Samonabíjecí pušky Karla Krnky
První doložený pokus o výrobu samonabíjecí pušky pochází z Rakouska-Uherska, kde se český konstruktér Karel Krnka (1858-1926) pokusil sestrojit palnou zbraň, u níž by se opětovné nabití a napnutí bicího mechanismu dělo v důsledku předchozího výstřelu. Počátky jeho konstrukčních snah spadají až do roku 1882, kdy zkonstruoval samočinnou "Werndlovku". Tehdy šlo o přizpůsobenou armádní pušku Werndl M1873/77 k automatickému vyhazování vystřelených nábojnic. O dva roky později zkonstruoval pro stejnou zbraň závěsný zrychlič střelby, zkoušený útvary rakousko-uherské armády. Tato samonabíjecí puška byla uvedena do rakouské vojenské zbrojní výroby. V letech 1885–1891 se věnoval společně se svým otcem Sylvestrem Krnkou (1825-1903) konstrukci opakovacích pušek, aniž však dosáhl úspěchu. V průběhu devadesátých let 19. století již většina evropských armád zavedla opakovačky různých systémů, takže vývoj dalších konstrukcí se pro Krnku jevil jako neperspektivní. Na Jubilejní zemské výstavě v roce 1891 vystavoval mimo jiné svoji samonabíjecí vojenskou pušku, samonabíjecí brokovnici a samonabíjecí pistoli. Tyto konstrukce dál rozpracovával, ale teprve s nástupem na místo hlavního inženýra a ředitele v rakouské firmě Georga Rotha ve Vídni v roce 1898, se mohl naplno zaměřit na realizaci vlastních myšlenek. Výsledkem jejich spolupráce byla pistole Roth-Steyr M1907, zařazená do výzbroje rakousko-uherské (do roku 1942 i rakouské) armády. Z firmy odešel roku 1909 pro neshody s Rothovými dědici. Nastoupil do továrny na náboje v Hirtenbergu, kde vznikla řada jeho pokusných konstrukcí. Někdy v tomto období vyrobil pokusnou samonabíjecí pušku, jejíž koncept byl patentován 8. října 1908 (rakouský patent č. 40 385). Funkce byla založena na principu zpožděného otevírání závěru s otočným nosičem závorníku. Počáteční impulz vývinu rány (přenášený na nosič), zajišťovala šikmá plocha hlavy závorníku. Výrobně komplikovaný závěr sestává z 11 součástí a zbraň byla komorována na pokusné lahvicovité nábojnice ráže 7 mm. Zásobovací mechanismus tvořila cívková nábojová schránka s kapacitou 5 nábojů.
Karel Krnka dál pokračoval ve vývoji zbraní, než jeho práci přerušila první světová válka (1914-1918). Tehdy byl rakouskými úřady střežen, rakouským ministerstvem války dokonce vyslýchán pro velezradu. Konstrukci samonabíjecích zbraní se věnoval i po skončení války, konkrétně vývoji samonabíjecích loveckých zbraní a pistolí. Po vzniku Československa nabídl prostřednictvím svého bratra, generálního sekretáře čsl. obchodní komory v Paříži, své služby vlasti. Roku 1922 se vrátil do Prahy. Pracoval pro zbrojovku Praga ve Vršovicích, kde zkonstruoval typ lehkého kulometu a samonabíjecí pušky, jejíž konstrukci propracovával ještě během dalšího působení v Československé zbrojovce Brno (od roku 1925). Zde pracoval až do 25. února 1926, kdy ve věku 67 let zemřel.
Jak již bylo řečeno, Karel Krnka je považován za průkopníka konstrukcí samonabíjecích zbraní - již v letech 1882-1884. Později, v roce 1884 a 1885, se Maxim i Mannlicher pokusili o vlastní samonabíjecí pušky. Mannlicher vytvořil první originální design toho, co nazval "Handmitrailleuse", kterému se dnes říká poloautomatická puška. V posledním desetiletí 19. století se různí vynálezci zabývali automatickými opakovacími systémy; Ferdinand von Mannlicher (1848-1904) v Rakousku, Paul Mauser (1838-1914) v Německu, Julius Rasmussen & Vilhelm Oluf Madsen v Dánsku, Paul Darche a bratři Clairové ve Francii. Tehdejší vojenská teorie si však nadevše cenila přesnosti a tak dopadly vojskové zkoušky samonabíjecích pušek (Darche ve Francii a Griffiths & Woodgate ve Velké Británii) neúspěchem. Tyto zbraně totiž nebyly tak přesné jako již zavedené opakovací pušky Lebel a Lee-Metford. Rovněž Dánsko tehdy testovalo samonabíjecí pušku Madsen-Rasmussen, ale došlo ke stejnému závěru jako Francie a Británie. Navíc zde bylo mnoho problémů se spolehlivostí a hmotností. Představitelé armády v ní ale viděli potenciál - zvláště při nasazení při obraně nově budovaných pobřežních pevností podél kodaňského přístavu (kdy s nimi nemuseli vojáci pochodovat). Námořnictvo a dělostřelectvo tak zakoupilo 110 pušek vzoru z roku 1896, čímž se M1896 Rekylgevær stala první samonabíjecí puškou zavedenou do některé z armád.
Zdroj:
https://smallarmsreview.com/early-bolt- ... nversions/
https://www.vhu.cz/exhibit/pokusna-samo ... irtenberg/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Samonab%C ... zbra%C5%88
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Krnka
Krnkova pokusná samonabíjecí puška z roku 1909 (fotografie níže):
