Parazitní stíhací letouny na vzducholodích

[Rase]

Parazitní stíhací letouny na vzducholodích

Britští občané se mohli na začátku války cítit v bezpečí, daleko od hrůz války, která probíhala na kontinentu. To se ale mělo brzy změnit. První pumy dopadly na anglickou půdu v noci 19. ledna roku 1915. Tehdy německé vzducholodě typu Zeppelin, konkrétně L.3 a L.4, podnikly dlouhý let přes moře a bombardovaly pobřežní města Yarmouth a Kings Lynn na východním pobřeží Anglie. V průběhu roku vzducholodě bombardovaly průmyslové, ale i civilní cíle a pronikaly až nad Londýn. Kvůli způsobené panice mezi civilním obyvatelstvem, musely být k ochraně měst staženy početné jednotky vybavené protileteckými děly a světlomety. Staženo bylo dokonce i 12 letek královského letectva a celkově nálety vázaly až 12 000 vojáků. Dne 7. června 1915 došlo k historicky prvnímu napadení vzducholodě letounem. Zeppelin LZ.37 byl tehdy napaden letounem Morane-Saulnier LA, který pilotoval nadporučík Reginald Alexander John Warneford (1891-1915), přičemž se podařilo vzducholoď zničit. I tak se ale jednalo zatím pouze o jeden z mála úspěchů a krom pozemní dělostřelecké palby byly vzducholodě prakticky nezranitelné. Začátkem roku 1916 byly Zeppeliny na vrcholu své slávy. Nálety probíhaly často za nepříznivého počasí, což sice přinášelo mnohá nebezpečí, ale osádky byly stále v relativním bezpečí.
Britské letouny tehdy měly ještě málo výkonné motory, které omezovaly jejich dostup a dolet. Námořní letci ze základny RNAS (Royal Naval Air Station) Great Yarmouth, důstojník Neville Florian Usborne (1888-1916) a velitel jednotky Ireland Wyndor Plunkett de Courcy (1885-1916), přišli s nápadem, dopravit do potřebné výšky stíhací letoun pomocí vzducholodě. V potřebné výšce by se letoun odpoutal a zaútočil na Zeppelin nepřítele. Myšlenka parazitního stíhacího letounu neseného vzducholodí, ale nebyla ničím novým. Již před vypuknutím války, v roce 1905 zkronstruoval profesor a průkopník letectví, John Joseph Montgomery (1858-1911) z Kalifornie kluzák zavěšený pod balónem. Montgomeryho koncept se tak stal předobrazem všech budoucích parazitních stíhaček. Nyní ale zpátky do Británie. První praktické pokusy byly zahájeny v srpnu 1915. Jednalo se o kombinaci malé hlídkové vzducholodě Submarine-Scout (S.S.) a pod ní zavěšeného dvojplošníku B.E.2c. Po dalších úpravách bylo rozhodnuto, podniknout zkoušku přímo ve vzduchu. Dne 21. února 1916 odstartovali ze základny RNAS Kingsnorth a vystoupali do výšky 1200 m. V této výšce došlo k poklesu tlaku, což způsobilo, že upínací spony přestaly pořádně fungovat a zadní upínací lano prasklo. Letoun se zhoupl a otočil, Ireland byl vymrštěn z letounu a zřítil se k zemi. Neville zůstal v kokpitu, ale letoun se zapletl do uvolňovacích lanek a zřítil se k zemi u skladiště ve Strood. Oba vynálezci zahynuli a nenašel se odvážlivec, který by v pokusech pokračoval. Celý projekt tak byl na čas opuštěn.
Již téhož roku ale probíhal obdobný vývoj na letecké základně RNAS Felixstowe. Projekt vedl velitel základny John Cyril Porte (1884-1919) a v květnu 1916 podařilo vynést do výšky 300 m jednomístný stíhací letoun Bristol Scout C, pomocí stojanu upevněného na horním křídle třímotorového létajícího člunu Porte F.B.2. Letoun dostal název Felixstowe F.1, ale běžnější je neoficiální název "Baby Porte". V říjnu roku 1917 byla Britskou Admiralitou převzata nová vzducholoď R.23. Nedlouho poté, v létě 1918 na základně Pulham, byla jedna tato vzducholoď upravena jako nosič dvou letounů Soptwith 2F.1 "Camel". Letouny byly umístěny za sebou a na horním křídle měly závěsnou speciální vzpěru zakončenou hákem. Díky tomuto zařízení, mělo být možné, aby se letoun zachytil za lano napjaté ve vodorovné poloze pod kýlem vzducholodi ve směru letu. Tento projekt ale nebyl realizován, byť v srpnu se podařilo jednomu letounu zkušebně odpoutat z letící vzducholodě R.23. Na projektu se pracovalo ještě ve dvacátých letech, ale nakonec jej od Britů převzali Američané.
Patrně nepřekvapí, že o využití stíhacích letounů pro ochranu vlastních vzducholodí, se pokoušeli i v Německu. První zkoušky údajně probíhaly již v roce 1915, ale první doložené testy se datují až na podzim 1917. Tehdy byl na základně Juteborg zavěšen pod trup vzducholodě L.55, stíhací letoun Albatros D.III. První pokus ve vzduchu, se uskutečnil 26. ledna 1918, ač proběhl úspěšně, korvetní kapitán Peter Strasser (1876-1918) aktivní organizátor bojové činnosti německé námořní vzduchoplavby, použité řešení hodnotil jako příliš komplikované a projekt byl zrušen. Samotný kapitán Strasser byl nedlouho poté, 5. srpna 1918 na palubě tehdy nejmodernější vzducholodě L.70 (LZ.112), sestřelen britským letounem Airco D.H.4. Otázkou je, zda by k této ztrátě nedošlo, pokud by byl pod L.70 podvěšen doprovodný stíhač.

Zdroje:
Václav Němeček, Vojenská letadla 1 (1989)
http://palba.cz/viewtopic.php?f=351&t=532
http://palba.cz/viewtopic.php?f=210&t=3181
https://www.valka.cz/clanek_10891.html
http://www.usbornefamilytree.com/neville1883.htm
http://warnepieces.blogspot.cz/2012/02/ ... great.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Neville_Usborne
https://cs.wikipedia.org/wiki/Peter_Strasser

[Rase]

v roce 1905 zkronstruoval profesor a průkopník letectví, John J. Montgomery z Kalifornie kluzák zavěšený pod balónem (na předposlední fotografii to vypadá spíš jako rogalo):


profesor John Joseph Montgomery (1858-1911)

[vodouch]

Otázkou je, zda by k této ztrátě nedošlo, pokud by byl pod L.70 podvěšen doprovodný stíhač.

Myslíš, že by se příznivec "Höhenkletterů" vzdal okrouhle tři čtvrtě tuny pum, paliva nebo balastu kvůli jedné stíhačce?

[Rase]

To si rozhodně nemyslím, jen mi přišlo zajímavé ono srovnání, že půl roku po té, co rozhodl o osudu projektu, který měl řešit ochranu vzducholodí před stíhačkami nepřítele, byl sám sestřelen nepřátelským letounem.
Je mi jasné, že v době, kdy osádky Zeppelinů si s sebou nebraly ani padáky, kvůli jejich váze, tak opravdu nebylo možné brát s sebou celý letoun se vším zařízením kolem. Navíc i pokud by k tomu účelu doprovázel svaz speciální "letadlový" Zeppelin, tak pár letounů by stejně moc velkou ochranu neznamenalo. Navíc vzducholodí Němci nikdy neměli moc a tak přijít o několik nákladů pum jen kvůli o trochu lepší ochraně, by nebylo moc rozumné. Přeci jen se ztrátami počítali a byli to dobrovolníci.
Britský koncept využít vzducholoď nebo velký letoun jako nosič pro stíhačku, mi přijde mnohem rozumnější a funkčnější. Přeci jen to bylo obranné opatření a Němci se rozhodně bránit nechtěli - ne na úkor jiných schopností (jak zmiňuješ).

ps. ještě mě napadá, že ony palebné pozice na vršku trupu vzducholodě, nebo jiná obranná zařízení, taky nebyla zrovna lehká. Pak je ale otázkou, zda mělo smysl mít neozbrojenou vzducholoď se stíhačkou, nebo se radši spoléhat na vlastní zbraně. Podařilo se vůbec někdy Zeppelinu sestřelit nepřátelský letoun ? Výzbroj měly docela silnou - nejprve kulomety, později i malorážkové kanóny 37 mm

[vodouch]

Podle mých záznamů kulomet lMG 08/15 s pásem na 500 nábojů vážil 24,5 kg, Becker se zásobníkem na 15 nábojů vážil 35 kg. Němci více podnikali na poli 20 mm kanónů, měli dva použitelné typy, Becker a Ehrhardt. Měli i 37 mm kanón, ale ten bez montáže vážil přes metrák.
Nálety na Británii byly noční. Stíhačky zpravidla narazily na vzducholodě při hlídkových letech, tedy sólo; napoprvé byly často odehnány obrannou střelbou, zvlášť, když zvolily nerozumné přiblížení, letouny bývaly střelbou poškozeny; je zaznamenán jediný případ účinného odražení útočící stíhačky - pilot byl zraněn na hlavě, ale úspěšně přistál.
Myslím si, že zkušený německý pilot, který by se dokázal rychle vypořádat i s několika britskými útočníky, by se nechtěl uvázat ke službě na stíhačce zavěšené na vzducholodi; jednak by měl poměrně malou, nebo taky žádnou, šanci na střetnutí s protivníkem - kolik vzducholodí bylo letounem napadeno. Dále se posádka vzducholodě často dověděla o letounu, až když zápalné a trhavé střely svištěly plynovými oddíly - k čemu by pak byl start obranné stíhačky, navíc stačil by pilot odstartovat? Potom určitě nebyl vyřešen návrat letounu na vzducholoď po boji, takže pokaždé by Němec skončil v zajetí, nebo v případě boje nad mořem utopený.

[Rase]

Díky moc, tohle je přesně ten názor o který mi šlo. V době, kdy Němci potřebovali každého schopného pilota a stroj na frontě, by bylo plýtvání zdroji, je přidělit k nezáživné bombardovací misi, navíc s nejistým výsledkem. Pokud jde o návrat na vzducholoď, tak ten řešili až Britové, nebo později z projektu vycházeli Američané (záchytné rameno). U Němců nic takového není zmiňováno. Jak zmiňuješ kanóny, tak Němcům dlouho stačila ráže "2 cm" kterou zvládali velice dobře - viz rychlopalný Becker ráže 2 cm u vyšší ráže to bylo spíš okrajovou záležitostí - viz protitankové kanóny ráže 3,7 cm tady se Němci vyloženě plácali na místě a nepřišli s ničím zajímavým. ps. schválně jsem dal odkazy na ty články i sem .)

[Rase]

Jedná se o hydroplán Porte Baby (No.9800) nesoucí letoun Bristol Scout (C3028). Fotografie pořízená na základně RNAS (Royal Naval Air Station) Felixstowe, začátkem roku 1916. Projekt vedl velitel základny John Cyril Porte (1884-1919). John Porte se narodil 26. února 1884 v Irském městě Bandon, zemřel 22. října roku 1919 v Britském městě Brighton. Velice se zajímal o konstrukci letounů a navrhl letouny Felixstowe F.2, Felixstowe F.5, Felixstowe F5L atd. Vraťme se ale k jeho netradičnímu "lovci Zeppelinů". V květnu 1916 se podařilo vynést do výšky 300 m jednomístný stíhací letoun Bristol Scout C, pomocí stojanu upevněného na horním křídle třímotorového létajícího člunu Porte F.B.2. Letoun dostal název Felixstowe F.1, ale běžnější je neoficiální název "Baby Porte". Bohužel bližší informace k tomuto projektu nemám.






britský konstruktér John Cyril Porte (1884-1919)