Kulomet Colt-Browning M1895
Zrod těžkého kulometu Browning vychází z příběhu, kdy fenomenální zbraňový konstruktér John Moses Browning (1855–1926) postával na trávníku střelnice a sledoval zášlehy z hlavně po výstřelu. Následně přišel s nápadem, že princip uvolněných tlaků by mohl být dostatečný pro rozpohybování provozních částí zbraně. Tento systém aplikoval na svém prototypu v roce 1889 a vyvstaly z něj další jeho dnes již kultovní vynálezy. V létě 1891 předložil firmě Colt v Hartfordu první prototyp, tehdy ještě na náboj plněný černým prachem. Browningův vzduchem chlazený kulomet fungoval na principu uzamčeného závěru s odběrem tlaku plynů z hlavně. V přední části měla hlaveň navrtaný kanálek, jenž uzavíral píst na konci jednoramenné páky. V okamžiku, kdy dno střely při výstřelu minulo plynový kanálek, vnikly spalné plyny do kanálku a udělily impulz pístu. Soustava pák přenášela pohyb na nosič závorníku, který na konci podkluzové dráhy zdvihl zadní část sklopného závorníku, a tím byl závěr odemčen a otevřen. Vzhledem k principu, na němž funkci své zbraně Browning založil, nespalitelné zbytky černého prachu snadno zanášely plynový kanálek zbraně. S nástupem polodýmných a bezdýmných prachů, plněných do moderních nábojů, byl problém vyřešen.
Byť jeho kulomet Colt-Browning M1895 působil velice moderním, jednoduchým, kompaktním dojmem, při střelbě sestava páky s pístem "vyskakovala" ve spodní části skoro na 25 cm z těla kulometu. Kvůli tomuto kývavému pohybu, nutnosti ponechání volného místa pod samotnou zbraní a údajných historek vojáků o vyhrabávání důlků v zemi získal přezdívku "potato digger" (vykopávač brambor). Byť v té době americká armáda (US Army) spoléhala na zastaralé několikahlavňové gatlingy, hlavním průkopníkem browningů se tak paradoxně stalo námořnictvo (US Navy). Ve službách Mariňáků prošly tyto kulomety prvním bojovým křtem v červnu 1898 v zátoce Guantanámo během španělsko-americké války. Následovaly boje proti domorodým povstalcům na Filipínách v letech 1899–1901 a kulomety byly také použity během boxerského povstání v Číně v roce 1900. Byly jimi vyzbrojeny oddíly generála Johna Pershinga, vyslané během roku 1912 proti Pancho Villovi. Právě během svého nasazení v Číně si kulomet Colt-Browning získal obrovský respekt a obdiv jak u nepřátel, tak u spolubojovníků. Mezinárodní intervence se účastnily vojenské oddíly hned několika mocností. Jak nová zbraň vešla v obecné povědomí, rázem přicházely objednávky z celého světa a to hned v mnoha rozličných rážích. Americká námořní pěchota používala Colt-Browning M1895 v ráži 6 mm Lee Navy, Španělé si jej objednali v úpravě pro náboj 7×57 mm Mauser, Italové 6,5×52 mm Carcano a samotná US Army je nakoupila ve dvou dalších rážích. Tato velká variabilita přestavby svědčila o skvělém konstrukčním řešení. Původní kulomet M1895 se dočkal v roce 1914 rekonstrukce na náboj .30–06 Springfield (7,62×63 mm) a nová verze dostala označení M1914 (známější však jako M1895/1914).
Ruská armáda sice v roce 1914 používala kulomety Maxim vlastní výroby, ale v mírovém stavu jich měla pouhých 4 157 kusů, kdežto mobilizační plán požadoval navýšení tohoto počtu na více jak 31 000 kusů. Takové množství však domácí výroba (v Tulské zbrojovce) nedokázala zajistit. Nezbývalo, než hledat řešení nákupy v zahraničí. Za přispění anglických vládních kruhů uzavřela v lednu 1915 carská vláda smlouvu na zakoupení 1 000 kulometů Colt ve Spojených státech, kde je vyráběla vedle mateřské firmy také zbrojovka Marlin Arms Corporation v North Havenu ve státě Connecticut. Cena činila 650 dolarů za kus, respektive za sestavu zbraně zahrnující náhradní díly, lafetu a další vybavení, přičemž tato suma zůstala stejná i v dalších objednávkách. Ty proběhly koncem ledna 1916 a jednalo se o 12 000 kulometů Colt v ráži 7,62 mm Mosin, přičemž převážnou část objednávky splnila firma Marlin. Šlo o vylepšené modely doplněné například o stavitelné, rámečkové hledí. Zbrojovka v Hartfordu v té době nevyráběla pro Rusko jen kulomety Colt, plnila také kontrakt na 10 000 kulometů Maxim pro carskou vládu. V průběhu války dodaly obě americké firmy do Ruska celkem 17 785 kulometů Colt-Browning M1895/1914, což tuto zbraň zařadilo z hlediska četnosti automatických zbraní používaných na ruském území na druhé místo za kulomety Maxim.
Záhy po dodání do Ruska se objevily i první problémy. Již v srpnu 1915 hlásil ředitel důstojnické školy generálmajor Filatov: "Nabít kulomet pro jednu osobu je velmi obtížné, takže musíme přiznat, že kulomet Colt je zcela nevhodný pro instalaci na letadla a obrněná vozidla. Stativ umožňuje střelbu pouze ze sedu (prvních 1 750 kusů dorazilo s takzvanou francouzskou lafetou, tedy vysokou trojnožkou se sedátkem). Kulomet nemá štít. Různorodost poruch a jejich relativně velký počet svědčí o nízké pevnosti dílů kulometu." To už ale nové zbraně zamířily na frontu. Netrvalo dlouho a generál Nikolaj Sapožnikov se zasloužil o to, aby další várky kulometů Colt přicházely z USA již s nízkou lafetou a část byla později osazena i pancéřovým štítem z 6,5 mm oceli, které armádě dodala ižorská zbrojovka.
Zajímavostí je, že s kulomety Colt-Browning M1895/1914 se setkali také českoslovenští legionáři, kteří si je svébytně počeštili na "Kolta". Právě na "spolehlivost" těchto zbraní tak kupříkladu vzpomínal Karel Fibich ve druhém díle své pentalogie Povstalci. Zápis se týkal epizody z bojů u Miass v roce 1918: "...dal jsem povel: 'Kupředu kulomet, střílet mezerou mezi četami!' Mizerná koltka asi třikrát štěkla a dost. Bratr, který ho obsluhoval, zuřil a nadával, že s takovou rozhrkanou potvorou nelze ani vrabců plašit, natož prý střílet." Kulomety Colt prošly s legionáři celou ruskou anabázi, objevovaly se kupříkladu i ve výzbroji obrněných vlaků a k ochraně dělostřelců před letadly. V kronice dělostřeleckého pluku č. 1 jsou zajímavé pasáže o vyzbrojení dělostřelců: "K ochraně proti letadlům přiděleny koncem září každé baterii dva americké kulomety systém Kolta (…) Každá baterie má na ochranu kulomety, jichž jest v brigádě 17 systém Maxim, 5 Kolta, 27 Lewis a 8 Gočkiz (Hotchkiss). Tím je osvobozena pěchota od poskytováni ochrany bateriím a pro baterie jsou vlastní kulometné oddíly velikou morální podporou." Mnoho kusů poté připlulo do nově vzniklého Československa, kde ještě několik let zůstaly ve výzbroji naší prvorepublikové armády.
Zdroj:
https://www.ibiblio.org/hyperwar/USN/ref/MG/I/MG-3.html
https://www.vhu.cz/exhibit/americky-kul ... pro-rusko/
https://www.stoplusjednicka.cz/druhy-hn ... m-18951914
https://en.wikipedia.org/wiki/M1895_Col ... achine_gun
