do r.1934. Tehdy se zrodily první nákresy, jejichž autorem byl prof. Willi Messerschmit. Cílem bylo skonstruovat moderní dolnoplošnou stíhačku s co nejmenšími rozměry i hmotností. S návrhem bylo spokojeno i Říšské ministerstvo letectví (RLM) a Messerschmitův stroj vztoupil do tenderu na novou stíhačku. 11. 5. 1934 si zástupci RLM prohlédli maketu nového stroje ve skutečné velikosti a konečně se začalo pracovat na stavbě prototypu. Prototyp označený Bf 109 V1 poprvé vzlétl 28. 5. 1935 a testování probíhalo až do roku 1936. Jako problematické se ukazovalo přistání letounu a pak i slabá výzbroj, kdy kvůli potížím s uložením kanonu mezi bloky motoru byla spočátku výzbroj zredukována na pouhé 2 kulomety uložené nad motorem. Naopak se podařilo vyřešit problém s úplným zatažením podvozku a to tak že byl potah nad podvozkovými šachtami vyboulen poněkud vzhůru.

První větší sérií byl typ Bf 109 B (serie A bylo vyrobeno cca20kusů) Stroj byl vyzbrojen třemi kulomety MG17 (3. Kulomet střílel kuželem vrtule) a byl osazen motorem Jumo 210D. První bojové nasazení tohoto stroje proběhlo už ve Španělsku , kde v rámci Legie Condor vznikla Jagdgruppe 88 vyzbrojená prvními stodevítkami. První stroje byly přepravovány do Španělska rozebrané po moři. Nad Španělskem získala Luftwaffe cenné bojové zkušenosti, na základě kterých si mohla vytříbit taktiku boje s novým typem stroje, porovnat ho s konkurenty a vychytat jeho slabiny. Letoun obstál téměř ve všech směrech, jediným vážnějším soupeřem se ukázaly ruské I-16, robusní stroje s vysokou obratností pilotované vesměs sovětskými piloty. Jako hlavní nedostatek stodevítek se ukázala jejich poměrně slabá výzbroj. Urychleně se proto začalo pracovat na novém typu tzv. bojového křídla, které by umožnilo doplnit výzbroj o další dva kulomety, popřípadě kanony FF.

V roce 1937 se Bf 109 představil na mítinku v Curychu. V rámci tohoto mítinku proběhly i závody, ve kterých dokázala Messerschmitům konkurovat pouze Avia B-534.
Po úspěchu v Curychu se Němci rozhodli zaútočit s novou stíhačkou i na světový rychlostní rekord. Jeho první překonání se podařilo s upraveným prototypem V13 (610,95km/h). I to se jim však zdálo málo. Byl proto sestrojen Me 209, který měl ovšem se standartní stodevítkou jen velmi málo společného. Nejednalo se již o stíhačku ale v podstatě o závodní stroj. Nový rychlostní rekord(755,115km/h) byl pak náležitě propagandisticky využit.

Po tomto předvedení se objevili samozřejmě i zahraniční zájemci. Uvažovalo se o zavedení licenční výroby v Japonsku, z té však nakonec sešlo. Pro export se začala vyrábět verze D-1, prvním zákazníkem se stalo Švýcarsko, které obdrželo prvních 10 kusů v prosinci 1938.

Prototypem Emila se stal stroj Bf109 V15. Motor Jumo byl nahrazen DB 601, který díky své robusnosti změnil příď letounu a v souvislosti s ním byla použita i nová trojlistá vrtule. Měl však asi o 50%větší výkon, než předchozí jednotky.Výzbroj byla doplněna o zbraně v křídlech, buď dva kulomety, nebo dva kanony(MG FF, standartně od verze E-3). Emily se zapojily již do polského tažení, ve větší míře pak při útoku na Francii, kde našly vážnějšího soupeře v D-520 a Hurricanech. Jejich skutečný křest ohněm přišel v Bitvě o Británii. Jak tato bitva dopadla asi všichni víme. Těžko však vinit z porážky Messerschmitovy stíhačky, které v té době měli nad soupeři plno užitečných výhod. Počínaje přímým vstřikováním paliva, přes lepší stoupavost až po lepší vlastnosti ve střemhlavém letu. Emil nebyl rozhodně protivníkem, kterého bylo radno podceňovat. K jeho velkým slabinám ale patřil především nízký dolet, který umožňoval německým pilotům zdržet se v bojové zóně pouhých několik minut. Emily se dále účastnily i tažení do Ruska, kde se střetávaly s I-153, I-16, LaGG-3, Mig-3 a Jak-1.
Celkem bylo vyrobeno 4000 Emilů a jejich výroba skončila v březnu 1941.

Z Emila vycházela konstrukčně i stíhačka určená pro službu na dokončované lodi Graaf Zeppelin. Ta však nebyla nikdy uvedena do činné služby. Letouny měly přepracovaná křídla a byla opatřena přistávacím hákem. Bylo vyrobeno celkem okolo 70 kusů, které byly posléze „denavalizovány“ a sloužily u pozemních jednotek zejména v severních oblastech Říše.

K opravdu velkým změnám došlo u verze F. Byla přepracována přední část letounu, motor byl uložen tak, aby zachovával linii draku stroje, na něj pak čistě navazoval nový vrtulový kužel. Křídla se dočkala prodloužení spočívající v jejich zaoblenému zakončení. Přepracování se dočkaly i vodorovné ocasní plochy, zmizely jejich podpěry . Úprav se dočkalo i chlazení stroje, které u dřívějších typů bylo dosti náchylné na poškození (zásah chladiče znamenal vyřazení motoru). Dle mého čistě subjektivního názoru byl Fridrich nejelegantnějším letounem z celé řady Bf 109. Velmi příjemné byly i jeho letové vlastnosti. Bylo toho však docíleno za cenu snížení výzbroje, což si vyžádalo značnou kritiku ze strany některých pilotů(např. Galland radši nadále létal z těchto důvodů s Emilem). Zmizela výzbroj z křídel a místo ní byl nainstalován 15mm kanon střílející kuželem vrtule. Fridrich spočátku trpěl i dalšími dětskými nemocemi. Mj. se ukázalo, že konstrukce SOP je příliš křehká, při náročnějších manévrech docházelo k haváriím a zadní část stroje musela být zpevněna. Úprav byla celá řada.
Mezi velké série patřila verze F-2, které se do srpna 1941 vyrobilo na 1380 kusů. Od června 1941 se začala dostávat k jednotkám verze F-4, u které byl nahrazen 15mm kanon 20mm. Existovala i řada subverzí(průzkumné , tropikalizované atd…). K dalším úpravám mohlo docházet přímo u jednotek a to pomocí tzv. Rustsäze, sad, které se daly na stroj namontovat(např. pumové závěsníky, přídavné nádrže, kříelní gondoly s kanony MG151…).

V souvislosti s vývojem nové pohonné jednotky DB 605 se začalo pracovat na verzi Bf 109 G. Ranné verze se na první pohled nijak zvlášť nelišily od Fridrichů, ke změně došlo v pancéřování zadní části kabiny, které sice mnohem lépe chránilo pilota, na druhou stranu však radikálně omezila pilotův výhled do zadní polosféry. První větší sérií byl G-2, vyráběný od května1942 do února 1943. Na rozdíl od G-1, se kterým se vyráběl v podstatě souběžně, ovšem v mnohem větším množství, neměl tento typ přetlakovou kabinu. Od října 1942 do července 1943 se vyráběla verze G-4, která byla vybavena zařízením pro vstřikování oxidu dusného do válců motoru a měla větší dostup(11580m.). Bf 109 G-6 byl největší sérií Bf, která byla vyrobena. Tento Gustav se na první pohled od svých předchůdců výrazně lišil „boulemi“ na krytu motoru, které zakrývaly nové kulometyMG131. Právě tyto boule daly letounu jeho přezdívku.Z tohoto modelu vycházely všechny pozdější modifikace stodevítek. Mj. i verze G-10 vybavená motorem DB 605D se zařízením MW50 pro vstřikování směsi vody a methanolu do válců motoru. Byla to vůbec nejrychlejší varianta befka schopná vyvinout až 690km/h.
Od poloviny r. 1944 do konce války byla dodávána jednotkám verze G-14. Její pohonnou jednotkou byl motor DB605AM/AS. Letoun byl standartně vybavován tzv. Gallandovou kabinou, která umožňovala mnohem lepší pohled do zadní polosféry. Tento typ kabiny se montoval zpětně i do některých předešlých verzí. Došlo i ke zvětšení rozměrů pojezdových kol a s tím spojeným drobným přepracováním křídel.
Za zmínku stojí stojí i cvičná verze G-12 vyráběná od r. 1944. Stroj byl doplněn o druhou kabinu s kompletním řízením pro instruktora. Tyto stroje většinou létaly bez výzbroje. Létání s tímto strojem na místě instruktora ale nebylo nic snadného. Britský zkušební pilot Eric Brown popisuje pilotování tohoto stroje jako jednu ze svých nejhorších zkušeností. A to musel být na lecos zvyklý, neboť pilotoval i schvalbinu, Ar234B, Do335A, He162 a vyzkoušel si i klouzavý let s Me163.

Poslední verzí stodevítky, která ještě zasáhla do bojů byla K-4. Vybavena byla motorem DB 605D, měla Gallandovu kabinu a prodlouženou svislou ocasní plochu. Dodávala se od října 1944 do konce války.
Existovaly i další projekty na bázi tohoto letounu, které zůstaly jen na papíře. Mezi nejkurioznější patří Bf109Z, dvoutrupý letoun vzniklý spojením dvou stodevítek. Trupy byly spojeny křídlem a VOP, jedna z kabin měla být zaslepena. Zkoušek se dočkaly varianty „Mistel“(stodevítka naroubovaná na náloží naplněný trup Ju88) a prototypy následovníka Bf109-Bf 209 (neměl nic společného s předválečnou závodní variantou) a Bf309 . Jejich výroba však měla začít v době, kdy už byla válka dávno prohraná.


O výzbroji stodevítek již bylo lecos řečeno, rád bych se ale zmínil o jedné zbrani, kterou byly stodevítky vybavovány. Jedná se o 30mm kanon MK108. Jeho zkoušky začaly v létě 1942. Stodevítky je mohly mít od výrobce namontované v kuželu vrtule, nebo dodatečně umístěné v podtrupových gondolách. Kanon měl sice poměrně malou kadenci i a projektil se po výstřelu začal propadat celkem brzy k zemi, ovšem při zásahu z bezprostřední blízkosti to byla ultimátní zbraň. Pro stíhačku mohl být smrtelný i zásah jednoho projektilu, dle svědků stačilo pět dobře umístěných granátů pro eliminaci B-17. Německé eso Helmut Libfert, který celou svou bojovou karieru strávil na východní frontě právě v Bf 109 a se svými 203 sestřely se stal 15. Nejúspěšnějším německým pilotem popisuje, jak se po několika zásazích z této zbraně dosud nezničitelné šturmoviky rozpadávaly na kusy.

Historie stodevítek s válkou ještě nezkončila. Mj u nás se vyráběly verze zhruba odpovídající G-10 pod označením Avia S-99 a dvoumístné CS-199.Vzhledem k nedostatku původních motorů DB, jejichž zásoba byla zničena při výbuchu skladu v Krásném Březně, byly do těchto strojů montovány pohonné jednotky Jumo, které ovšem díky svému vysokému kroutícímu momentu citelně zhoršovaly letové vlastnosti stroje. Změnu prodělala i kabina, která se zbavila žeber a dala se otevřít posunutím dozadu. 25těchto strojů bylo v roce1948 dovezeno do Izraele, kde také došlo k poslednímu sestřelu stodevítkou. Vše se událo 16. 10. 1948 nad Gazou a obětí izraelského pilota se stal ironií osudu Spitfire v egyptských barvách.

Stodevítky se samozřejmě exportovaly i do dalších zemí, hlavně spojenců Osy. Kuriozně se ke Gustavům dostalo Švýcarsko a to výměnou za vrácení Bf 110 s cennými přístroji na palubě, který přistál právě na švýcarském území. Švýcaři vyřadili své stodevítky z výzbroje až v roce 1949. Rekordmanem v tomto směru byli Španělé, kteří své poslední Buchony(stodevítky s namontovaným motorem Merlin-další docela zajímavá ironie) vyřadily až v roce 1967(!!!). Právě tyto stroje se staly předmětem nejen zájmem sběratelů, ale i filmovými „hvězdami“. Nejznámější je asi jejich účinkování ve velkofilmu Bitva o Británii. Některé vystřižené záběry se objevily i v Tmavomodrém světe a Buchony se tak zprostředkovaně dostaly i do českého filmu.

Největší slávu si stodevítky prožily v prvních fázích války. S vývojem nových typů však začaly časem za svými protivníky zaostávat. Přesto byly až do konce války , hlavně díky zkušenosti svých pilotů, soupeři, které nebylo radno podceňovat. Mnoho německých leteckých es dosáhlo svých úspěchů právě na tomto stroji. Befka byla páteří německé Luftwaffe a spojenečtí piloti se s nimi utkávali prakticky na všech evropských frontách a africkém válčišti. Krom stíhání byla používána pro plnění mnoha dalších úkolů (průzkum, JABO,…).

Závěrem bych se zmínil o jedné kuriozní operaci z konce války, která svědčí nejen o naprosto zoufalé situaci, ve které německé letectvo tehdy bylo, ale i o fanatismu, kterého byli němečtí piloti schopni.
Ke konci války procházeli ve Stendalu nekteří němečtí piloti z jednotky Sonderkommando Elbe základním výcvikem , jehož smyslem bylo naučit se odstartovat, nastoupat a narazit do nepřátelského bombardéru. 7.4. 1945 dal souhlas s takovouto operací i Göring. Téhož dne vystartovalo 184 stodevítek k útoku na bombardovací svaz tvořený Fortessy a B-25. Akce skončila nezdarem. Němci přišli o 40 strojů, Američané o 18 bombardérů, z nichž pouze 8 jich bylo zničeno sebevražedným útokem…

Obrázek
Emil po nouzovém přistání. Expozice muzea v Duxfordu.

Obrázek
Rychlostní Me 209, se kterým byl překonán světový rekord. Na první pohled se od původní stíhačky značně liší....

Obrázek
Me 209 II který měl být pokračovatelem stodevítky. K jeho výrobě nakonec nedošlo, dostal se pouze do stádia prototypu. Radikální změnou prošla zadní část letounu, podvozkové nohy byly zavěšeny na křídlech, řadový motor DB 603 byl vybaven kruhovým chladiče

Napsal: 14/8/2005, 21:41
od Haness
V některých publikacích se píše že Mistely byly i několikrát bojově nasazeny,sice s takřka nulovým účinkem,ale byly.

Nemáš něco o "dělových člunech" Bf-109 (H.Bartels) z Afriky?

Napsal: 15/8/2005, 01:29
od Ringhofer
O nasazení "Kannonbootů" v Africe bohužel bližší informace nemám. Obecně se gondoly poprvé objevily někdy u verze F, testovány pak byly u verze F-4. Uplatnily se hlavně při útocích na bombardéry. do gondol se zpočátku umisťovaly kanony FF, MG151/20, později i MK108. Je pravdou, že stodevítka tím získala velmi solidní palebnou sílu, na druhou stranu tyto gondoly zhoršovaly letové vlastnosti stroje.

Ohledně Mistelu, tuším, že okrajově použity skutečně byly, snad ke zničení nějakých mostů (na Odře???). Na papíře to teď ale nemám a ani nevím, zda- li jejich vodiči byly v těchto případech stodevítky, nebo Fw190. Celý projekt pojmenovaný Beethowen se rozbíhal od r. 1943, kdy vznikl hybrid spojením kluzáku DFS230 a Emilu, poté se přešlo na kombinaci Ju88 a Fridricha.

Napsal: 15/8/2005, 20:19
od Haness
Stejně myslím že v Africe kde byly ty dělové čluny nasazeny se používaly takto upravené stroje hlavně pro ostřelování pozemních cílů takže ta manévrovatelnost kterou měli akorát stačila,zase se to nějak razantně nezhoršilo ne?Byly vůbec používány ještě i někde jinde?V rusku?

Ta jejich akce je psána z 24.6 1944 kdy útočili v Normandii, 9.3 1945 kdy poprvé zaútočily Mistely na mosty u města Görlitz se jim podařilo obva zničit!
Jenom k tomuhle tak naokraj - pro pilota toho nosného letadla,halvně tedy těch 109 tek to muselo být velké riziko nejen s tímto strojem vzlétnout a zaútočit, když se na to tak podívám tak v roce 1945 kdy už spojenci naplono ovládali vzdušný prostor nad říší to pro něj muselo být i velké riziko se sám vracet když měly ty nosné letouny upravenou výzbroj jen na 2 trupové kulomety nad motorem.

Napsal: 15/8/2005, 21:34
od Ringhofer
Proti pozemním cílům byla tahle výzbroj účinná, zkoušel jsem si to v ILovi a zmasakrovat kolonu náklaďáků žádnej problém. Jinak samozřejmě pro takový způsob útoku snížené manévrovací schopnosti nevadily. V Rusku tahle doplňková výzbroj používána byla, ovšem ne v nějakém masovém měřítku. Tuším, že s tím lítal třeba i jeden z Lipfertových rottenfliegerů. Používalo se to hlavně na Šturmoviky. Proti obratným ruským stíhačkám však takto upravené stroje potřebovaly pomalu vlastní cower. Řešením bylo důsledně používat taktiku boom and zoom a vyhýbat se manévrovému boji. Konečně byly befka s podvěsy používány snad i na západě proti těžkým bombardérům. Dík za upřesnění ohledně Mistelů, o těchto monstrech toho opravdu moc nevím. Každopádně pilotem takovéto obludy bych opravdu být nechtěl. Dva kulomety bylo opravdu málo, ale v nejhorším se s tím také bojovat dalo a minimálně se dalo dosáhnout psychologického efektu a nepřítele postrašit. Třeba můj oblíbený Lipfert dosáhl několika sestřelů i s jedním funkčním kulometem.

Napsal: 15/8/2005, 21:39
od Nelson
Nechcete někdo napsat víc o těch Mistelech??

Napsal: 15/8/2005, 21:56
od sa58
Pokud chcete vědět něco o jmelí, podívejte se na hru Járy Cimrmana "AFRIKA". Tam je problematika jmelí dokonale popsána a vysvětlena :D

Napsal: 15/8/2005, 23:26
od Haness
for Norad:

Není tajemstvím že Němci už před začátkem války zoufale sháněli a snažili se vytvořit nějaký projekt těžkého bombardéru,středních bombardérů měli dostatek typů i jejich počet byl ustačující a do začátku války jich měli hafo.Ty střdní jako známé He-111,Do-17 (a jeho varianty jako třeba Do-217 a jiné) a taky Ju-88 ty byly svojí kvalitou na velice vysoké úrovni,ale ten těžkej bombardér tu pořád nebyl a němci si moc dobře uvědomovali že ho potřebují.

První projekt který se taky uskutečnil ale měl neskutečné potíže byl He-177 Greif,ale ten hodně rychle skončil po prvních bojových nasazeních.

Takže němcům vrtalo hlavou jak to budou řešit,byly tady velice experimentální projekty jako třeba obrovské zvětšení jednoho ze středních bombardérů,zkoušeli to u He-111 ale nakonec z toho nic nebylo,to stejné skoušeli u Do-17 ale taky nic,dokonce se snažili předělat Giganta na bombardér!!jenže z jeho konstrukcí byli taky za chvíli v prde**

Nakonec tak trochu převzali nápad od britů kteří zkoušeli na starší bombardéry připevnit pomocí vzpěr stíhačku která by bombardér naložený pumami dovadla k cíli. Stačila pouhá myšlenka a němci se jí velice chytli.
K tomuto účelu využili nedokončené Ju-88 (bez vnitřních přístrojů apod.)ty byly podstatně lehčí.Nálož,ale nebyla v pumovnici jak se to čekalo,ale náloží byla "vystlána" celá kabina a ještě troška prostoru za ní) na kabinu se pak připevnila takový "sosák" což byla vlastně roznětka.Ta nálož byla velice silná dokázala velice spolehlivě zničit loď nebo bunkr při testech které byly prováděny.Zvažovalo se také dání pum normálně do pumovnice,ale zase byl problém jak je odpálit,další chtěli dát ještě na závěsníky Ju-88 pumy ale taky to nakonec použito nebylo.
Takže na trup se pak daly silné vzpěry na které se pod křídla připevnil stíhací letoun - nejčastěji Me-109,ale taky Fw-190 (jiná letadla ani nebyla zkoušena - bylo to na rychlo) další podpěru měla stíhačka u ostruhového kola.
Ju-88 měl normálně motory a všechno v pohodě - jen měl vydlabanou tu kabinu:)Do stíhačky pak byly dány přístroje které kontrolovaly motory Ju-88.

Použití
1)Po stratu,který musel být sakra těžký obě letadla nabrali standartní výšku letu,ale velice pomalou rychlostí jen něco kolem 380 km/h což bohatě stačilo na přesné zamíření i těžkého flaku.

2)jakmile letouny dosáhly stanovené vzdálenosti od cíle (5 km) začal pilot stíhačky prudce nabírat výšku aby se dostal do letové hladiny dostatečně vysoko.

3)zhruba když byly obě letadla asi 3 km spustil se pilot velice rychle dolů aby nabral vysokou rychlost z několika důvodů: aby Ju-88 po odpoutání letěl stabilně a zásah aby byl přesný, a hlavně aby bylo co nejtěžší je sestřelit flakem.

4) ve vzdálenosti asi 1 km od cíle pilot stíhačky kdy už byly oba letouny srovnány přesně do směru k cíli, odpálil malé náložky které byly nahoře vzpěr a tím se odpoutal od Ju-88. Ju-88 tak letěla dále k cíli pomocí gyroskopů a tím udržovala přesný směr letu kcíli jaký ji udal pilot stíhačky

5)následoval náraz a mohutná exploze.pilot stíhačky se pak musel hodně rychle vrátit na zíkaldnu pže býval ve vzduchu nekrytý.

A dodatek. Mistely bývaly nasazeny výhradně v noci kdy je bylo velice těžké odhalit a samo taky sestřelit pže takové nemotorné stroje by staly naprosto snadným cílem.Oba stroje proto měli velice dobrou kamufláž.

Mistely začaly být poprvé projektovány už v roce 1942 a v roce 1943 už s nima bylo podníkáno první testování. Němci byly jejich schopnostma tak oslněni že dokonce naplánovaly operaci na východní frontě která měla mít za cíl zničení průmyslových závodů na Uralu ve které měly hrát Mistely hlavní roli.Ale nakonec z toho nic nebylo.Mělo tomu pomoct připevnění přídavných nádrží na oba letouny.

Jejich nasazení bylo jen asi 2x a to jsem napsal v příspěvku před tímto.

Napsal: 15/8/2005, 23:31
od Haness
Ringhofer:Ano psychologického efektu zastrašení šlo dosáhnout,ale záleží kolik Mustangů,nebo P-47 na tebe letělo,jestli to bylo jako v roce 45 kdy jich nad německem bylo neskutěčné množství by asi jedna stíhačka moc nezastrašila několik flightů Mustangů které by v ní viděli akorát velice snadnou kořist a jen by se předháněli v tom kdo si připíše sestřel:)

Nevím nic o tom že by se používalo něk¨jakého doprovodu pro Mistely,ale byly nasazeny jen několikrát tak to ani myslím nebylo potřeba v šechny letouny se vrátily,a zase na druhou stranu myslím žes e němcům nechtělo plýtvat potřebným benzínem pro doprovod.

Napsal: 15/8/2005, 23:52
od Nelson
Díky Haness. :oops:

Jenom by mně zajímalo proč to monstrum bylo tak pomalé. Všechny letouny o kterých píšeš byly poměrně rychlé, tak proč proboha jejich kombinace byla takový šnek. :roll:

A s těmi těžkými bombardéry měly co vím problémy všechny státy OSY. Třeba japonský G5N1 Šinzan (Liz).

Napsal: 16/8/2005, 00:10
od YAMATO
Neřekl bych, že Němci zoufale sháněli těžký bombardér...spíše vlastní vinou doháněli, co už vlastně měli. Myslím Ju 89, kterýžto bombardér mohl být plně srovnatelný s např B-17, a to dřív...ale vývoj byl zastaven, nikoli z technických důvodů. He 177 byl také "zavražděn" absurdním požadavkem na střemhlavé bombardování a zrůdným motorem...

K Mistelu: rozhodně nebyla vystlaná kabina výbušninou...jednalo se o kumulativní hlavici, extrémně účinnou proti pancéřovým cílům (bitební lodě a pod.), zato nic moc proti jiným (mosty,...).

Napsal: 16/8/2005, 01:32
od Ringhofer
No, ono když se na tebe sesype hromada Mustangů, nebo Spitů, tak už na tom, zda li máš, nebo nemáš kanon, moc nesejde, spíš koukáš, kde nechal tesař díru a pokoušíš se zmizet, jak to jen jde. Honit se s nimi v nějakém dogfightu by byla asi dost velká šílenost.

Napsal: 16/8/2005, 01:44
od Ringhofer
Když vás ty Mistely tolik zaujaly, tak sem dám pro přestavu pár obrázků...

Obrázek
Mistel s Fridrichem, jako vodícím letadlem. Dobře je patrná příď upraveného trupu Ju8

Obrázek
Mistely v letu, záběr z fotokulometu

Obrázek
Obrázek Mistelu útočícího na most, tentokrát je vodícím strojem Fw190.

Napsal: 16/8/2005, 11:06
od Haness
Anoty letadla byla obojí hodně rychlé,Ju 88 bylo hodně dobré letadlo taky asi pro svoje vlastnosti se používalo taky jako noční stíhačka,ale zase když k sboě oě letadla připojíš vzpěrami tak se s tím nesmíš pouštět za cesty do velkých rychlostí pže by to ty spěry asi nemusely vydržet,je pravda že před cílem tam pilot stíhačky natlačil co to šlo ale to chvíli před odpoutáním.Oni totiž s těma vzpěrama měli problémy,u Mistelu 1 kde byla stíhačka ¨Me-109 to nakonec nějak dodělali a u Mystelu 2 kde byla stíhačka Fw-190 už tyto problémy nebyly a Mystel 2 tak dosahoval lepších rychlostí a výkonů,taky vzhledem k silnějším motorům.Ale dvojka už do války nezasáhla.

Yamato:zase kdyby projekt He-177 tak nezničili tím požadavkem na střemhlavé bombardování tak by se to unášelo naprosto jiným směrem a myslím že by výsledný Greif byl dobrým bombardérem,kdežto při tomto požadavku tam němci museli dát jiné upravené motory a jinak stroj vyřešit konstrukčně.

Napsal: 16/8/2005, 13:00
od YAMATO
Jasně, právě, He 177 mohl být výborný, kdyby ho rovnou řešili jako normální horizontální a s čtyřmi motory...tedy jako He 177 B, který už přišel příliš pozdě.

Kde jsi vzal, že Mistel 2 nezasáhl do bojů. Naopak byl nejvíc bojově používán, M 1 byl spíše výcvikový...když se k tomu dostanu, tak něco sepíšu.

Napsal: 24/12/2005, 14:28
od michan
Me 109 nejůspěšnější stihačka všech dob, zatím ji nikdo nepřekonal. Jo a kdo neví, že 23% všech sestřelených letadel za druhé světové má na kontě Me 109, je .......

Napsal: 24/12/2005, 15:02
od Fatale
prirozene, kdyz si kazdej kecalek narokuje 100 killu i vic, tak to jde samo 8)

Napsal: 24/12/2005, 15:17
od michan
ba ne frajere to je dokázáno a ty dokaž opak. Která stihačka druhé světové války a ještě jednou opakuji, která má toto! Jo anebo se nato vy.... víš o tom prd.

Napsal: 24/12/2005, 15:20
od Pegeucko
Pánové,přesuńte se prosím do tématu "Dohady a hádky o nejlepší stíhací letadlo WW2" ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1069
a neplevelte tuto diskuzi.
Proto bylo to téma založeno - nerad bych to tu mazal.

Napsal: 4/2/2006, 16:42
od Fatale