Tak zase nalijme si čistého vína: To se to RAF koordinovalo, když bránilo území o zlomkové rozloze proti nepříteli, který jej počtem nijak extrémně nepřevyšoval. Luftwaffe bránila území 100x větší s podobným množstvím letounů, jako v létě 1940 RAF. A jako bonus proti mnohem početnějšímu nepříteli.
Jinak koordinace letounů proti náletům byla u Luftwaffe dosti propracovaná, jen se o tom moc knih detailně nezmiňuje. Přímo na tuto tématiku (z mně známých) je z pohledu letců zaměřený vlastně jen Dahlův Rammjäger. Ostatní knihy to berou spíše okrajově. Ale třeba deník JG 26 v některých místech popisuje, jak byly narychlo přelétávány Jagdgruppen do míst předpokládaného úderu, tam dotankovány, zformovány a vrženy proti nepříteli. Občas to vyšlo lépe, občas ne. Tématika je to ale opravdu hodně zajímavá. Vlastně v rámci druhé světové má oblíbená.
Bax píše:Tempík - já nevím jestli bych řekl, že Britové byli lepší obránci, než Němci. Britové útočili na střední bombardéry vyzbrojené lehkými kulomety. Němci měli za úkol zapadnout formaci o počtu 400+ těžkých bombardérů ozbrojených těžkými kulomety průměrně 10ks/letadlo. Schopnosti amerických střelců převelených z řadové pěchoty byly chabé, to vůbec nevadilo, protože palebná hustota tolika letadel zaručovala, že aspoň někdo zasáhne. A to se taky stávalo.
Proto museli Němci s konvenčními stíhačkami útočit zepředu, což bylo strašně obtížné, navíc museli dopravit silně vyzbrojené a pancéřované FW-190 (a tedy neohrabané a neschopné se bránit stíhačům), které byly hlavní silou a tyto chránit.
To je hodně velký rozdíl v obraně jakou prováděli Britové a Němci.
Stroje Luftwaffe zase nosily mnohem účinnější zbraně. Sestřelit s Fw 190 sólově letící B17 jistě nebylo o mnoho komplikovanější, nežli sestřelit ve Spitfiru Mk.I sólově letící He 111.
Ty pancéřované Fw 190 zase nebyly až tak úplně nepoužitelné ve stíhacím boji, to je spíše jakási legenda. Oni jen jejich piloti na stíhací boje téměř zcela kašlali. Byla snaha nechat Bf 109 navázat eskortu na dobu nezbytně nutnou (poměrně často se to podařilo, ač jsem kdysi předpokládat, že to vyjít nemůže) a dát tak Focke-Wulfům pár desítek vteřin k provedení jednoho nebo dvou útoků.